Tyrrell P34

 Název: Tyrrell P34 (Project 34)
 Autor: Richard Vyškovský
 Aut. kód: VY-0.03
 Vydavatel: ABC č. 13 / roč. 21, vyšlo 2. 3. 1977, reedice: č. 20/25 (26. 6. 1981), Zlatá kniha vystřihovánek R. Vyškovského (květen 2007)
 Pozn.: Článek: ABC č. 20/25; kartička Atlasu ABC: č. 10/33
 Měřítko: 1:24
 Rozsah: 2,3 strany A4
 Počet dílů: 59 číslovaných
 Fotogalerie: Ano

Tyrrell P34

KRÁTCE O PŘEDLOZE MODELU – Tyrrell P34

Kdo by neznal „stonožku“ či „šestikolku“, která nás uhranula v sezóně 1976 a díky Richardu Vyškovskému poněkud zmátla klukovskou obec fanoušků F1. Šest kol v F1, to bylo naprosté unikum, do té doby se podobnou koncepcí zabýval jen Colin Chapman, závodní vůz se zdvojenou, ovšem zadní nápravou viděla „stará cihelna“ v Indianapolis, ale na formuli 1 v pojízdném podání s troufl až „strýček“ Ken Tyrrell. Ostatně, koho zajímá, jak to se šesti koly v F1 bylo, může si přečíst shrnující stať na portále F1 News.

Vyjímám z ní kapitolku věnovanou vozu Tyrrell P34:

Za „stonožkou“ či „šestikolkou“ se musíme vypravit do roku 1974. Tyrrellův konstruktér Derek Gardner poté, co nahradil pro vozy Tyrrell typickou zaoblenou příď klínovým řešením po vzoru Lotusu, začal uvažovat, jak snížit odpor vzduchu špičatého předku vozu, jehož linii narušovala relativně vysoká kola. Zmenšit je bylo nemožné, ledaže by jich bylo víc. Tyrrell kupodivu neposlal Gardnera na léčení, nýbrž vytáhl z kapsy 35 000 liber na vývoj dle soupeřů bizarního vozu. Konstruktér myšlenku čtyř malých předních kol schovaných za příďovým segmentem dovedl do úspěšného stadia zkoušek, ovšem značnou překážkou byla spolupráce s monopolním dodavatelem pneumatik GoodYear – téměř rok trvalo, než Američané vyrobili a hlavně udrželi v tajnosti speciální malá přední kola – měla jen 40,6 cm a jejich šířka nepřesahovala 7 palců (necelých 18 cm). Dlouho o této myšlence nevěděl ani druhý pilot stáje Jody Scheckter, do akce nazvané SP (Secret Project) byl zasvěcen vedle tvůrce a majitele stáje jen Patrick Depailler. Když novináři pozvaní na premiéru nového vozu do vstupní haly londýnského hotelu Hilton novinku uviděli, padaly dotazy, zda si z nich „strýček Ken“ nedělá legraci. A ihned se vyrojilo nemálo „odborných“ úvah, jaké komplikace přinese zdvojená řiditelná náprava nehledě na mnoho dalších potíží.

Tyrrell P34

Foto P34 zveřejněné až po slavnostním odhalení v hotelu Hilton

Jedním z problémů byla skutečnost, že Gardner vlastně několikrát musel různé části P34 přestavovat; když tým „stonožku“ poprvé poslal na závodní trať, měla kompletně změněnou příď a boční partie. A za volantem překvapivě neseděl Depailler, ale Scheckter: vůz nakonec absolvoval v nemistrovském Graham Hill Trophy 1976 na Silverstone jen trénink. Do premiérového startu v Grand Prix Španělska musel Gardner ještě odstranit „komín“, protože počínaje tímto závodem začala platit nová příloha technických předpisů. I tady se tyrrell lišil od tréninkové verze – do závodu už nevyjel s chobotovými nasávacími rourami za hlavou pilota. Ono jednotné číslo je v pořádku, protože novinku měl k dispozici jen Depailler – závod nedokončil pro selhání brzd.

V první sezóně se však „stonožky“ prezentovaly velice dobře – už v Monacu stáli oba piloti na stupních vítězů, v následující švédské Grand Prix měla „šestikolka“ na kontě vítězné double. Celkem si P34 zapsala v roce 1976 do závodního deníčku deset umístění „na bedně“ – hned osmkrát byli Tyrrelovi jezdci na stříbrném stupínku. Největší stížnosti se kupodivu netýkaly řízení, ale nového a nepříjemného pocitu, že piloti nevidí na přední kola, proto udělal Gardner v krytech kokpitů průhledy – Scheckter si ho vyžádal podstatně větší.

Tyrrell P34

Snímek P34, který byl uveden například v časopise Motor č. 1/76

Upravené šestikolové monoposty zasáhly i do sezóny 1977, ale byla to už jen jejich labutí píseň. Ronnie Peterson se s tímto vozem nikdy nesžil a až na třetí místo v Belgii se prakticky celým rokem protrápil. Depailler stanul na stupních vítězů třikrát, ale v celkové klasifikaci došlo i u něj k výraznému propadu. Úspěšnější Patrick se dělil o osmé a deváté místo s Nilssonem, Tyrrell klesl z třetí příčky v roce 1976 na dělené páté místo s Brabhamem.

Tyrrell P34Všeobecně se mělo za to, že se P34 stal obětí technických komplikací, ale na vině byl i GoodYear. Tedy na vině – Američané prostě sdělili, že vývoj malých předních kol je příliš nákladný: buď si ho Tyrrell bude financovat zvlášť, nebo výrobu ukončí. A sveřepý majitel stáje společnostem ELF a First National City Bank uspokojivě nevysvětlil, jaké hmatatelné výhody šestikolový vůz má, aby se na jeho podpoře podílely. „Stonožka“ byla odložena ad acta.

Až po více než dvaceti letech se dostatečně prokázaly kvality P34, když měl pneumatiky šité na míru. V seriálu starých vozů F1 TGP to prokazoval britský pilot Martin Stretton. To už ale „šestikolka“ jezdila obuta do výrobků firmy Avon.

Tyrrell P34

P34 – jeden z klasických průhledů časopisu AutoSprint

Dodejme jen několik maličkostí: Tyrrell měl původně v úmyslu přiřadit i „stonožce“ legální typové číslo, v tomto případě by šlo o Tyrrell 008, ale i přes velmi slušné výsledky (jedno vítězství, 9 druhých a 4 třetí místa) k tomu nedošlo. „Stonožka“ tak v typové řadě zůstala jako P34. Typ 008 už pak byl konvenční čtyřkolový monopost z dílny bývalého tvůrce vozů Lotus a Fittipaldi Maurice Philippe, který v průběhu sezóny 1977 nahradil původního Tyrrellova konstruktéra Dereka Gardnera.

Tyrrell P34 - MOTOR5-76

P34 v kresbě Jiřího Rameše v časopise MOTOR č. 5/1976

První verze vozu označeného jako SP (Secret Project) měla podobu Vyškovského modelu, tak byl také vůz představen 22. října 1975 novinářům: široká příď se třemi chladiči, boční skříně obdélníkového charakteru a „komín“ za hlavou jezdce. Fotografie přineslo hned několik prestižních motoristických periodik, od nichž je posléze převzala například Pionýrská stezka díky redaktoru Edymu Koukalovi a ing. Stanislavu Cvengrošovi nebo Svět motorů. Přitom v této variantě vůz absolvoval pouze testovací jízdy: jednak bylo jasné, že od Grand Prix Španělska už vozy vysoké nasávací zařízení mít nemohou kvůli úpravě předpisů (mimo jiné snížení výšky monopostů), jednak už v Graham Hill Trophy 1976, kde v tréninku zkoušel vůz Jody Scheckter, startovala P34 v druhé verzi, která měla od vystřihovánky naprosto odlišný čelní segment a boční partie.

Tyrrell P34 - Pionýrská stezka

Kája Saudek byl při kresbě své legendární nástěnky k MS F1 1976 (obr. výše) v Pionýrské stezce č. 7/75-6 (VI) zjevně zásoben snímky, které časopis otiskl v preview k sezóně 1976 o číslo dříve (6/75-6), ohledně modelu v ABC zůstává otázkou, jak dlouho jej Richard Vyškovský připravoval a jakou dobu ležel v šuplících redakce, než byl vydán. Už jenom z pohledu na titulní stranu čísla 13/21 bylo jasné, že závodní „stonožka“ má docela jiné tvary než vystřihovací model.

Tyrrell P34 - Petr Špinler

Tyrrell P34 v závodní verzi autora Petra Špinlera postavený z originálního laserového výtisku ve zvětšeném měřítku 1:18, tedy z listů formátu A3 (slepení modelu a foto: -StF-, stavba dokončena 15. 10. 2006)

Nesmíme zapomenout, že oba vozy F1 vydané ve 21. ročníku byly v podstatě prototypy, týká se to i Laudova Ferrari 312 T2 z ABC č. 2/21, které pan architekt vytvořil také v podobě předsezónní, což jsme ostatně zmínili v článku o tomto voze. Můžeme se jen dohadovat, proč byl také v případě P34 zvolen prototyp, dost možná byly důvodem i „čistší“, jednodušší tvary a tedy slepitelnější varianta.

RoBertino Pavelka

Tyrrell P34 - Atlas ABC

Kartička Atlasu ABC věnovaná vozu Tyrrell P34 z ABC č. 10/33 (připravil Petr Minařík, kresba M. Lehký)

Kam dál:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Jsi živý či duch? *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.