Název modelu: Ferrari 312 T2
Autor: Richard Vyškovský
Vydavatel: ABC č. 2 / roč. 21 (vyšlo 22. 9. 1976)
Reedice: ABC č. 7/25 (1. 12. 1980) a č. 16/47 (5. 8. 2002)
Autorský kód: VY-1.01
Měřítko: 1:24, délka modelu: 180 mm
Rozsah: 2 str. A4
Počet dílů: 59 číslovaných / 76 fyzických papírových + 3 díly ze špejlí
Informace o předloze: článek Roberta Pavelky
Lepeno: z originálu z ABC č. 7/25 v lednu–červnu 2024, dokončeno 2. 6. 2024 (-StF-)

Stavební report k modelu formule Brabham BT 44B jsem zahájil citátem starořeckého filozofa Hérakleita, a sice že nevstoupíš dvakrát do stejné řeky. Měl ilustrovat, že se naivně pokouším vrátit do dětských let a již podruhé slepit dotyčného brabhama (… to vše jsem si ale dobásnil dodatečně – prostě jsem chtěl mít ten model slepen POŘÁDNĚ, čehož jsem v dětství nebyl schopen… o nějakém fotografování modelu ani nemluvě).
Nyní jsem v situaci nové a patrně ojedinělé: do té neuchopitelné řeky času se pokouším vstoupit již POTŘETÍ, jelikož právě po tolikáté se chystám slípnout legendární model červeného Ferrari 312 T2 od arch. Richarda Vyškovského.
Ten vyšel v časopise ABC rovněž třikrát:

První vydání modelu v září 1976 bylo součástí báječné (i když ne zcela důsledné) tradice v ábíčku, kdy v něm zkraje ročníku vyšel tahák: mimořádně atraktivní vystřihovánka vozu Formule 1:

• ABC č. 1/19 – Tyrrell Ford 005
• č. 2/21 – Ferrari 312 T2
• č. 4/22 a č. 4/26 – McLaren M23
• č. 2/23 – Brabham BT 44B
• č. 1/32 – Williams FW 11

Ferrari 312 T2 bylo v pořadí třetím modelem Formule 1 arch. Richarda Vyškovského a úplně prvním, pod kterým je podepsán již pouze R. Vyškovský, bez dlouholetého spolutvůrce Pavla Blechy. Osobní spory obou autorů vrcholily a arch. Vyškovský již začal tvořit vystřihovánky sám.

Vzpomínám si, že model červeného Ferrari, patrně nejen na mne, šesťáka základní školy, velmi zapůsobil – na rozdíl od předchozího Lotusu 72 D JPS mělo Ferrari nádherné barvy a (což se dalo zjistit při stavbě) věrné tvary a proporce. Vedle samotného, v té době aktuálního vozu umocňovala atraktivitu vystřihovánky globální sláva rakouského pilota Nikiho Laudy i dramatický fakt, že krátce před vydáním modelu měl Lauda téměř fatální nehodu, při které málem uhořel.

První vydání modelu doprovodila známá drobná chyba u startovního čísla 1 na pravé straně krytu motoru, což je díl 18 – horní segment čísla 1 byl zrcadlově převrácen. Oprava této části vyšla v ábíčku až za notnou dobu později, v čísle 8/21 na straně 26, s omluvou a jako nádavkem s efektním snímkem vozu v plné jízdě. Další dvě vydání modelu už měla tuto drobnost opravenou.

Při pohledu na onen barevný obrázek Ferrari z ABC č. 8/21 vidíme, že nejde o úplně stejný vůz, jaký jsme si mohli postavit z vystřihovánky. Nejmarkantnějším rozdílem je absence oněch „blatníčků“, zvláštních šachet s aerodynamickými plochami před předními koly. Jak se dozvíte z informačního článku kolegy Roberta, arch. Vyškovský model tvořil podle předváděcích fotografií ze začátku sezóny 1976 – vůz s těmito šachtami jezdil pouze při oficiálním předvádění a testech. Věhlasný tvůrce asi neměl dokonalé podklady pro svou práci na vystřihovánce, např. tenký podélný proužek na horní části boku kokpitu nemá být modrý, ale zelený – spolu s bílou mezerou a spodním červeným pruhem má tvořit italskou trikolóru (nikoli francouzskou 😎 ).

