Statek z Pšeničných Blat

Název modelu: Statek z Pšeničných Blat
Autor: Richard Vyškovský
Vydavatel: Albatros, sešit Lidové stavby, 1978, 1986
Měřítko: Neuvedeno, původně cca 1:87, model zmenšen na cca 1:100
Rozsah: 4,5 str.
Počet dílů: cca 94 číslovaných, 135 fyzických (+ došky na střeše stodoly: 354 ks)
Lepeno: prosinec 2011-červen 2012, dokončeno 3. 6. 2012 (-StF-)

Čas předvánoční (roku 2011) to způsobil. Řekl jsem si, že je vhodné vytáhnout nějakou stylovou radost. Určitě jí nebude nějaká rezivá obludka z války, ale hezká barevná boudička od RV, skoro jako od Josefa Lady.
Volba padla na staré albatrosky, konkrétně na sešit Lidové stavby, který vyšel dvakrát česky (1978, 1986) a jednou v anglicko-německé mutaci (1986):

Statek-Albatros1 Statek-Albatros2

Na stole by mi měl vyrůst honosný statek z Pšeničných Blat (jihozápadně od Soběslavi) s bohatě dekorativním průčelím …

Rozstříhat albatrosku je mi blbé, navíc i model je příliš velký – odhaduji měřítko 1:87. Vyrobil jsem si tedy zmenšenou kopii (bez jakýchkoli grafických úprav) vytištěnou matně na inkoustovce na Á-čtyřky 160 g, čímž se měřítko zmenší na cca 1:100.
Toto měřítko dovoluje statek doplnit o nějaké působivé miniboxové aksesorís, třeba parádní fáro pana hospodáře (žigul) nebo oblíbený samohyb paní sedlákové (Zetor s vlečkou a hnoyem). Uvidíme.

V archivu mi tleje několik originálních sešitů, ovšem nebylo nijak snadné najít dokonalý soutisk barev. Prezentovaný model je nakonec poskládán ze tří výtisků.

1. Obytné stavení

Takže jedeme hezky podle návodu – začíná se zdobeným průčelím hlavního obytného stavení. Aby se průčelí domu neohýbalo, zpevnil jsem jej nosníky 4×4 mm a kartónovým trojúhelníkem:

   

Na tomto modelu je vidět, jak pracně musel ve své době Richard Vyškovský připravovat vystřihovánky pro Albatros. Na obálce je totiž vyfocen jiný model, než jaký najdete uvnitř na stránkách – to bylo tehdy běžné a stálo by za to sestavit přehled, který by porovnal fotky modelů z obálek albatrosek s tím, co si modelář skutečně mohl slepit.
Vystřihovánky si musel RV narýsovat hned dvě a obě pracně vybarvit. Jednu pak slepil a ta se vyfotila na obálku. Druhý originál šel do tisku. Že se obě vystřihovánky občas lišily, je nasnadě. U tohoto statku určeného na obálku RV vybarvil boční stěnu statku, u výtisku vystřihovánky je ovšem bílá, až po ten „sloup“:

Domaloval jsem ručně pouze úzký oranžový proužek z pravé strany nakresleného sloupu (toho jediného na boku budovy), abych opticky oddělil bílý sloup od bílé stěny. Bělost stěn jsem trochu zmírnil „suchým štětcem“ a udělal tam pár lehkých našedlých fleků.

Okénka ála RV – znáte je dobře – modrá skla, jak z kreslené pohádky. Pokusil jsem se o jakýsi kompromis: modrá skla se ve skutečnosti nezjevují, možná pod nějakým úhlem jako odraz blankytné oblohy. Nechtěl jsem modř a typický znak modelů RV vyloženě odstranit, tak jsem modř ponechal, ale dokreslil jsem po okrajích rámu oken tmavošedý až černý stín, jako by za modrým oknem pokračoval prostor:

  … toto foto malinko předbíhá: 

Přidundána střecha. Zespodu je domek trochu vybetelněn dřevěnými nosníky, aby vydržel drsný, takový správně chlapský úchop rozhodčích na soutěži 8-) :

