Název modelu: Avia – transportní vůz (A30N)
Autoři: Václav Šorel a František Kobík
Vydavatel: ABC č. 11 / roč. 25 (vyšlo 5. 2. 1981)
Měřítko: 1:32 (neuvedeno), délka modelu: 20 cm
Rozsah: 2,9 str. A4
Počet dílů: 21 číslovaných / 38 fyzických papírových
Lepeno: z originálu v srpnu–září 2020, dokončeno 27. 9. 2020 (-StF-)

Smutná zpráva o úmrtí Václava Šorela (12. 9. 2020) mne zastihla při stavbě této jeho vystřihovánky. Přál bych si, aby v té chvíli věděl, že jsme na jeho papírové modely nezapomněli a že s k nim budeme stále vracet…

Tuto skříňovou transportní Avii lepím vůbec poprvé, její vydání v roce 1981 mne minulo, jelikož jsem tehdy coby středoškolák již ábíčko neodebíral a zabýval se jinými koníčky. Vystřihovánku jsem tak objevil až po letech a zjistil, že navazuje na vozy Avia téže autorské dvojice z minulosti – na pojízdnou prodejnu potravin A30 z ABC č. 5/19 a na modrý valník A15 z č. 21/18:

Tyto tři avie z ABC nebyly jediné z produkce dvojice Šorel-Kobík, kteří oba byli zaměstnanci podniku Avia Praha. Oddělení podnikové propagace Avia vydalo počátkem 80. let dvě jejich reklamní vystřihovánky vozů Avia: nákladní automobil Avia A30, bleděmodrý valník připomínající „bratříčka“ z ABC č. 21/18, ovšem s atraktivními bílými nápisy AVIA na bočnicích valníkové korby, a dále skříňovou verzi Avia A31N, která pokračuje v linii potravinářského a transportního vozu.
Oba propagační modely jsou konstrukčně velmi podobné výtvorům z ABC, jsou ale rozměrově větší, a oba patří ke vzácným dobovým sběratelským kouskům:

Vraťme se k našemu transportnímu vozu. Podobnou firemní přepravní Avii ve verzi A30L, čili s prodlouženým rozvorem, zpracoval o deset let později Michal Antonický v menším měřítku 1:43 pro ABC č. 18/35 (květen 1991) a lze do ní naložit formuli Easter Avia AE-3F, která vyšla jako vlepovaná příloha v témže ábíčku (stavba modelů: Michal Kavalier):

V časopise ABC vyšla řada dalších vozů Avia v rozličných verzích i velikostech, zmiňme alespoň skříňovou Avii Laktos od Miloše Čiháka z ABC č. 22/28, která ideově koresponduje s tématem tohoto povídání a této stavby.

Ve vystřihovánce, kterou nyní stavím, se nepíše, o jakou verzi vozu Avia vlastně jde (patrně aktuální A30 s rozvorem N, K nebo L) – název vystřihovánky je velmi obecný, pouhý transportní vůz. Po dohotovení zjistíme verzi dle rozvoru a model porovnáme s vozem od M. Antonického.

Avia – transportní vůz – stavba modelu

Nuže, lepmež. Stavím z originálu. Návod je napsán fikaně na rubu hned prvního vystřihovaného dílu (šasi), ale není složitý a není nutno si jej kopírovat – lepí se prostě podle čísel dílů a logiky věci. Pár drobných doplňkových návodných kreseb je pro úsporu místa namalováno přímo na dílu šasi.
K lepení láká hlavní barevná návodná kresba, vlastně ilustrace hotového modelu, poznávací to znak a styl vystřihovánek z dílny ŠOK – takové autko prostě chcete mít doma na hraní a dělat s ním na linoleu VŽUMMM! 😎 :

Dlouhé a ploché šasi 1 hrozí zkroucením ⇒ konstrukci zpevňuji kostrou z kartonu – tyto základové tatranky prostě musí být rovné a pevné:

