Vznik knihy

Jak vznikla knižní encyklopedie Papírová archeologie

Původně jsem chtěl tuto stať sepsat jen stručně – nic složitého: Text o historii ABC se postupně dostal na světlo boží takto:

  1. Zpravodaj CPM
  2. Časopis ABC a jeho web
  3. Kniha coby román na pokračování (1. díl)
  4. Řádná kniha (2. díl)

… a ke každému bodu přidat tak pět řádků – jaképak kváky kolem. Ale zjistil jsem, že uvedené etapy do pěti řádků nenacpu. Takže, kdo by měl zájem si přečíst o dost delší director’s cut, zde je:

1) Fáze první, prenatální

   Bylo nebylo, dávno tomu. V jednom nevelkém podbeskydském městečku, proslulém díky automobilce Tatra, totiž v Kopřivnici, žil-byl počátkem 70. let malý ogar, který si velmi oblíbil abecečko. A hlavně jeho vystřihovánky, stejně jako vystřihovací sešity Albatros. Mnohé z nich slepil – zprvu bídně, dobře hořlavým Kanagomem či Supercementem, s dětskou naivitou a zápalem, později trochu lépe (se stejným zápalem), ovšem některé modýlky z ABC vyškubnul a dal si je na hromádku (to byly především domečky pánů Blechy a Vyškovského, k nimž se mentálně dopracoval až později). Základy sbírky vystřihovánek tak byly položeny.

Pokud byste mi tehdy jako sudičky (či sudiči) řekli, že s pány, jejichž jména jsem po mnoho let čítával v tirážích a u vystřihovánek (Vlastislav Toman, arch. Richard Vyškovský a další), jednou budu mít tu čest se seznámit, ba dokonce vínka popít, a že právě o TĚCHTO starších vystřihovánkách budu do ABC psát dějepisný seriál, patrně bych vás považoval za mimozemšťany.

2) Fáze druhá, krystalizace

   Čas vystřihovánkou trhnul. Od roku 2000 žiji a pracuji v Praze, která skýtá více možností než malé město, i pro papírového modeláře-sběratele. 25 let zvolna tvořená sbírka vystřihovánek se rozrostla. Ábíčko jsem v té době stále sledoval a kupoval, i když jsem měl značný výpadek v období střední a vysoké školy, i vojny – znáte to, jiné starosti. Následně jsem si všechna ušlá čísla dosháněl po antikvariátech. Ovšem ne úplně všechna, nejstarší čísla z prvních devíti ročníků jsem neměl, a tak mne jednou napadla neodbytná otázka: Která vystřihovánka byla v ABC úplně první?

V mém okolí odpověď nikdo neznal, nebo neměl jistotu. Na internetu jsem informaci rovněž neobjevil. I když už jsem v té době působil v komunitě papírových modelářů, v občanském sdružení Centrum papírových modelů (CPM, o.s.) a byl v čilém kontaktu s asi největším znalcem papíru Miroslavem Gabrielem, otázka zůstávala nezodpovězena, ani on neměl dokonalý přehled o nejstarších papírově-modelářských počinech ABC.

VKK1Redakce ABC v té době (rok 2000) připravovala vydání první Velké knihy komiksů, ovšem naskytl se jim problém – neměli k dispozici originály některých částí komiksů, které chtěli reprodukovat, a neměli možnost připravit ani kvalitní sken přímo z časopisů, jelikož redakce ABC měla svůj archiv jen ve formě svázaných knih, do běžného skeneru nevhodných (vadil ohyb stran ve hřbetu tlusté knihy). Mira Gabriel redakci částečně vypomohl ábíčky ze své sbírky a pro zbytek nasměroval tehdejší zodpovědnou redaktorku Ivanu Kudrnovou na mne. Potřebných pár čísel ABC jsem měl, zapůjčil jsem je, a tak se mohla provést solidní příprava celého komiksu pro knihu (šlo o části seriálu Zajatci Torů z 10.-11. ročníku ABC). Co ale bylo pro mne důležité a cenné, díky Mirovi jsem se seznámil s redaktorkou mého oblíbeného časopisu.

A brzy jsem toho využil – odvážil jsem se paní redaktorce zavolat, zda by mi na oplátku nedovolila projít redakční archiv ABC, abych si mohl doplnit chybějící znalosti o nejstarších vystřihovánkách. To bylo v září 2000. Podařilo se, vybavil jsem se archeologickým náčiním, to jest papírem a propiskou, a vyrazil do redakce.

