Bojovník za svobodu s. Lenin

Název modelu: Bojovník za svobodu s. Lenin
Autoři: Václav Šorel a František Kobík (ŠOK)No_PCs2
Vydavatel: ABC č. 5 / roč. 22 (vyšlo 4. 11. 1977)
Měřítko: cca 1:28 (neuvedeno), délka modelu: 145 mm
Rozsah: 1,7 str. A4
Počet dílů: 21 číslovaných / 43 fyzických
Autorský kód modelu: neuveden
Lepeno: z originálu v listopadu-prosinci 2017, dokončeno 30. 12. 2017 (-StF-)
Informace o předloze: Atlas ABC v č. 14/19

Modelů pozemní vojenské techniky jsem slepil za svůj dosavadní život velmi málo, jedna nekompletní ruka mi na výčet postačí: Leninův Austin-Putilov od „ŠOKů“ z ABC č. 12/19 (to jsem byl ve 4. třídě ZDŠ), vojenský náklaďáček AMO ze Světa motorů (taktéž 4. třída), taktický raketonosič R. Vyškovského z ABC č. 2/22 (7. třída) a… a to je vše, pokud si dobře vybavuji. Nějak mne ty hlučné vojenské potvory nepřitahovaly, na rozdíl třeba od závodních aut (tank se soudruhem Leninem v názvu měl tuplovanou smůlu, s tímhle bych se mezi kámoši chlubil jen s největšími obtížemi).
Na střední škole, kdy mne ještě navíc odvedli („Odveden, základní vojenské služby schopen!“) jsem propadl vlasatému džínovému antimilitarismu a uvedené tři modýlky jsem na protest proti vojně dal na hraní malému synovci, čímž rychle skončil jejich život.
Vojenské mašiny nijak extra nevyhledávám ani nyní, kdy už jsem setsakra mnoho let v záloze a můj antimilitarismus je už poněkud proplešatělý. Ovšem do tohoto prvního sovětského malého tanku z roku 1920 jsem se pustil – inu, znovuobjevujeme staré vystřihovánky, ať jsou, jaké jsou. A navíc máme hento 100. výročí VŘSR, že 😎 .
A jak to dopadlo?

Bojovník za svobodu s. Lenin

Renault FT-17Alternativní, i mezinárodně známý název tohoto tančíku zní Russkij Reno, foneticky ruský Renault. Tento název prozrazuje původ stroje, který nám, dětským čtenářům ABC v 70. letech, zůstal utajen. O tom, že se sovětští soudruzi klopotně pokusili obšlehnout nepřátelský kořistní francouzský tank Renault FT-17 (obr. vlevo), se pochopitelně nedočteme ani u vystřihovánky, ani z kartičky Atlasu ABC, která vyšla již o pár let dříve:

Atlas ABC z čísla 14/19, připravil J. Dušek, výtvarně zpracoval Sláva Jílek, výtvarný redaktor ABC

Pánové Šorel a Kobík zjevně měli za úkol načasovat vystřihovánku prvního sovětského tančíku na kulaté, 60. výročí VŘSR, což se jim skutečně podařilo. Oceňuji výtečně provedené zbarvení tanku, ovšem z konstrukčního hlediska je na modelu znát „šití horkou jehlou“ a podezřívám oba autory, že si kvůli pevnému termínu nestihli slepit zkušební model. Při stavbě jsem totiž zakopával o řadu menších i větších pochybení v geometrii i grafice, z nichž mnohé, soudím, by byly po testovací stavbě odstraněny.

Vystřihovánky dvojice ŠOK bývaly doprovázeny efektní návodnou kresbou v šikmém pohledu a v plné barevnosti, což přispívalo k atraktivnosti celého díla. Nejinak tomu je u Bojovníka Lenina:

Bojovník za svobodu s. Lenin

Bojovník za svobodu s. Lenin – stavba modelu

Stavba tanku začíná jeho největším dílem, pláštěm 1. V jeho jehlanovité přídi chybí dvě chlopně k přilepení horní plochy k bokům ⇒ chlopně jsem si vyrobil a vlepil do místa spojů. Celé velké tělo tanku podlepuji kusy kartonu:

 

Následuje přední pancíř 2 (jeho číslo chybí na návodné kresbě, i když je na ní díl zřetelně viditelný): pancíř je moc velký směrem dopředu – po přilepení na plášť 1 přesahuje přes (nakreslený) dvojkřídlý poklop na přídi a znemožňuje jeho hypotetické otevření:

Na obrázku výše je též patrné, že na horní ploše pancíře 2 nejsou zakreslena místa pro přilepení střelecké věže 3 (čili „pokračování“ onoho velkého přilepovacího místa z pláště 1), což mi nakonec nebude vadit, jelikož jsem se rozhodl udělat věž otočnou a téměř celou tu přilepovací plochu budu zabarvovat.

