Název modelu: Jihočeský statek ze Soběslavských Blat
Autoři: Richard Vyškovský a Pavel Blecha
Vydavatel: ABC č. 15 / roč. 20 (vyšlo 7. 4. 1976)
Měřítko: cca N/1:160 (neuvedeno)
Rozsah: 2,8 str. A4
Počet dílů: 72 číslovaných, 104 fyzických
Doprovodný článek: ano
Lepeno: leden, duben-červen 2015, dokončeno 13. 6. 2015 (-StF-)

Mám v rukou další z letitých vystřihovánek, které člověk potkal za ta léta X-krát ve skupenství placatém, ale vidět ji dnes někde slepenou patří spíše k raritním zážitkům. Nuže, postavme tento stateček velký jako dlaň (no, trošku větší dlaň, řekněme dlaň vodního pólisty). V době, kdy toto národopisné dílo v abecečku vyšlo, jsem chodil do 5. třídy ZDŠ a spíše mne tankovala auta a letadla, na chalupky jsem hleděl s lehounkým despektem. Ale jak se člověk mění z malého cypíska na velkého cypisa, i hodnotový žebříček se obrací.

Statek se objevil na obrázcích v ABC ve známých článcích Martina Pilného věnovaných R. Vyškovskému:

• ABC č. 16/21, text „Malý Richard, ten se má“ (barevný obr. níže)
• ABC č. 16/28, text Slovo měl Richard Vyškovský (dva čb. obrázky). Foto: 3× Martin Pilný:

  

Statek je rovněž zabudován do legendárního kolejiště R. Vyškovského, které jsme mohli spatřit na velké výstavě konané k jeho 80. narozeninám v Muzeu Karlova mostu (říjen 2009-březen 2010). Foto: RoBertino a -StF-:

       

V ábíčku je vystřihovánka doplněna o doprovodný článek Kouzlo selského baroku, který čtenáři a modeláři přibližuje tento pohledný architektonický sloh. Dovídáme se, že statek z vystřihovánky nikde ve skutečnosti nestojí, spíše má ukázat pestrost prvků a detailů selského baroka. Text není podepsán, ale pochází téměř jistě od arch. Vyškovského. Barevné snímky připojil redaktor Martin Pilný. Dovolujeme si článek zde uveřejnit jako doplňkový text ke stavbě modelu – najdete jej zde.

Jde o jednu z posledních vystřihovánek druhdy velmi populární autorské dvojice Blecha-Vyškovský. Modýlek má specifický styl vykreslení podstavy – trávy, cest a kamení, typický pro dobové modely této autorské dvojice => v rámci zachování autenticity ji ponechám a nebudu zeminu překrývat moderními výdobytky travinného, keřnatého a plevelného průmyslu. Za ušetřený peníz si koupím žvýkačku SEVAK nebo PEDRO. Matlati budu z originálu, neb to skýtá vždy potěšení a výzvu maximální.

Hlavní návodné schéma je stále ještě v technickém pravoúhlém promítání – nárys, půdorys a bokorys, ale menší návodná kresba studny už je v příjemném a názornějším šikmém pohledu (obrázek najdete dále).

Nuže, lepmež:

1. Průčelí statku a obytná budova

Díl 2 (stěny obytné budovy) obsahuje dle mého soudu chybku – nedodělek: ozdobný okrový spodní pruh není dobarven – tož domaloval jsem ho vodovkami, jak mi má schopnost trefit barvu jedním krátkozrakým a druhým šilhavým okem dovolila:

 

Smontováno:

 

Následovala nejoblíbenější nezbytná část objektů selského baroku, a sice zdobný přední štít s prohnutými stříškami. Přidundána střecha (bytelně podlepena) – konstrukčně vše sedí bezvadně:

 