Byl jsem poněkud překvapen, že redakční archiv tvoří prostá skříňka se dvěma řadami svázaných bichlí – asi jsem měl naivní a romantickou představu, že mne čeká nějaké malé muzeum ABC. No, popadl jsem první knihu a jal se listovati. A zapisovati. Detailním procházením čísla po čísle jsem nakonec poodhalil dosud neznámý vývoj modelářství v ABC a našel odpověď na původní otázku, že první opravdovskou vystřihovánkou v ABC byl model… odpověď naleznete v knize Papírová archeologie 1 🙂 .

… no tak dobrá, byl to Vostok z čísla 7, ročník 1962 (roč. 6).

3) Fáze třetí, Zpravodaj CPM

   Od druhé poloviny 90. let jsem se stal jedním z prvních členů CPM vedeného (dodnes) Milanem Tesařem. Tehdejší parta kolem Milana, Vaška Jančaty,  Miry Gabriela a Víti Maryšky nebyla velká, ale stále se rozrůstala a oplývala entuziasmem. Milan měl v 90. letech na náměstí v Neratovicích firmu a obchod ARPP – Centrum stavitelů papírových modelů,ARPP s papírenskými potřebami, tapetami, vystřihovánkami a zásilkovou službou – a měl i reklamu v ABC, na kterou jsem reagoval, a tak jsem se do CPM dostal.

ZCPM01-minCPM vydávalo od roku 1997 svůj fanzin, tištěný Zpravodaj (ZCPM, více o tomto periodiku zde). Začal jsem do něj přispívat a stal se jeho jazykovým korektorem a jedním z redaktorů. Při vymýšlení vhodných článků do ZCPM mne napadlo, že bych tam mohl uvést seriál o historii vystřihovánek v ABC. Díky návštěvě redakce a svému archivu jsem se cítil dostatečně fundovaný na to, abych podobný text sepsal a seznámil se svými „objevy“ tápající a nevědomý svět 😉 .

Stalo se a šel jsem do toho. První díl seriálu spatřil světlo světa v ZCPM číslo 4/2001, jenž vyšel na úplném konci toho roku. Nesl název Pohled do historie vystřihovánek v ABC. Zde začala vznikat kostra budoucí knihy, což jsem tehdy netušil a nepředstavoval si ani ve snu.ZCPM02-min ZCPM03-min

Právě díky tomuto seriálu se mi ozval Josef Kropáček, do té chvíle nenápadný člen CPM – on totiž také sbíral starší ABC a vystřihovánky, ale zatím jen tak vlažně – a historický seriál v ZCPM jej vybudil k reakci. Hlavou mu zřejmě blesklo: „Tady píše kdosi o něčem, co znám také a možná lépe!“ 😎 Napsal mi e-mail (to byl vůbec první děkovný e-mail, co jsem kdy dostal – a mne zase oslnilo, že mi píše pán z České televize! Tam totiž Josef pracuje), slovo dalo slovo, e-mail dal e-mail a na jaře 2002 jsme spolu poprvé seděli v irské restauraci Tlustá Koala v Senovážné ulici, v naší první „klubovně“. Pepa se stal od té doby opravdu významným znalcem starých vystřihovánek a jeho sbírka je pověstná – má určitě evropské parametry a je, jsem si jist, největší v ČR/SR. Nemusím zdůrazňovat, že je přirozeně jedním ze spoluautorů knihy a především zdrojem cenných, neznámých informací.

Poslední, 11. díl seriálu vyšel v ZCPM č. 2/2004 v červenci téhož roku. Ve vyprávění jsem se dostal až do 18. ročníku ABC, který kypěl vystřihovánkami, přílohami a celkovou bohatostí náplně. Text končí větou, že „procházku 18. ročníkem zakončíme příště“ – ale nestalo se tak, seriál jsem utnul náhle a bez vysvětlení, další část už v ZCPM nevyšla. Proč to?

4) Fáze čtvrtá, časopis ABC a jeho web

   CPM se začalo v té době poněkud potácet, začaly osobní třenice z únavy a stálé interakce, odešel Mira Gabriel, nebylo moc času a energie dál tlačit káru zvanou Zpravodaj a ten zvolna spěl ke svému konci. Nebyla síla, která by ho dále naplňovala, redigovala a tiskla. Svou roli sehrála i vzrůstající komunkační síla internetu – časopis se nám zdál už málo pružný, překonaný a neschopný rychle přinášet novinky a informace.

