Název modelu: Experimentální raketoplán XD-017 Tortela
Autoři: Václav Šorel, František Kobík (ŠOK)
Vydavatel: ABC č. 6 / roč. 15 (vyšlo 15. 11. 1970)
Měřítko: neuvedeno
Rozsah: 1 str. A4
Počet dílů: 18 číslovaných / 19 fyzických (na návodné kresbě je 20 číslovaných dílů, což je chyba; ve vystřihovánce číslování končí dílem 18)
Autorský kód modelu: neuveden
Lepeno: z kopie, prosinec 2015 (Michal „Medium“ Erben)
Vystřihovánka nazvaná experimentální raketoplán XD-017 Tortela vyšla v časopise ABC téměř na den přesně před 46 lety (ode dne, kdy píši tyto řádky), v listopadu 1970. Ba ne, nebylo to mé první ábíčko, ba ani nejsem pamětníkem těch let. Ale o výročí jsem se náhodou dočetl právě před chvílí v knize Papírová archeologie 2. Tak si dovolím vám model tohoto raketoplánu trochu blíže představit. Autory jsou opět pánové Václav Šorel a František Kobík a šlo o jejich třetí vydaný počin na stránkách časopisu ABC. Klasická ilustrace Františka Kobíka doprovázející vystřihovánku se dostala tentokrát až na titulku ABC č. 6 patnáctého ročníku:
Experimentální raketoplán XD-017 Tortela – stavba modelu:
Vystřihovánka na první pohled vypadá jednoduše – pár velkých dílů, několik jakýchsi klínovitých profilů a křídla. Rozhodl jsem se stavět z kopie, díky čemuž jsem mohl v grafickém programu odstranit několik tiskařských vad a po vytištění se oživily barvy.
Práci jsem zahájil sestavením hlavní části trupu. Zde bylo nutné akorát pečlivě natupo slepit špici a zároveň ji opakovaným nanášením lepidla i zevnitř zpevnit. Myslím, že úvod se mi celkem povedl. Následovalo přilepení horní části trupu s kabinou a spodní části trupu. Střídání vnějších a vnitřních chlopní na jedné lepicí linii není úplně ideální myšlenkou pro bezchybné slepení, papíru jsem musel pomoci i drobnou silou. Ač bylo v návodu uvedeno, že by se měl trup v zádi uzavřít tryskami, tento krok nechám až na konec, abych se do útrob modelu dostal při přilepování součástek na trup.
Pokračoval jsem slepením klínovité výškovky, směrovky a podvozkových částí, což bylo naprosto bez problémů. Při přilepování výškovek a směrovky jsem byl opravdu rád, že jsem nevlepil do zádě trysky, a mohl tak krásně vše přilepit a zevnitř vše na potřebných místech přitlačit.
Že poznáte kolečko? To asi každý. Ale že nevíte, co je ta noha na prkně, nebo spíše na plechu? Uvidíme v závěru. Inu, u experimentálu se fantazii meze nekladou…
Zbývá poslední část – křídla. Popravdě jsem křídly začal hned jako s prvními, ale mordoval jsem se s nimi po celou stavbu modelu – leč až doteď neúspěšně. Nyní ale nastala ta chvíle, kdy je již prostě musím slepit, protože už není žádný díl, na který bych se mohl vymluvit, že ho udělám přednostně.
Křídla tvoří jeden díl, kdy spodní strana má být rovina, horní má mít půlkapkový profil, uvnitř vše podpořeno žebry. Pečlivě jsem si vše připravil a nasucho vyzkoušel… a ono to nesedlo. Nejdříve jsem upravoval žebra – nepomohlo. Tak jsem žebra vyhodil. Avšak ani tím jsem si nijak neulehčil cestu ke zdárnému slepení. Zkoušel jsem horní a spodní polovinu na sebe pasovat na podložce, ve vzduchu… prostě ne. Křídla se na okrajích vůbec nepřekrývala a když jsem okraje zarovnal, měl jsem z nich vývrtku. Nedalo se nic dělat, musel jsem zvolit kompromis a lepit stylem „slep to, jak padne“. Namazal jsem okraje křídel, připlácl je k sobě tak, abych byl někde na průměru zkroucení a množství papíru nutného k zastřižení přesahů… ty jsem zastřihnul a na geometrii se raději ani nedíval.
Křídlo jsem zapasoval do trupu, zevnitř modelu zalil spáry trup-křídlo lepidlem a považoval to za konec útrap. Ovšem nemá se chválit dne před večerem. Papír do sebe natáhl vlhkost lepidla a trup se mi nad křídly vyboulil na obou stranách ven. No, zmohl jsem se již jen na to, aby vyboulení bylo na obou stranách symetrické. Inu, u experimentálu se fantazii meze nekladou… že!
(Pozn. -StF-: Zjednodušené, a tudíž nepřesné rýsování horního a spodního povrchu nosných ploch, kdy spodek je rovný a vrchní plocha proudnicově prohnutá, je bolestí vystřihovánek ŠOK; na stejnou potíž narazíme, bohužel, i u dalších jejich modelů letadel, viz např. prvotina X-210 Alkona nebo dopravní letoun Transot.)
Zbývalo dodatečně vlepit do zádi modelu motorové trysky (díly bylo nutné mírně upravit), model doretušovat a třetí výtvor experimentální raketoplán XD-017 Tortela z autorské dílny Václav Šorel–František Kobík byl hotov. Nebýt křídla, šlo by model označit víceméně za bezproblémový a rychlý pro slepení. O finální snímky včetně variace na obálku ábíčka se postaral -StF-.
Model na sobě nese reklamu TORTELA Jana – šlo tehdy o trvanlivé pečivo, jako jsou bábovky, buchty a tomu podobné, snad dle italských receptur, proto byla v logu loďka gondola. Nešlo o ojedinělou reklamu na tyto pekařské produkty ve spojení s vystřihovánkami v ABC. S Tortelou jsme se setkali již dříve u jednoduchého modelu dodávky od Vladimíra Procházky (obr. vpravo, ABC č. 4/14), další model vytvořili opět V. Šorel a F. Kobík a šlo o malou gondolu pojmenovanou přímo Tortela (ABC č. 14/15). Šlo vlastně o zmodelování siluety v logu produktu. Doplněním gondoly byl i článek představující produkci pod značkou Tortela. Vzpomene si ještě někdo na toto pečivo?
A z finálních fotek se také konečně dozvídáme, jak je velmi zajímavě vyřešen zadní podvozek raketoplánu. Lyžina, nebo spíše snowboardový prvek… autoři třeba plánovali raketoplán s přistáním směrovaným do arktických oblastí pokrytých sněhem. Nebo prostě u modelu vycházejícího v půlce listopadu po sv. Martinu přijíždějícím na bílém koni chtěli být autoři více tématičtí 😎 Anebo že by… ?
Podobnost víc než jen náhodná?
Otázka směřuje na americký letoun North American X-15. S modelem od dvojice ŠOK toho má společného více: názvy jsou si až nápadně blízké – americké X-15, ábíčkovské XD-017. Papírový model nese označení „experimentální raketoplán“; letadlo X-15 bylo taktéž experimentálním strojem. Byly vyrobeny pouze tři letouny, z nichž se dochovaly první dva (jsou umístěny v amerických muzeích), poslední byl zničen při nehodě s úmrtím pilota. Piloti s X-15 dosahovali výšek blížících se hranici vesmíru, osm pilotů létajících s těmito stroji bylo již označeno i za astronauty.
Další experimentální specializací X-15 bylo překonávání rychlosti – pilot major William J. „Pete“ Knight dosáhl rychlosti Mach 6,72, což zůstává dodnes nejvyšší rychlostí dosaženou letounem pilotovaným lidskou posádkou. Díky X-15 američtí vývojáři získali poznatky snad ve všech možných oblastech letecké techniky – konstrukci strojů, metalurgie, ale také působení rychlosti na lidský organismus, vývoj navigačních programů apod. – X-15 sloužila tedy jako experimentál pro následný kosmický vývoj včetně raketoplánů.
A navíc: X-15, pravda, neměla snowboard, ale lyžovala (foto: Wikimedia Commons):
Pozn. -StF-: V knize Papírová archeologie 2 na straně 20 píši o podobnosti modelu XD-017 s dobovou nadzvukovou stíhačkou Lockheed F-104 Starfighter. Musím ale uznat, že to není ono, podobnost se strojem X-15 je zjevnější… bohužel unikl mé pozornosti.
Galerie hotového modelu je na svém místě.
Michal „Medium“ Erben