Provedeno drobné zplastičtění – hřebenáče jsou z extra vytištěného dílku. Komín je lehce zašpiněn, jak už tak u těchhle čmoudících vymožeností bývá:

 

Trámy podsíně se mi nechtělo vyčihovat a umatlávat z papyru => zrobeny z dřevěných špalíků. Okolí bílé zdi kolem trámů lehce zapatinováno špínkou:

Do nového roku (2012) se probouzím s rukou v Herkulesu, v hlavě jen ústřižky a odstřižky.
Anyway, hlásím dokončení první části statku, hlavního obytného stavení. Doplněny stříšky na štítu budovy. Provedeno mírňoučké zplastičtění – tři falešné sloupy v horní části štítu jsou navrstveny z extra vytištěného dílu.

Ostrost fotek je LTT (len-tak-tak), bo je furt tma jak v ranci a nechci na to svítit rephlektorem či jiným flešem => omluva háklivým očoum:

    

Jak tak čumívávám na tyhlencty komíny na střechách stavbiček, někdy mi připadne, že by asi neměly vypadat jako patník pohozený na střešní krytině. Přece jen je to kus domovní konstrukce, který prochází skrzevá střechu. Není to položený bobek. Takže jsem obětoval dvě hodiny drahocenného času (před smrtí jich budu litovat!) a udělal jsem kolem paty komína „plechový“ límec, který byl jen nakreslen modře.
Nyní se lehkým násilím přesvědčuji, že to JE LEPŠÍ. Je, je, je. Není, blboune. JE! MLČ!!!  😎 . Liché obrázky níže ukazují stav PŘED, sudé PO:

 

   

2. Výměnek alias vejminek

Do hlavního obytného stavení je takovým fajným způsobem zaseknutý vejminek, aby hospodář-senior měl kde zaslouženě odpočívat u poutavých televizních reklam a nadávat na poměry:

 

Přiheftnul jsem na to střechu, což byla operace srovnatelná snad jedině s transplantací plic – bylo nutno udržet geometrii v asi 6 rovinách, což samo o sobě je v trojrozměrném vesmíru vyloučené … po menší mordáži střecha jakž-takž sedla. Příliš bělostné stěny opět trochu zmírněny lehkým zašmudláním:

 

Inu, vypadají romanticky, tyhlety pestré chalupky jak pro princeznu ze mlejna. Člověk si zasněně představuje, jak přichází do takového stavení domů, utrmácený z celodenní šichty třeba na call centru telefonního operátora, světnice vytopená (nikoli povodní, ale poleny v kamnech), na stole voní poctivá fest-zelňačka s kobzolemi a klobáskou, vedle optické soustrojí pinkfloydovsky lámající světlo – tvořené lahví slivovice a džbánem píva, stylová hudba, např. Arrival od ABBY a kolem toho všeho pobíhá impresionisticky vyvinutá selka … Ááá, tak milostpán se ráčil konečně ukázat doma?!?

Stavitel těchhle albatrosek narazí na pár místech na color-trablík – pokud není vyloženě barvoslepý (což mnohý modelář je, zvláště specialisté na práci při zářivce o půlnoci – nehledě k tomu, že každé oko téže hlavy vnímá barvy jinak) – některé díly jsou vytištěny na různých stranách, přičemž na modelu na sebe navazují – a pointa je známa z ABC: barevně se liší.
Viz např. zde u vejminku ta stříška, která vede napříč štítem a v rohu navazuje na střechu – musel jsem ten díl vystřihnout z ještě jednou vytištěné střechy, aby se stříška a velká střecha barevně netloukly (krytina je stejná):

Nuže, vejminek dokončen – pantáta-senior si už má kde hovět s pěnovkou v houpacím křesle a kocourem na klíně – přidány stříšky štítu (římsa + krytina štítu), komín a trámy podstřeší:

    

3. Přední zeď dvora

Na obytné stavení navazuje čelní zeď, opět bohatě zdobená, se skutečnými i falešnými vraty. Těmi skutečnými jsem začal – provedl jsem zplastičtění vybraných dřev. Retuš je taková poněkud expresionistická – inu, vrata 😎 :

 

Vrata zatím odkládám do NZ-skladu, jejich montage přijde na řadu na úplný závěr, až nahodím jakýs-takýs terén.

Pokračuji samotnou zdí (bez vrat). To je hodně fikaný kúsok – dlouhý, štíhlý a vysoký, s vyhryznutými průchody pro vrata => ideální tvar pro znázornění nějaké prudce elegantní křivky, např. šroubovice. I provedl jsem přiměřené vybetelnění, aby zeď vydržela hit škodovkou 105, až se bude pantáta vracet z baru. Na zeď přijde stříška, která je stejně geometrie-vzdorná, jako její nosná zeď – carramba, až třetí pokus (!!!) mne neurážel svou křivostí … :x

 

Takže zeď je přihozena k celku a na původní, provizorní terén, který přijde zakrýt. Po použití mírných donucovacích prostředků zeď jakž-takž lícuje s vedlejším barákem:

 

Hřebenáče stříšky jsou plastické – z extra vytištěného dílku.
Na stříšce zdi je vidět barevný rozdíl střešní krytiny oproti střeše obytného stavení – kouzlo barevné odlišnosti listů vyžužlávanky je prostě jedno z nejoblíbenějších kouzel papírové modelařiny 😎 . Původně čistě bílou zeď jsem opět trochu z druhé strany ušmudlal:

  

4. Holubník a chlívek

Pouhých pět dílků dalo společnými silami dohromady chlívek s holubníkem, kteréžto nemovitosti jsou připlácnuty z druhé strany zdi. Provedl jsem drobné zplastičtění zárubňových částí:

  

St54

5. Špejchar

Když slyším slovo „špejchar“, v dnešní češtině téměř vymizelé, vždy si vybavím Špejchar blues Vladimíra Mišíka. Ovšem ten o statku či jiném gruntu nezpíval. Špejchar (alébrž špýchar alias sýpka) sloužil místním makrobiotikům k uskladňování vymláceného zrna a podobného zobu a lze si představit, že šlo o zařízení nadmíru důležité. Jde o technickou budovu, čili nejsou zde žádná okénka s nařasenými záclonkami a pažitkou v květináčích. Statkář si špýcharu považoval, o čemž svědčí jeho mimořádná zdobnost a začlenění do symetrie honosného průčelí.
Pokud by špejchar vyhořel, pln obilí na další rok, setkalo by se to s pramalým pochopením místního osazenstva včetně zvěře. Panímáma by sice následkem situace patrně zhubla, což by mohl pantáta považovat za výhodu, ovšem jen krátkodobou.

Nuže, šmiky a lepy. Průčelí se tyčí vysoko, i zpevnil jsem ho bytelnými nosníky, stěny pak kousky kartónu. Samozřejmě žádná zběsilá oboustranně samolepicí chemická válka, starý přítel Herkules to jistí …

   

Jak vidno i výše, špýchar má fikaný kosoúhlý půdorys. Ten skýtá řadu zrad zvláště v oblasti zkoseného štítu a je tam pár konstrukčních chybiček, které se ale dají přiměřeným přesvědčovacím násilím překonat.
Provedeny tradiční piškuntálie – dva trámky pod boční stříškou jsou z dřevěného nosníku, hřebenáče na střeše jsou plastické z extra dílku a bělostné stěny opět trochu zašmudlány.

   

Myslím, že Mistr RV má v konstrukci zešikmené střechy menší konstrukční nepřesnost, jelikož jsem se snažil pracovat s obvyklou přesností 0,035 μm +/- 1 cm a přesto je střecha do vrtule. Tu jsem se snažil zamaskovat seč síly stačily (málem jsem na střechu napsal vápnem: JE ROVNÁ, SLEPOŇU!), leč ne zcela úspěšně :-( .
Špejchar zatím jen nasucho přibacnut k celku …

    

St63 St69

6. Chlév

K zadní zdi špejcharu je přifařen chlév. Nikoli Augiášův, nýbrž takový čistotný, jak pro německé agroturisty. Práce to byla radostná a s písní na rtech, akorát už brzy přejdu z domečků na letadla z WWI a WWII, která mají dost vrtulí – na ně jsem totiž po zvrtulovatělých střechách špejcharu i chléva specialista.

    

St75

7. Zadní brána

Tu jsem v dobré tradici zvoral tuplovaně a až druhý pokus mne urážel o chlup méně :?. Vrata k bráně jsou lehce zplastičtěna a zatím šoupnuta do pracovní krabitchky.

   

Faktická poznámka k vratům kolegy Šandíka z modelářského diskusního fóra:

Jedná se o klasicistní svlaková vrata. V podstatě jde o rovnou desku z fošen „navlečených“ na dvojici či trojici svlaků, viditelných z rubové strany vrat. Dosti pěkně jsou svlaky k vidění například zde. Zepředu je zmíněná rovná deska obedněna ozdobnými profilovanými prkny, tvořícími charakteristický „parketový“ motiv. Z napsaného plyne, že tahle vrata nemají žádný nosný rám a tudíž je velmi nepravděpodobné (čti: „nedělalo se to tak“), aby byl zobrazený rám vystouplý. Rám je pouze dekorativní a měl by být v rovině s ostatními prkny.
Jen na okraj poznamenávám (i když je to z napsaného asi beztak jasné), že Mistrem zobrazené členění rubu vrat tam nemá co dělat. Měly by tam být vidět jenom vystupující svlaky a na nich přidělané kování, případně ještě vertikální spoje jednotlivých fošen.

Reakce kolegy „bh69“ z diskusního fóra:

Jelikož odmala bydlím na statku, podobná velká vrata máme a zvenku jsou prkna teměř v rovině, ale zevnitř trámy rámu vystupují.

8. Stodola – s „opravdickými“ došky

Jsme u posledního většího objektu tohoto statku. Opět jsem trochu vypíchnul trámoví …

 

RV prokreslil i druhou stranu vrat do stodoly, což bylo vcelku zbytečné. Vrata budou pootevřena, ale podívat se na jejich rub bude moci jedině pavouk, který tam omylem vleze, nejlépe s baterkou. Leda že byste otevřeli vrata i na druhé straně stodoly, aby vznikl průhled skrz – do toho jsem ale „nešel“. Vrata by si možná zasloužila vyříznutí mezer mezi svislými laťkami – toto mi kolegové modeláři poradili, ale bylo už příliš pozdě, už bylo hotovo a dodatečný zákrok by musel být hodně drastický. Takže – někdy příště 😎 .

Stodolu jsem jen nasucho přiložil k celku. Nárožní krytí došků a hřebene střechy jsem tam zatím nepřiplácnul. Pačemů? Patamů čto éto došková střecha! Přátelé, máte s ní někdo zkušenosti? Už jste vyráběli modelové došky? Tady jsem se trochu zarazil a váhám, zda se mám pustit do „skutečných“ došků 1:100 …

 

Zběžným odhadem by bylo na celou střechu potřeba cca 350-400 došků. Fuj.
Plusy:
+ Možná to bude vypadat lépe než jen namalované. Možná …
Mínusy:
– Vrozená nechuť matlat se s něčím dlouho. Pokud je na modelu od jednoho dílu více než 1 kus, propadám úzkostným, maniodepresívním stavům, hledím upřeně do kouta a po*urávám se i ve dne.

Asi tuším, jak bych na to šel – namotal bych si delší svazek žlutých nití s odskokem od podložky, co 10 mm udělal úvaz … 400× … nastříhal na došíčečky, lepil je postupně odspodu na střechu, doladil barevně štětcem … uff, budu na to asi potřebovat nějaké roztleskávačky.

St85

Kolegové modeláři se k mému nápadu udělat na „vyškovánce“ 3D-došky postavili jednotně – skepticky a negativně 😎 (až na čestné výjimky). Ale zkusme i přes nedůvěru tuto cestičku prošlapat – pokud bude slepá, tak to aspoň budu propříště vědět:

 

No, vyslechl jsem si své. Argumenty proti doškům se týkaly likvidace původní Vyškovského kresby a také necitlivého zreálnění jednotlivosti ve větším celku – takto námitky shrnul kolega papírový archeolog Michal „Medium“:

No, Stando, za mne říkám, zvaž své kroky. Jen první věcí, která uhodí, jsou Tvé 3 řady došků na původních 5 předkreslených, ale to by se dalo upravit. Jde spíše o konečný výsledek. Až doteď jsi stavěl předkreslenou vystřihovánku s několika vylepšeními. Vyřezání malých větracích okýnek u budov, zplastičtění prken u vrat – škoda, že když už jsi takovýto detail zplastičtil, zapomněl jsi na výklenek ve štítu výminku. Takže máme tu čistě a perfektně postavený model, do kterého vrazíš stodolu s těmadle došky. Zorný úhel pozorovatele skončí po letmém zhlédnutí všeho pouze na stodole. Myšlenky diskutujících se budou vázat převážně k doškům, zbytek bude shrnut jednou větou. Bojím se, že doškové vylepšení vyšvihne detail a zadupe celek – jinými slovy a čísly: 5/6 modelu bude zbytečně ve vedlejší roli a investovaný čas i práce možná nebude plně doceněn. Ale vyzkoušej, uvidíme, jak to dopadne.

Jak vidno, Cimrmani a jiní Járové to měli vždy těžké 😎 . Nejprve jsem musel vyvrátit blud či optický klam, že řady došků nesouhlasí s předkreslenými …

… a pak se pokusit ukázat, že došky do celku, do celého statku, zapadnou dobře. Že nebudou jak pěst na oko. Nebylo to ale snadné …

Už u třetího došku mne to přestalo bavit, tak jsem si musel přizvat pomocnice z nedalekého Lego Sparkiss Morning Clubu. Žofka a Fru-Fru měly odpoledne po šmigrustu už veget (psal se duben 2012), a tak jsem jim vysvětlil, co po nich chci a jaký potřebují materiál:

:arrow: Instalatérské konopí, slaměný provázek, nit na svázání došku a nějaké upevňovátko – třeba svěrák.

Abych je povzbudil, upozornil jsem je, že tato technologie se vyznačuje vším, jen NE elegancí, rychlostí a celkovou ergonomií. Děvčata jsou to ale pracovitá a houževnatá, takže jim drobná úskalí nevadí.

 

Z konopí a provázku se lehce smotne a splítne jeden provaz, aby došky byly barvitější. Pak se provaz upne do svěráku, co cenťák naváže uzlík a ten se obkypne herkulesem:

St89 St90

Pak se provázek nastříhá na jednotlivé došíčky – délka cca 10 mm, což odpovídá v reálu jednomu metru, no, tak zhruba by to mohlo být:

St91

A pak už holky s chutí uvazovaly došky na střechu stodoly, jeden za druhým, stopatnáctý za stočtrnáctým. Hezky si užívaly ručních prací a měly radost z dobře vyplněného dne. I dalšího dne.

St92

O měsíc později …

Děvuchy jsou trochu zdechlé, trvá jim to, inu, znáte tydlencty týnejdžerky, fůra keců a když je kmet požádá o malou službu, třeba vyluxovat nebo navázat slabých 350 došků, dívají se na člověka jako na vraha štěňátek.

St93

Ale německy umějí výtečně.

 

O týden později …

No, trvalo to. Ale nic netrvá věčně a jak praví klasik, i ty nejdelší nohy někde končí.

St96 St97

St98

Děvčata svou pyplačkovou práci náležitě oslavila a falešný zpěv se ozývá ze Sparkiss Morning Clubu ještě teď (zvláště Dženny vyje jak Tarzan).

Nuže, 3D-retuš střechy je hotová, Mistrova kresba je lehce, ale jen nepatrně dovyprávěna

    

St107

Holky se u mne cítí i chovají jako doma a toho dne se mi klidně prohrabaly ve skříních s archivem albatrosek

St99

Co je tak, šmankote, rozlítilo … ???

St100

Aha. Těch pár došků na střechách. No, dva sešity mi rozdupaly a hodily do modrého kontejneru, ale naštěstí si nevšimly, že jich mám v archivu vícero.

