Soutěžní motocykl

Název modelu: Soutěžní motocykl 
Autor: Ladislav Müller
Vydavatel: ABC č. 10 / roč. 23 (vyšlo 22. 1. 1979)
Měřítko: Neuvedeno
Rozsah: 1 str. A4
Počet dílů: 29 číslovaných, 63 fyzických
Autorský kód modelu: ML 32
Lepeno: listopad 2013 (-RoP-)
Další info:

  • Historicky první papírový model motocyklu publikovaný v časopise ABC.
  • Model neměl odkaz na jakýkoli existující skutečný stroj, není jisté, který motockyl byl jeho předlohou – proto ani nelze odpovědně určit měřítko.
  • Model vyšel v reedici v unikátní armádní metodické příručce Modelování bojové techniky v roce 1980 – více v profilu L. Müllera.

Soutěžní motocykl

Jak už bylo řečeno v profilovém čtení o Ladislavu Müllerovi, sám autor je pro nás archeology stále tajemnější než vnitřek dodnes neznámé hrobky bájného Popotzateppetlla. Nejinak je tomu i s jeho unikátním modelem stroje, u něhož nebyl uveden ni maličký náznak, dle čeho jej autor vytvořil. Zkoumáním starých fotografií (kterých ovšem zdaleka není dostatek) by mohlo jít o motocrossovou „stopětadvacítku“, ale otázkou je, zda se Müller inspiroval u stroje ČZ nebo Jawa. Oběma je totiž jeho dílo vzdáleně podobné. A aby to nebylo tak jednoduché, tehdejší československé motocykly jako by z oka vypadly terénní Hondě 125 (u ČZ je inspirace dokonce přiznaná). Tak si pak vybírejte…

Soutěžní motocykl – stavba modelu

Před stavbou je opravdu dobré si přečíst návod – ne snad proto, aby člověk věděl, jak stavět, nýbrž aby věděl, co rozhodně dělat nemá. Část modelářských postupů je už dávno překonaná, něco zase mohlo splnit svůj účel v době vydání, ale dnes už existují jiné možnosti. Přesto jsem se při stavbě tohoto letitého veterána pokusil jít cestou nejmenších úprav a zachovat onu modelářskou patinu let sedmdesátých.

Dle Müllerova návodu začněmež koly: zde se odvolám na debatu z diskusního fóra u profilu autora, kde se dokonce objevil náčrtek, jak by se měl celý komplet dát dohromady. Z návodu to totiž tak jasné není. Takže stačí „zalistovat“ na příslušnou stránku a budete mít přehled, co a jak (konstrukce náčrtku: Supermuf – děkuji!):

Pokračujeme rámem, který se dle původní receptury měl vyztužit sirkami a olepit chlopněmi. Tím by ale v ohybech vznikly nehezké průduchy, tudíž dostal prskolet kvalitní základ z kartonu tloušťky 2 mm. Oba díly rámu (12) překvapivě slušně lícovaly, takže namlsán jsem pokračoval k dalšímu ořechu – hlavě přední vidlice. Tady jsem znatelně pocítil nedostatek více náhledů na poměrně složitý díl, zvláště když autor nabádá, aby byl sestaven řádně kvůli možnosti otáčení přední vidlice. Popis mluví o přilepení na rám, ale tento fakt musíte vykoumat věšteckým nadáním a už dopředu varuji, že tu čeká další zrada týkající se nádrže. V podstatě je nutné páskem (díl 11) obkroužit, nikoli však olepit špejli, aby v oné vzniklé trubičce řádně rotovala. Stejně potom zjistíte, že 11 je nutno přistřihnout, protože se do dílu 10 nechce vlézt. Řekl bych, že tohle je prubířský kámen celé stavby, pak už na odvážlivce moc perných testů nečeká.

Díly předních vidlic (9) a zadní teleskopy se mají stočit do válečku, ale výsledkem bude jakási podezřele pokřivená tyčka, na níž by si motokrosař vyzkoušel pevnost svého chrupu a končetin. Volil jsem proto coby nosný střed kulaté párátko a rovnost byla zaručena. Ne ale vyřešeny problémy, protože zadní teleskopy vůbec nemají vyznačeno, kam se mají nalepit – a stručná návodová kresba to ani trochu neulehčuje. Pokud mají sahat někam do míst zadní nápravy, pak jsou krátké. Chce to nemálo kouzlení a přemýšlení, kam či o co je vlastně opřít.

Jedinou větší úpravou oproti originálu byl kryt výfuku posazený na pravou stranu motocyklu pod sedlo (z pohledu ve směru jízdy), takto díl 21. Ten je opravdu hanebný jak slovní přestřelky našich politických špiček, podivně šišatá placka, takže jsem zkroužil stejně dlouhý váleček a z něj vyvedl na obou koncích imitaci funících rour:

Eldorádem pro modeláře jsou řidítka. Dle návodu plní v papírové podobě pouze funkci taháku, jinak nechť šmidlal použije kancelářské sponky. Jenom nechápu, proč je jejich papírová předloha (22) tak humpolácky předimenzovaná. Spíš připomínají nějaké podivné zvedadlo ve fitku, případně ovládací jednotku koloběžky blíže nejmenovaného obra z přesněji nedefinované hry jistého českého zneuznaného velikána jména inklinujícího k německé verzi tesaře. Volil jsem drátek a vytvarování baj voko, protože návodovka vůbec nešťastnému patlálkovi neposkytuje poučení, kde a jak je ohnout. Rozhodně je ale necpěte do nějakého prořezu v dílu 10, ten si tím a) tak akorát rozdrásáte a b) stejně se tam řidítka nevejdou. Jako řešení vidím alternativu horního usazení na „desítku“, pak to má svou eleganci, navíc důmyslně ukrytou cedulkou se startovním číslem. Ještě přidat rukojeť brzdy a spojky a stáhnout dolů drátek či nit – k hlavě motoru a brzdovému kotouči na předním kole. Finiš pak zajistí drobničky v podobě uzávěru nádrže, stupátek a startovací páky – kdo chce mít opravu plastično, ať místo dílů 29 omotá konce řidítek čímkoli – lepicí páskou, proužkem papíru, prostě něčím, co bude imitovat rukojeti:

 

A ještě k té nádrži – na její přední části je jakýsi bílý obdélníček, mající asi vyznačovat místo, kde se schránka na drahocenné a stále dražší palivo opře o rám. Houby, vůbec tam nepasuje – nakonec jsem musel šachovat s řezacím odlamovaním nožíkem a za přispění mnoha kleteb se mi povedlo vyžižlat nutný otvor, kam zapadne protažený díl 11. Jistě, ten by se dal zkrátit, ale nechtělo se mi složitě zamatlávat onen bílý flíček. Takže pozor na to, případní tvůrci nechť včas pamatují na šmik na nádrži.

Poznámky na závěr: číslování dílů – toť adventura jak s Indianou Jonesem. Autor totiž nedělá rozdíl mezi označením toho kterého kousku papírové raritky a místem, kam co přijde nalepit (kdepak ono tradiční červené podložení či čísílko). Spoléhat nelze ani na to, že díly mají onen klasický zobáček směřující od kroužku s číslem k nim. Některá kolečka ho vůbec nemají a díl označují, jinde je zase do dílu vepsáno, kam se má co nalepit, ale není to vždy a všude. V tomhle směru to chce už mít určitě zkušenosti a lidově řečeno grif, aby vám z motorky nakonec nevylezl rychlošípácky šlapohyb.

Soutěžní motocykl

Přes zmíněné šmouhy v tvůrčím procesu je tato müllerovánka koukatelná i s odstupem času. Osobně pochybuju, že by jí dítko školního věku slepilo bez mnoha demoličních choutek, tedy pokud vůbec, nikdy jsem tento cross neviděl – až teď, po více než třech desítkách let. Ale jsem rád, že jsem do toho šel, protože tato „stopětadváca“ má své letité kouzlo…

Více obrázků první ábíčkovské papírové motorky najdete v Galerii.

RoBertino Pavelka

Soutěžní motocykl

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Jsi živý či duch? *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..