Název:	Antoinette
Autor:	Ladislav Müller
Autorský kód:	ML-11
Vydavatel:	ABC č. 3 / roč. 18, vyšlo 12. 10. 1973
Měřítko:	Neuvedeno, cca 1:45
Rozsah:	1,5 strany A4
Počet dílů:	19 číslovaných + 6 označených písmeny, 46 fyzických
Stavba modelu:	Ano
Fotogalerie:	Ano

KRÁTCE O PŘEDLOZE MODELU – Antoinette

Stroje nesoucí jméno Antoinette konstruoval francouzský rodák z Le Mesnil-au-Val, Léon Levavasseur (1863-1922), jenž svými konstrukcemi navázal na technické řešení bratrů Wrightů. Jeho Antoinetty byly prvními prakticky využívanými jednoplošníky; letouny této značky se staly průkopníky leteckého průmyslu v Evropě.

Pro stavbu letadel založil Levavasseur stejnojmennou firmu – při výběru názvu složil hold řediteli továrny Julesi Gastambideovi, respektive jeho dceři Antoinettě (plný název zněl Société Anonymous Antoinette se sídlem ve městě Puteaux). Málo známá je skutečnost, že Levavasseur kromě letounů navrhoval také motory – pro typ IV, jemuž se vystřihovánka L. Müllera v ABC blíží nejvíc, připravil vidlicový osmiválec. Všechny verze letounů byly vybaveny trojúhelníkovým příhradovým trupem, širokými trapézovými křídly, po počátečním pokusu se čtyřkolovým podvozkem na čtvercovém rámu, kde uchycení každého kola bylo řešeno na bázi cyklistické vidlice, se přešlo na centrální podvozkovou nohou. Rovněž výškovka a směrovka měly trojúhelníkový tvar.

Stroj poprvé vzlétl 8. října 1908, tehdy měl na přídi dřevěného trupu bílý nápis Antoinette. Letoun nejvíce proslavil pilot Hubert Latham (1883-1912), který vytvořil 12. června 1909 světový rekord pro jednoplošníky v délce letu: ve vzduchu pobyl 67 minut.

Jako vůbec první člověk zkusil zdolat letecky kanál La Manche, ale dvakrát neuspěl – poprvé (19. 7. 1909) mu selhal motor, takže byl nucen dosednout na mořskou hladinu a stal se tak vůbec prvním člověkem, který s letadlem přistál na vodě. Byl ostatně sběratelem různých prvenství, například si během letu zapálil cigaretu, což také udělal jako první člověk v historii letectví (chtěl tím demonstrovat snadnou ovladatelnost stroje), rovněž nikdo před ním nezkusil z letadla sestřelit divokou kachnu. Bohužel Antoinette IV byla pádem do La Manche poškozena natolik, že Latham nemohl svůj pokus okamžitě zopakovat. Jen přihlížel, jak mu titul dobyvatele kanálu na letadle těžším než vzduch sebral Louis Blériot na stroji vlastní konstrukce. On také získal cenu ve výší 1000 liber věnovanou deníkem Daily Mail, i když peníze asi Lathama v té chvíli netrápily nejvíc. Upravenou Antoinettu označenou jako VII opatřil Latham „nešťastnou“ číslicí 13; od předchozí „čtyřky“ se lišila vyztuženou lyžinou podvozkové nohy, z níž zmizelo původní vodící kolečko, a upraveným tvarem křídel. Jeho druhý pokus se konal dva dny po Blériotově úspěšném letu a dopadl obdobně jako první – opět porucha agregátu a pád do moře, ale tentokrát už si Latham odnesl i nějaký ten šrám.

Letouny Antoinette dosáhly zásluhou Lathama a dalších pilotů ještě několika dálkových a výškových rekordů. V roce 1909 byly některé patentované části poskytnuty dalším leteckým továrnám, například německé firmě Albatros. Société Anonymous Antoinette však v rostoucí konkurenci neobstála, v roce 1912 její existence skončila.

