Název modelu: Experimentální vírník CX-01 Chemosvit
Autoři: Václav Šorel a František Kobík (ŠOK)
Vydavatel: ABC č. 7 / roč. 15 (vyšlo 7. 12. 1970)
Měřítko: neuvedeno
Rozsah: 1 str. A4
Počet dílů: 27 číslovaných / 31 fyzických
Autorský kód modelu: neuveden
Lepeno: z kopie, jaro 2016 (Michal Erben)
Připravil jsem si na pracovní stůl dnes již historický model z ábíčka z 15. ročníku, z konce roku 1970. Jedná se o experimentální model z dílny Václava Šorela a Františka Kobíka, neboli dua ŠOK. Celý onen 15. ročník, pokud jde o vystřihovánky, opanovali pánové ŠOK právě se svými experimentálními modely. Vybral jsem si ne tak často viděný vírník, jehož vystřihovánku zaštítila firma Chemosvit, která je též zvěčněna na modelu.
Vzhledem ke stavu letitého papíru jsem zvolil naskenování a stavět budu z kopie po mírném oživení barev.
Experimentální vírník CX-01 Chemosvit – stavba modelu:
Stavbu jsem započal slepením trupu stroje. Ten tvoří bočnice spojené se spodkem trupu, ke kterým se lepí zadní a přední část. U zadní části se vyskytla jedna drobná chybička, kdy jsem musel u horního okraje posunout ohyb chlopně o kousek nad vyznačenou linii (není to ale ani moc vidět, místo označuje šipka). Ovšem u přídě je to komplikovanější. Ta je tvořena ze dvou dílů a každý má chlopeň pro vzájemné spojení, takže jednu je nutné odstřihnout. A ještě tu máme jednu konstrukční chybu: svislá část u podlahy má okraje kolmé k podložce, část nad tím je má zkosené, ovšem hlavní díl je má pouze zkosené. Je tedy potřeba rozstřihnout chlopně a dodatečně základní díl doohýbat na potřebných místech.
Ještě než jsem přilepil přední díly trupu, rozhodl jsem se neuposlechnout návod a již nyní si slepit motor, abych mohl snáze přitlačit k sobě díly při jeho přilepování k tělu vírníku. Motor se skládá ze dvou dílů a má docela komplikovanou konstrukci, ovšem tady sedí vše naprosto přesně. Horší je to po přilepení motoru k trupu, tam nesedí přilepovací obrys s tvarem chlopně.
Po přilepení motoru jsem úspěšně dolepil příď trupu a dokončil tak základ experimentálního vírníku.
Dokončil jsem záď přilepením výškovky, směrovky a jakéhosi dílku před touto sestavou. V místě styku všech tří dílů bylo nutné zaretušovat bílé místo pro přilepení na trupu, neboť autoři opomněli šípovitý tvar výškovky:
Následně jsem se vrátil k přídi, konkrétně k pilotnímu prostoru. Doplnil jsem sedačku – no, spíše takový hranatý lavor s opěradlem. Pedály jsou pouhé ohnuté pásky, ovšem obrysy pro chlopně pod nimi dávají tušit, že je autoři původně zamýšleli propracovanější. Možná nakonec došli k závěru, že to je zbytečné a navíc by konstrukce ve výsledku ani nebyla vidět (je zakryta čelním štítem):
Přesuneme se k podvozku. Jak je vidět, rub a líc konstrukce podvozkových noh si úplně nesednul ⇒ zvolil jsem zastřihnutí. Dolepením předního podvozku se štítem a koleček máme hotov i spodek vírníku:
Posledním krokem k dokončení modelu je výroba nosného rotoru a vrtule. Menší vrtule vycházející z motoru (může být tlačná i tažná) zajišťuje dopředný pohyb, díky čemuž vznikají aerodynamické síly, které roztáčejí horní bezmotorový rotor. Tento jev stojí i za pojmenováním stroje. První vírník sestrojil v roce 1923 Španěl Juan de la Cierva. Vírníky byly s oblibou využívány jako spojovací a pozorovací stroje, a to jak před 2. světovou válkou, tak i během ní. Výhodou byla krátká vzletová i přistávací dráha a pomalý let právě pro pozorování. Posléze v praktickém využití nastoupily vrtulníky, a tak jsou dnes vírníky záležitostí leteckých nadšenců. Dokonce lze najít na internetu i několik papírových modelů moderních vírníků.
Experimentální vírník CX-01 Chemosvit je dokončen. Ještě porovnání návodné kresby a hotového modelu (foto: -StF-):
Galerie hotového modelu je na svém místě.
Michal Erben