2. Špýchar

Špýchar neboli sýpka na obilí se lepí bez potíží, akorát jsem dvakrát zaváhal nad použitými chlopněmi – u dílu průčelní stříšky 46 chlopeň citelně chybí, jelikož se stříška musí uzavřít – není ji jak slepit. Čili dodělal jsem jí vlepenou chlopeň.
Naopak jedna chlopeň (pro přilepení štítu 43) přebývá u dílu střechy 40. Možná by šla použít při jiném pořadí lepení dílů, ale mně ta zálepka prostě překážela, tak jsem ji ufiknul:

 

Špejchar a průčelí statku hotovy (střecha špýcharu je podlepena):

   

3. Stáje

Přidány stáje, což je taková menší chalupka s lichoběžníkovým půdorysem připlácnutá ke špýcharu (střecha podlepena):

 

Práce autorů, pana Vyškovského a Blechy, je pečlivá, přesto jsem narazil na jednu nesrovnalost – spodní oranžový ozdobný pruh je u stájí užší než u navazujícího špýcharu – čili v místě styku budov ty pruhy nenavazují (viz obr. výše i níže):

Oprava by byla náročná – nakonec jsem se rozhodl, že to není bug, ale feature, a nechal jsem to tak.

Ovšem dva malé nedodělky číhají u střechy stájí – její spodní špičaté okraje přesahují čelem přes boky špýcharu a vykukující malé trojúhelníčky (na obou stranách) nejsou vypracovány – jsou tam vidět kusy chlopní => doplnil jsem tam malé trojúhelníčky červené střechy z náhradních dílů:

 

4. Stodola

Stodola vypadá velmi honosně – když si vzpomenu na tu prostou stavbu, jež zovala se stodolou u dědy Fridolína v Brušperku, tak tohle tady je přímo luxus – pilastry (reliéfní polosloupy), dva vikýře, oblouky… místní statkář musel být honorace:

 

Při spojování terénních ploch jsem narazil na dvě chybky – nenavazující kresbu. U zeleně by se to tak neprojevilo, ale pánové kreslíři rozsekli kameny. Šubráky jsou vejpůl a nepokračují na vedlejší ploše, na dvou místech. Tož, opraveno:

 

Stodola připlácnuta ke statku – vše celkem hezky sedlo, určitá drobná až decentní mordáž při nasazování budovy ke stájím nepřekročila mantinely pohodové práce. Jak vidno na prvním obrázku níže, opět nenavazuje oranžový dekorační pruh při zemi (stáje vs. stodola) – bylo (v mé hlavě) rozhodnuto, že jde o ZÁMĚR, nikoli chybu 😉 :

   

5. Drobničky

Pokračujmež drobnostmi kolem hlavní obytné budovy. Na řadu přišel plot předzahrádky. Klasické dilemno vzniklo – vyřezat laťky plotu či nikoli? Nakonec jsem se rozhodl vyřezat. Důvody byly dva:

1. Plot nevyřezal na svém modelu měřítkový terorista Michal Kavalier.
2. Plot nevyřezal na svém modelu jiného statku modelářský tenorista RoBertino.

Rozhodl jsem se nebýt třetím v pořadí a kůly jsem vyřezal, obřezal a jinak vykrouhal – no, byla to pakárna na entou, starý papír není na takové piškuntálie už moc zvědavý, plot se mi rozpadal na kusy, ale nějak jsem ho nakonec ukecal.
Jeho vrátka (díl 10) jsem otevřel dovnitř do zahrádky, jak naznačuje návodná kresba – i když ohybové čáry na dílu 10 naznačují otevírání ven:

   

Přídány další drobnosti – dva komíny (na které psaný návod zapomněl – nepíše se o nich), opěrák na rohu stodoly, za obytnou budovou zídka se zadními vrátky a na boku budovy dva opěrné pilíře:

 

Přední menší pilíř má šurou kresbu kamenů – autorům trochu jedou šutry z kopce a na jednom boku nenavazují. Ten zadní pilíř je o dost bytelnější než přední – patrně je na druhé straně zdi ložnice 😎 :

