Název: | Brabham BT 55 |
Autor: | Michal Antonický |
Autorský kód: | JA-003 |
Vydavatel: | ABC č. 6 / roč. 31, vyšlo 28. 11. 1986 |
Měřítko: | 1:24 |
Rozsah: | 2 strany A4 |
Počet dílů: | 60 číslovaných / 83 fyzických papírových |
Stavba modelu: | Ano |
Fotogalerie: | Ano |
Další info: | Článek o předloze z ABC č. 14/36 |
KRÁTCE O PŘEDLOZE MODELU – Brabham BT 55 BMW
Klasik říká, že každý začátek je těžký, ale pokud bychom se mu chtěli vyhnout, těžko dospějeme do dalších kol, levelů, úrovní, či jak se tomu všemu říká. Ostatně na to přišel – bolestně mnohokrát – král slepých uliček Jára (da) Cimrman. A tak jsem díky grafickým technologiím mohl jeden takový letitý artefakt vytáhnout a takovou méně úspěšnou cestu vyzkoušet.
Geniální Jára nebyl sám
Psal se rok 1986 a v dramatické sezóně F1 se objevil nevídaný Brabham BT 55 poháněný čtyřválcem BMW. O vozu se toho napsalo hodně a jeho ploché nízké provedení vzbudilo ohlas i obdiv, ostatně svědčí o tom článek v časopise MOTORistická současnost, přirovnávající monopost k soše. Realita už byla smutnější – pouhé dva body a vyhaslý život pilota Elia de Angelise při testech v Le Castellet (i když přímo s novou konstrukcí vozu jeho smrt neměla přímou souvislost – upadlý zadní spoiler byl ryze mechanickým selháním, příčinou smrti pak bylo nedostatečné zdravotní zařízení, bohužel do té doby pro testy nevyžadované) srazily tým tak hluboko ve startovním poli, že už se z té rány nikdy nevzpamatoval.
Hlavním problémem byla paradoxně nadčasovost konstrukce – do tak nízkého trupu nešlo umístiti bavorský agregát běžným způsobem, jakým to provedl například tým Arrows, používající stejný motor. S tím byly provázány technické problémy a nedostatky – začněte ale uprostřed roku stavět zbrusu nové auto, když za stávajícím zůstalo 117 000 vývojových a testovacích hodin, to vše za 6,8 milionu liber. Na to nebyl ani čas, ani prostředky, proto se dvojice Riccardo Patrese a Derek Warwick (jenž nahradil zesnulého de Angelise) skutečně trápila. Konstruktér Murray jako by vůbec nepočítal s tím, že existují na tratích i zatáčky a některé hodně ostré – v praxi se mu to vymstilo se vším všudy: monoposty byly chronicky pomalé při výjezdech ze zatáček a pouze na tratích s delšími rovinkami se projevila originální aerodynamika.
Hořký konec
Ozvaly se dokonce hlasy, že jeho majiteli Bernie Ecclestoneovi tento vývoj vyhovoval – mnohem více se angažoval v „politické“ rovině F1 a vlastní stáj už pro něj existovala jen v druhém plánu.
Není divu, že v roce 1988 Brabham ve startovním poli chyběl a pak následoval značně záhadný prodej.
Další informace o předloze:
— Článek Petra Minaříka z ABC č. 14/36 (u přepracovaného vydání tohoto modelu)
Brabham BT 55 – technická data:
-
- Monokok: bezešvý z uhlíkových vláken a kevlarových kompozitů s nomexovými voštinami, vyztužený hliníkovými přepážkami
- Rozvor: 3408 mm
- Rozchod kol vpředu / vzadu: 1778 / 1675 mm
- Objem palivové nádrže: 195 l
- Hmotnost: 555 kg
- Motor: vodou chlazený řadový čtyřválec BMW M12/13 turbo, podélně uložený ve středu vozu, skloněný o 72°, objem 1496 cm3, vrtání × zdvih: 89,2 × 60 mm, kompresní poměr 7,5:1, deklarovaný výkon 1400 k (1044 kW) při 11000 ot/min (pozn.: tehdejší měřící přístroje byly schopny změřit hodnoty výkonu pouze do 1260 k, proto deklarovaný)
- Převodovka: sedmistupňová Weissmann Laydown, upravená týmem
- Turbodmychadlo: KKK Garrett
- Vstřikování paliva: mechanické Bosch-Kugelfischer
- Pneumatiky: Pirelli
- Palivo: Castrol
STAVBA MODELU – Brabham BT 55
V téže době se objevil na stránkách časopisu ABC nový autor, Michal Antonický, a jeho rozjezd lze nazvat jako velmi úspěšný. V závěru třicátého ročníku se uvedl nejdřív soutěžním vozem Škoda 130 LR (ABC č. 22/30), načež následoval FIAT 131 Abarth (č. 24/30); obě konstrukce v oblíbeném měřítku 1:43. Stále ještě v roce 1986, ale už v ročníku 31, se objevil na stránkách časopisu potřetí, tentokrát ale s podstatně větším kalibrem: autorský kód JA-003 mohli modeláři najít na spodku formule 1! Po necelém roce to byl další monopost královny motoristického sportu a Michal tak navázal na tucet efjedniček arch. Richarda Vyškovského, jehož posledním počinem byl – mimochodem také v reálu neúspěšný – Toleman TG 181.
