Název:	Fiat 125p
Autor:	Ladislav Müller
Autorský kód:	ML-27-00
Vydavatel:	ABC č. 1 / roč. 21, vyšlo 8. 9. 1976
Měřítko:	~1:38 (neuvedeno), délka modelu: 113 mm
Rozsah:	1,5 strany A4
Počet dílů:	36 číslovaných + 2 označené písmeny / 65 fyzických + 2 ze špejlí
Stavba modelu:	–
Fotogalerie:	ano
Další info:	Informace o voze z ABC č. 1/21

Fiat 125p (Fiat 125 „Polski“) – krátce o předloze modelu

Do východního bloku přinesl tento rodinný vůz závan Západu, ale nebyl rozhodně sám. Fiat 125p, Polský Fiat nebo též „Polák“ se stal součástí automobilového provozu společně s dalšími licenčními vozy, ať už ze SSSR, Jugoslávie či Rumunska.

Prazáklad vozu oficiálně označeného Fiat 125p musíme hledat ještě v meziválečném období. Tehdejší Státní strojírenské závody (Państwowe Zakłady Inżynierii) vyráběly v licenci FIAT 508 od roku 1932, ale válečné události zpřetrhaly jakékoli vazby mezi Polskem a Itálií (za šest let se jich vyrobilo na 10 000 kusů). Po ukončení 2. světové války se produkce vozů našich severních sousedů zaměřila na licenčně vyráběné sovětské vozy Poběda (nesly jméno Warszawa M20) a domácí Syreny 104.

Postupem času ale byla modernizace vozového parku nutná – sice vznikly dva modernější projekty, Warszawa 210 a Syrena 110, ale generální ředitel Automobilového průmyslového svazu Tadeusz Wrzaszczyk se zástupcem pro technické záležitosti Andrzejem Jedynakem, exportním zástupcem Andrzejem Górskim a ředitelem továrny na výrobu automobilů FSO (Fabryka Samochodów Osobowych) Witoldem Dryllem zvolili jinou formu – v roce 1965 navázali jednání s automobilkami Renault a FIAT. Francouzské podmínky nebyly výhodné, proto prostřednictvím podniku Motoimport (v roce 1968 změněný na POL-MOT) sáhli Poláci na Apeninský poloostrov, konkrétně do Turína. Kontrakt uzavřený v únoru 1966 umožňoval Polákům využít Fiat 1500C s doložkou, že karoserii a brzdový systém lze použít i z nejnovějšího modelu 125.

FSO svého „Poláka“ uvedla na trh jen několik měsíců po premiéře italského vozu Fiat 125. Přestože v některých oblastech (motor, části interiéru) nepanovala mezi typy 125 a 125p shoda, mohli Poláci vyvážet svůj vůz do zahraničí pod značkou FIAT.

Úspěšná produkce i vývoz

V továrně ve varšavské Żerani se výroba rozeběhla v roce 1967 a trvala až do roku 1991. První a poslední roky byly produkčně nejslabší – 1967: 75 vozů, 1991: 4709 vozů. Ačkoliv v roce 1983 vypršela licenční dohoda s FIATem a vozy měly nyní název FSO 125p, i nadále byly automobily titulovány jako Fiaty. Během čtyřiadvaceti let samozřejmě docházelo k různým úpravám a změnám, a to jak v typovém označení, tak kubatuře motoru, doplňcích či vzhledu světlometů a čelní masky – výčet by vydal na samostatný článek. Pokud ještě chvíli zůstaneme u čísel, nejvíc „Poláků“ se vyrobilo v roce 1976: 116 940 ks a miliontý vůz sjel z výrobní linky v roce 1982. Celková produkce pak činila 1 445 775 vozidel. Rok 1976 byl i nejúspěšnějším exportním – vyvezlo se tehdy 83 413 „Poláků“.
Nejčastějším odběratelem po dobu výroby byli Jugoslávci (114 526 kusů), Československo (82 662) a Maďarsko (67 887 automobilů). Lze říci, že 125p se dostal na všechny kontinenty – putoval mj. do Velké Británie, Francie, NDR i NSR, Iráku, Kolumbie, Číny, na africký kontinent a neodolal ani pátý světadíl, protože „Poláci“ se dostali na Nový Zéland. Podle doložených informací (včetně individuálních prodejů) se Polski Fiat 125p vyvezl do 77 států.

Pestré varianty

Existovalo také několik dalších variant: od roku 1972 byla produkována verze kombi (zhruba 20% celkové produkce), ve stejném roce vznikl i pickup, ale jeho výroba, která běžela v letech 1975–1988, se zastavila na stovkách kusů. Dále byla „stopětadvacítkou“ vybavena Milicja Obywatelska, tedy v podstatě polská policie – tato verze vozu byla přímo v továrně dovybavena radiovou stanicí, mezi předními a zadními sedadly byla neprůstřelná skleněná přepážka, nezbytné byly rovněž světelné majáky a speciální siréna, naviják a přední mlhovky.

Skutečnými raritami pak byly kempovací pickupy, kabriolety a šestidveřová limuzína, lidově zvaná Jamnik (Jezevčík), určená až pro sedm osob – vycházela z verze 1500. Tyto varianty však nepřesály co do produkčních čísel více než desítky kusů. Zajímavé je, že v Jugoslávii vznikl na bázi montážních standardů z Polska vůz nazvaný Pezejac a závod CIMOS dokonce vyráběl pod názvem Zastava CIMOS 125p Sanitet vozy rychlé záchranné pomoci – podobně jako v jiných případech měly prodlouženou záď a zvýšenou střechu.

Polski Fiat 125p se rovněž účastnil sportovních podniků, nejčastěji v šampionátu rallye (FSO Team se účastnil i Rallye Monte Carlo), ať se jednalo o národní či světové podniky. Méně častěji byl k vidění na okruhových závodech cestovních vozů – pro ně byl v roce 1977 připraven dokonce speciál s třílitrovým motorem, ale jeho vývoj nebyl dotažen do zdárného konce.

Základní technické údaje vozu Fiat 125p:

• Popis: vůz vyráběný jako čtyřdveřový sedan, pětidveřové kombi nebo dvoudveřový pickup s pohonem zadních kol
• Motor:
  1) R4 OHV, objem 1295 cm³, vrtání × zdvih 72 × 79,5 mm, výkon 60 k (44 kW) při 5400 ot/min., maximální rychlost 140 km/h, průměrná spotřeba 8,2 l / 100 km
  2) R4 OHV, objem 1481 cm³, vrtání × zdvih 77 × 79,5 mm, výkon 70 k (51,5 kW) při 5400 ot/min., maximální rychlost 150 km/h, průměrná spotřeba 8,5 l / 100 km
  3) Pro závody rallye byly 125p vybaveny motory R4 DOHC ve dvou verzích:
  a) Monte Carlo: objem 1592 cm³, vrtání × zdvih 80 × 79,2 mm, výkon 98 k (72 kW) při 6000 ot/min.
  b) Akropolis: objem 1756 cm³, vrtání × zdvih 84 × 79,2 mm, výkon 105 k (77 kW) při 6000 ot/min.
• Převodovka: manuální, čtyři, později pět stupňů vpřed + jeden vzad
• Rozměry:
  • Délka: 4232 (první verze) / 4226 / 4234 mm (kombi)
  • Šířka: 1630 mm
  • Výška: 1440 mm
  • Rozvor: 2506 mm
  • Objem zavazadlového prostoru: 360 litrů (sedan) / 1100–1550 litrů (kombi)
• Užitečná hmotnost: 400 kg (sedan) / 450 kg (kombi)
• Pohotovostní hmotnost: cca 970 kg
• Kapacita palivové nádrže: 45 litrů
• Maximální rychlost: 155 km/h

Robert Pavelka