Nádraží Ostrava-Vítkovice

 Název: Nádraží Ostrava-Vítkovice / Velké moderní nádraží * 
 Autor: Richard Vyškovský
 Autorský kód: Neuveden
 Vydavatel: ABC č. 6 / roč. 22, vyšlo 17. 11. 1977; reedice Déčka č. 6 (11. 11. 1988)
 Měřítko: 1:150 (délka modelu: 313 mm)
 Rozsah: 3,2 strany A4
 Počet dílů: 28 číslovaných, 36 fyzických
 Stavba modelu: Ano
 Fotogalerie: Ano

* Vystřihovánka v ABC nesla název Nádraží do vašeho kolejiště Ostrava-Vítkovice, v sešitu Déček pak Velké moderní nádraží.

Nadrazi-Vitkovice-2008

KRÁTCE O PŘEDLOZE MODELU – nádraží Ostrava-Vítkovice

Železniční stavby měly v ABC velkou tradici, vždyť podstatná část z nich byla přímo plánována pro modelové „vláčky“ velikosti TT či N. Některé stavby se však vymykaly běžnému využití a s odstupem času mají až mýtický nádech. Nevěříte? Pojďme na malou exkurzi.

Doznívající vliv takzvaného „bruselu“, architektonického směru, který se ve velké míře prosadil na známé výstavě EXPO ’58 situované právě do belgické metropole, se promítal na naší stavební scéně ještě téměř celé další desetiletí. Architekt Josef Danda (1906 – 1999) byl v té době už uznávaným tvůrcem železničních staveb, od roku 1936 jako pracovník olomouckého Ředitelství ČSD navrhl či renovoval několik staničních objektů (Teplice nad Bečvou, Klatovy, Cheb, Třinec). Vítkovice byly v té době neustále se rozvíjejícím dopravním místem, zejména díky rozsáhlým železárnám – denně bylo nutné odbavit tisíce pasažérů. V roce 1963 Danda navrhuje novou výpravnu v duchu doznívající bruselské architektury s využitím bohatého množství materiálu. Dovolím si nyní ocitovat část odborné recenze z revue Protimluv autora Martina Strakoše (publikované ve stejném roce), která bude pro další běh věcí důležitá:

„Realizace se počítá k nejlepším příkladům bruselského stylu v české architektuře. Danda společně s výtvarníky vytvořil jednotné dílo, spojující prvky „bruselu“ – keramické obklady, skleněné mozaiky, vlnitý plech, skleněné fasády, umělé hmoty do souzvuku ojedinělého výrazu, odlehčené hmoty z ocelové konstrukce s pilovitým motivem podpor v hlavním průčelí, uvnitř s velkou halou, s nápaditým uplatněním abstraktních reliéfů vypalovaných do drátoskla od Benjamina Hejlka a Františka Buranta, skleněné věže s hodinami od Vladimíra Kopeckého či tvarově a materiálově pozoruhodných podhledů a dlažeb.“

Nadrazi-Vitkovice-studie

Původní skica vítkovického nádraží od arch. Josefa Dandy

Nádraží bylo slavnostně otevřeno 26. května 1967, první vlak ho „pokřtil“ o necelé dva dny později – přesně v 0:40 ve směru z Košic na Prahu.

Historie nádraží však prodělala nemálo dramatických zvratů. Po sametové revoluci a změně snad všeho, co šlo i nešlo, začal s úbytkem pracovních míst klesat i význam nádraží. Věc došla tak daleko, že postupně byl odtud odkloněn veškerý rychlíkový provoz, takže se dramaticky snížil počet cestujících a nádraží začalo být nerentabilní. Zčásti se stalo útočištěm bezdomovců, proto se ho pokoušely ČD zbavit formou prodeje. Jeden ze zájemců hodlal v budově zřídit obchodní centrum, ale tato snaha narazila na nutnou podmínku ČD, aby v objektu zůstalo zachováno zázemí pro zaměstnance, minimální prostor pro cestující plus alespoň jedna pokladna, neboť lokální provoz nadále trvá. Zájemce pak od svého plánu ustoupil i proto, neboť ministerstvo kultury hodlalo vyhlásit nádraží za kulturní památku. S tím ale ČD nesouhlasily, dle jejich názoru není objekt nijak významný, zejména kvůli pozdějším stavebním úpravám, takže dosáhly toho, že ministr kultury Besser v roce 2011 od záměru ustoupil. Ve vzduchoprázdnu skončil i návrh využít staniční budovy jako dopravního muzea, ač Vítkovičtí projekt chystali už od roku 2009 (při jejich snaze se objevil konkurenční záměr z jiné části Ostravy, z Přívozu). Jsme však zemí změn a nečekaných obratů, už loni bylo ze strany MK oznámeno, že se o prohlášení opětovně uvažuje. Faktem zůstává, že kdysi výstavní budova chátrá a nemálo cestujících ji vidí jako téměř životu nebezpečnou. Šíří se také názory, že objekt, do něhož se několik let neinvestuje a neproběhly žádné nutné opravy, je určen k „tichému zániku“. Osud Dandovy stavby tak stále visí ve vzduchu a čeká na svůj ortel – není vůbec vyloučeno, že v budoucnu bude Ostrava-Vítkovice existovat pouze na několika fotografiích, kratičkém filmovém záběru v seriálu Proč bychom se netopili (šestý díl Vodácký ráj) a jako papírový model z ABC či sešitu Déček.