6. Studna

Název navždy spojený s určitou tísnivou temnotou díky majoru Zemanovi 😎 skrývá roztomilou stavbičku, zastřešenou studnu. V návodu se nepíše nic o ose rumpálu – použil jsem rovný měkký drátek z vánočních kolekcí. Návodná kresba (oproti hlavnímu schématu je už v šikmém pohledu) nechává rumpál nad dírou do mokrých temnot jen tak – prostě osička s kolem a nic víc:

To mne přimělo k malému vylepšení – na osku jsem namotal pásek papíru pro větší průměr rumpálu a na něj nit coby lano vedoucí kamsi do hlubin:

 

Kolo rumpálu mi připadá trochu moc velké na měřítko statku: ∅11,5 mm by bylo 1,84 m ve skutečnosti… hmm, autoři udělali doplňky prostě větší, pro univerzálnější využití v různě velkých kolejištích – budiž. V kole jsem vyřezal „vzduchy“ mezi paprsky. Přidána střecha na trámcích:

  

7. Žebřiňáky

Vystřihovánka obsahuje jako doplňky dva žebřiňáky, z nichž jeden je naložen senem – vskutku neotřelý nápad. Provedl jsem na nich klasické drobné úpravy, jako vyřezání „vzduchů“ mezi paprsky kol a v bočnicích (toto jen u prázdného vozu), přidání kovového kruhu z drátku na oj a prázdnému žebřiňáku jsem doplnil dvě příčky z balzových třísek spojující bočnice, aby tyto držely v úhlu.

Co ale stavitele ihned zarazí: žebřiňáky jsou měřítkově o dost větší než statek – ten je ve velikosti N (1:160), kdežto všechny doplňky (žebřiňáky, studna a včelín) spíše TT (1:120). Prázdný žebřiňák by na fous projel vraty statku, ale ten naložený ani omylem:

 

Jak si tento roztomilý úkaz vysvětlit – jistě se mohli pánové autoři hvízdnout v použitém měřítku. Spíše se ale přikláním k názoru, že jejich přístup k modelovému kolejišti byl v té době velmi svobodomyslný a volnomyšlenkářský, prostě žádný militantní stress se zmenšením reality s přesností na setiny milimetru, jak už velí moderní doba a technologie v tomto oboru.

Doplňky připojené k tomuto statku možná byly určeny pro širši použití v kolejištích různých měřítek, nikoli nutně v blízkosti této konkrétní stavby. Je to jen domněnka, v návodu se nic takového nepíše. Každopádně nadměrečné žebřiňáky umístím na podložce dál od vrat statku.

8. Včelín

Ten potěší – skládá se z pouhých dvou dílů, což dává pocit neobvykle rychlé radosti nad faktem, jak to papírové modelářství může rychle odsýpat od ruky 😎 :

9. Podložka

Jsme u konce. Vše, co bylo nakresleno autory, je vystříháno a slepeno. Zbývá tomu dát nějakou fazónu. Jak jsem už zmínil v úvodu, kresba terénu pánů BL-VYŠ byla velmi specifická a nelze jí upřít snahu o divočejší, přírodní realitu: terén je flekatý-členitý a s nakreslenými kamínky všemožných velikostí. Proto jsem povrch nezatravňoval a pokusil se o podobnou malbu i u nevelikého okolí (podložka je prostý kus kartonu z krabice olepený papírem).

Terén jsem natřel velmi jednoduše vodovkami, pro cestičky a šubráky jsem z části použil originály terénu z náhradních dílů (měl jsem k dispozici ještě jeden rozstříhaný exemplář této vystřihovánky). Sem-tam jsem picnul trochu molitanových chomáčků a neodpustil jsem si jeden strom, běžnou Nochovskou renetu, tentokráte v předsezónním období bez plodů:

Na nenaložený žebřiňák jsem přec jen něco naložil, a sice tři klády. Dalších 5 ks jsem uskladnil k boku stodoly:

No, a myslel jsem si, že je hotovo, oba klasičtí autoři tímto modelem dokázali rozdat hodně pohody. I pocit dobře odvedené práce se celkem dostavil.

