Název modelu: Experimentální automobil BV-X1 Carwax Fluid
Autoři: Richard Vyškovský a Pavel Blecha
Vydavatel: ABC č. 9 / roč. 15 (vyšlo 8. 1. 1971)
Měřítko: neuvedeno, délka modelu: 116 mm
Rozsah: 0,9 str. A4
Počet dílů: 10 číslovaných / 25 fyzických
Autorský kód modelu: neuveden
Lepeno: duben 2016, dokončeno 24. 4. 2016 (-StF-)
Představím vám nyní jednu neuvěřitelnou a již polozapomenutou vystřihovánku. V dobách, kdy naše silnice brázdily povětšinou spartaky a oktávky, moskviče, trabanty a wartburgy, škodovky 1000 MB a 100, dostali čtenáři ábíčka do rukou vystřihovánku pravého a nefalšovaného zápaďáckého supersportu (byť jsme na obálce onoho ABC byli ubezpečeni, že cesta za poznáním je cestou za rudou hvězdou – no, jen aby). Modelářům známí designéři jej nazvali BV-X1, čili Blecha-Vyškovský-eXperiment jedna:
Sportovně laděný vůz byl vítanou změnou v běžící sérii modelů autoveteránů Pavla Blechy a Richarda Vyškovského – old-timery jsou sice fajn, ale něco současného jistě neuškodí. Po čtyřech starotkách Jaromíra Svobody a osmi dědečcích-automobilech značky BV zde máme něco dravějšího.
Model atraktivního autíčka byl využit k dobové propagaci, tentokráte na autokosmetiku DRUCHEMA Praha, družstva pro chemickou výrobu a služby, což odráží i reklamní přívěsek u názvu modelu – Carwax Fluid byla polotekutá leštěnka na auta se silikonovým olejem. Některé z poutačů jsou vyvedeny na vnitřním nosníku modelu, který ale po dokončení zůstane skryt našim zrakům, proto si je tady připomeňme na vjéčnuju pámjať 😎 – všechny níže uvedené přípravky byly vhodné pro aktuální zimní období (model byl otištěn v lednu):
Vystřihovánka neobsahuje klasickou návodnou kresbu s čísly dílů, což bylo pro rané modely dvojice BV typické – ke svým výpravným návodkám se Richard Vyškovský teprve časem propracuje. Máme zde jen ilustraci boku vozu ve strohém nárysu a s přísným šípovým tvarem (obvod předního kola tvůrce poněkud přetáhl pod vodorovnou rysku-podložku – to by na hodině deskriptivy u nás na průmce neprošlo!), v níž se zračí dobový styl perokreseb R. Vyškovského. Auto na obrázku má naznačeny vysunuté přední světlomety – ovšem jen čárkovanou čarou, jako by měly být na modelu pohyblivé, variabilní, nebo jako by autoři váhali, zda je vůbec vykonstruují… nakonec se tak nestalo, vysunovací světla ve vystřihovánce nemáme:
BV-X1 – stavba modelu:
Nuže, směle vpřed a pusťme se do stavby – lepím z původního ábíčkovského výtisku, s barvami již poněkud vybledlými, z papíru tenkého, chlupatého, dřevitého a celkově velmi zrádného u všech operací. Chce to pracovat velmi opatrně, ať se mi to celé v rukách netrhá. Nehodlám si během stavby vypomáhat žádnými opravnými díly a dotisky – čili čisté retro ála 70. léta.
Kresba vystřihovánky je provedena mimořádně tenkou linkou, což napovídá, že autorský originál byl kreslen na větší formát a v ABC zmenšen. Celý vůz (mimo kol) se skládá z pouhých pěti dílů – tak akorát pro mne 🙂 . I návod ke stavbě karosérie je velmi stručný, v podstatě jen výčet jednotlivých dílů v odrážkách.
Začínáme podélným vnitřním nosníkem 1+2, s oněmi reklamami, které se později překryjí. Nosník jsem podlepil pevným papírem – ovšem jen po kouskách (jeho vnitřní plochy), ohyby nikoli:
Stavba je celkově pohodlná, vše hezky sedí; autoři si ale na hlavním dílu karosérie 3 neodpustili malou konstruktérskou prefíkanost: mají zde podélný ohyb boku karosérie ve více rovinách – ohybová hrana se kryje přímo se spodní hranou bočního okna a hned za oknem se tato linka klíďo-píďo láme lehce nahoru, což přísně vzato vede k deformacím, pokud není nijak upraven celkový tvar dílu. Vcelku to ale binec nenadělá, ohyby jsou mírné, takže se tato geometrická nesrovnalost (mimochodem typická pro ŠOKovánky) nějak vstřebala – viz obr. níže se šipkami:
Obrázek výše vpravo se šipkami dále ukazuje, že díky chlopním vznikne uprostřed karosérie mělké „koryto“, které může být, či spíše jistě bude, viditelné, až se na to přilepí vnější díl. Při mačkání se vnějšek prolisuje do „koryta“, i když jeho hloubka není velká, jen sílu papíru. Je proto vhodné „koryto“ vyplnit proužkem papíru stejné síly, jako mají okolní chlopně (třeba z okraje vystřihovánky), aby karosérie a střecha vozu nevypadaly promáčkle – to jsem u tohoto modelu neprovedl, došlo mi to až pozdě, při nalepování vnějších krytů 4+5. Čili klasika, kterou důvěrně znáte – příště bych to udělal jinak!
Nalepení hlavního dílu karosérie 3 je dobré souběžně poměřovat s tvarem (úhly) svrchních krytů 4+5. Ač vše celkem hezky sedí, přece jen jsem se do jedné pasti chytil a zadělal si na velký problém: na obrázcích výše je vidět, že jsem slepil příď vozu, na kterou přijde vnější kryt 4. To byla chyba, měl jsem příď zatím ponechat neslepenou – i stalo se mi, že vnější kryt ten spodek NEOBEJMUL. Carramba! Neopravitelné. Minimálně o milimetr jsem měl ten spodek širší než vnějšek, což je znát a horko-těžko jsem to retušoval – koukněte na tu „náběžnou“ hranu vlevo na přídi:
Zadní kryt motoru 5 s vyhnutými chladicími žaluziemi jsem podlepil černým papírem, aby neprobleskoval rub vystřihovánky z pod žaluzií – no, jsou vyhnuty jen mírně, ale přeci jen.
Takže opravdu jen zdánlivě snadných a pouhých pět dílů kastle mám (ne)zdárně za sebou a zbývají kolca. Celých 20 dílů vystřihovánky je věnováno kolům, pět na každé – a to se zde nepočítá s běhounem. Máme před sebou klasickou kolařskou školu pánů BV – silná kola s profilovanými boky, vytvořená z mnoha mezikruží o různých průměrech obvodu i vnitřního disku. Takto konstruovaná kola najdeme např. už u vůbec prvního vozu této autorské dvojice, autoveteránu Packard, který nebyl publikován:
Ano, při výrobě kol nemůžete dostat z hlavy neustále tepající pořekadlo kolegy Michala Kavaliera: Nemám rád stejné díly, kterých je více než jeden!
Pro výrobu kol jsem zvolil metodu kombinace – použil jsem všechny díly z vystřihovánky a vytvořil profil boků z mezikruží, ale tloušťku kola jsem nedělal z mnoha kruhů z kartonu, jak nabádá návod, ale použil jsem klasický dlouhý obvodový pásek z černého papíru. Bez chlopní, natupo jsem pak k němu přilepil obě bočnice.
Mezikruží 7+8+9, ze kterých vznikne profilovaný bok pneu, se mají dle návodu rovněž podlepit kartonem. To jsem neprovedl, jelikož mám dojem, že by profil byl příliš schodovitý a zubatý. V tom případě by bylo záhodno profil zabrousit do kulata a kolo přetřít barvou. Tomu jsem se chtěl ale vyhnout a mezikruží jsem podlepil jen tenkým papírem, zbytkovým ze samotné vystřihovánky. Profil je jemně naznačen a do očí netlučou odskoky průměrů mezikruží.
Návod praví, že se máme snažit udělat kola co nejsilnější, protože – jak jistě víme – závodní a sportovní novodobé vozy mají kola mohutná a široká. No, to sice víme, ale kola nemohou být širší, než dovolí velikost prostoru v karosérii, kam patří. Takže „co nejsilnější“ znamená v našem případě udělat obvodový pásek šířky max. 5 mm, pro kola zadní i přední. Boky ještě pneumatiky přitlustí a vejdou se tak akorát. Jako osy kol jsem použil kulatá tenká párátka:
Nu, sice s odřenýma ušouma, ale kočkolap je hotov. Přední a zadní světla jsem ještě zakápl Hekulesem pro zdání skleněného odlesku. Samozřejmě žádné lakování modelu – to by dopadlo, s tím chlupatým toaleťákem!
Můžeme nyní porovnat návodnou ilustraci s hotovým modelem – kromě zmíněných neexistujících světlometů vidíme na kresbě také dva (patrně) prolisy na boku vozu jdoucí od přídě přes dveře nad zadní kolo, až k zádi – ty na modelu rovněž nejsou:
Tak nám na stole vyrostl malý nadčasový supersporťák. A jaké skutečné auto nám jen připomíná? Jak víme, oba autoři se u svých raných modelů autoveteránů inspirovali kovovými autíčky Matchbox. Možný stejný zdroj rozpoznáváme i zde: BV-X1 se velmi podobá modelu Matchbox Alfa Carabo, který byl krátce před tím vypuštěn na trh pod katalogovým číslem MB75-B. Bylo vyrobeno šest verzí tohoto angličáku a všechny byly v odstínech červeno-purpurové, jak také odráží papírový model (… ano, je to ten typ angličáku Superfast s báječným pérováním – když autíčko přizvednete za příď či záď a spustíte na tvrdou podložku, krásně zapéruje se zvukem bam-bambam 😎 ):
A ještě ukázka skutečného vozu – Alfa Romeo Carabo z roku 1968 – foto vypůjčeno z en.wheelsage.org:
… jó, to bejvávala sexy fára! A když se místo designéra Bertoneho postaví za rýsovací prkno pánové Vyškovský s Blechou, tak to také pohladí na duši…
Zbývá dodat, že automobilový experiment tvůrců BV měl brzké pokračování, BV-X1 dostalo bratříčka, a to hned o měsíc později, v ABC č. 11/15, ve kterém vyšlo další, tentokrát zelené žihadlo nazvané prostě BV-X2. O něm zase třeba (někdy možná) příště 😉 .
Galerie modelu je na svém místě v sekci Fotogalerie – automobily.