Název modelu: Ford, model T „Plechová Líza“, 1911
Autoři: Richard Vyškovský a Pavel Blecha
Vydavatel: ABC č. 16 / roč. 13 (vyšlo 6. 5. 1969)
Měřítko: Neuvedeno, cca 1:35 (délka modelu: 95 mm)
Rozsah: 0,9 str. A4
Počet dílů: 15 číslovaných, 25 fyzických
Autorský kód modelu: BV 00 2
Lepeno: leden 2011 (-StF-)

Další info:

• 2. model autoveteránu tandemu Blecha-Vyškovský v ABC
• Inspirací mohl být kovový model Matchbox z řady Models of Yesteryear, kód Y-1B z 2. pol. 60. let, který je v měřítku 1:42
• Vystřihovánka neobsahuje návodnou kresbu, jen černobílou kresbu vozu:

Pokračujme v archeologickém slepování nejstarších veteránků dvojice „BV“ v ABC. Po Packardu Landaulet 1912 byl druhým počinem obou autorů legendární americký vůz pro masy, Ford T – zde jeho unikátní slepeninka z archivní bedny R. Vyškovského ml.:

Čili něco podobného by mi mělo na stole vyrůst.

Jak víme, pánové BV konstruovali své první veterány podle dobových kovových autíček Matchbox. U některých modelů je to naprosto zjevné (včetně údajů opsaných z krabiček angličáků), u jiných musíme vědecky zapracovat, jelikož vzpomínky na konkrétní starý model se už vytrácí.

V případě Fordu T se z krabičky Matchboxu neopisovalo. V textu u vystřihovánky nacházíme mj. drtivý údaj ohledně celkového množství vyrobených kusů modelu T, a sice 21 miliónů vozů… no, na krabičce Matchboxu i na Wikipedii se dočteme o produkci o chlupek menší, ale i tak závratné: 15 mil. kusů.
Přestože zbarvení papírového forda neodpovídá rudému Matchboxu, domnívám se, že autoři angličáček přece jen měli v ruce – napovídá tomu podobnost mnohých konstrukčních detailů:

Barva vozu z vystřihovánky je, soudím, zvolena autory, bez ohledu na dávnou realitu. Páskové ornamenty jsou naznačeny (nikoli barvou, ale plasticky – odlitím) na plochách předních blatníků angličáku – a stejný prvek nacházíme i ve vystřihovánce:

Shrnuto a sečteno – pánové Blecha s Vyškovským s největší pravděpodobností měli při svém bádání nad podobou vystřihovánky k dispozici i tento tuzexový angličák.

Ovšem, jako u téměř všech těchto výtvorů, výtisk takto starého veteránu z ABC už nelze jen tak popadnout a rozpižlat, jak jsme to jako děti dělávali (a často bez úspěšného dokončení subtilního modýlku). Co vidím jako překážku:

• Letitý, ne moc pevný papír
• Často mizerný soutisk – a pánové „BV“ si dávali záležet na milimetrových různobarevných páscích na svých vozech, které byly při chybě soutisku 1-2 mm barevně úplně „ujety“
• Dobové reklamy – úlitba tehdejší ekonomice redakce časopisu

Aby se na autko dalo koukat bez vysvětlování, co to vlastně byl za národní podnik Milo Olomouc, přistoupil jsem k obvyklé úpravě „namordovaných“ dílů vystřihovánky (mám v archivu tři originály z ABC, vybral jsem ten s nejlepším soutiskem):

Ani espézetka s autorským kódem model nijak nekrášlí – odpravil jsem ji do věčných registračních lovišť také:

Na střeše vozu je omračující reklama na molitanovou houbičku CHAMPION, která byla napuštěna nějakým chemickým seireitem, díky němuž čistila ruce mechanikovy bez vody. I tato reklama šla před popravčí četu. Krátce jsem zaváhal nad tím červeným podkladem – zrušil jsem i jej a střecha bude prostě celá černá, což odpovídá skutečnosti:

Pro ábíčkáře ještě dodám, že arch. Vyškovský se s Plechovou Lízou popral ještě jednou, ovšem v jiné verzi vozu z roku 1908, která vyšla v ABC č. 16/40 (duben 1996) v M1:32:

 

Takže tolik k úvodnímu cimrmanovskému semináři a nyní už konečně číhám a bastlím:

Tato vystrouhávanka neobsahuje návodnou kresbu. Jak známo, návodné kresby Mistra RV se časem staly znakem rýsovačské dokonalosti a svou názorností samy o sobě lákaly ke slepení modelu. To ovšem neplatilo o prvních veteránech „BV“ – první dva počiny (Packard Landaulet a tento Ford T) kresbu ještě zcela postrádají.
Autoři se u fordky snaží popsat složitější kroky slovně a používají přitom spoustu vykřičníků – přímo na chudáka patlala řvou, aby to nezdrbal! 🙂

Ovšem když se zkombinují chybky v návodném textu, tvarově složitější díl s chybně naznačenými prostřihy a absence návodné kresby, může tato konstelace být důvodem, proč malý masťa autýtko rozdupe mnohem dříve, než se s ním stačí pochlubit babičce.
Ano, oba noví autoři se hned zkraje nevyvarovali chyb, i když na to byli dva – nebudu je tu vypisovat – pokud se s tímto modelem někdy popasujete, záhy je objevíte – ale nejsou při troše pozornosti nikterak kritické.

Právě velký čelní díl s předním oknem má chybně naznačené prostřihy a přiznám se, že jsem se musel při jeho tvarování podívat na fotku staré slepeninky (viz výše), jak to vlastně básníci mysleli s těmi ohnutými okraji (sloupky) . . .

Autoři nijak neřeší poměrně viditelné rubové strany blatníků – „obarvil“ jsem je přilepením lícových ploch – to je takový můj vzletnější přístup k vystřihovánce.

Následují sedačky…

… a ty dostaly „obšívku“ v podobě karosérie. Vše pasuje tak průměrně 😎 , neustálá retush je nezbytná:

Přibacnul jsem přední světýlka a blatníky. Ty jsou zespodu podlepeny černým papírem, aby nebyl vidět bílý rub. Udržet geometrii blatníků těchto veteránků není snadné a ani mně se to nezdařilo dokonale. Jako vždy, koukejte se na to raději z větší vzdálenosti, nejlépe přes tmavé brýle… 😉

Volant a střecha:

Střechu jsem se pokusil aspoň trochu natvarovat do vzhledu prověšené kůže, jako tomu bylo na angličáku i na skutečného voze:

Střechu jsem zespodu natřel černou vodovkou a naznačil nosnou konstrukci. Poprosím své drahé pomocnice o nadzvednutí vozu – ano, tááák, děkuji:

Dokonáno jest. Myslím, že modýlek dodnes poskytne hodně radosti a potěchy oka – a postačila jediná zažloutlá stránka z ABC. Malé srovnání s původní vyčihovánkou…

Více obrázků hotového modelu je jako vždy v Galerii – děkuji za pozornost.

-StF-