Ligier JS 11

 Název: Ligier JS 11 Ford
 Autor: Richard Vyškovský
 Aut. kód: VY-1.19 (stejný kód je i na modelu vodního kluzáku Nautic Spurt, který vyšel později, v ABC č. 21+22/24)
 Vydavatel: ABC č. 16 / roč. 24, vyšlo 21. 4. 1980, reedice: Déčka ABC 12 (květen 1991)
 Pozn.: Obrázek vozu je v ABC č. 5/24, str. 34; monografie verze JS 19: č. 20/28
 Měřítko: 1:24
 Rozsah: 2 strany A4
 Počet dílů: 72 číslovaných
 Fotogalerie: Ano

Ligier JS 11

KRÁTCE O PŘEDLOZE MODELU – Ligier JS 11 Ford

Francouzský tým Ligier vstoupil na scénu formule 1 v roce 1976, jeho vznik inicioval Guy Ligier, sám dnes už spíše zapomenutý pilot (startoval rovněž v F1 a v letech 1966-67 absolvoval 12 Grand Prix). Zpočátku se tým hlásil ke sloganu „vše francouzské“, což kromě pneumatik znamenalo motor, šasi, převodovku a piloty z galské provenience. Za tři roky však Équipe Ligier dosáhla jediného vítězství, a to ještě triumf v Grand Prix Švédska 1977 doslova spadl pilotu Jacquesi Laffiteovi do klína poté, co bezpečně vedoucí Andretti (Lotus) musel dvě kola před cílem doplnit palivo.

Ligier JS 11Určité starosti francouzské stáje s agregátem Matra vedly Ligiera k zásadnímu rozhodnutí – pro rok 1979 si zajistil nejpoužívanější pohonnou jednotku F1, proslavený Ford Cosworth. Společně s ním byl nový typ JS 11 (ony iniciály JS patřily památce Ligierova přítele a krajana Jo Schlessera, který tragicky zahynul při GP Francie 1968) osazen dalším tradičním komponentem formule 1, převodovkou Hewland. A třetí zásadní změnou bylo nasazení dvou vozů – doposud startoval Ligier (až na jednu výjimku při GP Japonska 1977) pouze s jedním monopostem.

Ligier JS 11Konstrukce triumvirátu Gérard Ducarouge (technická oblast), Michel Beaujon (design) a Robert Choulet (aerodynamika) se ukázala jako nečekaně dobrá. Ligier přijel na úvodní jihoamerické závody sezóny 1979 v oslnivé formě a Jacques Laffite bez zjevných potíží vyhrál v Argentině i Brazílii; nebýt blíže neurčených technických potíží druhého pilota Patricka Depaillera, mohl mít francouzský tým hned dvakrát double (to se povedlo pouze v druhém závodě, a zároveň to bylo jediné dvojité vítězství v existenci týmu). Další závod pro Ligier vyhrál ve Španělsku Depailler, Laffite byl druhý v Belgii a ve všech těchto Grand Prix stál Jacques na nejlepší startovní pozici. Po Grand Prix Monaka jako by však „jedenáctce“ došel dech – Laffite se do konce sezóny dostal nejlépe do druhé řady v Německu a v tomto závodě plus v Rakousku a Holandsku posbíral už jen třetí místa. O šanci získat mistrovský titul přišel až v Grand Prix Itálie, z níž musel odstoupil kvůli kuriózní situaci – ohnutý plynový pedál stlačoval i spojku a díky tomu docházelo k přetáčení motoru. Patrick Depailler dopadl ještě hůř: před Grand Prix Francie se zřítil při letu s deltaplánem a zbytek sezóny strávil mimo kokpit s několika zlomeninami v péči lékařů. Nahradit ho mohl James Hunt, ale toho odmítl uvolnit Walter Wolf. Šanci tak dostal zkušený Jacky Ickx, ale tomu derniéra v F1 vůbec nevyšla – v osmi závodech se nedokázal kvalifikovat na lepší než 11. startovní pozici a jeho závodní maximum představovalo páté místo v Holandsku. A především, v šesti případech nedojel do cíle. Jen pro úplnost – v neoficiálním MS značek formule 1, zvaném Pohár konstruktérů, obsadil Ligier třetí místo za Ferrari a Williamsem.

V následující sezóně nasadila stáj upravené typy označené 11/15 s ambiciózní sestavou Laffite / Pironi, která sice přivezla týmu vůbec nejlepší výsledek v jeho prozatím krátké historii – 2. místo v Poháru konstruktérů, ale mistrovský titul pro ně zůstal jen snem, protože pokračovala spanilá jízda Alana Jonese na Williamsu.

Guy Ligier, zakladatel stáje, zemřel 23. 8. 2015, krátce po svých 85. narozeninách.

Ligier JS 11 - ABC 5-24

Obrázek vozu Ligier JS 11 z ABC č. 5/24, z článku Petra Minaříka Co je to „wing car“?

Tvůrce vystřihovánky Richard Vyškovský se dopustil jedné nepřesnosti: startovní číslo 25 patřilo nikoli Jacquesi Laffiteovi, nýbrž Patricku Depaillerovi, po jeho nuceném odstoupení pak Jacky Ickxovi. Podle dobových fotografií zřejmě arch. Vyškovský připravoval vůz podle toho, který jel ve Španělsku – odkazují na to reklamy na těsnících lištách, které se závod od závodu měnily.

Ligier JS 11

Ligier JS 11 Ford – technická data:

      • Podvozek: hliníkový monokok snýtovaný z lehkých slitin
      • Délka – šířka – výška: 4200 – 1860 – 1168 mm
      • Rozvor: 2794 mm
      • Rozchod kol vpředu / vzadu: 1738 / 1600 mm
      • Hmotnost: 582 kg
      • Motor: vidlicový osmiválec Ford Cosworth DFV, objem 2993 cm3, výkon 350 kW (475 k) při 11 000 ot/min., hmotnost 168 kg, vrtání × zdvih: 85,7 × 64,8 mm
      • Převodovka: manuální šestistupňová Hewland FGA 400
      • Brzdy: Girling (karbonové kotouče)
      • Pneumatiky: Goodyear
      • Palivo: ELF
      • Hlavní sponzor: Gitanes
      • Týmoví piloti: Jacques Laffite, Patrick Depailler (do GP Monaka), Jacky Ickx (od GP Francie)

RoBertino Pavelka

Kam dál:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Jsi živý či duch? *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..