Nadrazi-Vitkovice-1980

Foto: archiv, J. Gabzdyl, 1980

STAVBA MODELU – nádraží Ostrava-Vítkovice

Po vystřihovánce starého nádraží otevírající nový modelářský obor, zpočátku zahrnutý pod titul Skansen ABC, představovala budova odbavovací haly Ostrava-Vítkovice rozsáhlejší architektonickou papírovou stavbu. Však také sám autor nabádal její tvůrce k využití do klubových kolejišť.

Nadrazi-Vitkovice-ABC

No_PCs2Pokud se totiž podíváme na fotografie nádražní budovy v severomoravské metropoli, všimneme si nemalých rozdílů. Architekt Vyškovský budovu především co do hloubky zkrátil o dvě třetiny a oprostil od přístavby vybíhající z čelního pohledu na pravou stranu (což je zmíněno i v doprovodném textu). Pokud si ho pečlivě přečteme, vybaví se nám reminiscence s Cífkovým statkem – i v případě nádraží je avizováno pokračování, ale na rozdíl od hospodářské usedlosti, dokončené po 30 letech, se ho nikdy nedočkalo. „Použili jsme ty části, které jsou pro architektonický výraz nejpodstatnější. Je to přední průčelí a křídla budov u nástupiště se středním risalitem, ke kterému jednou v budoucnosti zpracujeme přechody na další nástupiště,“ vysvětlila úpravy s příslibem další návaznosti redakce, ale k tomu nikdy nedošlo. Kdo ví, možná byl důvodem fakt, že stavba byla skutečně příliš velká (délka budovy je 313 mm), není ani vyloučeno, že se nedočkala patřičného ohlasu, také se mohlo v záplavě dalších stavbiček na pokračování zapomenout. Dovolím si ještě jednu soukromou myšlenku – autor vystřihovánky v textu přímo naznačuje, že toto nádraží by mělo být díky své rozloze určeno spíš pro klubová kolejiště, ovšem jak je mi z činností takových kroužků známo, většinou si všechno stavěly samy, takže určení pro tuto cílovou skupinu se minulo účinkem, a proto už se na model dále nenavázalo.

Nadrazi-Vitkovice-ABC-1977

Dva obrázky vítkovického nádraží doprovodily vystřihovánku v ABC č. 6/22

Vystřihovánka byla uvedena v ABC u příležitosti blížícího se 150. výročí vzniku Vítkovických železáren, její druhé zveřejnění v sešitu Déček č. 6 (z tohoto originálu jsem také stavěl zde prezentovaný model) už se k žádné „kulatině“ nevztahovalo. Největším problémem byl díl 16 (střední část střechy), který byl otištěn samostatně, a jak určitě tušíte, došlo k tradičnímu barevnému nesouladu. Stavba díky „krabicovité“ předloze může působit zdánlivě fádně, ostatně po modelářské stránce není nijak složitá, ovšem odvážní šmikalové záhy rozpoznali její záludnosti. Velké plochy bylo v návodu doporučeno podlepit kancelářským papírem, což je většinou zvrtulovatělo ještě víc. Bortící tendence nakonec spolehlivě vyrušilo až použití desek kapy a v takové míře, že se vlastně uvnitř stavby vybuduje vlastní skelet a ten se náležitě olepí příslušnými díly:

Nadrazi-Vitkovice9b

Zachycovat obrázkově stavební postup je s ohledem na onu zdánlivou jednoduchost vlastně zbytečné, ovšem je nutno v tomto případě víc než jindy dbát na přesnost – stačí malá nepozornost a už vám začnou létat milimetry sem či tam. To platí zejména pro osazování střech do obvodových zdí a určitě si umíte představit ono eldorádo se zajištěním rovnosti lemů u stříšky vstupního prostoru.

Sám jsem tuto železniční „maličkost“ lepil dvakrát a až potřetí – poučen a varován – jsem došel k ucházejícímu výsledku (vševidoucí oko Standovo určitě bude jiného názoru 🙂 ). Těžko říci, zda se Vítkovice někdy do nějakého kolejiště dostaly, ovšem jako ukázka historie železničních staveb mají ve světě „papíráků“ své místo.

RoBertino Pavelka

Kam dál:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Jsi živý či duch? *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.