Větrání motoru 5 nemá zpracovány čtyři chlopně, kterými se díl 5 připojí k plášti 1 – na plášti jsou ovšem místa pro přilepení chlopní nakreslena. Díl 5 tak má charakter „polské školy bezchlopňové“ a na své místo se může nalepit natupo. Ovšem já jsem si těch pár chlopní, alespoň drobných a úzkých, dodělal. Abych byl stylový 😎 :

To větrání 5 vypadá podezřele (obr. výše) – zdá se mi, že by šrafování naznačující větrací škvíry mělo být i ve druhé polovině dílu, nikoli pouze na jednu stranu. Záď modelu je oproti skutečnému stroji velmi zjednodušena a nedokážu snadno ověřit správnost kresby dílu.

Střelecká věž 3: podlepuji ji kartonovými segmenty. U zadních dvířek (průlez pro velitele-střelce) nenavazuje kresba sousedních křídel dvířek ⇒ provedl jsem drobnou nápravu (jen ručně a „analogově“):

Celý osmiboký díl věže 3 není narýsován optimálně – po slepení nemá rovinnou podstavu, čili vznikne problém při přilepování věže na plášť 1, věž se poněkud kolébá. Věž také přesahuje přes přední okraj pancíře 2, což by dle návodné kresby neměla:

Pokud věž zmáčkneme, aby přes přední okraj nepřečuhovala, začnou se kroutit její stěny – touto cestou šel kolega brněnský modelář Martin Č. a zvolil deformovanou věž:

Celá věž je prostě podezřelá, je příliš vysoká a neodpovídá tvarově skutečnému stroji (přední horní plocha věže měla být sešikmená). Po krátké úvaze jsem se rozhodl udělat věž otáčivou, na jednoduchém čepu ze svinutého papíru, a nebudu ji mačkat a deformovat, ale posunu osu otáčení o chlupek dozadu, aby nepřesahovala přes pancíř. Věž navíc ponechám sundávací a zas-tam-dací. Myslím, že pootočení věže modelu přidá na vzhledu.
Aby při otáčení věže nebylo vidět původní nalepovací místo na plášti, musel jsem ho po okrajích zaretušovat – graficky jsem si zahrál na pana Kobíka:

Díl 4 označený jako „poklop“ je omyl autorů – nešlo o poklop s průlezem do tanku, ale o velitelskou kupoli s průzory do všech stran, na vrcholku kupole měla být zaoblená, neotevíratelná stříška.
Stříška 4 nemá chlopně k připojení na věž tanku, i když na vrchlíku věže je naznačeno místo pro přilepení pomocí chlopní ⇒ stříšku lepím k věži natupo, což je ku prospěchu věci:

Na obrázku výše již mám přilepeny i kanóny 6+7: díl 6 je nakreslen jako čtvercový a díl 7 je delší, obdélníkový, čili delší a horní kanón je díl 7. Ovšem pozor, na návodné kresbě je tomu naopak, je zde coby horní a delší kanón díl 6.

Tělo tanku je hotovo, čeká nás podvozek – graficky je velmi zajímavý a dalo by se říci pohledný, ovšem geometrie u něj hodně pláče, bohužel:

Držák spodních koleček 11: plochy pro vlepení do bočnic 9+10 jsou vybarvené, měly jistěže zůstat bílé. Dále zde číhá nepříjemná past, na kterou přijdete až při vlepování velkého napínacího kola 17: je vhodné sešikmit přední roh držáku 11, který bude utopen v bočnicích 9+10, jelikož kolo 17 s ním bude kolidovat:

 

Do pasti jsem se pochopitelně chytil a musel jsem vystřihnout výkus v kole 17, aby se svým držákem dosedlo na místo, což je značně depresivní úkon. Kolo se ale neotáčí, takže celkové estetično, ehm, až tak neutrpělo.