Jedna perlička závěrem – podle Antoinetty byla v roce 1964 firmou Hants & Sussex Aviation, sídlící v Porstmouthu, postavena replika, která se objevila ve filmu Báječní muži na létajících strojích (foto Tony Banham):

Antoinette IV – základní technické údaje:

• Rozpětí: 12,8 m
• Délka: 12 m (Antoinette VII: 11 m)
• Plocha křídel: 34 m²
• Hmotnost prázdného letounu: 460 kg

Základní údaje motoru:

• Typ: vodou chlazený osmiválec s přímým vstřikováním paliva
• Vrtání × zdvih: 110 × 105 mm
• Výkon: 50 kW (67 koní) při 1100 ot/min.
• Rozměry (délka – šířka – výška): 1120 – 630 – 540 mm
• Hmotnost: 95 kg

STAVBA MODELU – Antoinette

O müllerovánkách se už na stránkách Papírové archeologie napsalo nemálo, takže je známo, že modely tohoto autora ze svých sbírek dolují jen nenapravitelní masochisté a osoby slepě oddané projektu „Pap-arch“ snažící se dokumentovat vývoj papírového modelářství. Sem spadá i poměrně pohledná Antoinette, mající své zvláštnosti vstupující do děje ještě předtím, než poprvé střihneme do letitého dvojlistu.

Z dobového líčení vlastně není jasné, jaký typ máme na papíře před sebou. Pokud jde o Antoinettu IV, pak nesouhlasí označení číslem 13, tvar křídel není zcela přesný a palivová nádrž je umístěna příliš vpředu. Jedná-li se o „sedmičku“, s níž se Latham pokoušel podruhé zdolat La Manche, nesedí zejména tvar podvozku, kde chybí ona zmíněná nová výztuha, a neodpovídají ani ovládací kola po stranách pilotní sedačky. Nicméně povznesme se nad technické a historické detaily, ostatně ani fotodokumentace ze začátku století není vypovídající a zcela přesná. Sám Levavasseur v popisu strojů uvádí, že změny na nich šly dělat podstatně rychleji, než by je někdo stihl vyfotografovat.

Prvním problémem při stavbě je pochopitelně trup – kroutící se a pokoušející zničit naši nervovou soustavu stálou snahou získat vrtuloidní vzhled. Příliš nepomůže ani nakreslené žebro (díl č. 2), protože nejenže není přesně určeno, kam se má vlepit (nebohý modelář má zřejmě postupným přikládáním najít ideální místo), leč ono se tam ani ve své původní podobě nevejde. Zachování jakž takž rovného trupu znamená očistec v podobě výroby přepážek, které ovšem tvar stejně neudrží. Poslední šancí je tvrdá ruka a kroucení jak se dá.

Potom se vystřihovánkou prodereme vcelku bez potíží, křídla doporučuji kvůli zachování oblého tvaru napasovat nejlépe na láhev od pivního moku libovolné značky, leč plněnou u nás. Slepené díly 12 pak zafixujte například gumou na kompoty a nechte den až dva lnout ke sklu, jinak se se zlou potážete. Leč je tu ještě jeden zádrhel – ve vystřihovánce se mají křídla nasunout na pomocný díl označený písmenem k, ale už není vůbec popsáno, jak si poradit s jejich konci blíže ke směrovce. Nalepit je natupo znamená asi podobné dobrodružství jako přeběhnout těsně před tramvají novějších typů a nedívat se, jestli za ní nejede zbloudilý motorkář. Já osobně sáhl pro další drôtik a zafixoval i zadní konce, takže nejenže ony ploutve nepadají, ale hezky drží i „véčkový“ tvar:

Pan Müller ve snaze nám zřejmě ulehčit práci označil někdy pět i více dílů jedním číslem, ale také příliš nehleděl na jejích slícování. Horní a dolní část výškovky „ujíždí“ téměř o 5 mm a opravdu to není tím, že bych měl oko z Kašparovy krávy a neuměl je k sobě přesně slepit. Ke svému si tedy přijdou nůžky a spousta retuše. Tedy něco, co ne každý zrovna miluje.

Když však natáhneme na hroty v křídlech a trupu nitě a Antoinettu dovypleteme, je z ní docela milé letadlo. A ve své době to byl vůbec nejstarší letoun ve vystřihovánkové podobě vydaný časopisem ABC. Fotogalerie modelu je na svém místě.

RoBertino Pavelka

Kam dál:

• Galerie modelu Antoinette
• Rejstřík modelů letadel na tomto webu