Pionýrská stezka

Proberte si české (a případně i slovenské) dětské či mládežnické časopisy a řekněte přímo bez uzardění, ve kterých se neobjevilo nikdy NIC k vystřižení. Snad jen ve Čtyřlístku, který však nebyl časopisem v pravém slova smyslu (a stejně to později dohnal). Jedním z takových periodik, v nichž se nůžky mohly občas vyřádit, byla dnes již zaniklá

Pionýrská stezka

Pionýrská stezka

Pionýrská stezka navázala na činnost časopisu Junák – ten byl na sklonku bouřlivých 60. let znovu obnoven (1968). Půl roku po zastavení jeho vydávání se na novinové stánky dostal nový čtrnáctideník, v jehož sestavě našli čtenáři vícero tváří známých z Junáka, i redakce seděla na stejném místě. Protože nový magazín začal vycházet v lednu 1971, byl první ročník zkrácený a vlastně zkouškový. Stezka vycházela podobně jako ABC po ročnících dle školního roku. Coby čtrnáctideník, tedy ročníky 1 – 4, stála 2 Kčs, přechodem na měsíčník od 5. ročníku se cena zvedla na 4 Kčs a byla tak o korunu vyšší než u ábíčka (cena se pak zvýšila až po roce 1989).

Jen skutečně informovaní vědí, že pokud by Stezka tehdy u čtenářů neuspěla, nejspíš by po krátké době zanikla. Opak byl ale pravdou a začala více než dvacetiletá cesta, během níž docházelo ke změně počtu stran a periodicity. Od původních 24 stran a čtrnáctideníků se přes 36 došlo až k 48 stranám, to vše už ve formě měsíčníku. Stejně jako první nebyl kompletní ani poslední ročník – tehdy už pouze Stezka skončila svou pouť v březnu 1992, sedmým číslem 22. ročníku.

Stezka-obalky3

Přerod Pionýrské stezky ve Stezku. Ročník XX (1989-90) začal ještě s původním názvem, před Vánoci 1989 avizovala ilustrace Káji Saudka na zadní straně změnu na novou Stezku a ukázka obálky již v nové podobě z ročníku 1990-91

Pouze jeden vskutku papírový model – OD Kotva!

Stezka-obalkyPokud se projdeme bohatými materiály Pionýrské stezky, najdeme tu klasický papírový model pouze jediný – ale je to rarita se vším všudy. Píše se prosinec 1975 a výtisk Pionýrské stezky č. 4/75-6 (roč. VI), s naší tehdejší brankářskou jedničkou v ledním hokeji Jirkou „Fakírem“ Holečkem na obálce (obrázek vlevo), skrývá onen unikát. Na vnitřní dvojstraně rozeznáváme charakteristický styl komiksového mága Káji Saudka a při bližším ohledání tehdejší mládež zjistila, že se před nimi rozkládá obchodní dům Kotva.Stezka-Kotva1 V duchu Saudkova komiksového stylu lehce rozevlátá stavba byla nemalým oříškem pro ty, kteří se vydali do nerovného boje s touto šmikajdou. Jenže kdo by ji postavil, vyfotil a foto poslal do redakce, mohl být mezi šťastlivci, kteří budou odměněni jednou z cen, poskytnutých redakci právě obchodním domem. Losování se tehdy zúčastnil asi nejslavnější „klokan“, takto hráč TJ Bohemians Praha ČKD, ještě ne tak proslulý Antonín Panenka (ME ve fotbale s jeho slavnou penaltou teprve mělo přijít). Kájův solitér neměl klasické číslování dílů, bohužel jednotlivé části na sebe ideálně nepasovaly, občas bylo nutné pátrat, co kam patří, protože zcela chyběla návodová kresba.

