Název modelu: Bentley 1929
Autor: Ladislav Müller
Vydavatel: ABC č. 17 / roč. 15 (vyšlo 3. 5. 1971)
Měřítko: Neuvedeno, cca 1:45 (délka modelu: 96 mm)
Rozsah: 1 str. A4
Počet dílů: 23 číslovaných / 49 fyzických
Autorský kód modelu: ML-01 00
Lepeno: z ábíčkovského originálu, červen-červenec 2015 (-StF-)
Sice mi to trvalo mnoho desítek let, ale tento model prostě MUSEL být slepen. Mnou, třeba. Prvotina Ladislava Müllera!
Müllerův první papírový model byl autoveterán a redaktoři ABC jej umístili do souvislé řady old-timerů Pavla Blechy a Richarda Vyškovského. Zběžný pohled čtenáře na ABC č. 17/15 mohl vyvolat dojem, že jen pokračuje série stařičkých vozů známých autorů: nový veterán, sportovní Bentley „Speed Six“ z roku 1929, je nakreslen velmi podobným stylem, jaký přinesli do ABC pánové Blecha a Vyškovský, v obdobném malém měřítku a s podobnými tvarovými prvky; je rovněž zpracován na povinné jedné straně A4. Návodná kresba je vytvořena ve stylu Blechy a Vyškovského v pravoúhlém promítání. Ladislav Müller také použil obdobné autorské kódování modelů na registrační značce – první Bentley má výmluvnou espézetku ML-01 00.
Ale rozdíly oproti práci „klasiků“ jsou přece jen patrné: Müllerova kresba není tak jemná a filigránská, což se projevilo ještě více v dalších letech a v kombinaci s ne vždy dokonalou konstrukcí způsobilo nižší oblíbenost modelů tohoto autora mezi modelářským lidem.
Papírový Bentley 1929 byl zkonstruován podle tohoto angličáku Matchbox ze série Models of Yesteryear (Modely uplynulých let), 1929 4,5 Litre(s) „Blower“ Bentley (kód Y-5B) z poloviny 60. let. Dále, po dokončení stavby, provedeme srovnání odlitého a papírového bratříčka:
Nuže, lepmež. „Jedu“ jako za starých časů, ze starého chlupatého originálu, bez jakýchkoli grafických úprav. Drobný „záchranný kruh“ mám po ruce díky několika dílům navíc z rozkuchané vystřihovánky – nejsou ale zdaleka všechny, např. tělo karosérie mám jen jedinkrát a musím ji dát napoprvé.
Je fajn, že model Bentleye na sobě nenese žádnou třeskutou dobovou reklamu, třebas na trvanlivé buchty či zubní pastu. Vždyť z prvních dvaceti autoveteránů vydaných v ABC od 12. do 17. ročníku je jich 11 dozdobeno reklamou, včetně prvních šesti vozů P. Blechy a R. Vyškovského.
Začínám dle návodu od šasi, které je v ploše zespodu podlepeno. Vyřízl jsem jalové „vzduchy“ z úzkého prostoru trubkové konstrukce při spodní podélné hraně šasi (na obou bocích), což je zákrok na hraně udržitelnosti starého papíru, a také zcela vpředu, u úchytů předních listových per:
Přesnost konstrukce Müllerovy prvotiny není stoprocentní – jednotlivé díly k sobě lícují… no, jakž-takž, ale např. rozvinutý tvar předního chladiče je jen přibližný, sedačky jsou příliš široké a nevejdou se na své místo na podlaze, je tedy nutno je zúžit apod. Modelář prostě musí vše trošku dotahovat:
Při nalepování blatníků jsem jejich polohu koordinoval s koly navlečenými na osy, aby kola i blatníky měly k sobě správnou polohu. Sklopené přední skelko je vyplněno kouskem průhledné fólie. Horní hrana okna, která je sklopena a dotýká se karosérie, k ní není přilepena.
Přední reflektory i zadní červená světýlka jsou dvojitě zakápnuty Herkulesem pro získání lehkého skelného odlesku. U volantu jsem si dovolil jediné drobné vylepšení, a sice obruč volantu není původní papírová, ale z kousku stočeného drátku s hnědou izolací. Tyč volantu je z tuhy do pentelky Ø1 mm:
Kola jsem ponechal původní, i když jisté nepatrné pokušení k provedení výpletu špic zaznělo. Myslím ale, že tato echt-prvotina si zaslouží zachovat původní vzhled. Osy kol jsou z prskavkového drátu.
Vystřihovánka neřeší rubové strany blatníků, které budou vidět, a je proto vhodné je buď zabarvit, nebo podlepit barevným papírem. Měl jsem několik náhradních originálních dílů z rozpižlané (nikoli mnou) vystřihovánky a blatníky mezi nimi byly => nalepil jsem vnější zelené díly blatníků i zespodu.
Návod k vystřihovánce se nikterak nezabývá rezervním kolem na levém boku vozu. Dle návodné kresby se patrně má toto páté kolo u vozu přilepit bokem přímo na karosérii. To se mi moc nezdálo a pomohl pohled na angličák – rezervu jsem nalepil obdobně, s malým odskokem od karosérie, na krátkém čepu z kuželového konce párátka:
Zmíním jeden novátorský prvek, který Müller u svého prvního autka použil a který se používá dodnes: zpracování plášťů kol. Blecha a Vyškovský u svých autoveteránů nijak neřešili sílu kol a pneumatik – jsou prostě placaté. Müller už u tohoto prvního Bentleye zakreslil obvodové díly pneumatik bez trojúhelníkových chlopniček, přičemž tyto pásky jsou dvakrát delší než je obvod kola. Stočením dlouhého pásku vznikne plášť kola s dostatečnou tloušťkou papíru (vrstvy), na který se z boku natupo nalepí obě strany kol. Tento postup, bez chlopní pláště, modeláři používají s oblibou, pokud chtějí docílit kvalitně vypracovaných kol. Obvod kola je pak dokonale kulatý a nikoli „dvacetihran“.
Dodáváme, jak správně odhalil kolega papírový archeolog Pepa Kropáček, že L. Müller tento způsob konstrukce kol nevynalezl. Byl použit už dříve u modelu… kteréhože? Dočtete se (doufáme, časem) v knize Papírová archeologie 2 😎 .
Nakonec se z této první müllerovánky dalo vysochat hotové jezdící autýtko, momentálně tedy stojící na jednoduchém pocta-večku:
Závěrem můžeme porovnat oba bráchy. Britský odlitý aristokrat je v měřítku 1:52, český makulaturní dělník je o centimetr větší, čili zhruba v měřítku 1:45. Vidíme příbuznou barvu karosérie, shodné červené sedačky i startovní číslo 5, též sklopené přední ochranné sklo odpovídá. Zcenzurována byla jen imperialistická britská vlajka na obou bocích vozu – inu, s propagací držav anglické královny se to u nás počátkem 70. let moc nepřehánělo:
Obrázky dokončeného modelu Bentley 1929 najdete, jak zvykem jest, v Galerii autoveteránů.
-StF-