Využil jsem své známosti v ABC a nabídl historický seriál přímo časopisu – to by pro mnePA-ABC-min byla velká čest, zde něco publikovat. Povedlo se opět, seriál začal vycházet v ABC, již pod názvem Papírová archeologie aneb Historie vystřihovánek v ABC, počínaje číslem 7/49. Ovšem nebyl jsem dál schopen připravovat text pro ABC a zároveň do skomírajícího Zpravodaje, navíc psát o rozličných etapách – ve Zpravodaji jsem doplul do 18. ročníku, ale pro časopis jsem musel „přepínat“ zpět na nejstarší éru – Zpravodaj musel nakonec ustoupit a seriál jsem v něm nedokončil.

Ale zaskočil za mne nový, na slovo vzatý archeolog, Pepa „JoK“ Kropáček, který se zatím stal ultra-sběratelem a je jím dodnes. Jeho přehled o tomto oboru nemá v republice konkurenci. Pro Zpravodaj č. 1/2005 sepsal 1. díl rozsáhlého textu s názvem Historie vystřihovánek a papírových modelů. Pepa není žádný troškař a jak název napovídá, neomezil se na pouhé ábíčko, ale ukrojil si sousto daleko větší – vzal to sakumprásk globálně a hezky od starověku. Text začíná příznačně: „Již staří Číňané…“. Vyšel ještě 2. díl této Pepovy „diplomky“ ve dvojčísle 2-3/2005 a to byla labutí píseň nejen historických textů v ZCPM, ale vůbec celého Zpravodaje. Dalším sešitkem tento legendární občasník ukončil svůj krátký, ale bohatý život.ZCPM04-min

V ABC se mi koncepce vyprávění zdařila lépe, Papírová archeologie zde vycházela sice nepravidelně (od března 2004 do října 2005), ale uceleně, se začátkem a řádným koncem. Celkem vyšlo 13 pokračování v těchto číslech: 7, 8, 10, 13, 16, 18, 21, 23 / roč. 49 a 2, 4, 9, 12, 21 / roč. 50.

Vyprávění v ABC bylo mnohem bohatší než v ZCPM: Ve spolupráci s ABC vyšlo k seriálu mnoho reedic starých vystřihovánek, jako výtečný doprovod k textu. Pomohli známí odborníci, kteří staré modely počítačově decentně upravili a vyčistili: Václav Jančata, Michal Dudáš a Richard Vyškovský ml.:

  • Moskvič 407 – č. 8/49, původně č. 6 / 1963/4 (roč. 8) – vůbec první vystřihovánka automobilu v ABC;
  • Laurin & Klement Taxi GDV 1909, typ „Petrohrad“ – č. 10/49, původně č. 8/12 – v pořadí druhý autoveterán ze známé řady Fluora rallye arch. Jaromíra Svobody;
  • Mlékárenský vůz (cisterna pro rozvoz mléka) – č. 13/49, původně č. 7/16 – cisterna podobná vozu Škoda 706 z dílny klasické dvojice Pavel Blecha-Richard Vyškovský;
  • Fortschritt E 512 – č. 16/49, původně č. 23/15 – kombajn další populární dílny Václav Šorel-František Kobík;
  • Pinta – č. 21/49, původně č. 23+24/16 – karavela Kolumbovy flotily, autorem byl známý-neznámý Ladislav Müller;
  • Pražský hrad (hlavní vstup do prvního nádvoří) – č. 23/49, původně č. 5/38 – prostorový obrázek v krabičce od „krále výjevů“ Přemysla Kubely;
  • Pásový traktor na gumový pohon – č. 2/50 – tento model nakreslil Miloš Čihák na motivy vůbec prvního modelu v ABC: v čísle 1/1 vyšel model pásového traktoru z různých materiálů. Pepu Kropáčka napadlo, že by dle něj mohla vzniknout „archeologická“ vystřihovánka a pan Čihák se nechal „zbalamutit“ 🙂 , ba i figurku dělníka přidal.
  • Z 37 T Agro Turbo (Čmelák) – č. 4/50, původně č. 13/36 – legendární letadlo v podání Pavla Skokana a Michala Antonického;
  • Eole III – č. 9/50, původně č. 20/41 a E+Z č. 2/91 – historický letounek z produkce dvou nerozlučných Ladislavů, Badalce a Jakubča – BaJ.