TO URČITĚ!

Ve chvíli, kdy už jsem jen tak sám s nohami na stole zrazu model ma prebolel a popíjel šatónef-di-pap a jako kotě si předl, přihlásilo se mé černé svědomí v podobě rodilého kovozemědělce, syna severských kulaků a keltských metalových vymítačů ďábla, Michala Medium, an napsav mi následující: … mrkněme se na včelí úl. Takto je výlet a vlet včel nasměrován do prostoru statku a místa, kam se chodí pro vodu. Aby obyvatelé statku měli bezpečnější pohyb při získávání vody a včely nemusely řezat tak ostré zatáčky, doporučil bych úly nasměrovat opačně, do volného prostoru skýtajícího dostatek květů.

Tohle mi napsal. Tohle. Napsal. Mi. O včelách řezajících ostré zatáčky. O dostatku květů. Narážel na umístění včelína čelem ke statku:

Ovšem nemám už nervy destruovat a opravovat dokončený model, podobnou odpudivou činnost musím svěřit specialistům na řešení nepříjemných úkolů.

Jeden takový tým specialistek znám – i vytočil jsem tajné číslo do Lego Sparkiss Morning Clubu:

• Haló, je to tým pro ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ?
• (Ve sluchátku se ozval známý hlas Žofky) Ano, ŘEŠÍME PROBLÉMY. Sdělte jen nejnutnější informace – kdo, kde se nyní nachází a zda preferujete kalašnikov, nůž, rýč ála samurajský meč, elektrický proud, útočný dron, těžší koloběžku nebo rozvodněnou Svratku. Dále tu máme vysloveně humanistickou variantu pro fajnšmekry, knedle na paře s jahodama a stronciem.
• Éh, nic takového – ale děkuji za nabídku, jednou ji určitě využiji jako dárek jednomu občanu Liberce. Nyní potřebuji něco jiného – otočit včelín.
• Prosím???
• Otočit včelín – není mi rozumět?
• Je rozumět. Čili ukrást sklad munice?
• Ne ne, potřebuji na svém statku vyrvat včelín s kamennými základy a otočit jej o 180°. Chudáčci včelky to musej u mého sadu řezat od ostré zatáčky a už se tam stalo několik vážných nehod. Jedna včela nepřizpůsobila v zatáčce svou rychlost, stala se předmětem drobné početní úlohy o odstředivé síle a udeřila se o blízkou studnu. Výsledek: zlomené křídlo a čtvrtá noha, otřes nervového uzlu a flek na rumpálu. Druhý červnový víkend byl vůbec nejhorší za posledních pět let, musel jsem řešit čtyři těžká zranění a osm urážek (mé) cti, že prej na tom úhoru kolem stodoly není dostatek květů – fakt už se to bzučení nedá poslo…
• Stačí. Posílám vám tam dvě odbornice na těžší práci. Číslo účtu znáte – je stejné jako telefon. – píp – píp –

Fru-Fru a Dženny dorazily ještě téhož dne…

Včelín náhle povolil pod náporem silaček a chudák Fru-Fru se při pádu udeřila tváří o žebřiňák – vyrazila si jedničku vlevo nahoře. Kariéra zkušební modelky ve vietnamské tržnici je ohrožena!

Mezitím si Žofka před statkem pekla BBQ. Tentokrát ale neměla moc klidu…

Po uklidnění drobné lokální katastrofy, kdy mi nenávratně zmizela čtyři včelstva a v sousedních vesnicích hlásili mnoho pobodaných občanů, jsem konečně mohl nafotit svou nemovitost.

-StF-