Model měl úspěšný tvůrce zvěčnit na fotografii a tu poslat do redakce – ceny poskytl OD Kotva a bez dvou stovek představovaly celkovou sumu 9000 Kč. Kája Saudek vytvořil i malůvku nadšeného chlapce, an na bicyklu nacpaném odměnami si rozzářen odváží svůj vítězný modýlek. V časopise se objevily i nepříliš povedené fotografie hotových Kotev.

Stezka-Kotva2

Obchodní dům Kotva, ojedinělý papírový model z Pionýrské stezky (slepení modelu a foto: RoBertino)

Výrazná Kubaštova stopa

Stezka-21-24-IVJméno architekta, výtvarníka a malíře Vojtěcha Kubašty (1914-1992) známe z nemalého množství knih, leporel či betlémů. Jeho knížky s rozkládacími dioramatickými obrázky jsou ceněny po celém světě. Grafik nakladatelství Aventinum a později Artie připravil pro Pionýrskou stezku sérii prostorových obrázků, malých diorámat, vydaných pod souhrnným názvem Barevná a plastická MINIVIZE Pionýrské stezky a zahrnujících osm měst a hradů z tehdejší Československé republiky, včetně památníku na Dukle. Motivy z Čech v první čtveřici byly zdravicí X. festivalu mládeže a studentstva v Berlíně (1973), slovenské obrázky o rok později připomínaly 30. výročí SNP (1974). Čtenáři si tak z prázdninových čísel dvou ročníků Stezky mohli postavit tato diorámátka:

  • Telč na Moravě, Český Krumlov, Hradec nad Moravicí, Zvíkov – dvojčíslo 21-22/roč. III, vyšlo 7. 7. 1973
  • Bojnice, Banská Bystrica – č. 21-22/IV, vyšlo 5. 7. 1974
  • Bratislava, Dukla – č. 23-24/IV, vyšlo 2. 8. 1974

Minivize1cd Minivize2 Minivize3 Minivize-navod Minivize-Krumlov1 Minivize-Krumlov2

A ještě ukázka čtyř slepených Minivizí s tématikou pamětihodných míst Slovenska (slepení modelů z kopie a foto: -StF-, leden 2016):

Minivize-BojniceMinivize-BystricaMinivize-BTSMinivize-Dukla

Minivize-SK

Stezka-mapa3

Pionýrská stezkaKubašta také připravil pro čtenáře velice atraktivní kreslené mapy na pokračování (podobné známe z téže doby i z časopisu Věda a technika mládeži). Ty první byly umístěny ve středu časopisu jako dvojlist, po vyjmutí se všechny slepily dohromady. Sestavit jsme si tak mohli šestidílné Československo a čtyřdílné Slovensko zaměřené na 30. výročí SNP. Kubašta ještě namaloval Československo 1945-1975 (6 dílů – č. 3-8/74-5/V). Další mapy už vycházely na jednotném formátu sólové stránky: SSSR (6 dílů – č. 9-12/74-5/V a 1+2/75-6/VI), dále pak dvoudílné Polsko (č. 1+2/74-5/V) a Jugoslávie (č. 3+4/75-6/VI). Poté éra jím kreslených map skončila (důvody zazněly různé, od příliš velké vytíženosti až po nechuť malovat stále socialistické státy). Změnili se tedy tvůrci map: o jejich scénář (libreto) se postaral L. Linhart a o kresbu P. Tamchyna. Postupně se čtenáři dočkali ještě map NDR, Rumunska, Kuby, Maďarska, Mongolska, Bulharska a Vietnamu (v tomto pořadí). Celá tato mapová série skončila v 6. čísle ročníku 1977-78 (VIII). Pokud bychom chtěli udělat malou statistiku, na stránkách Pionýrské stezky vyšlo celkem 13 různých map, které zabraly 62 tiskových stran časopisu (36 jich nakreslil Kubašta a 26 Tamchyna s Linhartem). Oněch sedm map autorské dvojice bohužel místy značně utrpělo špatným soutiskem a barevným nesouladem jednotlivých částí; oproti Kubaštovým výtvorům byly méně přehledné a svým rozevlátým stylem i poněkud méně atraktivní:

Pionýrská stezka Stezka-mapa_Madarsko Stezka-mapa_Mongolsko

Stezka-mapa_Bulharsko Stezka-mapa_Vietnam

Pionýrská stezka

Kubaštova mapa k 30. výročí osvobození Československa vyšla v šesti Stezkách č. 3-8/74-5 (V)

Stezka na vystřihování, sportovní nástěnky

Pionýrská stezkaPět let, od čtvrtého do osmého ročníku, se vnitřních 12 stran honosilo lákavým titulem uvedeným v nadpisu této kapitoly – ovšem v žádném případě to neznamenalo nějaké velké šmikací eldorádo. Do zmíněné oblasti patřily už připomenuté minivize a mapy, občas byla středová příloha věnována určitému tématu, díky němuž budoucí teenager mohl zajet do plochy nůžkami.

Asi největší lákadlo představovaly opět výtvory Káji Saudka (jeho ilustrace obálek i uvnitř časopisu výrazně zvyšovaly atraktivitu časopisu) – konkrétně jeho unikátní „nástěnka“ Mistrovství světa F1 1976. Z horní části se vystříhaly hlavičky pilotů a měly se umístit na níže uvedenou „dráhu“ do fotorůžků. Fanoušek F1 tak měl před očima průběžnou klasifikaci královny motoristického sportu. Tento skvost vyšel v čísle 7/75-6 (VI) v březnu 1976 (obrázek obálky s mořeplavcem Richardem Konkolskim je výše), což sice bylo už po prvních odjetých závodech F1, ale pořád ještě dost včas na to, aby si nástěnku mohli malí fandové F1 užít:

Pionýrská stezka

Stezky č. 6 a 7/75-6 spolu souvisí díky obrázkům vozů F1. V čísle 6 je článek ing. Stana Cvengroše a Edy Koulala nazvaný „Před útokem na rakety z Maranella“ – snímky monopostů zde použité zjevně posloužily také Kájovi Saudkovi k nakreslení nástěnky k MS 1976 z čísla následujícího.

Stezka-kopana Stezka-hokej Stezka-kopana-1-11 Stezka-hokej-1-12 Stezka-kopana-1-14 Stezka-hokej-1-18

Velmi originální byly i nástěnky pojaté jako tabulky pro 1. fotbalovou a hokejovou ligu. První pokusy byly schématičtější, postavičky vzdáleně připomínaly figurky z tyčového fotbalu – šlo o siluety sportovců, které se měly pomocí fotografických růžků zasunout na příslušnou příčku označenou číslem. První takovou mapu 1. ligy kopané si čtenáři mohli vyjmout ze Stezky č. 11/V (červenec 1975), kreslířem byl Miroslav Barták. Daleko větší ohlas měly graficky překrásné počiny – koho jiného než Káji Saudka. Stačí si prohlédnout jeho výtvory a srdce musí zaplesat.Stezka-kopana-1-20 Poprvé vyšlo jeho fotbalové slunce v 1. čísle ročníku 11 (1980-81), následovala hokejová varianta (č. 1/12, 1981-82). Po dvou letech redakce zúročila žádosti čtenářů a sportovní nástěnka vyšla znovu, fotbalová – i když výtvarně jinak zpracovaná a tentokrát vlastně „na jedno použití“, neboť na ní byl vyznačen i ligový ročník 1983-84 (č. 1/14). Poslední Saudkova nástěnka, hokejová, vyšla tradičně v 1. čísle ročníku 18 (září 1987) a oproti předchozím měla jednu inovaci – už nebylo třeba na ni lepit fotorůžky, jednotlivé figurky se tentokrát mohly zasouvat do prořezů. A zajímá vás, která sportovní pomůcka pro hltaly tabulek a výsledků v Pionýrské stezce uzavřela tuto tradici? Této cti se dostalo kopané a v prvním čísle jubilejního 20. ročníku (září 1989) ji připravil další velikán a všeuměl Jiří Winter – Neprakta, v klasickém dvoustránkovém provedení (obr. vpravo).

Pionýrská stezka – vystřihovací hříčky a drobnosti

Stezka-meteoI když Pionýrská stezka nebyla vyloženě polytechnickým časopisem jako ABC, občas přinesla drobný nápad na ruční práci, ba dokonce vystřihovací a lepičskou. Všimněme si blíže těchto počinů, které by neměly chybět v hledáčku papírových archeologů.

Sympatická papírová pomůcka pro předvídání počasí pomocí sledování vícero přírodních úkazů najednou vyšla ve Stezce č. 12, roč. 8 (červenec 1978) pod názvem meteorologické pravítko.

Stezka-kotoucTranspoziční kotouč připomínající známé určovací kotouče z ABC byl publikován o dva roky později, v čísle 12, roč. 10 (srpen 1980). Jde o užitečnou pomůcku pro muzikanty všech kategorií, ostatně jak praví klasická poznámka: „… až si někdy budete chtít zatransponovat, uvidíte, jak se vám to hodí!

Stezka-mavatkoPohyblivé mávátko z čísla 8 ročníku 11 (duben 1981) umožňovalo sestavit zdravící prvomájovou pomůcku ve dvou variantách, buď holubici míru mávající křídly a hýbající hlavičkou, nebo pestrého pohyblivého motýla.

Stezka-VanoceVšechny tři výše zmíněné počiny jsou podepsány stejným autorským duem: ing. Jiří Raba byl tím, kdo věc vymyslel, a Jiří Šašek ji výtvarně zpracoval. Jiří Raba je pravděpodobně též autorem vánočních překvapení podepsaných zkratkou jrb. Šlo o návody na papírová přáníčka. Vyšla ve Stezce č. 3/15 v listopadu 1984 v rámci rubriky Klub chytrých hlav a šikovných rukou, ve které se objevilo vícero dalších nápadů pro činnost.

Stezka-dostihy2Připomeňme též drobný vystřihovací počin, který se svým pojetím váže k tradiční oblibě oblékacích panenek. Pionýrská stezka díky přítomnosti znalce prostředí dostihů Antonína Jelínka (byl dokonce u toho, když časopis fungoval jako majitel dostihového koně) věnovala této oblasti nemalý prostor a ve třetím čísle 2. ročníku (říjen 1971) v obsáhlém materiálu přinášejícím základní informace o koních a žokejích měli čtenáři možnost si vystřihnout postavičku lepého mladíka a vybrat si pro něj z osmi variant slušivý dres s čapkou. Jediným problémem byla skutečnost, že kdo si hodlal takto svého žokeje obléci, rozsápal si materiál na rubu této minivystřihovánky. Pro úplnost dodejme, že tuto hříčku graficky ztvárnil autor kreslených vtipů i komiksů Miroslav Barták.

Stezka-pravitkoDále si ukažme jednu drobnou vystřihovánku, která je úzce spojena s Pionýrskou stezkou. Kytarové transpoziční pravítko (obr. vpravo) vypadá jako vložená příloha do časopisu, ale nevíme, zda bylo opravdu do Stezky vloženo, nebo šlo o reklamní výtisk, leták. Na rubu je kromě návodných textů i propagační povídání o Stezce a jest tam uvedeno, že „vychází jednou za měsíc, 48 stran za 4 Kčs“ – čili půjde o dílko z poloviny nebo druhé poloviny 70. let, od ročníku 5 dál, i když grafický styl názvu časopisu ukazuje na ročníky starší. Autorem pravítka byl s největší pravděpodobností hudebník a kreslíř ze skupiny Greenhorns / Zelenáči, Jan Vyčítal. Pokud by ctěný čtenář dokázal pravítko identifikovat blíže (jak, kde, kdy vyšlo), bude tým papírových archeologů na jeho počest pět na náměstí hodinu koledy (bez ohledu na roční období).

A závěrem ještě pár vystřihovacích drobností ze Stezky, jde spíše jen o střihy, nápady a inspiraci pro děti či jejich rodiče: Jaromíra Burdová připravila první dvě, vánoční ozdoby z čísla 3 / 1982-83 a netradiční lampióny z čísla 2 / 1985-86. Třetím kouskem jsou střihy na velikonoční zajíčky z čísla 7 / 1990-91, pod kterými je podepsána Stanislava Jelínková:

Pionýrská stezka  Pionýrská stezka  Pionýrská stezka

Kartičky jako v ABC – ale trochu jinak

Kartičkový fenomén zvaný Atlas ABC měl svého „konkurenta“ – řada se jmenovala Kartotéky časopisu Pionýrská stezka a vycházela od 4. ročníku prakticky až do samotného závěru. Šlo o kartičky o rozměru 9,3×8 cm, na líci opatřené fotografií nebo kresbou, na rubu kromě výrazného písmena byl doplňkový text. Kartičky si čtenáři mohli vystříhat a zařadit do vlastního souboru. Jediným problémem byl fakt, že na nich nikde nebyl označen obor či kategorie. Tedy abychom byli přesní – obory byly popsány, ale na té části stránky, která po vystřižení kartičky odpadla.

Pionýrská stezka

Stezka-kartoteka2Kartotéka vycházela v různých objemech – zpočátku jich bylo v sekci Stezka na vystřihování šest, zabíraly tedy celou stránku, někdy dostali čtenáři „nášup“ v podobě dvoustrany a tedy dvanácti kartiček. Později, po zrušení vystřihovací části, se počet vydávaných kartiček snižoval, v posledních ročnících už vycházely v závěrečné části časopisu pouze tři. I tak je soubor Kartotéky Pionýrské stezky úctyhodnou řadou čítající přes 1300 kousků. A co se týče oborů – byly zde k vidění hrady, zámky, příroda, hudební skupiny, motocykloví jezdci, piloti F1, sportovci, heraldika, historie, vojenství, turistika, brannost… jediným drobným kazem byla v závislosti na snižující se četnosti kartiček v jednom čísle jejich aktuálnost.

Deskové hry

Stezka-hryPovšimněme si nyní společenských her. Opět se odvolejme na ábíčko – i v Pionýrské stezce vyšlo množství deskových her, dokonce jim byl na stránce Stezka na vystřihování věnován oboustranný čtyřpětinový prostor. Nacházeli jsme tu hrací plány a kameny doplněné pravidly – určitě atraktivní byly “gamesy” z daleké Asie: Stezka-Sogipřipomeňme si tituly Tau, Síga, Šógi, Čaturanga, Ko-No, Hasami, ale v zápalu hraní jsme se vydali i do Polska (Bierki), Laponska (Dalbot Prejjesne) či Velké Británie (London). Kromě většiny herních desek jako takových bylo nutno často vystřihnout hrací kameny – majitel “stezkového” kompletu se mohl pochlubit skutečně originální sbírkou her, doplňující tehdejší sortiment nejčastěji představovaný známou firmou Tofa Semily.

Stezka s přibývajícími roky opustila výraznější vystřihovánkovou stopu, nejspíš její redakce (jak jsem vyrozuměl z komunikace s pozůstalými bývalého šéfredaktora) rozumně zhodnotila své možnosti a věnovala se víc branně-turistické oblasti. Zřejmě si redakční kruh byl vědom velké konkurence a nesnažil se do ní nijak zasahovat. Přesto se v několika výše zmíněných případech podařilo vytvořit paralelní počin k masově oblíbenému ábíčku, na který můžeme my dříve narození s úsměvem vzpomínat.