U zadních ozubených hnacích kol 18 jsem vyřízl černé „vzduchy“, mezery v ozubení.
Držáky per 12+13 nemají zpracovánu viditelnou vnější stranu boků ⇒ na boky držáků jsem nalepil obdélníček papíru a zamaloval:

Na nosníku 8, kam přijdou držáky per přilepit, je chybně označeno místo pro přilepení: je tam pouze číslo 12, ovšem na nosník lepíme obě části 12+13.
Celá konstrukce držáků per 12+13 je pro stavitele nejasná: oba díly 12+13 se mají k sobě (zřejmě) natěsno přilepit – ovšem do horní části se (mezi ně? Za ně?) má vlepit lišta s horními kolečky 14, což oba díly držáku nepříjemně rozevře. Nebo se má ta horní lišta 14 přilepit ZA držáky? Těžko říct. Konstrukce a kresba dílů, ani návodka, nedávají odpověď.
Držáky 12+13 se zkompletují pomocí malých trojúhelníčkových chlopní, které jsou provedeny „pozitivně“, viditelně, čili jsou vybarvené (takto jsou namalovány i v návodné kresbě). Autoři ŠOK používali viditelné chlopně u svých modelů běžně – nevím, co je k tomuto nápadu vedlo, ve většině případů se dá chlopeň udělat normálně, bílá, a schovat ji pod díl. Stejně tak činím i zde a malé chlopničky lepím dospodu, neviditelně.

Ani psaný návod nedává optimální postup, jak v tomto místě lepit: do držáků 12+13 nelze v této chvíli vlepit lištu s horními kolečky 14 – není nijak dána její pozice. Stejně tak k liště 14 nelze jen tak ve vzduchu přilepit zadní konzolu 15. Nutno vyjít ze základy, na které to celé sedí: z lišty 8.

Na řadě jsou přední velká napínací kola 17. Jak je již uvedeno výše, v tomto bodě modelář narazí na problém, jelikož kola nelze usadit na své místo v držáku 16. V drážce lišty 8, kam se kolo zasune, kolo narazí na překážku, na držák spodních koleček 11 ⇒ do kol 17, která se nebudou otáčet, jsem musel udělat výřez.

A jsme u nejproblematičtějšího kroku celé stavby: jak naložit s lištou s horními kolečky 14. Ten díl je krátký – tak, jak je konstrukce provedena, nelze kolečka 14 napojit na držáky 12+13 a 15 (viz obr. níže) ⇒ nastupují nůžky, kýbl na krev a drsné násilí na dílu 14: vystřihl jsem do lišty 14 ohavný výřez a „usadil“ ji za držák 12+13 (obrázek níže ukazuje polohu horní lišty 14 ještě před úpravou).
Zadní konzola 15 má být dle návodné kresby nalepena na základnu 8 tak, aby se skláněla dozadu – tím se ale ještě více vzdálí od již tak krátké lišty 14 ⇒ konzolu 15 otáčím naopak, aby se skláněla dopředu, blíž k horním kolečkům 14:

Ještě před přilepením podvozku k tanku lepím na pravou stranu pláště výfuk 21. To je prostý zkroužený váleček, rourka, a mám trošku nejistotu, zda by neměl mít nějaké přední čelo. Že by spaliny fúúkaly dopředu i dozadu? Nevím. Nechávám výfuk v původním znění bez titulků, jako rúrku – vypadá trochu jako schránka na dopisy vojákům jedoucím v tanku. Vnitřek výfuku barvím šedo-černou.

Držák podvozku 19 je jednoduchý díl, pouhý obdélníček, přesto obsahuje pár chybek:
Je na něm malá červená osmička – tento díl se ale nelepí na díl 8, nýbrž na vnitřní bočnici 9. Chlopeň, kterou se držák 19 přilepí na vanu tanku 1, je vybarvená – měla jistěže zůstat bílá. Celý ten prostý díl klame tělem, jak se má vlastně ohnout a přilepit. Jelikož jde o nosné díly celého modelu, podlepuji držáky 19 pevnějším papírem.

A jsme u posledního kroku, nasazení pásů 20. V archivu jsem naštěstí měl vystřihovánku nerozškubnutou vejpůl na dva listy, jelikož dlouhé pásy jsou namalovány přes obě stránky vystřihovánky a, jak známo, déčka byla v té době šita hned za obálkou, nikoli uprostřed časopisu, jelikož se tiskla a skládala z jednoho archu spolu s obálkou. Mnohý bezstarostný čitatel ábíčka déčka vyrvával ven… bez ohledu na velké díly vystřihovánek, které tím pádem těžce zranil.
Rub pásů (jejich vnitřní strana) není zpracován ⇒ podlepuji je šedým pevným papírem a přetírám modravou-zelenkavou, která vzdáleně odpovídá vnějšímu zbarvení. Grafika pásů je veeelmi prostá, pouhé obdélníčky, no stress, bez jakýchkoli detailů ⇒ rub pásů dělám stejně a černou propiskou jsem dorýsoval „příčky“, mezery mezi segmenty pásů.

Návodná kresba ukazuje téměř vodorovné vedení horní plochy pásů, ovšem vysoké držáky 12+13 i dobové obrázky skutečného stroje říkají, že péra napínají pásy nad přední kolo. Díly pásů jsou naštěstí namalovány dostatečně dlouhé, s rezervou, takže se nemusí prodlužovat, čehož jsem se obával. Naopak, segmentík či dva se odšmikne.
Reálnější tvar pásů má za následek, že na levém boku tanku je pásem částečně zakryt nápis soudruhтов. (viz druhý obr.):

 

Závěr psaného návodu dokladuje, že Václav Šorel je zapáleným plastikovým modelářem, jelikož doporučuje modelu udělat „kitařskou“ patinu. Je to jistě eventualita, model by mohl v nějakém akčním diorámatu obstát. Ovšem Kobíkova grafika je sama o sobě velmi efektní a model rozhodně nepůsobí sterilně a studeně. Nějaké olétávání či bahnění není nezbytné.
Nad čím ale vždy přemýšlejte dvakrát, či raději pětkrát: návody k ŠOKovánkám vždy doporučují model několikrát přelakovat bezbarvým nitrolakem. Tak z toho už jsem opravdu, ale opravdu vyrostl, fatální chyby zásadně (napotřetí) neopakuji. Žádný lak = dobrý lak.

Nakonec jsem ještě zrobil krabičku, takové drobné mauzoleum pro soudruha Lenina, ať se na něj nepráší (model má v krabičce sundanou věž):

Bojovník za svobodu s. Lenin

Bojovník za svobodu s. Lenin

Nu, i vot éto vsjo, tavárišči. Bojovník za svobodu s. Lenin může s hlasitým Urááá!!! vesele vyrazit do občanské války:

Bojovník za svobodu s. Lenin

Bojovník za svobodu s. Lenin

Co říci závěrem: stavba se mi líbila. VĚTŠINOU 😎 . Na ŠOKovánky obecně nelze pohlížet jinak než s velkým nadhledem, s koňskou dávkou oněch dávných dětských zkušeností s nimi. Při troše do-do úsilí vždy dostanete zajímavý a pohledný modýlek, jelikož František Kobík je persona grata a ilustrátor par excellence. Na tomto tanku je znát horká jehla a stresová produkce obou tvůrců – inu, odpusťme jim to, vždyť vystřihovánky jsou jenom hra, nic víc.

Ovšem pro mnohé z nás hra na celý život.

-StF-

Galerie modelu je na svém místě ve fotogalerii bojové techniky.

Bojovník za svobodu s. Lenin

1 komentář u „Bojovník za svobodu s. Lenin

  1. avatarRoBertino

    Standovi tímto mohu poděkovat, že mi zachránil nějakých rok až dva života. Stačí si přečíst report a je zřejmé, že bych minimálně dva exempláře rozcupoval, neb už je známo, že jsem letory prchlivé až destruktivní, navíc bych soudruha Iljiče Uljanova nedokončil. Přitom jsem ho, Standíkovými slovy, měl v pazurách několikrát a říkal si – střihnout či nestřihnout, to je oč tu běží. Teď už vím, že to byl dobrý a zásadní počin, jak v mém případě, tak i v jeho.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Jsi živý či duch? *