Ferrari 312 T2 – první dětská stavba: 1976

Ferrari jsem tehdy, nedlouho po prvním vydání, slepil – nijak oslnivě, jen jak jsem coby žák zvládal, to jsem si uvědomoval; kvůli tvarově složité karoserii to není zcela triviální model. Když zhruba o půl roku později vyšla v ABC č. 13/21 šestikolka Tyrrell P34, slepil jsem ji rovněž a pamatuji si, že jsem si ji cenil více, pokud jde o kvalitu lepení.

I přes estetickou neuspokojivost mého dětského lepení jsem si ovšem model hrdě vystavil v zasklené skříňce a abych dojem vylepšil, přidal jsem mu pozadí: na zadní stěnu skříňky, za model, jsem ždibky průhledné lepicí pásky nalepil vystřiženou karikaturu Nikiho Laudy, kterou jsem našel na obálce časopisu MOTORistická současnost – za volantem, bylo to č. 11, roč. 7 z listopadu 1975. Zatímco model po několika letech zanikl v rámci přirozené obměny vystavených artefaktů, onu karikaturu, pamětníka mých dětských her, jsem nevyhodil a stále ji mám uloženou v archivu (obr. vpravo). Stejně tak od poloviny 70. let dodnes používám pár modelářských propriet, které pamatují onu první stavbu, např. ne příliš vhodnou lékařskou pinzetu… ovšem zvykl jsem si na ni 😉 .

Dávat za model ve vitrínce nějaké pozadí, to byla má oblíbená dětská estetizující činnost. Vylepšoval jsem si tak vzhled plastikových letadel, která jsem tehdy rovněž hojně sestavoval – jako pozadí posloužily boxarty, obrázky vystřižené z vík jejich krabic. A když jsem slepil již zmíněnou Vyškovského šestikolku Tyrrell P34, umístil jsem za ni legendární nástěnku Mistrovství světa F1 1976 v podání Káji Saudka z časopisu Pionýrská stezka č. 7/75-6, kde se tento vůz skví.

O druhém vydání modelu v prosinci 1980 jsem léta vůbec nevěděl – na pozdějších školách jsem ábíčko nesledoval a papírovým modelářstvím jsem se TÉMĚŘ nezabýval – v 90. letech a na počátku milénia jsem to ale dohnal. U třetího vydání v srpnu 2002 už jsem byl zpět u svého koníčka z dětství a v plné pozornosti: vydání Vyškovského Ferrari bylo přijato pokročilejší papírově-modelářskou obcí s jistými rozpaky: jednak se po antikvariátech stále daly sehnat časopisy ABC se staršími vydáními modelu a za druhé: tehdy již odstartovala nová doba, éra detailních, na počítači tvořených modelů a musím říci, že speciálně pro modely F1 se počítačová tvorba náramně hodila a hodí – především pro věrně zobrazení pestrých a komplikovaných reklam, jimiž se vozy honosily, a pro schopnost si lépe poradit se složitějšími tvary:

K obrázkům výše: Již v září předchozího roku vydal v ábíčku nový autor Petr Špinler ve spolupráci s Mirkem Gabrielem model nové počítačové generace, McLaren MP4-15 (ABC č. 18/46, září 2001) a další chystal. Po pauze dlouhé téměř šest let, kdy se dosavadní výhradní tvůrce papírových efjedniček v ABC, Michal Antonický, odmlčel, zapůsobil zbrusu nový model neznámého autora (a známého mentora 😉 ) jako zjevení: filigránsky jemné díly z počítače, tvarově složitá záležitost… inu, mrkali jsme na drát.
V listopadu pak přinesl speciál ABC Století vystřihovánek 4 hned dvě formule zmíněného Michala Antonického, Ferrari F2001/050 a Brabham BT50 BMW Turbo – obě jsou již také vytvořeny na počítači a obsahují velmi jemné dílky a detailní grafiku. Třetí počítačový kousek, Sauber-Petronas C20, Michal vydal v ABC č. 11/47 v květnu 2002:

Ve světle těchto nových a náročných modelů se třetí vydání jakkoli legendárního Ferrari od arch. Vyškovského už jevilo jako přílišné retro, jako něco archivního a z dávnověku, co patří již jen na stoly pamětníků (mého ražení 😎 ), nebo začínajících modelářů či dětí… i když byť je ono Ferrari starší, je pro začátečníky stále dosti složité.

