Sojuz a Apollo

Název modelu: Sojuz a Apollo
Autoři: Václav Šorel, František Kobík (ŠOK)
Vydavatel: ABC č. 22 / roč. 19 (vyšlo 23. 7. 1975), vyšlo rovněž v nakl. Albatros – Kosmická tělesa (1979 a 1986) – přepracováno na větší formát a překresleno
Měřítko: neuvedeno, cca 1:72
Rozsah: 2,3 str. A4
Počet dílů číslovaných: Sojuz: 21, Apollo: 18
Počet dílů fyzických: Sojuz: 23, Apollo: 39, celkem: 62
Autorský kód modelu: neuveden
Lepeno: z originálu, červenec 2016 (Michal „Medium“ Erben)
Informace o předloze: Ano, Atlas ABC v číslech 4/23 (Apollo, Sojuz) a 11/23, informace o projektu s obrázky: č. 21/16 (u vystřihovánky Saljutu)
Další info: Novější model soulodí Sojuz a Apollo: časopis Časostroj, speciál věnovaný dobývání vesmíru, prosinec 2015, autor: ing. Robert Navrátil, rozsah: 4 listy

Sáhl jsem do dávnověku vystřihovánek v časopise ABC a připravil si k sestavení model jedné významné předlohy, přesněji řečeno přímo soustavy předloh. Kosmický program Sojuz-Apollo, tedy navázání spolupráce mezi dobyvateli vesmíru z USA a SSSR, začal oficiálně 24. května 1972 podpisem dohod politickými představiteli obou světových velmocí. Start samotných lodí pak proběhl 15. července 1975. Tříletá prodleva od podpisu dohod a startem by se mohla zdát dlouhá, ale je třeba si uvědomit, že muselo dojít kromě jiného k úpravě obou lodí, aby mohlo dojít k jejich propojení, účastníci letu se museli naučit řeč druhé posádky apod.

Sojuz a Apollo

Nyní již k samotné vystřihovánce. Sestavu Sojuz a Apollo našli čtenáři v ábíčku č. 22/19, které vyšlo v červenci 1975, tedy přesně v době uskutečnění letu. Autoři tím pádem museli mít vystřihovánku připravenou dopředu a doufat, že let nebude odložen. A autory bylo tehdy velmi plodné duo „ŠOK“ – Václav Šorel a František Kobík.

Vystřihovánka hned na první pohled a dotek zrovna dvakrát nepotěší. Papír, na kterém je vystřihovánka vytištěna, je velmi slabý. Mno, papír, to je popravdě dosti shovívavé označení „toho“, na čem kosmické lodě vyšly. Papírny totiž dodaly něco naprosto zoufalého, jakousi poloviční dřevotřísku. A ani tiskárna se zrovna dvakrát nepředvedla. Dostalo se mi do rukou několik výtisků a všechny byly podobné jako podkladový papír – zoufalé. Posunutý soutisk v rámci milimetrů, a to ještě křivě, vystřihovánka má i docela prapodivné barvy. Nicméně jsem se i tak rozhodl stavět z originálu, neboť snažit se o grafické úpravy po naskenování by bylo natolik náročné, že by si to člověk mohl rovnou nakreslit celé od nuly. A to už by ale nebylo od ŠOKu.

Sojuz a Apollo

Na rozdíl od papíren a tiskárny si zaslouží velkou pochvalu tehdejší redakce ABC. Vystřihovánku doplnili zajímavým doprovodným článkem o programu vesmírné spolupráce, portréty členů posádek obou národností a emblémem celého dvoj-letu. Nechyběl ani obrázek propojených lodí někde tam vysoko nad Zemí.

Sojuz a Apollo – stavba modelu

Sojuz:

Sojuz

Kartička Atlasu ABC z čísla 4/23 věnovaná lodi Sojuz (text: Václav Šorel, kresba: Jaroslav Velc)

Stavbu jsem začal sovětskou lodí Sojuz. Pracuji podle návodu, takže dle instrukcí jako první přišla na řadu motorová část Sojuzu. Inu, autorům se do konstrukce vloudilo několik chybiček. Pravda, část odchylek je způsobena rozdílnou tloušťkou papíru, na kterém autoři vystřihovánku rýsovali, a papíru, na kterém je vystřihovánka vytištěna. Přesto si myslím, že něco jde na vrub samotným autorům. Takže jsem musel upravit délku pláště motorové sekce, z kartonu jsem si vykroužil vlastní kruhové přepážky. Na obrázcích si můžete všimnout žlutého posunu tisku černých proužků na plášti:

 

