Název modelu: Experimentální vírník CX-01 Chemosvit
Autoři: Václav Šorel, František Kobík (ŠOK)
Vydavatel: ABC č. 7 / roč. 15 (vyšlo 7. 12. 1970)
Měřítko: neuvedeno
Rozsah: 1 str. A4
Počet dílů: 27 číslovaných, 31 fyzických
Autorský kód modelu: neuveden
Lepeno: z kopie, jaro 2016 (Michal „Medium“ Erben)
Připravil jsem si na pracovní stůl dnes již historický model z ábíčka z 15. ročníku, z konce roku 1970. Jedná se o experimentální model z dílny Václava Šorela a Františka Kobíka, neboli dua ŠOK. Celý onen 15. ročník, pokud jde o vystřihovánky, opanovali pánové ŠOK právě s experimentálními modely. Vybral jsem si ne tak často viděný vírník, jehož vystřihovánku zasponzorovala firma Chemosvit, která je též zvěčněna na modelu. Vzhledem ke stavu letitého papíru jsem zvolil naskenování a stavět budu z kopie po mírném oživení barev.
Experimentální vírník CX-01 Chemosvit – stavba modelu:
Stavbu jsem započal slepením trupu stroje. Ten tvoří bočnice spojené se spodkem trupu, ke kterým se lepí zadní a přední část. U zadní části se vyskytla jedna drobná chybička, kdy jsem musel u horního okraje posunout ohyb chlopně o kousek nad vyznačenou linii (není to ale ani moc vidět, místo označuje šipka). Ovšem u přídě je to komplikovanější. Ta je tvořena ze dvou dílů a každý má chlopeň pro vzájemné spojení, takže jednu je nutné odstřihnout. A ještě tu máme jednu konstrukční chybu: svislá část u podlahy má okraje kolmé k podložce, část nad tím je má zkosené, ovšem hlavní díl je má pouze zkosené. Je tedy potřeba rozstřihnout chlopně a dodatečně základní díl doohýbat na potřebných místech.
Ještě než jsem přilepil přední díly trupu, rozhodl jsem se neuposlechnout návod a již nyní si slepit motor, abych mohl snáze přitlačit k sobě díly při jeho přilepování k tělu vírníku. Motor se skládá ze dvou dílů a má docela komplikovanou konstrukci, ovšem tady sedí vše naprosto přesně. Horší je to po přilepení motoru k trupu, tam nesedí přilepovací obrys s tvarem chlopně.
Po přilepení motoru jsem úspěšně dolepil příď trupu a dokončil tak základ experimentálního vírníku.
Dokončil jsem záď přilepením výškovky, směrovky a jakéhosi dílku před touto sestavou. V místě styku všech tří dílů bylo nutné zaretušovat bílé místo pro přilepení na trupu, neboť autoři opomněli šípovitý tvar výškovky:
Následně jsem se vrátil k přídi, konkrétně k pilotnímu prostoru. Doplnil jsem sedačku – no, spíše takový hranatý lavor s opěradlem. Pedály jsou pouhé ohnuté pásky, ovšem obrysy pro chlopně pod nimi dávají tušit, že je autoři původně zamýšleli propracovanější. Možná nakonec došli k závěru, že to je zbytečné a navíc by konstrukce ve výsledku ani nebyla vidět (zakryta čelním štítem).
Přesuneme se k podvozku. Jak je vidět, rub a líc konstrukce podvozkových noh si úplně nesednul => zvolil jsem zastřihnutí. Dolepením předního podvozku se štítem a koleček máme hotov i spodek vírníku:
Posledním krokem k dokončení modelu je výroba nosného rotoru a vrtule. Menší vrtule vycházející z motoru (může být tlačná i tažná) zajišťuje dopředný pohyb, díky čemuž vznikají aerodynamické síly, které roztáčejí horní bezmotorový rotor. Tento jev stojí i za pojmenováním stroje. První vírník sestrojil v roce 1923 Španěl Juan de la Cierva. Vírníky byly s oblibou využívány jako spojovací a pozorovací stroje, a to jak před 2. světovou válkou, tak i během ní. Výhodou byla krátká vzletová i přistávací dráha a pomalý let právě pro pozorování. Posléze v praktickém využití nastoupily vrtulníky, a tak jsou dnes vírníky záležitostí leteckých nadšenců. Dokonce lze najít na internetu i několik papírových modelů moderních vírníků.
Experimentální vírník CX-01 Chemosvit je dokončen. Ještě porovnání návodné kresby a hotového modelu (foto: -StF-):
Galerie hotového modelu je na svém místě.
Michal „Medium“ Erben