Tehdy již započala éra nových modelů F1, kterých je dnes mnoho set kusů… ze všech závodů… všemožných stájí a jezdců… prototypů z testovacích jízd i ostrých Velkých cen… ze všech konstrukčních ér od „doutníků“ ze 60. let přes vysoké airboxy („komíny“), šestikolky a rozličná řešení přísavných (ground) efektů, až po současné tvarově neuchopitelné sci-fi kreace s doplňky vypalovanými laserem… a na začátku této předlouhé řady papírových modelů, která nemá ve světě obdoby, je stále a navěky oněch prvních dvanáct apoštolů, ručně rýsovaných kousků od arch. Richarda Vyškovského (a v počátcích i Pavla Blechy) z období 1974 – přelom 1985/86.

Druhá výprava… vlastně stavba: 1998

V roce 1998 jsem se rozhodl ferrárko slípnout podruhé. A jelikož občas mívám ambice na DECENTNÍ vylepšování dané vystřihovánky, rozhodl jsem se, ehm, povýšit i tento starý model: lepil jsem z originálu z prvního vydání, tedy týž výtisk, jako když jsem byl šesťáček. V té době už byly dávno známy tvarované boky pneumatik, a tak jsem provedl poněkud nesourodé spojení, a sice na černobílé kopírce velikostně upravená kola z modelu Michala Antonického (myslím, že šlo o Ferrari 126 C2 z ABC č. 8/37) jsem bacnul na Vyškovského Ferrari, čili o generaci starší model. Dopadlo to… no… ehm… výtečně, jak jinak, k tomu připočtěte nalakovanou karoserii (tento psíkus už dávno nedělám), stříbřenkou napatlané disky kol, výfuky i ochranný oblouk za hlavou pilota, plus kousky lesklé fólie ve zpětných zrcátkách.
Tehdy, u tohoto jediného modelu, jsem si psal na okraj vystřihovánky (poprvé a naposled), kolik času jsem věnoval stavbě. Chtěl jsem zjistit, jaká je časová náročnost takového modelu: dokončil jsem jej dne 8. 11. 1998 a v součtu jsem nad ním strávil přesně 50 hodin lepení…

… čili poznámka R. Vyškovského v návodu k tomuto modelu Nesnažte se model slepit za jeden večer či odpoledne se mne vcelku netýkala.

Ve druhé polovině 90. let jsem díky ABC, Milanu Tesařovi a Mirkovi Gabrielovi začal více sledovat zdejší modelářské dění a zjistil, že se pořádají akce, výstavy a soutěže papírových modelů – a to nejen u nás, ale i na Slovensku a v sousedním Polsku.
Vyškovského Ferrari bylo jedním z prvních modelů, které jsem veřejně ukazoval a se kterými jsem se pokusil zabojovat o nějaký ten papírácký vavřín – povedlo se, v Šanonu slávy ( 🙂 ) mám hned dva diplomy ze soutěží za toto Ferrari.
Drobátko bizarní je diplom za 1. místo ze soutěže ve slovenských Vrútkách z března 1999 – má efjednička se umístila na čele kategorie DIORÁMY (!!!). Už nějak nevím, jak jsem ten model prezentoval, že byl dán do této poněkud nepatřičné kategorie… měl zvláštní podstavec a model na něm přímo nestál, ale byl posazen na čtyřech vyčuhujících špendlících, jako by byl na nějakém autosalónu… vpředu níže, zadek výše… možná jsem tomu dal i nějaké pozadí (?), už nevím, no… vyhrál jsem s ním mezi diorámaty, ha ha! Ivan Lupták, kolega modelář a báječný člověk, tuto akci vedl a předsedal i rozhodčím – říkal mi, že musel ocenit vynikající geometrii modelu… jak říkám, Ivan je velmi hodný člověk, asi chtěl potěšit modeláře, který přijel zdaleka, a přivřel oči nad dosti zvlněnou spodní plochou modelu a přetíraným levým bokem karoserie…
Na klasické akci Papírové království Brno v březnu 2002 model výtečně zabojoval podruhé… a pak jsem ho už dal do „depozitáře“, vědom si toho, že má už odzvoněno.

Ono druhé ferrárko s „vypůjčenými“ koly se dožilo dneška, původně bílé plochy má již zažloutlé a poněkud se do něj zažral prach, i když spočívá v krabičce. Ale chovám ho stále tady.

Ferrari 312 T2 – třetí stavba: 2024

Když jsem se na počátku milénia začal spolu s kolegy Pepou a Robertem více zaobírat historií vystřihovánek, začalo mi docházet, že ono Ferrari s nepůvodními koly je poněkud nepatřičná úprava, že není DECENTNÍ. Kdysi jsem ji vnímal jako možnou cestu vylepšování starších vystřihovánek. Vylepšování, to ano, to stále platí, ale TADY jsem to už přehnal. Ona míra upgrade je věcí složitou a každý ji cítí jinak (více na toto téma v článku Úpravy starších modelů). Krátce – časem jsem viděl, že pokud není možno někde nafotit slušně slepený původní model, bude nezbytné si jej slepit (a nafotit) znovu. Potřetí!

Pokud nepočítám svá pravěká dětská lepení starých aut z Kopřivnice z Albatrosu od Leoše Špachty, která byla dostupná a lepil jsem je mnohokrát, opakovaně a učil jsem se na nich jakés-takés zručnosti, toto Ferrari je prvním modelem z mé pozdější modelářské praxe, který lepím potřetí – a naposled. Doufám 😎 .

A které vydání slepit? V archivu mám stále k dispozici všechna. Podvakráte jsem stavěl z prvního vydání – má hezký tisk, ale ta červeň vozu mi dnes přijde lehce dooranžova. Třetí vydání je barevně poněkud vypálené. Volba tak padla na reedici z ABC č. 7/25 – oproti prvnímu vydání má lepší soutisk barev, lepší červeň a také opravenu onu zmíněnou chybku u čísla 1 na krytu motoru.

Tolik tedy stručný úvod do problematiky 🙂 a nyní konečně do práce…

Bočnice 6+7 mají naznačeny dvě ohybové hrany – – – – na červeném boku – je to chybka, zde žádný ohyb nemá být, ohyb bočnice je zde plynulý, bez zlomů. Ohybové čáry nutno chápat jako naznačení počátku a konce oblouku, nikoli ostrý ohyb.
Obě bočnice 6+7 jsem podlepil proužkem pevného papíru, aby se nebortily při nasazování svrchní karoserie (což se mi u předchozí stavby přihodilo… a beztak i u té první):

Výrobu „blatníčků“ před předními koly jsem si poněkud zkomplikoval, podobně jako u předchozí stavby: vyříznul jsem černé „vzduchy“ šachet a meziprostory držáků přední nápravy, aby to vše drobátko prokouklo. Tyto úkony stavbu blatníčků citelně znesnadňují a lze je doporučit jen modelářům, kteří netrpí snadným vzplanutím 😎 .
Jelikož čelní aerodynamické plochy blatníčků sahají pod rovinu podlahy vozu, překážely by při další práci, hrozila by jejich deformace – proto kompletní přední nápravy s blatníčky zatím na model nepřilepuji.
Obruč volantu 40 vyrábím z O-kroužku, vnitřek volantu je z původního dílu:

Svrchní díl sedačky 13 – všechny naznačené ohyby u tohoto dílu jsou plynulé, do oblouku, čili pozor na ohybové čáry ⇒ nerýhovat je, jen naznačují oblouk.
Chytil jsem se do drobné pasti – viz obrázek výše vpravo se třemi vykřičníky !!!: podlepil jsem kartonem zadní stěnu kokpitu 10, na kterou je přilepena sedačka. Nedohlédl jsem ale k budoucím krokům stavby, kdy na tuto stěnu z rubu musí dolehnout svrchní část karoserie, díl 15L. Podlepení byla chyba, karton na tomto místě překáží, byl jsem nucen jej v horní části chirurgicky odchlípnout a při nasazování karoserie vsunout přepážku dílu 15L do vzniklé mezery – což mi práci vskutku neulehčilo. Nakonec jsem to ale celé nějak ukecal a sedlo to uspokojivě.

Chybky v návodné kresbě:

• • Díl držáku levé přední osy 24 je v návodce chybně označen jako 22, čili díl 22 je v návodce dvakrát, jednou správně a jednou chybně.
  • Odkazová čára dílu 26 směřuje v návodce na jiný díl, na chybné místo, resp. vnitřní strana předního kola 52 je chybně označena jako 26.

Kompletace karoserie není jednoduchý krok. To si pamatuji z druhé stavby, kdy jsem asi více shora tlačil, načež nevydržel levý bok a musel jsem jej přelepovat a přetírat. Proto jsem tuto práci včetně vyleštění smontované karoserie svěřil prověřeným odbornicím na fajnovou robotu z Lego Sparkiss Morning Clubu:

Chybka v textu návodu: „Po spojení 17 a 19 zakryjte motor dílem…“ – správně má být 17 a 18.

Při skládání horní karoserie návod říká, ať přilepíme držáky předních os, ochranný oblouk i zpětná zrcátka ⇒ držáky i zrcátka ale nechávám až na úplný závěr stavby, tyto části by překážely a jistě bych je při manipulaci s modelem poškodil.
Opěrku hlavy 38+39 a ochranný oblouk na vůz přidávám po zkompletování karoserie. Drobný upgrade: oblouk dělám z vázacího drátu Ø1,8 mm.

Na velkých plochách zadního i předního „křídla“ 34+35 a 41+42 jsou rušivé ohybové čáry – opět: nemají tam co dělat a matou, na těchto místech nejsou ostré ohyby, ale plynulé přechody, čili určitě zde nerýhujte. Nevzhledné čáry jsem klopotně zaretušoval:

Nosič zadního „křídla“ 33 – drobná chybka: nalepovací ploška pro křídlo 35 je vybarvená – měla zůstat bílá.

Zpětná zrcátka: na návodné kresbě vede k pravému zrcátku číslo 56 – to je chyba, má to být č. 57. Držáky zpětných zrcátek 56 a 57 mají viditelnou nalepovací chlopeň na kokpit 14 jednobarevnou, oranžovou, což nesedí dobře s pruhovaným bokem kokpitu ⇒ chlopeň jsem zabílil a namaloval na ni návazné proužky.
Na odraznou plochu zrcátek jsem použil kousky lesklé fólie, obdobně jako u předchozí stavby (obr. vpravo):

Blížíme se zvolna k cíli – zbývají kola. Na rozdíl od druhé stavby jsem použil samozřejmě původní Vyškovského kola z vystřihovánky, ovšem neodpustil jsem si lehounké nabombírování jejich vnějších i vnitřních boků: vyříznul jsem z nich srpeček s úhlem 6°, natvaroval a spoj zevnitř slepil (podrobněji je postup popsán u stavebního reportu F1 Williams FW 07 B). Běhouny pneu jsem na závěr lehce, téměř neznatelně zaprášil černou křídou, coby náznak oježdění.

U dílů disků zadních kol 49 je u chlopní chybné číslo nalepovaného čela 50 ⇒ má být 55.
U disku předních kol 54 je u chlopní chybné číslo nalepovaného boku pneu 46 ⇒ má být 51.

Kolize špejlí uvnitř vozu: špejle přední osy uvnitř karoserie mi lehce, asi z jedné třetiny jejího průměru, kolidovala s osou volantu. Co s tím: buď dát s předstihem osu volantu kratší, anebo přední osu uprostřed zúžit, opilovat ⇒ to jsem také provedl.

No, stačilo, jsemť znaven a zemdlen… finální montáž jsem opět svěřil specialistkám…

Hotovo, finito, Ferrari 312 T2 stojí opět po čtvrtstoletí slepeno na mém stole…

… a tak jsem si po nějakých 45 letech mohl Ferrari od arch. Vyškovského nainstalovat ve vitrínce podobně, jako jsem měl tehdy ve svém dětském pokoji, i s původním pozadím:

Zbývá decentní krabička, ať ferrárko přežije drsné nástrahy současného světa:

Model z prvního dětského lepení v roce 1976 se už dávno obrátil v prach, ale pokus číslo dvě z roku 1998 stále mám – mohu tedy oba modely položit vedle sebe, jejich stavby od sebe dělí 25 a půl roku… no, uteklo to 😉 :

Co říci závěrem: stavba se mi ZASE líbila 😎 .
Ferrari 312 T2, v pořadí třetí papírová efjednička v časopise ABC, patří k nejklasičtějším papírovým modelů arch. Richarda Vyškovského. I když tato kategorie modelů nepramenila přímo z jeho srdce zakotveného v historické architektuře a plnil objednávku redakce ABC, která reagovala na velkou poptávku svých čtenářů, dokázal vytvořit velmi pohledný a veskrze atraktivní model. Není úplně jednoduchý, stavba zahrnuje náročnější kroky a je určen již pokročilejším stavitelům. Přesto jsem se do něj pustil v dětství, byv omráčen tlustými zadními pneumatikami a dramatickým zbarvením vozu, a ještě pak dvakrát v dospělosti.
Byly to prima chvíle – a mně nezbývá než vyslat své díky až tam, do papírového nebe.

Galerie modelu je na svém místě v sekci Fotogalerie.

-StF-