Jak se říká, vše zlé je k něčemu dobré. I když je papír tak slabý, rozhodl jsem se díly nepodlepit, ale opatrně je slepuji k sobě. Díky tomu jsou hrany spojů jen minimální a nejsou tak patrné. Ona se ta barva dílů při retuši nedala vůbec namíchat. Vše pak podlepuji dodatečně zevnitř, dokud se k tomu dostanu. Je to, pravda, postup náročnější, než díly podlepit před vystřižením, ale v zájmu lepšího vzhledu povrchu modelu tomu složitějšímu podlepování čas věnuji. Ještě jsem doplnil na zádi motorů trysky a jejich lem:

 

Pokračoval jsem sestavením pilotní části. Posunutý soutisk způsobující zdvojení čar trochu mate, kde vlastně končí a začíná obrys dílů narýsovaný autory. Připravil jsem si tedy všechny díly a před sestavením vše zkoušel poskládat „na sucho“. Řeknu vám, že udržet tři díly ve stočené poloze, přiložit je k sobě a ještě určit, o kolik je díly potřeba upravit, na to jsou dvě ruce docela málo. Ještě že jsem ale vše vyzkoušel, protože bylo toho hodně co upravovat. Navíc je potřeba vedle rukou zapojit i hlavu. Musel jsem vyzkoušet k sobě sesadit více navazujících dílů (přesněji všechny zbývající díly trupu Sojuzu) a přemýšlet, aby úprava nějakého dílu sedící na jedné straně nebyla na druhé straně změnou, na kterou by se již nedaly napojit navazující díly.

Některé chybičky byly jen droboučké, nejvýraznější chybou v konstrukci byl delší plášť kabiny, takže došlo ke zkracování. Jelikož jsem musel zachovat středovou souměrnost kresby, nešlo pásek prostě zkrátit seříznutím na jednom konci, ale chybu jsem musel rozdělit na oba konce pásku. Jak je vidět na snímku, zkracování se neobešlo bez následků. Z původně kulatého okénka rozděleného na poloviny na konce pásku vzniklo po zkracování spíše jen takové kukátko. Řešení bude jednoduché – na trup nalepím nové správně kulaté okénko z kopie:

 

A pak jsem spojil pilotní část s již hotovou motorovou sekcí. Samozřejmě jsem se plně soustředil na udržení celého trupu v přímce, aby Sojuz nebyl do zatáčky. Vzhledem k nutnosti si všechny díly před slepením vyzkoušet sesadit a většinu jich pak i upravit, práce docela dost narůstá. Ale již to začíná připomínat Sojuz…

 

Základní model trupu bylo nutné k dokončení vystrojit anténami, panely slunečních baterií a stykovým uzlem pro setkání s Apollem. Aby se mi tyto části po přilepení opět neutrhly, připravil jsem si nejprve stojánek, do kterého budu moci Sojuz pěkně uvelebit, a tím model bude ve volném prostoru. Stojánek v sobě skrýval chybu v konstrukci (jak si můžete všimnout na snímku), kterou jsem upravil. Pak jsem k trupu již postupně přilepoval výše zmíněnou výstroj. U panelů baterií jsem se snažil o udržení roviny jejich plochy a myslím, že se mi to i povedlo. A tím máme Sojuz kompletní, tedy první část z celého mezinárodního vesmírného setu:

Sojuz Sojuz

Apollo:

Apollo

Kartička Atlasu ABC z čísla 4/23 věnovaná lodi Apollo (text: Václav Šorel, kresba: Jaroslav Velc)

Sovětský svaz je se svým Sojuzem připraven, podíváme se tedy do USA, jak jsou na tom s Apollem.
Apollo je tvarově, dá se říci, velmi prosté – válec s kuželovitou přídí. Opět problém s délkou pláště, takže spousta zkoušení a dumání, co a jak upravit, aby sedl plášť, špice a dno trupu. Navíc bylo potřeba ještě korigovat spojení špice s trupem, aby navazovala kresba. Nějak se mi stále nedařilo a nedařilo… a nedařilo dobrat se konkrétních výsledků, kde, co a o kolik upravit. Až mi prostě došla trpělivost a „nějak“ jsem řezal, stříhal a lepil. Nevěřil jsem v úspěch a už se připravoval, že Apollo na místo do vesmíru poletí do koše. Ovšem k mému úžasu mi nakonec vše sedlo naprosto dokonale – plášť, napojení špice i uzavření celého trupu kruhovým dnem. Dmul jsem se pýchou a sám sebe chválil… až došlo na ono okřídlené úsloví o samochvále a pýše. Jelikož modely nebudu lepit po dokončení do stojánků napevno, jak je uvedeno v návodu, ale jen pokládat volně, usoudil jsem, že do Apolla musím umístit zátěž. Na přídi totiž bude přilepen spojovací tunel pro setkání se Sojuzem. No a právě na tu zátěž jsem v zápalu sestavování trupu úplně zapomněl. Takže jsem ji umísťoval dodatečně do trupu Apolla malým otvorem na špici.

  

Apollo bylo potřeba ještě vybavit několika doplňky, především motorky s malými tryskami pro korekci letu. Těch trysek zrovna nebylo nejméně, byly titěrné a navíc z toho dřevotřískového papíru, čili práce dost nepříjemná. Papír byl opravdu natolik špatný, že po celou stavbu vystřihovánky se z něho občas odlamovaly malinké třísečky. Někdy se mi je podařilo včas zakápnout lepidlem a někdy jsem to prostě už nezachránil a dotčené místo musel jemně zaretušovat. Na jedné z fotek si můžete všimnout, že se barevně úplně nepovedly konce pláště a na spoji se tak setkaly odlišné odstíny.

 

Podrobněji dokumentovat dokončení Apolla nemá nějak velký význam, šlo jen o zhotovení trysky hlavních motorů a sestavení podstavce. Můžeme se tak již nedočkavě vrhnout na poslední část celé vesmírné sestavy. Ač je nejmenší, je možná tou nejvýznamnější částí – spojovací tunel mezi Apollem a Sojuzem.
Jelikož spojovací tunel do výšin vyneslo Apollo, autoři ho možná právě proto napevno nechali přilepit na špici Apolla.
Konstrukce tunelu je jednoduchá. Válcovitý průřez s mírným skosením na jedné straně a na straně druhé se stykovým uzlem pro spojení se Sojuzem. Dá se říci, že všechny díly bylo potřeba nějak upravit, aby to na sebe plynule navazovalo. Na tento základ tunelu stačilo již jen nalepit půlkruhové dílky imitující kulovité nádrže na kyslík a ty zajistit trojúhelníkovitými díly, u nichž ovšem netuším, co mají představovat. Ve skutečnosti byly k válcovému přechodovému tunelu připojeny takové „krabice“ tvarem připomínající půl rakve. Takto reálně byla vystřihovánka zpracována při pozdějších vydáních v Albatrosu.

 

A tím máme celou první mezinárodní vesmírnou sestavu dokončenou. Tehdy se tam vysoko nad hlavami všech pozemšťanů podařilo podat si ruce, jen škoda, že to mnohdy nejde i tady dole na Zemi.

Sojuz a Apollo

Kartička Atlasu ABC z čísla 11/23 věnovaná projektu Sojuz a Apollo (text: Václav Šorel, kresba: Jaroslav Velc)

Apollo

Práce na modelu nebyla úplně jednoduchá – bylo potřeba několik dílů upravit, hodně u toho přemýšlet, ale nakonec vznikne velmi povedený výsledek, který potěší snad nejedno oko příznivce starších vystřihovánek. Při upravování chybiček se mi několikrát stalo, že i já jsem se takříkajíc „seknul“ o nějaký milimetr ve svém rýsování a měření. U ruční práce o výsledku rozhoduje například troška nepozornosti, ale třeba i jen obyčejná tloušťka hrotu tužky a úhel pohledu při odměřování pravítkem. Musím se přiznat, že jsem díky svým minelám získal ohromný respekt před všemi těmi autory, kteří pro nás tvořili vystřihovánky bez počítačů a grafických programů. Byly to určitě desítky, ne-li stovky hodin práce.

Apollo Apollo

Jen ještě doplním již zmíněné, že celá sestava Sojuz a Apollo vyšla v setu Kosmická tělesa u Albatrosu (1979, 1986) v částečně konstrukčně i výtvarně přepracované podobě:

Sojuz a Apollo

Celá prezentace a hlavně fotografie výsledné modelové sestavy jsou věnovány oběma autorům, Františku Kobíkovi a Václavu Šorelovi, který nedávno (8. září 2017) oslavil významné životní jubileum, 80 let. Ač nejplodnější vystřihovánkové období dua ŠOK spadá do sedmdesátých let minulého století, určitě i dnes je možné si sehnat a sestavit jejich vystřihovánku. Pevně věříme, že si mnozí z vás dříve či později nějakou tu „ŠOKovánku“ slepí.

Sojuz a Apollo

Sojuz a Apollo

Obrázky hotové sestavy Sojuz a Apollo najdete v galerii.

Michal „Medium“ Erben (snímky dokončeného modelu: -StF-)

Sojuz a Apollo

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Jsi živý či duch? *