Tři úrovně chyb
Ačkoliv to s podklady nebylo nikdy v dřívějších dobách slavné, Brabham BT 55 byl přeci jenom poměrně hojně prezentován, což mohlo (ale nemuselo) být důvodem, proč právě tohle auto Michal vytvořil. Ještě víc je zvláštní, že se jako slepený model vyskytuje minimálně, tedy já osobně ho nikdy neviděl takzvaně lajf. Důvodů může být více – pořád je to poctivá ruční kresba se všemi důsledky, tedy i reklamy nesou tuto pečeť, k tomu ale horší kvalita tisku, kolísavá barevnost napříč různými výtisky ABC a zjevné fleky na velkých barevných plochách. Pak tu je možná menší atraktivita, i když o tom bychom mohli pochybovat, debatovat… ale to je asi vše, co s tím uděláme. V neposlední řadě tu jsou ale drobné či větší nedostatky. Pojďme se na ně podívat:
1. Historické odlišnosti
Podle vzhledu se autor pustil do zcela původní varianty vozu, což lze rozpoznat podle provedení zádě, kde chybí pomocné minispoilery před zadními koly. Nicméně vystřihovánka odpovídá variantě, v jaké tým Brabham absolvoval některé závody, například GP Portugalska. Po vizuální stránce tu jsou však zásadní rozdíly:
- Kryt palivové nádrže a motoru nesl nápis sponzora Emporio Armani a nikoli pouhé BMW.
- Startovní číslo 7 na přídi (autor ztvárnil vůz Riccarda Patrese) bylo rovné v ose vozu, nikoli natočené o nějakých 25-30°.
- Konečně v přídi vozu na úrovni zadních ramen závěsů předních kol byly reklamy takřka „povinných“ výrobců Koni (tlumiče) a Champion (zapalovací svíčky).
Jak už ale bylo řečeno, tohle jsou nedostatky téměř hnidopišské a na výsledném provedení Brabhamu se nijak nepodepisují. A jednu maličkost jdoucí na vrub finálnímu zpracování v redakci: na spodku vozu je sice napsáno model, ale už chybí ikonický emblém ABC.
2. Nejasnosti
Pokud bychom chtěli najít některé konstruktérské nedostatky, ovšem také omluvitelné, pak se musíme zastavit u nosníku zadního spoileru – ten byl příliš robustní, až dvojnásobně „tlustý“ oproti realitě. Vše by spravil milimetrový karton a výsledek by byl určitě lepší. Poněkud odbyté jsou i nasávací šachty k předním brzdovým kotoučům, ale tady můžeme spekulovat, zda měl Michal na dvoustraně na toto provedení místo.
Pak tu jsou díly 17 a 42, představující chladiče… a také jistou záhadu: v návodové kresbě vůbec nejsou uvedeny, v samotném textu se pouze píše „Nakonec přilepíte chladiče brzd 42 a 17, …“. Vzhledem k tomu, že se jedná o záďovou partii, asi by se měly nacházet někde tam, ale to můžeme jen odhadovat. Na žádném díle není uvedeno, že sem by měla být sedmnáctka či dvaačtyřicítka nalepena.
3. Chyby podstatné
I když tu první ještě můžeme umístit do oblasti snadno nahraditelných. Nasávací šachty pro chladiče v bočnicích vozu (díly 9 a 10) mají být na úrovni kokpitu, ale vyznačené místo pro jejich přilepení je posunuto asi o 2 milimetry dozadu. Malér nastane tehdy, pokud tyto dva díly přilepíte na boky a teprve potom na ně začnete nasazovat vršek karoserie 18. Jinak je stačí slícovat s hranami dílů 18 a 1 a nepřesnost je zažehnána.
Horší to je s předními minispoilery 13. Reklamu Pirelli totiž Michal nakreslil obráceně, takže v tom provedení by byla buď vzhůru nohama, nebo na spodní straně, kde by ji nikdo neviděl. Problém je v tom, že jedna strana dílu 13 kopíruje zakřivení přídě, a tudíž ani není možné díly prohodit.
A pak je tu nepřesnost největší. Zpětná zrcátka 49 a 50 jsou totožná – takže máme dvě pravá a žádné levé. Vzhledem k jejich obdélníkovému tvaru a sledování kuželovitého krytu kokpitu to je problém řešitelný pouze tím způsobem, že si sednete ke stolu a namalujete si pravé zrcátko sami.
Závěrem
Přes výše uvedené výtky lze považovat Brabham BT 55 za model povedený, vlastně v intencích oné oblíbené složitosti, jakou nastavil Richard Vyškovský. Teprve poté se svět vystřihovánek posunul k provedení natáčení předních kol a plastickým bočnicím. Ostatně Michal nejspíš o chybách věděl a po necelých pěti a půl letech vydal pětapadesátku znovu, jako všitou extra-přílohu v ABC č. 14/36 – prošla očistou, chyby byly opraveny, výše uvedený upgrade kol byl proveden a navíc se jednalo o častější verzi s bočními minispoilery. O to zajímavější je se s původním modelem poprat.
Zcela na závěr: Protože jsem při svém působení na SEŠ měl doma k dispozici psací stroj Olivetti, rozhodl jsem se vůz poněkud upravit, aby příslušná reklama vypadala trochu k světu. Navíc tu byly ony výše uvedené nedostatky. Z toho důvodu je moje verze – podotýkám: zhotovená s bídnou, až neexistující retuší, vytvořená za pomoci plastového pravítka, odlamovacích nožíků a dalších už dávno překonaných technologií – v některých směrech odlišná. Navíc, díky spolupráci se servery F1, jsem měl možnost prohlédnout si 263 snímků BT 55 a některé drobnosti jsem na základě tohoto shlédnutí do modelu začlenil.
Galerie modelu je na svém místě.
Robert Pavelka
Kam dál: