Přistání na Měsíci – jak to bylo doopravdy

Osoby a obsazení:

  • Papírový model Apollo 11, přistávací lunární modul, autoři V. Šorel a F. Kobík, vydáno v ABC č. 15+16/16 (duben 1972);
  • Neil Armstrong = papírový model astronauta, pohyblivá figurka, autor R. Vyškovský, vydáno v ABC č. 20/34 (červen 1990);
  • Temný rytíř Strong Arm, strážce archeologické sekty Golden Apollo a jejích modelů, ve volném čase brusič šavlí a chladný kosič lidstva. Pochází z předbabylónských dob a těší se, až zase nastanou;
  • Děvčata z Lego Sparkiss Morning Clubu, abecedně: Dženny, Žofka a Fru-Fru (Žofka je uvedena mimo abecední pořadí, jelikož si často stěžuje, že je neustále uváděna jako poslední. Na pořekadlo last but not least kašle z vysoka). Čtvrtá slečna, Bižou-Bižou, nebyla toho dne přítomna. Děvčata se vyznačují emancipovanou, ba přímo renesanční zručností, dychtivostí po Jaromíru Jágrovi a pokud náhodou někoho trvale zneškodní, obvykle krátce politují jeho zpackaný život.

20. 7. 1969, přistání na Měsíci – jak to bylo ale už doopravdy DOOPRAVDY

Makulaturně herkulózní sekta Golden Apollo střeží mnohá tajemství:

  • Mnohá z nich již znáte (např. že jsou v našich službách temní démoni, jako např. Strong Arm, Michal Kanibalier a další);
  • jiná se dovíte nyní (jak to vlastně bylo s dobytím Měsíce);
  • a některá se nedozvíte nikdy (např. proč Fru-Fru nikdy nejí lečo).Apollo 11

Původní duo sektářů Krokus (Kropáček-Fajkus) se přejmenovalo na Golden Apollo (někdy též GAP) po památné akci Praha-Chodov 2002, kde Pepův model přistávacího modulu Apollo 11 (obr. vpravo) tak šokoval rozhodčí CPM, že jej pro sichr vyloučili ze soutěže.

Ovšem to byl od nás jen zastírací manévr. Ve skutečnosti jsme přijali jméno po opravdovém lunárním modulu mise Apollo 11, tedy LM Eagle (Orel) s posádkou Neil Armstrong a Edwin Aldrin (Mike Collins to vše zpovzdálí sledoval – rád si ponechával nadhled).

I přes naše opakované apely (viz naše nedávná pohlednice ze Zadní Třebáně, na které jsme dokonce použili známku s výhružně se tvářícím Bobíkem) NASA stále tvrdošíjně odmítá říci světu pravdu. Než se tedy otevřou nejtajnější archívy NASA včetně svačinového šuplíku jejího šéfa, nechť se lidstvo dozví, co my víme už dávno.

Předkládáme vám drsná fakta již nyní. Teď a tady. A zadarmo! Z vyššího principu mravního odmítáme mrzký peníz bulvárních plátků a komerčních televizí. Nuže:

NASA po návratu astronautů na Zem kolem celé mise rozvířila řadu historek, z nichž ty nejpopulárnější jsou:

  • Američané byli na Měsíci první.
  • Neil Armstrong vystoupil na povrch Luny jako první.
  • Do uší mu přitom hrála Dvořákova symfonie Z Nového světa.
  • Armstrong pronesl památnou větu: Je to malý krůček pro člověka, ale obrovský skok pro lidstvo.
  • A že toto je první otisk Armstrongovy nohy v prachu panenského Měsíce:

Stopa1

Je na čase odhalit skutečnost. Nacházíme se na vystřihovánkových stránkách, proto z uvedených polopravd musíme vystřihnout pravdu. Nuže, co nám zbude po vystřihování, ohýbání a slepení nastrčených skazek?

  • Američané byli na Měsíci.
  • Neil Armstrong vystoupil na povrch Luny.
  • Do uší mu přitom nehrálo nic (mírné hučení v hlavě a pískot v uších nepočítáme).
  • Armstrong pronesl památnou větu: Je to malý krůček pro člověka, ale obrovský skok pro lidstvo.
  • K prvnímu otisku Armstrongovy nohy v prachu panenského Měsíce se ještě vrátíme.

Proberme se postupně důkazy:

  • Na podvržených snímcích NASA nejsou žádné hvězdy. Přitom by tam být měly – vzduch, ni svit měst ni smrad jim na Měsíci nebrání ve svitu. A jak si správně všiml jeden bystrý člen sovětského Politbyra už v roce 1972, po tříletém zkoumání propašovaných snímků, na obloze nejsou nejen hvězdy, ale dokonce ani Měsíc!
  • Dvořákova Novosvětská symfonie – Armstrong ji nemohl poslouchat – neslyšel by pokyny z řídicího centra v Houstonu. Nicméně jde o solidní českou hudbu s trefným názvem a pro ty z vás, jejichž hudební vzdělání skončilo u Medvídka z Bogoty, jsem připravil malou ukázku ze symfonie. Takže si představte, že za zvuků této hudby pomalu slézá neohrožený dobyvatel na povrch cizího kosmického tělesa… a svět trne! (byvše unesen heroičností situace). Přesně tak nám to NASA naservírovala. Úryvek jsem nahrál s partou amatérských hudebníků – vietnamských kuchařů z čínské restaurace U Nudle, kde se scházívá sekta Golden Apollo. Najdete jej tady.
  • Armstrong nevystoupil na povrch Měsíce první – byl to Aldrin. Kdo jiný by vyfotil Armstronga, jak se sune po žebříku: 

Apollo11a

Aldrin přitom málem o foťák přišel! Lunárním modulem těsně před přistáním prolétla obrovskou rychlostí sprška mikrometeoritů – zrnek prachu o rychlosti stovek km/s. Drahý fotoaparát se jen-tak-tak nestal Dirkonem. Ovšem nepřežila Neilova večeře. Takhle vypadala po setkání se zrnkem prachu, které mělo fakt naspěch:

Mikrometeorit

Není divu, že byl Armstrong otrávený a ani se mu hladovému nechtělo ven. Aldrin šel tedy první a nachystal se na focení a filmování – měl s sebou i kameru. Krátce hledal hezké, zelené zákoutí, ale záhy to na pokyn centrály vzdal. Vytáhl tedy alespoň vlajku vítězné mocnosti. Opravdu vítězné?

Apollo11b

Jak to tedy bylo s americkým prvenstvím na Měsíci?

Skutečnost je děsivá a než předložíme důkazy veřejnosti, rozhodl jsem se otestovat jejich drtivý dopad na děvčatech v Lego Sparkiss Morning Clubu. Jejich mentální potenciál zhruba odpovídá průměrnému vzorku veřejnosti, jejíž světový názor se utváří pomocí televizních reklam na supertenké hygienické pomůcky a auta Hjundéé. Takže jsem rozechvěn opět v pátek večer zazvonil u dveří klubu, v ruce žmoulám klobouk a flešku se supertajným filmem pořízeným Aldrinem. Holky mne přivítaly poměrně chladně řka, že již jsou osprchované. To jsem nepochopil. Řekl jsem, že mne sprcha nezajímá, nyní tady vypukne věda – vzdělání! V televizi!

Při slově „vzdělání“ mne málem vyhodily, ale slíbil jsem jim dobrou muziku ála Tokio Hotel (chudák Antonín Dvořák) a zachránil situaci. Nakonec se přece jen usadily u přehrávače …

LSMC1

Děvčata jsou to hodná a pracovitá, ale pokud jde o vědu, je třeba mít s nimi trpělivost. Konečně jsem spustil film starý desítky let, který dosud vidělo jen pár vyvolených …

LSMC2

Nebylo to snadné – musel jsem Fru-Fru slíbit, že tam bude hrát nejen Johnny Depp, ale i Orlando Bloom a Jaromír Jágr, jenže budou tak namaskovaní, že nebudou snadno k poznání. Ale herní styl jistě rozpoznají. Uff …

LSMC3

No, možná to nebyl úplně nejlepší nápad pouštět takovou vzácnost těmhle děvuchám, ale už nešlo couvnout. Snažil jsem se nevnímat zvuk fénů a informace o aktuálních slevách v Albertu… drama začíná:

Přistání na Měsíci

Přistání na Měsíci

Armstrong mluvil pochopitelně svou rodnou angličtinou, dále uvádíme doslovný překlad.

Apollo03

** Propánajána, copak to tu je?

Apollo04

** Ten úžasný první sovětský kosmonaut Gagarin nás zase převezl! No né, čiperka jeden!

Apollo05

Mоcквa (вокзaл) = Moskva (nádraží)

Když se v americkém řídicím středisku dověděli tu strašnou novinu, že je na Měsíci předběhl úhlavní ruský konkurent, vydali po kratším šoku jasný pokyn …

Apollo06

Apollo07

Apollo08

To citoslovce hluku GRUCH!!! je uvedeno jen pro ilustraci, pro navození dramatičnosti celé této destruktivní scenérie. Na Měsíci se zvuk nešíří díky absenci atmosféry, a tudíž je tam celkem klid i vedle ladícího Jimiho Hendrixe. Technopárty bych tady rozhodně nezakazoval.

Jak to bylo s otiskem stopy v prachu Měsíce?

Snímek šlápoty je podvrh. Film ukazuje jasně, co Aldrin vyfotil – schválně najděte 218 rozdílů mezi podvrženou fotografií, která s velkou pompou obletěla svět (foto vlevo), a skutečným záběrem (vpravo):

Stopa1 Stopa2

I dosti slepý modelář musí jasně vidět, že nejde o stopu, ale o stopy, tedy vícero šlépějí.
Další důkaz podvrhu: reliéf šlápoty. Američtí astronauté nikdy nenosili podrážky s pruhy. Nosili je sovětští kosmonauté, jelikož tak chtěli symbolicky pošlapat nenáviděnou americkou vlajku, která se pruhy jen hemží (hvězdy na ní jsou fajn, ale mají špatnou barvu).
Američané měli boty s kostkovanou, přesněji kosočtvercovou podrážkou. Jasný důkaz byl bezděčně podán časopisem ABC a démonickým tvůrcem papírových modelů, známým pod pseudonymem Mistr RV. Supervěrný model amerického astronauta ukazuje jasně, jaké podrážky měl Armstrong na svých škorních onoho dne… model mám k dispozici, poprosím děvčata o malou asistenci – děkuji:

LSMC4

… a ještě detailnější záběr:

LSMC5

Kam ale šlápoty vedly?

Dostáváme se zvolna k nejstrašnější části celé pravdy. Pokud jste labilnější povahy typu populární zpěvačka pop music, raději přikryjte monitor kabátem a jděte spát, dokud můžete.

Neil Armstrong v závěsu s Edwinem Aldrinem se se zatajeným dechem vydali po červené značce směrem k moskevskému nádraží. K prvnímu perónu jim chybělo sotva 384 399 km, když se přiblížili k cíli svého průzkumu. Hned zkraje si povšimli, že stopy vedou pouze tam, ale nikoli zpět. Jistě, Gagarin mohl obejít Měsíc kolem dokola, trénovaný byl dost a za rok-dva by to jistě zmákl i s drobnou pauzou na cigáro. Ale bylo to jinak. Po chvíli oba došli ke konci stop… (POZOR, drsné záběry. Holky po těchto varovných slovech konečně otočily zrak k obrazovce a snížily stupeň otáček fénu z II na I):

Apollo09

Armstrong a Aldrin oněměli hrůzou (na bezhlesém Měsíci to bylo tuplované ticho). Tak tady je místo posledního odpočinku jejich sovětského kolegy a rivala, tady sní svůj věčný sen o červeně označkovaném Měsíci… Jurije zabil meteorit!

Zabil J. A. Gagarina opravdu meteorit?

Členové naší sekty si jasně uvědomili, že pravděpodobnost, že vás na Měsíci trefí meteor této velikosti, je stejně velká, jako že se RoBertino naučí konečně lepit vystřihovánky – tedy nulová. Ne, nebyl to meteorit. Navíc, spektrometrická analýza světla odraženého od šutru pomocí optického soustrojí z brýlí Michala Kavaliera a plné (čiré) láhve hruškovice říká jasně, že balvan pochází z Kazachstánu – anebo ze zahrady Pepy JoKa (přesnost měření má jistou odchylku), ale každopádně je ze Země! Jak se tam mohl dostat?

Abychom rozpletli složitou síť pravdy, musíme hlouběji do minulosti …

S Gagarinem přistála na povrchu luny Valentina Těreškovová, dcera traktoristy, prostě fest-herdek-roba, první žena ve vesmíru, která se na podobnou taškařici skvěle hodila. Sovětské Politbyro se tetelilo blahem nad tou představou: první kosmonaut, ruku v ručce s první kosmonautkou, přistanou na Měsíci – jako první lidé! A ještě k tomu k 50. výročí VŘSR! On bude mít v ruce srp a ona kladivo, v druhé ruce hrábě s uvázaným pionýrským šátkem… (od srpu a kladiva se nakonec upustilo, jelikož se proflákly třenice mezi oběma kosmonauty – neměli se v lásce.)

Mise byla naplánována skutečně na 7. listopad 1967 a byla supertajná – ze sovětského vedení jistě nikdo nechtěl, aby se v případě nezdaru akce navěky říkalo, že se první šílenec-hazardér s první šalenkou-tuplovanou hazardérkou zabili na místě, kde není lautr nic.
Výročí Revoluce bylo zvoleno promyšleně – jednak ten samotný efekt kulatého výročí, a jednak efekt optický – na výročí VŘSR se v celé východní Evropě a SSSR rozžaly milióny lampiónů a díky jejich záři by nebyl ze Země patrný výbuch na povrchu Měsíce, kdyby to Jurij s Valentinou nějak neubrzdili.

Mise se ale zdařila!

Vostok 7 hladce přistál v blízkosti Moře klidu a Valentina vesele zvolala: „Jdem si zaplavat! Máš plavky, Juro?“ Jurij si zaklepal významně na helmu, vytáhl mlčky sovětskou vlajku, kbelík s červenou barvou a štětec a vylezl z modulu ven – Valentina nebyla jeho typ a stejně pálila za jiným sovětským kosmonautem. Těreškovová se urazila a na protest vůbec nevylezla z modulu – nechtěla si ani zasvinit takový krásný nový bílý skafandr. Gagarin se vydal na cestu, ze které nebylo návratu, sám. Označkoval zhruba 100 metrů Měsíce, jelikož se na misi podílel SSKT, Sovětský socialistický klub turistů (dodali kosmonautům boty), když tu náhle a bezhlesně, bez typického sššŠŠ!, přilétl ze tmy dvoutunový balvan a zazdil nebohého značkovače do země. Teda do Měsíce. Prostě jej trefil přímo do chrbta.

Když se Těreškovová sama vrátila na Bajkonur, konsternovaným odborníkům na dotaz „Kde je Jurij?!?“ odsekla: „Je to snad dospělý chlap, aby se uměl o sebe postarat a věděl, kdy se má vrátit dom, né? Co je mi po něm?“
Potem orosené Politbyro Valentinu navždy uklidilo mimo kosmický program přidělením vysoké stranické funkce a celou kauzu zahrabalo kilometr pod zem. Epic fail, toto se neměl nikdo nikdy dovědět!

Byla to vražda?

Kdo mohl Gagarina na Měsíci zabít balvanem ze Země? Tak předně sama Těreškovová, dcera kolchozníka, tělo vypracované. Jurije neměla ráda a mohla k němu cítit fatální nenávist (i když přes skafandr necítíte nic). Kámen mohla propašovat do kabiny v kabelce – mohla? Dvoutunový šubrák váží na Měsíci šestkrát méně, tedy zhruba jako JoK s RoBertinem dohromady plus tři ročníky ABC. Při vší úctě k sovětské ženě – to by bylo nad její síly.
Mohla Těreškovová použít rameno lunárního modulu? Ne. Bylo určeno pouze k nesení fotoaparátu – a ten, poslední sovětský model, vážil jen 152 kg (i s filmem na 12 snímků). Nosnost ramene rozhodně nebyla vyšší (úspora materiálu a hmotnosti lodi).

Pro odpověď na zapeklitou otázku musíme ještě hlouběji do historie.

Temný rytíř Strong Arm se od války, přesněji řečeno od Hirošimy a Nagasaki, nudil. Lidstvo ho štvalo a s klidem by nás všechny zprovodil ze světa – to ale nemohl, jelikož sloužil sektě.
Až v polovině 60. let se zabavil poletováním mezi Bajkonurem a mysem Canaveral na Floridě, kde sledoval, jak se SSSR a USA snaží trumfnout v kosmických úspěších. Nefandil nikomu, lidé ho nikdy nezajímali, ale jen do chvíle, kdy zahlédl při přípravě v centrifuze astronauta, který se jmenoval Armstrong. Armstrong… Armstrong… Arm Strong… no prostě, z nějakého důvodu si ho oblíbil. I začal fandit Američanům. Ne že by chtěl vyloženě Rusům uškodit, to by bylo pod jeho úroveň, ale řekl si, že by mohli závod o Měsíc prostě vyhrát Amíci.
V listopadu 1967 viděl, že na Bajkonuru chystají nosnou raketu Sojuz ke startu, zatímco Neil Armstrong a dalších pět mužů (čili i záložní posádka) se teprve učí na Floridě plavat s oranžovou nafukovací kačenkou (= simulace stavu beztíže). Letěl to Armstrongovi sdělit, že mají sakramentské zpoždění (!!!), a než se vrátil zpět na Bajkonur, Sojuz byl fuč… viděl jen ohnivý chvost mizející v atmosféře! Dost ho to nakrklo, zvedl balvan ležící opodál a hodil jej prudce za mizející raketou …

A zbytek už znáte. Gagarin rozhodně nebyl zavražděn (Strong Arm takový pojem nezná) – ocitl se jen v nesprávný čas na nesprávném místě.

Američané jsou dodnes Strong Armovi vděčni za svou prestiž …

Přistání na Měsíci

Závěrečné poznámky

  • Holky ze Sparkiss klubu mi film omlátily o hlavu řkouc, že Deppa, Blooma ani Jágra nejde poznat. Ať si dám příště bacha! (Na třech snímcích z klubu výše můžete spatřit sud krému Nivea. Pokud by vás zajímalo, kde k němu děvčata přišla, čtěte zde.)
  • Americká vláda musela sovětské prvenství na Měsíci ututlat, jelikož 500 miliónů dolarů investovaných do programu Apollo 11 (v této částce není zahrnuta zničená Armstrongova konzerva se sardinkami v tomatě – tu nakonec zaplatila po dvouleté soudní při pojišťovna při 20%-ní spoluúčasti astronauta) by se ukázalo jako vyhozených oknem. Za tyto peníze mohla např. celé hladovějící Africe předplatit časopis ABC na 115 let dopředu! Díky Strong Armovi byla americká vláda zachráněna. (Afrika taky.)
  • Sovětská vláda skon svého kultovního kosmonauta pochopitelně musela ututlat také. Proto se vlády USA a SSSR té doby někdy v literatuře označují jako vlády synchronizovaného tutlání.
  • Pokud jde o kýbl s červenou barvou a štětec, které nesl nebohý Gagarin, a kteréžto propriety nebyly přítomny na místě jeho skonu (!!!) – tady panují jisté dohady. Jsou v zásadě dvě možnosti, pokud pomineme tu, že si je schovali Armstrong s Aldrinem jako suvenýr (Houston dokonce zachytil Aldrinovu větu pronesenou na půl úst: „Herdek, příští víkend bych měl konečně natřít tu králíkárnu“, ale nepovažoval za nutné se významem výroku zabývat):

1. Po zásahu šubrákem vylétl kbelík se štětcem Gagarinovi z rukou, dosáhl únikové rychlosti a dodnes krouží na orbitě kolem Měsíce. Takže bacha, pokud byste letěli poblíž – mějte stěrače s dobrými gumičkami.

2. Po zásahu šubrákem vylétl kbelík se štětcem Gagarinovi z rukou a odletěl náhodou směrem k Vostoku 7. Valentina ho mohla sebrat a malovat si rty čekajíc na Jurije. Když se ho nedočkala, i když volala ze dveří mocným hlasem „Júúróóó, dóómůůů!!!“, mrskla s kýblem pod řídicí pult, zapla sytič, zmáčkla spojku, hodila kvalt a vrátila se na Bajkonur. Cestou si pobrukovala populární šlágr „Ažidájem s nětěrpljeniem vot kto búdět Miss, oj Miss“, což zaznamenaly palubní přístroje. Tenor Jurije Gagarina coby druhý hlas ale už tentokrát chyběl …

-StF-, Strong Arm

2 komentáře u „Přistání na Měsíci – jak to bylo doopravdy

  1. avatarTomáš M.

    No, tohle až se rozkecá mezi širokou veřejnost, tak se můžou začít přepisovat učebnice. Vzorek na podrážce Armstrongovy boty je podle mého jasný důkaz toho, že to s přistáním Američanů na Měsíci bylo přecijenom trochu jinak, než se všeobecně říká :-).

    P.S.: Nebyli už u Tebe, Stando, na návštěvě pánové z CIA nebo FSB?

    Moc jsem se při čtení pobavil. Díky.

    Tomáš

  2. avatarTurzin

    škoda, že Nasa „ztratila“ záznamy z mise, a nemůže odpovědět jak by dostala lidskou posádku přes Van Alenovy radiční pásy, a škoda že přistáli na druhé straně měsice na kterou není nikdy vidět, a taky škoda, že japonská a jakákoliv jiná non-NASA mise nenašla žádné stopy 🙂

    — první na měsící byl japonec 6 srpna 1945 —

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *