Název modelu: Brabham BT 44B
Autor: Richard Vyškovský
Vydavatel: ABC č. 2 / roč. 23 (vyšlo 18. 9. 1978)
Reedice: ABC č. 8 / roč. 28 (23. 12. 1983)
Autorský kód: VY-1.10
Měřítko: 1:24, délka modelu: 190 mm
Rozsah: 2 str. A4
Počet dílů: 72 číslovaných / 95 fyzických papírových
Informace o předloze: článek Roberta Pavelky
Lepeno: z originálu z ABC č. 2/23 v červenci–září 2019, dokončeno 14. 9. 2019 (-StF-)
Říká se, že nevstoupíš dvakrát do stejné řeky. Ovšem já do ní lezu furt. Furt se rochním v nějaké staré, lehce zavánějící vodě. Nebo je to spíš makulatura? 😉
Brabham BT 44B patří k nejpovedenějším efjedničkám z oné první dvanáctice Richarda Vyškovského. Již jsem ho lepil, coby jinoch, osmák základní školy v době jeho prvního vydání a ten model se kupodivu dožil dneška, již notně vyšisovaný, an hrdinně bojovav a vystavovav svou akční krásu v prosklené a prosluněné vitríně po dlouhá má telecí léta (foto vpravo).
Vzpomínám si, že mne tento model svým vzezřením tehdy docela uchvátil (taková závodka!) a zcela mne ubezpečil v tom, že v ABC vycházely prostě nejlepší vystřihovánky na světě (…jak jinak. Ovšem jiné než československé jsem tehdy neznal):
S novou dobou, v novém miléniu, přišli noví, již čistě počítačoví autoři a tvorbu modelů F1 povýšili na detailní a přesné papírové makety. Nepominuli ani tento Brabham pilota Carlose Paceho z roku 1975, zpracoval jej Petr Špinler:
Brabham BT 44B – stavba modelu
Po čtyřech desítkách let nastal čas na obnovu dávné práce. Lepím z letitého originálu, opět z téhož prvního vydání z roku 1978. Druhé vydání z roku 1983 mělo sice jasnější barvy a (dnes) bělejší papír, ale soutisk barev nebyl dobrý a je kumšt najít opravdu solidně vytištěný kousek.
Ono první vydání je samo o sobě již dost zašlé a abych neslepil už zažloutlé fáro, když už jedno takové mám, přetáhnu hlavní bílé plochy karosérie lehkým filmem zředěné bílé tempery (ne příliš mokře, aby se velké plochy nezvlnily). Vůz bude sice matnější, ale pookřeje revitalizovanou novotou.
Nuže, lepme. Jděmež na to – příď vozu. Bočnice 2 má omylem zbarveno okolí osy kol růžově, nikoli modře, jako má bočnice 1 ⇒ přebarvuji tu úzkou plošku obdobnou špinavě modrou (tato chybka je pouze u prvního vydání modelu; u druhého v ABC č. 8/28 je zbarvení opraveno):
Pozor při slepování boků vozu 13 s podlahou 12 k přídi vozu – nutno si hlídat souosost přídě a kokpitu, jelikož hrozí „zalomení“ vozu po jeho délce. Ujetý půlmilimetřík souososti by na chvostu u zadního křídla již činil několik milimetrů osové odchylky:
Drobně jsem váhal, zda průhledný štít před pilotem udělat skutečně průhledný z fólie… ale odradil mne reklamní nápis Goodyear na něm. Takže ho nechávám echt-původní papírový.
Na návodné kresbě je chybička: číslo 17 odkazuje k jinému (spodnímu) dílu kokpitu a přídě 6.
Blok motoru 20: tři horní chlopně částečně zakrývají šest otvorů pro sání 70 ⇒ chlopně je nutno přistřihnout.
U motoru nenavazuje barevnost kablů, jejichž kresba přechází ze šikmých boků na horní plochu motoru: z celkem osmi kablů jediný žlutý na jedné straně navazuje správně. Co s tím? Nic. Nechávám to tak, po nasazení airboxu („komínu“) nebude vrchní plocha motoru vidět. Z téhož důvodu ani nezabarvuji vnitřky válečků sání 70. U motoru si autor trošku zjednodušil práci, osmiválcový motor vybavil jen šesti sacími válečky. Ovšem kablíků namaloval všech osm:
Přední držáky kol 23+24: vyřezal jsem „vzduchy“ v jejich konstrukci, trošku to přidá na vzhledu:
Pravý dlouhý držák zadního kola 28: jeho přilepovací místo na karosérii 15 je chybně označeno, je tam 27 místo 28.