Rovněž kabina 3 si zasluhuje důkladné podlepení a zpevnění, ať se neprolamuje:

Červený ozdobný proužek, který vede kolem celé kabiny, jsem obtáhl vodovou barvou, jelikož tisk červené nedopadl moc dobře, je mdlý, i celkový soutisk barev je len-tak-tak. Také u modrého proužku na přední masce jsem si zahrál na ilustrátora F. Kobíka a pruh jsem přemaloval tenkým štětečkem.
A nyní už je možno kabinu posadit na šasi:

Držáky přední nápravy 9 mají viditelnou bílou rubovou stranu ⇒ symbolicky jsem je zamaloval šedomodrou barvou podvozku:

Následuje velké dilemno – zda udělat skříň otevírací či nikoli.
Návod připouští otevírání zadních dveří skříně a stejně tak to přímo naznačuje návodná kresba. Jsem si vědom komplikací, které při tomto řešení nastanou, jelikož konstrukční řešení je až příliš jednoduché a bohorovné, nijak neřeší podobu interiéru a nutnost podlepení velké skříně.
Nakonec se rozhoduji pro skříň otevírací – když už je tak namalována na návodné kresbě, nemohu přece couvnout, že 😎 – a snažím se řešit jeden problém za druhým:

• Co prosklení oken? Když se dostanu do skříně, je blbé nechat okna papírová… když je prosklím, bude na modelu divný rozpor: kabina s okny papírovými a skříní prosklenou… nakonec se rozhoduji pro tuto kombinaci, u které nevím, jak esteticky nakonec dopadne – čili skříň bude prosklená, ale kabina šoféra nikoli. Musím se s tím naučit žít a divák bude jistě chápavý 🙂 .
• Co interiér skříně? Jdu cestou minimalismu – skříň uvnitř podlepuji bílým kartonem, nic dalšího uvnitř nebude, žádné krámy, vercajk či pohozená formule Easter s pěti náhradními koly. Ne ne.
• Co otevírací dveře? Musí být rovněž podlepeny – uvažuji, jaké vůle kde budou, jak se vlastně dveře mají dovřít, jak budou držet dovřeny a jak je budu otevírat: nehtem za hranku? Nebo jim dát zvenku malou kliku či rukojeť? Rukojeť ne. Řídím se heslem: Nikdy si nepořizuj nic, co má rukojeť, protože rukojeť = práce 😉 .
• Co boční dveře skříně na jejím pravém boku? Udělat je také otevírací? Ne, nechávám je v původním znění bez titulků, zavřené. Pouze je naznačuji i uvnitř – domaloval jsem je i ve skříni na zpevňovací karton:

Nakonec jsem skříň jakýmsi způsobem, pomocí alchymie a tajných zaříkávání po babičce podbeskydské kořenářce, zkrotil. Dveře jdou jemně dovřít s lehounce sametovým KLAPP-KLAPP. Kdyby to byly dveře skříně IKEA, vydržely by takových otevíracích a zavíracích cyklů jistě několik set tisíc – tady mám ale obavu, že se moje ávie bude dát zavřít a otevřít tak maximálně dvacetkrát 😎 .

Jelikož dveře drží jen na ohnutých chlopních (které jsem odstřihl a nalepil nové o chlup více dovnitř skříně), nelze je otevírat úplně dokořán a pak úplně zavřít – nemají otočné panty a chlopně takový pohyb nesnesou. Resp. otevírat je takto lehkým násilím lze, ale dveře se v úchytu u chlopní viditelně mordují. Takže – otevírání je spíše náznakové:

Všechny červené a tenké modré pruhy na skříni jsem rovněž přemaloval červenou a modrou vodovkou, jelikož kvalita tisku mne neuspokojila. Na pravém boku skříně jsem modře přebarvil i nápis AVIA TEAM (na levém je celkem OK).

Proužky na bocích skříně na sebe nenavazují ideálně a po usazení na šasi není červený a modrý proužek ve stejné výšce jako pruhy na kabině – na modelu M. Antonického proužky na kabině a skříni navazují na sebe lépe. Rovněž dle návodné kresby by pruhy navazovat měly:

Pokračuji na podvozku:
Zespodu skříně přijdou nalepit dvě černé skříňky 19 – jsou obě stejně velké, ovšem jedna, ta přední, se nevejde do prostoru, kam má být nalepena – je příliš široká. Nezbylo mi než vyrobit novou užší skříňku, z černého papíru (viz obr. níže vlevo).
Dále lepím přední nárazník, rezervní kolo, zástěrky u zadních kol, držáky zadních světel a kola (jsou otáčivá). Konstrukce kol nezapře své autory – opět zde vidíme korónu trojúhelníčkových chlopniček po obvodu bočnic kol, čili letitý a nikoli ideální způsob konstrukce ⇒ chlopně odšmikávám a boky kol lepím natupo k běhounům, jejichž hranu jsem zesílil delším páskem papíru.
Kreslíř F. Kobík si mohl ušetřit trošku práce a bok rezervního kola, kterým se kolo lepí na spodek šasi, jistě nemusel plně prokreslovat, mohl zůstat bílý.

Na podvozku jsem provedl jedno drobné optické zplastičtění – konec výfuku, který je jen namalován na spodku šasi, jsem vyrobil z trubičky papíru a přilepil na kresbu. Zpod boku šasi tak vykukuje „skutečný“ výfuk.

V náhledu vystřihovánky výše můžete spatřit, jaký barevný posun mají bočnice (disky) kol. Ty jsou sice namalovány na jediné stránce, přesto se disky kol z horní části stránky barevně dosti odlišují od kol spodních. Ze čtyř nejvíce viditelných boků jsou tři celkem jednotné, ale čtvrté je už jiné – na modelu je to patrné z jeho levé strany – srovnejte přední a zadní kolo:

Jsme u cíle:
Střešní štít 7 jsem podlepil bílým pevnějším papírem pro zpevnění, i pro zakrytí viditelného potištěného rubu dílu.
U zpětných zrcátek jsem vyříznul „vzduchy“ a nalepil lesklou fólii. Světlomety, přední blinkry a zadní světla jsem zakápnul Herkulesem pro získání jejich lesku.

Transportní Avia jest hotova:

A ještě krabička, ať má Avia kde garážovat 😉 :

Nyní malá porovnání. Nejprve výsledný model s návodnou kresbou – dostali jsme to, nač nás lákala návodka? Myslím, že ano:

Porovnání se staršími sestrami:

A zbývá zjistit, o jaký jde typ. Vodítkem bude rozvor náprav. Délka naší slepené Avie je 200 mm a rozvor má 100 mm, což v přibližném měřítku 1:32 odpovídá podvozku s rozvorem typu N, tedy s normálním rozvorem 3240 mm. Porovnání s modelem A30L, s prodlouženým rozvorem 3640 mm od Michala Antonického, nám dává za pravdu (spodní foto s Avií A30L je adekvátně zvětšeno, jelikož model je v menším měřítku 1:43):

Co říci závěrem: Stavba se mi líbila 😎 . Při troše úsilí se nám na stole vyloupne pohledná škatule na kolech, bělostná, jak jen téměř 40 let starý papír dokáže být bělostný a prsty modelářovy čistotné. Provedení otevírací skříně práci sice dosti zkomplikuje, ale model prokoukne a dostane další rozměr. Konstrukce je relativně přesná, jediný drobný zádrhel je s onou jednou spodní černou skříňkou, která se nevejde na své místo, ale to není nic nepřekonatelného.
Graficky styl osvíceného tvůrce Františka Kobíka zaručuje, že oko kolemjdoucího na jeho modelu vždy rádo spočne. Stálo by za to časem slepit i další dvě sestry do této sympatické papírové retro-rodinky, reklamní výtisky Avia.
Pane Václave Šorele, děkuji za vše a nezapomenu!

Galerie modelu je na svém místě.

-StF-