Jelikož rozsah textu pro ABC byl omezen na max. jednu tiskovou stranu včetně obrázků, nabídl jsem rozšířenou verzi seriálu pro www-stránku ABC – opět jsem u redaktorů našel pochopení a kladnou odezvu. Na webu ABC vycházel seriál v širší formě, paralelně se svým časopiseckým „bratříčkem“ a pokračoval tam i po ukončení jeho tištěné verze.

Na webu ábíčka vyšlo celkem 34 článků pod stejným názvem jako v časopise. Poslední díl je datován 11. 4. 2007. V hlubinách webu ABC některé části (už nikoli všechny) kupodivu stále „visí“, pro ilustraci – zde je první díl a zde úplně poslední. Nechci je nijak moc propagovat, jelikož tyto texty již považuji za překonané. Zvláště v rané éře ABC jsme s kolegy objevili mnoho nových poznatků, které tento původní seriál nijak nezohledňuje a je tudíž neúplný. Nejnovější informace shrnuje až aktuální kniha…

5) Fáze pátá, kniha. Celá kniha!

   Ročníkem 24 jsem vyprávění na webu ábíčka ukončil. Přiznám se na rovinu, že o dalších ročnících se mi moc nechtělo psát. ABC svým 25. ročníkem změnilo svou grafickou podobu, navíc v té době jsem jej jako středoškolák přestal odbírat a v mých pubertálních očích klesla jeho atraktivita. Ale možná je to jen můj subjektivní dojem – i v té době to byl mimořádně úspěšný časopis s obřím nákladem. Nicméně, létem 1980 skončila původní seriálová Papírová archeologie.

Prvním, kdo mi podsunul myšlenku knižního zpracování, byl jistý Robert „RoBertino“ Pavelka. Seznámili jsme se díkyDopis-Robert-ABC-13-35-obr CPM, díky jeho fandovství pro letité vystřihovánky a též díky jeho legendárnímu dopisu, který otisklo ABC č. 13/35, věnovalo mu celou jednu stranu déček (!) a nechalo jej dokonce ilustrovat (!!!) populárním kreslířem Vladimírem Perglerem (z dua „BaPe“). Forma knížky jej přirozeně napadla proto, že je zkušeným grafikem a publicistou. Dokonce připravil náhled dvou stran knížky, v malém formátu A5. Vypadalo to atraktivně, ale zůstával jsem při zemi s vědomím, že zájemců o podobné čtení asi nebude mnoho. A tak Papírová archeologie usnula. Zpravodaj CPM zanikl v listopadu 2005 a papírácká komunita se zkraje roku 2006 přesunula od časopejsku k internetovému diskusnímu fóru, které stále tepe životem 🙂 .

Někdy v roce 2002 přinesl Josef jeden ze svých nápadů, který odrážel jeho nezdolnou organizační aktivitu (věřím, že by pro tento web mohl sepsat průřez všemi velkými výstavami papírových modelů, které kdy zorganizoval – bylo by o čem psát!): Od té doby za dva roky v létě měl pan architekt Vyškovský oslavit své 75. narozeniny a k této příležitosti bychom mohli vydat knihu nebo tlustý sešit s jeho životopisem, biografii. Průřez celoživotním dílem, možná jako přílohu vydat i nějaký nový model či reedici… nápad jako hrom!

Pepa se liší od svého okolí tím, že své nápady ihned, nejpozději k večeru, realizuje. Slovo dalo slovo a najednou jsme seděli v obývacím pokoji pana architekta, popíjeli dobré víno a při zapnutém diktafonu poslouchali a ptali se na neobyčejný životní příběh tohoto nejoblíbenějšího autora vystřihovánek. Těchto návštěv jsme v letech 2002-2003 absolvovali několik a vznikla rozsáhlá autentická nahrávka.

Žel, nahrávací technika to nebyla nijak oslnivá, ani na tehdejší dobu. Šlo o kazetový diktafon nevalné kvality (LoFi). Tuto mnohahodinovou nahrávku pak Pepa nechal přepsat do papírové podoby. Slečna písařka mohutně zapracovala a odevzdala nám velmi hustý text, žel s mnohými vynechávkami, jelikož z bídné nahrávky občas nebylo rozumět mluvenému slovu, zvláště odborným výrazům, které pan architekt běžně používá. Tento nepřehledný hustospis se měl stát základem naší budoucí knihy.

S Pepou jsme se nad ním sešli – jednou jedinkrát a víckrát ne: Byla slunečná neděle, usedli jsme u něj v práci v televizi, a pokusili jsme se text začít odlaďovat do publikovatelné formy. Vzpomínám si, že jsme z té stovky stran napsali načisto jednu jedinou, možná jednu a půl, a trvalo nám to půl dne. Byla to neskutečně úmorná práce a byli jsme zemdlení. Oba jsme cítili, že to prostě nezvládneme. Museli bychom se zavřít jako Steven Spielberg a George Lucas na dva měsíce někam na Havaj, jako to udělali oni při psaní scénáře čtvrtého Indiany Jonese – to ovšem pro dva upracované zoufalce s omezeným množstvím času nebylo reálné.

Projekt knihy i přes vynaložené úsilí usnul a pochopitelně se k 75. narozeninám pana architekta nerealizoval. Čekali jsme na Godota, nebo na zjevení. A ono přišlo!

Jmenovalo se RoBertino. Aktivní to borec, který se nebojí nekonečné mravenčí práce, a když mu zavoláte ve 2 hodiny nad ránem, patrně ho vyrušíte od pilné práce a od poslechu Beatles. Pokud se ovšem nedívá na krasobruslení – inu, renesanční člověk. Pepa mu předal stohy papírů z nahrávek, Robert řekl něco v tom smyslu, že „to zmáknem, v poho“, načež jsme s lehkostí faraónů přesunuli vydání knihy o pět let dál, k 80. narozeninám Mistra, a nechali jsme Roberta pracovat.Pap_svetRV1-min

Mezitím Pepa svým entuziasmem nakazil samotného pana architekta a přiměl jej dokončit mohutný model Cífkova statku v Třebízi, což měla být vystřihovací příloha a velký komerční tahák publikace. Jeho nedokončená část vyšla v ABC č. 4/24 v říjnu 1979 – a bylo prima bonbónkem, že by se tento model dočkal dokončení přesně po 30 letech!

Robert zběsilý text opravdu zpracoval, ba co víc, zajistil vydavatele, kterým bylo opravdové knižní Nakladatelství XYZ. Po nezbytné hektice se věc podařilo zdárně dokončit a vydat: zkompilovat texty, obrázky, seznamy i rozsáhlou vystřihovánku, kterou musel rychle sestavit beta-tester Roman Kunst a na které graficky spolupracovala firma Richarda Vyškovského mladšího, ERKOtyp. Závěrečný kalup se trošku podepsal na kvalitě textu, jelikož obsahuje poměrně hodně chybiček, zvláště v závěrečném seznamu všech vystřihovánek R. Vyškovského. Pokusím se časem chyby uvést na pravou míru – třeba zrovna na tomto webu.

Pap_svetRV2-min Pap_svetRV3-min

Dlouhým obloukem se dostávám zpět k Papírové archeologii. Čili v říjnu 2009 vydalo Nakladatelství XYZ publikaci Papírový svět Richarda Vyškovského a ihned nás napadlo, že bychom mohli pokračovat a navázat ve stejném retro-stylu: začít vydávat Papírovou archeologii. Ve stejném grafickém „kabátě“, jako volné pokračování Papírového světa.

V té době jsem již věděl, že pokud bych měl text publikovat knižně, budu potřebovat spolupracovníky. Objevily se nové informace a souvislosti, potřeboval jsem přehled Pepy Kropáčka a grafický cit Roberta Pavelky. Setkali jsme se opět se zástupcem Nakladatelství XYZ a začali dávat dohromady harmonogram projektu Papírová archeologie. Předběžný plán se skutečně stanovil a já jsem začal pracovat na nové podobě textu. Ten si žádal kompletní přepracování a doplnění.

Hned zpočátku jsme počítali s tím, že součástí publikace budouOpel-Vauxhall-min vystřihovánky, pro zvýšení atraktivity. Přežvykovali jsme, které reedice by byly nejvhodnější a též reálné z hlediska autorských práv. Nakonec jsme se rozhodli pro nové, původní modely a opět jsme požádali pana architekta Vyškovského o laskavou spolupráci. Napadlo nás, že by mohl připravit pokračování dávné, ale nezapomenutelné řady papírových autoveteránů, které vycházely v ABC v ročnících 13-15. Řekněme dva nové veterány a vytvořené stylově, jako kdysi, podle kovových „angličáků“ Matchbox. Vylovil jsem ze své sbírky několik vhodných adeptů a setkali jsme se u pana architekta. Volba padla na Opel Coupe 1909 a Prince Henry Vauxhall 1914. Pan architekt modely dle svého slibu zpracoval, dokonce přidal podstavec a dobovou benzinovou čerpací stanici Esso.

A to nebylo všechno: Navštívili jsme dalšího architekta-konstruktéra, pana Jaromíra Svobodu, který vystřihovánkové „řemeslo“ už dávno pověsil na hřebík. Jednak jsme se dozvěděli spoustu mimořádně zajímavých informací z jeho nevšedního papíráckého mládí, které jsme zpracovali do knihy, a jednak jsme jej poprosili, zda by neuvolnil k vydání či reedici nějaký dávný model. Pan architekt vytáhl ze svého archivu malý poklad – dosud nikdy nevydaný model nákladního vlaku, který byl v podstatě připraven k okamžitému vydání. Premiéra po téměř 50 letech!

Nakladni_vlak

Podobně jako u předchozího Papírového světa se všech tří vystřihovánek ujal R. Vyškovský ml. a jeho grafici z DTP studia ERKOtyp a připravili je technicky k vydání. Dále podali pomocnou ruku kolegové modeláři Michal Kavalier a Michal „Medium“ Erben, kteří slepili několik pozapomenutých dobových modelů, a mohli jsme je tak nafotit pro potřeby knížky. Cíleně lepil RoBertino i já, aby bylo v knize na co koukat.

Bohužel, to všechno bylo marné, plány se nepodařilo splnit. Došlo k odložení uvažovaného vydání Archeologie z Vánoc 2010 na jaro dalšího roku – jako pracující člověk jsem fyzicky nestihl hořící termíny a i když jsem měl text po skutečně hektických srpnových dnech roku 2010 dokončen (obětoval jsem psaní a focení 12 celých dní své řádné dovolené + tři víkendy) a připraven stoh snímků, i když byly nachystány tři nové vystřihovánky, bylo již pozdě – vánoční trh 2010 se už nedal stihnout. Zaplánování do výroby, povinná korektura textu nakladatelstvím (toho jsme se děsili), grafika, zlom, zamluvené termíny v tiskárnách… srpen byl prostě pozdě. To pořád ale ještě nebyla tragédie – další schůdnou variantou vydání bylo jaro 2011, eventuálně Vánoce 2011. Ale XYZ už začalo ztrácet zájem. Nebudeme si nic zastírat – psát o papírovém modelářství není žádný masový trhák typu drastické švédské detektivky (i mé jméno si lze jen stěží splést třeba s Danem Brownem) a jak nám bylo sděleno z XYZ, ani v našich očích dost atraktivní publikace Papírový svět s bezvadným premiérovým papírovým modelem uvnitř údajně nebyla žádným bestsellerem a prodejci XYZ už další podobnou publikaci nechtějí. Odhadovaný počet zájemců: max. 500, což je málo. Bylo to celé velkým zklamáním pro všechny zainteresované.

Mezitím jsme se ještě pokusili najít partnera-sponzora. Volba padla na Ringier a ABC (vždyť o tomto časopise píšeme) a pan šéfredaktor se skutečně zúčastnil trojstranné schůzky s XYZ (vtipné spojení ABC-XYZ by mohlo zafungovat). I když se zprvu zdálo, že projekt není k zahození, nevyšlo to – snad si vzpomínám správně, ale vše zhavarovalo na požadavku XYZ, že ABC (Ringier) odebere a zaplatí jistou část (snad třetinu) nákladu ke svému prodeji, čímž se z valné části pokryjí náklady na výrobu. To ale Ringier šéfredaktorovi ABC nedovolil a spolupráce uvázla na mrtvém bodě dříve, než vůbec začala.

Projekt zhavaroval. Texty byly napsány, fotky a vystřihovánky připraveny – a nic. Nechal jsem to celé spát, byl jsem unaven, hlavně psychicky, dalo to celé moc práce mnoha lidem a vše skončilo v šuplíku. Necháme to uležet, časem s tím snad něco uděláme…

6) Fáze šestá, opět kniha. Ale na pokračování!

   Po roce a půl uležení dozrálo. Na konci ledna 2012 se v restauraci Praze 8 – Ládví, v blízkosti bydliště pana šéfredaktora Vlastislava Tomana, konala sešlost k 55. výročí vzniku časopisu ABC. Přišlo mnoho zajímavých osobností spojených s ABC, redaktorů, autorů papírových modelů i běžných modelářů. Měl jsem tu čest tam býti také. Při pivku přišla řeč i na spící Papírovou archeologii a přítel Pavel Skokan, majitel vydavatelství Mega Graphic a známý autor papírových modelů nadhodil, že mi „to vydá, jestli chci“. No to se ví, že jsem chtěl. Ale jak? Postupně, jako přílohu v sešitech Mega Graphic s papírovými modely, kterých s Michalem Antonickým plánoval několik do roka, čili zhruba za dva roky by knížka mohla vyjít jako román na pokračování. Financování postupné, po částech: prodej jedné části bude krýt náklady na vydání následující části.

Tato možnost mne ohromila a nadchla! Po dlouhé době jsem opět ožil a dostal chuť se tím zakonzervovaným, prokletým textem znovu zaobírat. Přítomný RoBertino, kterého po zvládnutí Papírového světa nemohlo už nic překvapit a více zničit, okamžitě kývl, že knihu zpracuje po stránce grafické a přidá i své pamětnické podněty. Paráda!

Pepa „JoK“ byl na této akci v hospodě také, ale neseděl s námi u stolu v momentě rozhodnutí, že takto knihu začneme vydávat. Pojali jsme to jako takové malé spiknutí a svérázný dárek Pepovi – o vydávané Archeologii se doví, až jakmile vyjde první část, coby všívaná příloha právě chystaného modelu autobusu Karosa LC 735.00. Navíc nás hned zkraje tlačil čas – autobus měl vyjít už příští měsíc a my měli na přípravu všívané přílohy pouhých deset dní. S Robertem jsme se proto dohodli na okamžité a rychlé akci.

PA01a-min PA01b-min

Povedlo se, stihlo se a první část Papírové archeologie skutečně takto v modelu autobusu vyšla. Stalo se tak na tradiční akci Papírové Království v Brně dne 25. 2. 2012 – to byl náš Vítězný únor 🙂 .

Pepa byl skutečně překvapen, jak jsme očekávali. Ehm, ovšem nemile! Jako žert to nevzal – spíše jako že jsme ho odstřihli od spolupráce a hned nám také dal najevo svou nelibost, především nad grafikou: první čelní stranu jsme v jeho očích mohli udělat rozhodně jinak a rovněž považoval za nevkusný a technicky nekvalitní snímek pana Tomana na straně 3, jak třímá láhev alkoholu (ovšem darovanou, s vtipnou stylovou vinětou, což bylo dílo Roberta).

Ale Pepa úvodní hořkost nakonec překonal, jelikož na dalších částech knížky samozřejmě spolupracoval a přinesl spoustu informací, podnětů a souvislostí, na které bych sám nepřišel, a text by bez nich byl o dost chudší. Jinými slovy, kniha dalece překonává svou náplní a komplexností všechny předchozí texty Papírové archeologie, ať už ve Zpravodaji CPM, časopise ABC nebo na webu ABC. Soudíme, že jsme odvedli solidní faktografickou práci. Vyšlo postupně 14 sešitů, které tvoří první knihu, detailně rozebírající éru 1957-1970, tedy ročníky ABC 1-14. Poslední, 14. sešit vyšel 13. 4. 2013.

A jak to dopadlo s připravenými vystřihovánkami? Pro finanční náročnost celého projektu jsme si troufli pouze na nákladní vlak J. Svobody, který vyšel ve 13. sešitu. Rozsáhlejší modely autoveteránů jsme nabídli v koordinaci s ERKOtypem časopisu ABC a tam byly přijaty – obě autíčka najdete v ABC č. 1 a 2/58 (2013).

ABC1-2-58

Jako nový nápad jsme si vymysleli další vystřihovací přílohu, „Archeologický atlas“, který přinesl na dvou stranách 16 kartiček v duchu dávného Atlasu ABC a dovoluje sestavit kartotéku s obrázky dobových, slepených modelů z ABC, s faktografickými údaji na rubu. Atlas najdete v posledním, 14. sešitu.

Ihned v době vydání prvního sešitu v únoru 2012 se samozřejmě vyrojila polemika, proč jsme první knihu vydali takto po sešitech, postupně, proč zrovna s modelem autobusu, když lepím domečky, proč jsme nezkusili vydání najednou, proč jsme nevyzvali vážné zájemce o předplatné, ať se náklady předem a rychle poníží, proč jsme nepustili ven i elektronickou verzi, proč jsme to a proč ne ono . . . drobnou část této polemiky můžete najít tady.

S jistým odstupem hodnotím postupné vydávání takto:

  • Z hlediska obsahu a náplně nám rozhodně prospěl delší čas. Mohli jsme se nad každou kapitolou opravdu poctivě zamyslet a odladit ji do maxima. Poté ji vydat, „hodit za hlavu“ a plně se věnovat další kapitole a jiné oblasti.
  • Z hlediska korektury a správnosti je rovněž lepší brát si menší sousta a odlaďovat jen např. 16 stran a nikoli 120. Chybičky tam sice máme, ale je jich na prstech jedné ruky. Jsem si jist, že kdybychom měli provést korekturu celé knihy, bylo by tam „šotků“ daleko více.
  • Z hlediska finančního šlo, želbohu, o nejdražší variantu. Vytisknout 16 stran, za dva měsíce dalších 16 stran atd. je jistěže nákladnější než najednou 120 stran. Nehledě na opakované vysoké poštovné z tiskárny. Ovšem postupné vydávání nám dovolilo projekt financovat postupně – nemuseli jsme najednou investovat 90-100 000 Kč, stačilo dát zlomek – a kniha se nastartovala. Průběžný prodej průběžně umořuje náklady.
  • Nespokojené hlasy se ozvaly, proč vyšla 1. část uvnitř modelu autobusu. Leckterý specializovaný modelář autobusy nestaví a je tak nucen si kupovat něco, co by si normálně nepořídil. Vyvstala varianta vydávání u více vydavatelů – nabídl se např. Ondra Hejl, že by nám sešit s Archeologií přidal ke svým novým modelům architektury. Ale to už jsme se ve shodě s prodejci rozhodli, že sešity zcela oddělíme od modelů a necháme je jako časopis, občasník, jako „román na pokračování“. Může si je tak zakoupit jak „domečkář“, tak „autobusář“.
  • Na základě zkušeností se pokusíme uvažovaný 2. díl již vydat najednou, jako celou knihu. Je to praktičtější, ve finále levnější a distribučně a manipulačně snazší pro všechny, pro vydavatele i čtenáře. Již víme, co to obnáší technicky i finančně, a máme na čem stavět.

7) Fáze sedmá, 2. díl Papírové archeologie (ročníky 15-20, 1970-1976), 3. díl? 4. díl?!?

   Kdy vyjdou další díly Papírové archeologie? To záleží i na vás, jak se bude první díl prodávat. A po nutném odpočinku věřím, že zase najdeme s kolegy chuť a energii se zakousnout do těch kvant informací a obrázků. Uvažovaný druhý díl by zpracoval snad nejatraktivnější éru ABC, kdy tento časopis opravdu překypoval nápady a obsahem. Včetně vystřihovánek. Je to lákavé.

Závěrem bych rád zdůraznil, vlastně zopakoval jména, bez nichž by první kniha Papírové archeologie nikdy nevyšla a text by dodnes spal jak Blanický rytíř – a tím by nevznikl ani tento web: RoBertino Pavelka, Pepa Kropáček a Pavel Skokan. Pánové, děkuji za spolupráci! Jak to říkal na Titanicu ten první houslista? Bylo mi potěšením s vámi dnes hrát, pánové, na shledanou. 😎

… hérnajs, to je odyssea… jsem se nějak rozpovídal – vždyť se to dalo shrnout do čtyř bodů:

  1. Zpravodaj CPM
  2. Časopis ABC a jeho web
  3. Kniha coby román na pokračování (1. díl)
  4. Řádná kniha (2. díl)

-StF-

Kniha01

Vzhled knihy Papírová archeologie 1 po svázání jednotlivých sešitů

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *