Williams FW 07 B

 Název: Williams FW 07 B
 Autor: Richard Vyškovský
 Aut. kód: VY-1.24
 Vydavatel: ABC č. 14 / roč. 25, vyšlo 26. 3. 1981, reedice: Déčka ABC 12 (květen 1991)
 Pozn.: Článek o předloze: ABC č. 14/25, kartička Atlasu ABC: č. 3/27
 Měřítko: 1:24
 Rozsah: 1,9 strany A4
 Počet dílů: 64 číslovaných / 88 fyzických papírových
 Stavba modelu: Ano
 Fotogalerie: Ano

Williams

KRÁTCE O PŘEDLOZE MODELU – Williams FW 07 B

Frank Williams ve světě F1 dlouho tápal a marně hledal cestu k úspěchu. Historie jeho týmu je značně spletitá a mate i oficiální životopisce – jak pojmout jeho experimenty s cizími vozy (de Tomaso, March, Iso), podivná spojení (Politoys, Walter Wolf) a pády až na samé dno? V roce 1977 našel jeho tým novou cestu a díky penězům ze Saúdské Arábie začal psát kapitolu, k níž se může hrdě hlásit.

Williams FW 06

Williams FW 06, Silverstone Classic meeting, 2007 (zdroj: Wikimedia Commons)

Mladý konstruktér Patrick Head se v třetí éře vlastních vozů Williams zacvičil na typu FW 06, s nímž získal Alan Jones v roce 1978 několik kvalitních umístění. Pro ročník 1979 začal Head vyvíjet další typ, jehož vzorem – jako u dalších vozů té sezóny – byl geniální Lotus 79; designově se na konstrukci podílel Neil Oatley. Monopostu se díky arabským mecenášům začalo okamžitě říkat „arabský“ nebo „bílý zázrak“. Headovi se totiž podařilo postavit mimořádně jednoduché a fungující auto, v jehož existenci navíc chyběly pověstné „dětské nemoci“. Jestliže v prvních závodech ročníku ještě piloti tápali, v GP Belgie už se dostali na startu do první desítky a překvapivou formu potvrdil veterán Clay Regazzoni v Monacu, kde svedl strhující závěrečný souboj s Jody Scheckterem na Ferrari a skončil těsně druhý. V tu chvíli nikdo nemohl tušit, že „sedmička“ bude bodovat kromě posledního klání ve všech zbývajících závodech sezóny.

Williams FW 07

Williams FW 07, Barber Motorsports Park, 2010 (zdroj: Wikimedia Commons)

Ale nedosti na tom. Už v pátém závodě deklasoval Jones soupeře v tréninku na GP Velké Británie, když na Silverstone zajel čas, pro nějž časoměřiči vůbec neměli tabulkové přepočty. V závodě ho zastoupil po poruše motoru Regazzoni a přivezl Williamsu historicky první vítězství. A překvapení soupeři nestačili zírat – v dalším závodě v SRN týmové double, vítězství v Rakousku a Holandsku, to vše v podání Jonese. Pátý triumf přidal Australan v Kanadě a Williams tak zcela ovládl druhou polovinu šampionátu. Nemálo lidí vyslovilo názor, že kdyby byl „bílý zázrak“ nasazen dříve…

Williams FW 07 B

Williams FW 07 B s pilotem Alanem Jonesem, 1980 (zdroj: www.diariomotor.com)

O rok později už bylo jasné, že Williams cílí na mety nejvyšší. Finanční zázemí se ještě zlepšilo, Jones dostal nového parťáka v Carlosu Reutemannovi, Head připravil jen mírně pozměněnou specifikaci B a po vítězných závodech v Belgii, Francii, Velké Británii, Kanadě, USA-západ (Jones) a Monacu (Reutemann) získal Alan Jones mistrovský titul a Williams poprvé triumfoval v Poháru konstruktérů.

Williams FW 07 B

Williams FW 07 B s pilotem Alanem Jonesem, 1980 (zdroj: www.formula1.com)

Sedmička se pak dočkala ještě třetí úpravy a jako FW 07 C absolvovala sezónu 1981, v níž stáj sice obhájila vavříny v Poháru konstruktérů, ale kvůli rebelovi Reutemannovi došlo k narušení vztahů ve stáji. Pro vzájemnou řevnivost Argentince a obhájce titulu Jonese oběma proklouzl titul mezi prsty ve prospěch Nelsona Piqueta.

Williams FW 07 C

Williams FW 07 C, Oldtimer Festival na okruhu Nürburgring, 2007 (zdroj: Wikimedia Commons)

Williams byl jedním z nejlepších vozů třílitrové éry F1 – kompaktní a jednoduchý, téměř bez technických poruch a rovněž velmi dobře ovladatelný. Svědčí o tom i 15 vítězných Grand Prix (FW 07 = 6, FW 07 B = 5, FW 07 C = 4) a zmíněné dva tituly v neoficiálním MS značek F1. Vůz s poměrně malými úpravami – v některých Grand Prix byla použita verze bez předního spoileru, měnil se tvar přídě a boční segmenty – strávil na tratích téměř tři roky a do jeho kokpitu usedali i další piloti soukromých stájí: Rupert Keegan, Geoff Lees, Désiré Wilson, Kevin Cogan či Emilion de Villota.

Papírový model Richarda Vyškovského ovšem není čistokrevným pojetím FW 07, jeho design odpovídá spíše specifikaci B, ale příď je evidentně původní typ. Opět tu je otázka, co měl pan architekt k dispozici za obrázky, i když pokud mě paměť neklame, snímků „arabského zázraku“ bylo v dobové literatuře poměrně dost. Každopádně s přimhouřením zrakového orgánu jsme dostali ke kompletaci další mistrovský vůz: pokud pomineme diskutabilní Lotus 72, tak jeho šampionové předchůdce tvořili McLaren M23 a Lotus 79.

Williams

Další informace o předloze:
Článek Petra Minaříka Vůz pro šampióna z ABC č. 14/25
Atlas v ABC č. 3/27

Williams FW 07 B – technická data:

      • Podvozek: hliníkový monokok snýtovaný z lehkých slitin
      • Délka – šířka – výška: 4350 – 1997 – 975 mm
      • Rozvor: 2692 mm
      • Rozchod kol vpředu / vzadu: 1738 / 1600 mm
      • Hmotnost: 580 kg
      • Motor: vidlicový osmiválec Ford Cosworth DFV, objem 2993 cm3, výkon 362 kW (485 k) při 10 600 ot/min., hmotnost 168 kg, vrtání × zdvih: 85,7 × 64,8 mm
      • Převodovka: manuální pětistupňová Hewland v úpravě Williams
      • Spojka: Borg & Beck
      • Brzdy: Ferodo
      • Pneumatiky: Goodyear
      • Palivo: Mobil
      • Hlavní sponzoři: dallah AVCO, Leyland, Saudia Airlines, TAG
      • Týmoví piloti: Alan Jones, Carlos Reutemann

RoBertino Pavelka

Kam dál:

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Jsi živý či duch? *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.