Brabham BT 44B

 Název: Brabham BT 44B Ford 
 Autor: Richard Vyškovský
 Autorský kód: VY-1.10
 Vydavatel: ABC č. 2 / roč. 23, vyšlo 18. 9. 1978, reedice: č. 8/28 (23. 12. 1983)
 Měřítko: 1:24
 Rozsah: 2 strany A4
 Počet dílů: 69 číslovaných
 Fotogalerie: Ano

KRÁTCE O PŘEDLOZE MODELU – Brabham BT 44B Ford

Od počátku 70. let, a zvláště po dvou změnách majitelů, značka Brabham na poli závodů F1 skomírala. Po odchodu Jacka Brabhama na konci sezóny 1970 do závodního důchodu nevyhrála ani jeden závod a teprve v sezóně 1973 se začalo blýskat na lepší časy. Mladý jihoafrický konstruktér Gordon Murray připravil pro rok 1974 nový typ BT 44, jemuž dominovala pro vozy F1 atypická příď skládající se ze tří segmentů, z nichž boční dva byly určeny jako vzduchové šachty k chladičům a předním brzdám. Doménou se stal lichoběžníkový průřez trupu, zkosené bočnice měly umožnit lepší proudění vzduchu kolem vozu k zadnímu spoileru.

BT44

Brabham BT 44B vycházel z typu BT 44, od nějž se vizuálně prakticky nelišil (foto: Wikipedia, volná licence)

Už ve třetím závodě, v Grand Prix Jihoafrické republiky 1974, na tomto voze zvítězil Carlos Reutemann a přerušil tak hegemonii týmů Tyrrell a Lotus, nepřetržitě vyhrávajících od Grand Prix SRN 1972 (tehdy triumfoval Jacky Ickx na Ferrari). Argentinec tak do historie Brabhamu zapsal další vítězství po dlouhých čtyřech letech (naposledy vyhrál Jack Brabham rovněž v JAR v roce 1970). Do konce roku 1974 přidal Reutemann ještě dva další vavříny (GP Rakouska a USA-západ), přičemž v americkém závodě podpořil jeho výkon Carlos Pace druhým místem. Téměř přesně po pěti letech tak Brabham zaznamenal týmové double (od GP Kanady 1969, kdy vyhrála dvojice Ickx-Brabham).

BT44BGW

Předloha vystřihovánky R. Vyškovského na prezentaci historických vozů F1 v Goodwoodu 2008 (foto: Wikipedia, volná licence)

Pro sezónu 1975 Murray upravil vůz jen v malých detailech a nová verze označená písmenem B byla považována za černého koně mistrovství. Jihoamerická dvojice Reutemann-Pace měla vynikající první polovinu šampionátu: v prvních sedmi závodech byl vždy aspoň jeden pilot na stupních vítězů. Zlom přišel až po GP Francie, kdy začaly „béčko“ stíhat drobné potíže a tým zaznamenal pět odpadnutí. Třináct bodovaných umístění, z toho dvě vítězství a dalších sedm pódiových, učinily z tohoto typu jeden z nejúspěšnějších v historii značky – důkazem je i druhé místo v Poháru konstruktérů 1975 za tehdy dominujícími vozy Ferrari. Murray však tento typ dále rozvíjel jen částečně, protože pro rok 1976 uzavřel tým smlouvu s italskou značkou Alfa Romeo na využití plochého dvanáctiválce, jemuž bylo nutné přizpůsobit koncepci vozu. Brabham BT 45 tak svého předchůdce připomínal už jen originálně pojatou přídí.

BT44BLR

Ze setkání historických vozů v Lime Rock (foto: Wikipedia, volná licence)

Brabhamy BT 44 a BT 44B však byly k vidění v několika dalších případech. Za zmínku stojí neúspěšný pokus Lelly Lombardi v GP Anglie 1974, tehdy byla její „čtyřiačtyřicítka“ vyvedena v barvách firmy Polymer Group a se startovním číslem 208 (vlnový dosah stanice Luxemburg, která Italku podporovala). V závěru sezóny měl tento typ k dispozici i John Watson reprezentující soukromou stáj Goldie Hexagon. Po přechodu na nové typy prodal Ecclestone BT 44B Britovi Johnu McDonaldovi a ten je nasadil do sezóny 1976 pod hlavičkou týmu RAM. Ovšem v podobě vystřihovánkové se vozy této stáje objevily jen v nemistrovských závodech před evropskou částí Grand Prix – důvodem byly změny pravidel, takže i typy BT 44B musely být upraveny; především přišly o charakteristický rambox nad motorem, lidově zvaný „komín“. McDonald vystřídal ve svém týmu hned několik pilotů – Kessel, de Villota, Neve, Evans, Lombardi, Nelleman, Magee, Stommelen – a nakonec jeho první účinkování v F1 skončilo zásahem policie v depu GP SRN po žalobě pilota Kessela. Ten musel složit vstupní poplatek ve výši 300 000 švýcarských franků a po čtyřech závodech ho McDonald z týmu vystrnadil.

V roce 1974 jezdily vozy BT 44 v bílé barvě bez výraznějších sponzorských nápisů, jedinou výjimkou byl olejářský koncern Fina. Goldie Hexagon používal vozy v čokoládově hnědé se zlatým lemem.

BT44Hexagon

Watsonův Brabham BT 44 v barvách týmu Goldie Hexagon, 1974 (foto vypůjčeno z internetu)

Pro rok 1975 Ecclestone uzavřel kontrakt s výrobci likérů Martini & Rossi a „béčka“ tak dostala novou podobu: červenomodré pásy s nápisy Martini (také oficiální název týmu zněl Martini Racing Brabham). Vozy týmu RAM měly různé mecenáše, závod od závodu jiné podle toho, kdo byl zrovna angažován: Ambrozium, Tissot (Kessel), Medibaní, Banco Iberio (de Villota), Lavazza (Lombardi) či Thursdays. Po celou dobu existence tohoto vozu byla využita pohonná jednotka Ford Cosworth.

BT44BRAM

Poslední verze BT 44B v nemistrovském závodu Race of Champions 1976, pilot Loris Kessel (foto vypůjčeno z internetu)

Brabham BT 44B Ford – technická data:

  • Podvozek: hliníková skořepina
  • Rozvor: 2413 mm
  • Rozchod kol vpředu / vzadu: 1422 / 1549 mm
  • Hmotnost: 578 kg
  • Motor: vidlicový osmiválec Ford Cosworth DFV, objem 2993 cm3, výkon 331 kW (450 k) při 10 800 ot/min., hmotnost 168 kg, vrtání × zdvih: 85,7 × 64,8 mm
  • Převodovka: pětistupňová Hewland FG 400
  • Brzdy: Girling
  • Pneumatiky: Goodyear
  • Palivo: FINA

RoBertino Pavelka

Kam dál:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Jsi živý či duch? *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.