Renault 1911

Název modelu: Renault 1911
Autoři: Richard Vyškovský a Pavel Blecha
Vydavatel: ABC č. 18 / roč. 13 (vyšlo 8. 6. 1969)
Měřítko: Neuvedeno, cca 1:32 (délka modelu: 97 mm)
Rozsah: 0,9 str. A4
Počet dílů: 18 číslovaných, 28 fyzických
Autorský kód modelu: BV.0 03
Lepeno: duben-červen 2011 (-StF-)
Další info:

  • 3. model autoveteránu tandemu Blecha-Vyškovský v ABC.
  • Zkonstruováno podle „angličáku“ Matchbox řady Models of Yesteryear, kód Y-2B z pol. 60. let, který je v měřítku 1:40.
  • Vystřihovánka je zjednodušena – neobsahuje rezervní pneumatiku na pravém stupátku.
  • Vystřihovánka již obsahuje (poprvé u této autorské dvojice) návodnou kresbu.

Renault 1911

Sahám po dalším sto let starém voze, je jím v pořadí 3. počin pánů „BV“ v ábíčku. Byla to tehdy požehnaná doba pro papírové veterány, přímo zlatý věk grotesky – mezi čísly 12 a 23/13 jich vyšlo pět. V 15. ročníku bude podobná veteránská vlna: oldtimery vyjdou hned čtyři ve čtyřech po sobě jdoucích číslech (č. 16-19/15).
Arch. Vyškovský si znovu k rýsovacímu prknu postavil tuzexový angličák, a tak opět vznikl model podle modelu:

Renault 1911

Ukázka dvou variant modelu Matchbox Renault 1911 s krabičkou typu D1 a D3

Při porovnání s matchboxem odpovídá zelená barva vozu, červené sedačky a technická data z návodu jsou vytištěna na krabičce. Čili na stole by mi měl vyrůst nějaký takovýto kostitřásek – níže je originál z depozitáře arch. Vyškovského, snímek pod ním jsem si vypůjčil od kolegy Radka Valeny (díky!):

Renault 1911

Renault 1911

Na první pohled je zřejmé, že se autorům nepodařilo udržet v lati proporčnost, poměry délek a velikostí. Tvar modelu celkově jistěže sedí, ale celkový dojem se posouvá – od elegantního, otevřeného, sportovního roadsteru k takové lehce komiksové karikatuře sebe sama:

  • přední blatníky jsou příliš vysoko nad koly;
  • přední kola by potřebovala posunout ždibec dopředu;
  • vůbec nesedí šířka toho osazení (zřejmě chladiče) mezi krytem motoru a kolmou zasklenou stěnou (na návodné kresbě níže je to poměr šířek dílů č. 4 a 5): zatímco u matchboxu je poměr šířky krytu motoru k osazení 6, u vystřihovánky to je 3,2 => to osazení je příliš široké. Rozhodl jsem se ho trochu přistruhnout (na kompromisní poměr 4,2).

Vystřihovánka již obsahuje (poprvé u této autorské dvojice) návodnou kresbu. Je to opravdu prvotina – na návodce chybí označení několika dílů a držáky předních reflektorů a samotné reflektory č. 12+13 tam nejsou nakresleny vůbec – takže postupem času vynikající návodné kresby R. Vyškovského mají svůj prapočátek v tomto strohém pravoúhlém promítání:

(Pozornému oku strojařovu neunikne, že nárys a půdorys vozu jsou v návodné kresbě přehozeny mezi sebou – pohled shora na vůz by měl být dole, pod nárysem. Mám dojem, že nám kdysi na elektroprůmce říkali, že jde o obrácené, tzv. americké promítání, ale to berte jen jako nejistý výjev z mlh paměti.)

Ze svých archivních originálů jsem se pokusil vybrat ten s co nejlepším soutiskem. Právě pofiderný soutisk barev byl u jemných kreseb pánů „BV“ často ničitelským faktorem. Poté jsem opět přikročil k odstranění dobové reklamy z nevinného oldtimera – saponátové mýdlo ZENIT jistě bylo energizující, ale rozpustil jsem jej do věčných kanálů. I přes pečlivý výběr co nejlepšího originálu bylo nezbytné obtáhnout jemné, tiskem slité čáry – výše before, pod ním after

Následoval laser-tisk na „stošedesátku“ a hurá na to…
 

Tady je jasný důkaz, že lepit o Velikonocích je cypina – člověk je celý takový připit-ý a -omělý. Po nalepení krytu motoru jsem se stoickým klidem zjistil, že jeho zadní plocha, na kterou přijde kolmá stěna se sklem a „osazením“, není vůbec kolmá k šasi 🙁 . I vytáhl jsem z vrecka vreckový nožík a provedl veskrze jemnou mordáž, odborně fragile mordage… ani tykadélko motýla bych nepoškodil, jen to trochu zapraštělo. Nakonec to teda povolilo, ještě že jsem lepidlo nenapatlal na celou styčnou plochu, ale jen v bodech:

Navazujícím celkům bude nutno rovněž lehce domluvit, aby si trochu rovně sedly tak, jak mají – zatím přiloženy na sucho (mám už taky sucho v krku)
  

Poté jsem přiheftnul na své místo hlavní celky karosérie včetně sedaček a zadního (zřejmě) kuférku. Angličák má na horní ploše kufru takové hezké vystouplé osazení (víko?), na stříhánce želbohu chybí – plocha je čistě hladká:
    

Doplněny přední svítilny (z nich je vyříznut nějaký ten „vzduch“), zadní držáky blatníků (rovněž odvzdušněny) a zatím jen jeden blatník:
 

Blatník je podlepen zeleným papírem – rub blatníků není ve stříhánce řešen, což je nemožné takto ponechat. Ta zelená na celém modelu se retušuje dosti obtížně – jednak se značně liší díl od dílu (na stránce barevnost místně velmi kolísá) a jednak se dost liší podle osvětlení – takže retuš je správná jen v polovině května, kolem 17. hodiny při soumraku, polojasno. V jiném období roku a v jiný čas, nedejbože při nějaké mrkací zářivce, na tento model určitě nekoukejte. Opakování stejné světelné situace bude opět za 318 let – to přinesu model někam na výstavu.

Po nalepení i druhého blatníku mi konečně plně docvaklo, co mi na tom modýlku vzhledově nejvíc vadí – příliš zvednuté přední blatníky nad koly. Schválně koukněte nahoru na začátek a srovnejte elegantní angličák s původním papírákem. Vyšlo mi to stejně jako na prastarém originálu od RV (foto výše). Takže nezbylo než vzít nůžky, kýbl na krev a provést držákům blatníků chirurgický facelift. Na prvním snímku je upraven pouze pravý blatník vozu (na obrázku je nalevo), na druhém snímku jsou sníženy již oba blatníky – čili stav pooperační, pacient stabilizovaný a dýchá (občas):
 

Přidundán ještě volantek – no, nepatří k mým nejsvětovějším výtvorům, snažil jsem se ale co nejvíce uchovat původní kresbu „BV“ v kombinaci s drátěnou („skutečnou“) obručí:
   

Zbývají kolieska. Původní placatky jsem si malinko zesložitil, jako obvykle:

Takže dopižláno, dopatláno, domastěno a další pestrý sranda-vehiklík je redy for šou. Občas na snímcích spatříte moaré (moiré), čili rušivé pruhy viditelné hlavně na předních zelených plochách – v reálu na modelu nejsou vidět, oko je pomine. Digiťák je ale zachytil – někde na cestě skener-úprava skenu-laser print-foto-úprava snímku to ovšem vylézá.

Renault 1911

Takže jak to pravil pan architekt Vyškovský kolegům v práci na sklonku 60. let, když nemohli sehnat kýženého angličáka? Proč si ho nevyrobíte sami? Z čeho asi?!? No z papíru! 😎

Více obrázků modelu Renault 1911 umístěno do Galerie.

-StF-

Renault 1911

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Jsi živý či duch? *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..