9. Terén

Takže je na čase to fláknout na kus čehosi, čili na podložku. To už je taková otravnější fáze stavby a rozhodně v ní nehodlám překračovat schopnosti průměrného páťáka, který je rád, když si pilníkem nevyštípne klíční kost. Podložku bude tvořit kartón z krabice, dvě vrstvy nalepené na sobě (lepeny v bodech a zatíženy, ať se podložka nezkroutí).

Ideový námět, neboli česky lejaut, bude obsahovat psychologické drama v podobě tří stromů – a jelikož jsem je vyhrabal z kdovíjakých zásob (ten s nejčervenějšími jablíčky je starý nejmíň 15 let), je každý jiný. Vedle je koberec od výrobce NOCH s letní rozjásanou travou a do něj vyříznut půdorys. Když půda, tak jedině půdorys. Bokorys se spíše hodí na sledování rostoucích břišních svalů.

 

Zkusmo zasazeny domčeky. Nyní bylo nutno se vědecky zamyslet nad zásadní otázkou průměrného půdaře:
:arrow: Budou tam běhat slépky leghornky lebo nie? Slepice, jak známo, změní jakýkoli dvorek v mrtvou, hliněnou, nerovnou plochu nevábného, vysloveně negolfového charakteru. Ani stéblo trávy tam, potvory, nenechají. Všechno systematicky vyždibají. Rozhodl jsem se, že pán domu už všechny slípky zbóchal a další si nepořídil – vajíčka kupuje levně v blízkém Albertu – takže dvůr bude sice ošlapaný od rozličného skotu a jiných pacholků, ale ostrůvky trávy tam ostanou.

Koberec jsem tedy vyšmirgloval a jelikož má fajn hnědý papírový podklad, myslím, že nebude nutné na to kydat kila barvy a patiny:

 

Nahozeno jen nasucho (dlouho nepršelo) …

St113

10. Detaily a doplňky

Zvolna to valím do cíle. Po půlroce – nu, tak akorát na můj sváteční patlung-matlung.

Mezi vejminek a stodolu je připicnut plot … bezpečnostní protizlodějský koeficient takovéto bariéry bude někde mezi nataženým špagátkem s nápisem „SEM LASKAVĚ NELEZTE, JO? PRIVATE!“ a záhonem kopřiv:

 

St150

Před plotem, jak vidno, zaclání podezřelá hrušeň nesoucí plody jabkovité – kupoval jsem ji někdy v polovině 90. let a nestála moc – přece ji nevyhodím. Takže se dočkala, holka střapatá.

 

Obrázek výše vpravo ukazuje další drtivě vulkaniózní detail, a sice sedm klád volně ložených pod stříškou u holubníku. To tak bývá, že – neprší na ně a klády tam mohou hnít drahně let.

Model obsahuje dvě lavičky, aby si zemdlená selka mohla někde přečíst Rytmus života a zotavit se oroseným lahváčem. Jedna lavička je u obytné budovy, druhá venku u hlavního vjezdu do dvora. Tam sedával pantáta s fajfkou – až do oné smutné chvíle, kdy ho trefil do hlavy šubrák od kol projíždějící vétřiesky. Proč si dali lavičku tak blízko cesty, je mi záhadou.

 

Jsem přiměřeně hrdý na srdíčka, která jsou u obou laviček vyříznuta do opěradla – mají tak milimetr čtvereční. Kolegové modeláři-terminátoři sice na takovém prostoru bežně vyrábějí funkční mechanismus kulometu o dvacetiosmi dílcích – ale mně stačí vypíchané srdíčko.
Přidány též dveře a vrata do obou bran – vše je takticky pootevřené, jako na den otevřených dveří na Prvního máje.

St151

Míra kýčovitosti hotového výjevu, gor u pestrých vyškovánek, záleží na třech aspektech:

:arrow: Na koeficientu smyslu pro kýč u konkrétního patlala;
:arrow: na rozlišení, zda daný model jisté úrovně kresby i modelářského zvládnutí snese superrealistické doplňky (např. laserové či z jiné „fabriky“);
:arrow: na množství peněz, které je ochoten patlal nechat v prodejně s modelovou železnicí.

Jelikož tiskárnu na peníze (zatím) nemám, je jasné, že tento model NEbude obsahovat žádné keře, plevelné listy, popínavé hrozny či hrách, padlé vylaserované maple leafs, záhonky s tulipány a tuřínem, postavičky chasníků s antickými gesty, klátících se selek, kozičku na řetízku se pasoucí, ni prasátko-rochátko rozšafně vykukujíce z podezřele čistého chlívku. Nic takového.

Ovšem … ! Žigulík kombi z portfolia arch. Milana Weinera (VAZ 2102, kód W37, z ABC č. 6/38) – to je jiná – nestál mne nic a do kýčovitosti určitě příliš nepřispěje … už se hrne ze své garage – pohůnek jede patrně nakoupit DDT do OBI …

    

K modelu patří též žebřiňák, který se dá snadno přehlédnout a stalo se to i mně – všiml jsem si ho a dolepil až po čtvrtroce. Je totiž v tom albatrosím sešitu vytištěn u dílů podkrkonošské kovárny, a to ve dvou kusech, jeden pro kovárnu a druhý pro tento statek.
Zmínka o žebřiňáku není v návodu ke statku, ale až ke kovárně: „Kovárnu a jihočeský statek doplníme žebřiňáky …“. A jelikož nikde není ani návodná kresba k této dřevěné káře a na fotce na obálce jen nepatrně vykukuje, je nasnadě, že jsem se o něm nedočetl a prostě jej zcela přehlédl. Pochopitelně se vám to nestane, když budete dříve skládati kovárnu – to ale nebyl můj případ.

Takže – jdeme na něj. Všechny vzdoušky mezi příčkami a paprsky kol jsem jistěže vyžužlal a zanedlouho byl „vůz“ postaven:

  

Oproti vystřihovánce jsem přidal zadní příčku proti vypadnutí nákladu, kterou žebřiňáky běžně mívaly, a též „železný kroužek“ z drátku na tažné oji. Dále jsem si neodpustil na vůz přidat pár stylových snopů sena – takže pozor, ta jabka na stromech níže jsou letní 😎 .

A včil kam žebřiňák bacit – nejprve jsem ho zkusil dát k zadním vratům …

St152 St153

… pak k předním vratům …

St154

… ale nakonec jej přece jen nechám huvnitř na dvoře:

St155

… či takto stylově? 😎

St156

11. The end

Finito ergo sum, jak praví staří latiníci, končím, tedy jsem.

Drbal jsem se s tím půl roku, ale jistěže nikoli denně, tak co druhý víkend. Nejvíce mne ovšem zdržely děvuchy z klubu, které jsem poprosil o pomoc s došky na střeše stodoly. Byla to chyba, trvalo jim to, zdechlačkám …

St127

SLASH! THUDD!!!
BANG! DUBB!!!
GASP… !

O tři týdny později …

Takže jsem zpátky d-doma, už je t-to d-dob-dobrý. Čelist už se hojí a pravé ucho mám z PVC – k nerozeznání od levého ( … které je taky z PVC).

Model je dokončen, to by mohl být důvod k decentní oslavě. Od vedle se už ozývá nějaký rachot, že by Bižou-Bižou, Dženny, Fru-Fru a Žofka slavily svou pochybnou práci na stodole?

St145

Raději se do nich nebudu montovat.

Ale zpět k modelu. Závěrem malé porovnání – zde je původní, pamětnický model přímo od arch. Vyškovského, který byl v minulém tisíciletí focen na obálku albatrosího sešitu, a pod ním slepený statek …

Statek-Psen_Blata-orig1

Statek-Psen_Blata01

Jak patrno, barva průčelí je u originálu dožluta – a také má být dožluta. Albatros ovšem barvy „vylepšil“ dooranžova. Nu což, až model někde uvidíte, nevíte o tom! (aspoň se tak tvařte 😉 ).

Děkuji za pozornost. „Reálné“ došky, věřím, přece jen nakonec působí na modelu vcelku dobře. Ovšem je otázkou, zda se do nich ještě někdy pustím – leda že by děvčata opět vypomohla 😎 . Snímky hotového statku najdete v Galerii.

-StF-

St158

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Jsi živý či duch? *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.