Držáky předních a zadních kol hotovy:
Držáky chladičů oleje vzadu na motoru: na dílu motoru 21 jsou chybně označena přilepovací místa pro držáky chladičů, jsou přehozena: místo 29 patří 30 a naopak. U držáků 29+30 chybí čerchovaná ohybová čára pro ohyb těch špičatých konečků vzpěr, které přijdou nalepit na vzpěry chladičů 31+32.
Motorová sekce je dokončena (mimochodem, docela hezká ukázka grafiky a detailní kresby R. Vyškovského). Přidána zpětná zrcátka 71+72 s lesklou fólií (psaný návod na ně zcela zapomněl) a volant z O-kroužku (střed volantu je původní, z vystřihovánky):
Návod avizuje, že nejnáročnější prací je „komín“ s krytem motoru. Je to tak, autor tvar nástavby rozdělil na několik částí a musím říci, že si počínal dobře, airbox se lepí bez velkých problémů, jeho segmenty pěkně navazují… ovšem svou podstatou křehké duté „roury“ můžeme čekat kdykoli nějakou tvarovou zradu. A stalo se, i když jsem se snažil pracovat maximálně pečlivě, vrchní vstup airboxu mi lehounce šilhá doprava. Omrknul jsem svou 40 let starou práci z dob školních škamen – a švidrá mi lehce doprava i tam. To jsem se za ta léta moc nezlepšil! 🙂 Ovšem nebude to moc vidět, vlastně jen při kritickém a přísném pohledu shora kolmo dolů.
Křidélka 50 je vhodné uzavřít až po nalepení k bokům krytu motoru 48+49 (nějaké chlopničky tam vzájemně kolidují).
Připraveno též zadní křídlo:
Ještě mi dovolte se zastavit u „komína“. Na mém starém modelu je na airboxu vidět otlačené zoubkování od dlouhé lékařské pinzety, kterou jsem si tehdy půjčoval z domácí rodinné lékárničky pro své matly-patly. Svíral jsem usilovně lepené díly komína, až se zoubkování pinzety protlačilo do papíru. Jak časem model žloutl a čelil prachu, zoubky se zvýraznily a jdou dnes krásně vidět.
Pointou je, že onu ne příliš vhodnou pinzetu stále používám, do domácí lékárničky jsem ji už nevrátil (promiň, mami, ale jinak celkem nekradu!) a jen jsem jí lehce přibrousil zoubkování, ať se tak nekale neprojevuje.
Takže po 40 letech lepím nejen tutéž vystřihovánku, ale i s touž pinzetou (a s týmž vreckovým nožíkom a dalšími proprietami – v mém modelářském nádobíčku je těch pamětníků školních let vícero):
Jdeme na kola. Vnitřní strana velkých zadních kol 61 nemá na sobě reklamu Goodyear, kdežto u předních kol, na jejich vnitřní straně 55, ten nápis je… nevím, zda jde o záměr, či opomenutí – neřeším to.
Kola dělám s lehce bombírovanými boky, vnějšími i vnitřními (z boků vyříznuty úhelníčky 6°, bok se opět spojí bombírováním).
Běhouny jsou lehce „oježděny“ šedou křídou.
Rozumná délka os kol mi vychází poněkud větší, než uvádí návod:
- přední osa 65: místo 75 mm jsem použil 81,5 mm;
- zadní osa 66: místo 80 mm jsem špejli přiříznul na 84 mm.
Monopost Brabham BT 44B je připraven ke konečné montáži …
… kterou jistěže provedou odbornice na slovo vzaté … 😎
Ochranný oblouk dělám z vázacího drátu Ø1,8 mm, jeho příčnou vzpěru z drátku tenčího – slepeno vteřinovým lepidlem. Opěrka hlavy je část původního papírového dílu 69:
Brabham BT 44B jest hotov. Drobné porovnání se 40 let starým dvojčetem:
A ještě krabička a tím končíme:
Co říci závěrem: Stavba se mi líbila 😎 . Přes uvedené drobné chybky a pastičky se jedná o nadčasový model, ve své době skutečně velmi atraktivní, a jsem rád, že jsem si po desítkách let mohl dát stavitelské repete. Radost z dokončeného díla se dostavila, stejně jako když mi bylo 14 let!
Galerie hotového modelu je na svém místě.
-StF-