RoBertino Pavelka (spolupráce na textu a obrázcích: -JoK-, -StF-)

Pionýrská stezka

2 komentáře u „Pionýrská stezka

  1. avatarPavlína Antošová

    DĚKUJI ZA ÚŽASNOU VZPOMÍNKU
    Časopis mi díky předplatnému docházel domů nejméně sedm let. Lituji, že kvůli stěhování jsem všechny ponechané výtisky (mezi nimiž se pravděpodobně nacházel nejméně jeden kompletní ročník) odnesla do sběru. To se psal rok 1980 a já jsem Stezku naivně považovala za stálici, která nemůže uhasnout…

    Patřila jsem k téměř nevystřihujícím čtenářům. Už v raných školních letech se hlásilo mé humanitní zaměření; a díky němu jsem zaznamenala rozdíl mezi Stezkou a Ábíčkem, jinými slovy nespornou originalitu Stezky. Chtěla bych připomenout dva počiny, kterými se mladší z obou časopisů stal jedinečný.

    Tím prvním bylo (a pravděpodobně zůstalo) Telefonické setkání s hvězdami. V každém čísle vyšla, tuším, dvoustrana s vybranými otázkami čtenářů a hostovými odpověďmi. Pamatuji si, že vůbec prvním respondentem byla Naďa Urbánková, prvním zahraničním pak gólman sborné Vladislav Treťjak. Redakci se občas podařilo pozvat i někoho, na kom ulpěl slabší politický škraloup. Například Jana Wericha.

    Druhý počin se nevyskytoval pod jednotícím názvem. Za jedinečné však dodnes považuji články ze sportovní historie i (tehdejší) současnosti. Jejich styl často připomínal prózy Oty Pavla, ale neoznačila bych je za epigonské. V rámci fair play vzdával časopis hold také konkrétním osobnostem západního – i amerického – sportu. Kromě jiných vítězce nad dětskou obrnou – nejkrásnější ženě Letních olympijských her 1960, „černé gazele“ Wilmě Rudolphové. A když už zmiňujete Formuli 1: V naší třídě vznikl úzký okruh, uvnitř kterého každý fandil svému pilotovi. Tím mým se stal brazilský závodník Emerson Fittipaldi. Nikdy jsem jej nepřestala obdivovat za to, že v roce 1975 na špatně připraveném barcelonském okruhu odmítl startovat. Nakonec jako jediný. Oprávněnost jeho protestu se bohužel potvrdila tím nejhorším možným způsobem – tragickou smrtí pěti diváků. Podrobnosti jsem se opět dočetla ve Stezce. (Dnes si díky těmto informacím říkám: Kdyby se o deset let později byli poučili organizátoři evropského finále fotbalového poháru (PMEZ), konaného na tehdy se rozpadajícím stadiónu v Bruselu…) Přestože můj táta byl celoživotní amatérský sportovec a sportovní fanda, s nímž jsem sledovala televizní přenosy v řádu tisíců hodin, většinu jmen z dějin světového sportu mě naučila právě Stezka. Do té míry, že jakmile vedu anglickou konverzaci u pokročilých studentů, v hodině věnované sportu tyto informace dodnes používám a střídám.

    Posílám závěrečný pozdrav, papírovým archeologům přeji mnoho štěstí a stvrzuji svůj nehynoucí vděk za Váš zevrubný text.

  2. avatarRoBertino

    Paní Antošová,
    děkuji za ostatní archeology za velice milou vzpomínku. Pro mě je zvlášť zajímavá, protože se F1 věnuji už téměř 40 let a právě Španělská Grand Prix byla jednou z takových mých pozdějších disertačních prací. Telefonické setkání mělo také zajímavou historii, původně to bylo jen Setkání s hvězdami, vycházelo ob číslo a čtenáři posílali dotazy do redakce. O zákulisí tohoto počinu vím poměrně dost díky přímým účastníkům a členům redakce. O Stezce jsem také psal ve své knize Encyklopedie komiksu 2, tam jsme probrali její historii podstatně zevrubněji.
    RoBertino

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Jsi živý či duch? *