Název modelu: KAMAZ 5320
Autor: Richard Vyškovský
Vydavatel: ABC č. 18 / roč. 23 (vyšlo 21. 5. 1979), reedice Déčka 5 (květen 1988)
Měřítko: 1:39 (neuvedeno), délka modelu: 185 mm
Rozsah: 2,3 str. A4 (+ malý náčrtek plachty)
Počet dílů: 49 číslovaných, 110 fyzických
Autorský kód modelu: VY-1.13
Lepeno: červenec-srpen 2014 (-StF-)

INTRO …

ČTK, 23. 8. 2014
Nákladní vozy, které do Luhansku doručily humanitární pomoc, odjely zpět do Ruska, vrátilo se všech 227 kamionů.

ITAR-TASS, Reuters, 24. 8. 2014
Na Ukrajinu se původně vydalo 227 kamionů. Z hlášení Ruské celní správy ale vyplývá, že hranici zpět přejelo jen 226 vozů. Snad teda Pavka se Sašou, celníci v záloze povolaní zpět do služby, počítali dobře – vozy se dost rychle míhaly. Saša tvrdí, že dnes nepil a že v jeho bloku je opravdu jen 226 čárek. Pavka přikyvuje.

ITAR-TASS, Nova, 25. 8. 2014
Ukrajinští vojáci operující v blízkosti hranic s Ruskem zatkli podezřele vyhlížejícího civilistu, který si vykračoval směrem k hranicím. Neměl u sebe žádné doklady, ani peníze, ani plaskačku vodky, lautr nic. Po jemně nátlakovém výslechu vyšlo najevo, že jde o ruského řidiče kamionu s humanitární pomocí, který mu byl ukraden a zmizel neznámo kam. Šofér Nikita (zvaný „Niki“ pro svůj neohrožený styl řízení) vypověděl, že normálně řídil v koloně celou cestu, ale v jednom okamžiku si musel odskočit „na malou“ s tím, že kolonu hravě dožene. I zastavil svůj vůz u krajnice a odskočil si do blízkého křaku, pískaje si přitom jakýsi směšný (český!) šlágr „Řidič, ten tvrdej chleba má“.
U sloky „…ví, co je karburátor, rozdělovač a rychlostní skříň“ najednou dostal naplacato rýčem do tváře a naostro násadou smetáku do pozadí. Poté se svalil a chvíli se mu zdálo, že hraje hlavní roli v budovatelském snímku „Žito vymlátíme včas“, načež omdlel.
Když se po nějakém čase probral (na jeho hodinkách Poběda bylo o dvě hodiny méně, než když vyskočil z vozu), zapnul se nejprve a poté vykročil ke svému náklaďáku – který tam ovšem nebyl!
Niki zdrceně dodal:
„Ňa Marija skara! V tom gruzavíku bolo 10 000 fľaší vodky! Chatěl som sja zastréliť, ale němal som ssabój svajú púšku … ja něchačú na Síbir … ale otěc mogl by dať němnóžko zo svajích zasób, desjat týsjača fľaší aňi něpozná …“

ČT Ostrava, 24. 8. 2014
Z hraničního přechodu Velké Karlovice – Makov přišla zpráva, že jeden ruský kamion překročil vysokou rychlostí přechod směrem ze Slovenska do České republiky. Podpraporčík R. P. začal podezřele hlučné vozidlo stíhat, ale v ostrém stoupání na Bumbálku mu chcípl jak služební moped, tak mobil. Sjel tedy zpátky dolů do své služebny na volnoběh a zalarmoval dálniční policii. Kamion se ale na dálnici dosud neukázal.

Týdeník Rožnovjanek, tribuna občanů Rožnova pod Radhoštěm, 29. 8. 2014
Naše Valašské muzeum v přírodě, známý to skansen, navštíví ročně tisíce zahraničních turistů. Co ale pálí nás, Rožnovjany, je to, že hosté mnohdy neparkují na vyhrazených placených parkovištích. Náš zpravodaj Alois M. zachytil minulou neděli křiklavé porušení zákazu vjezdu do skansenu – jakési hlučné slečny neváhaly zaparkovat svůj těžký kamión přímo mezi dřevěnicemi! Do noci se pak z těch míst ozývaly neslušné opilecké písně. Přivolaná policie chtěla zjednat pořádek, ale záhy se opila také. Druhého dne naštěstí nezvané turistky odjely. Přinášíme alespoň jeden snímek našeho odvážného reportéra Aloise:

Pan architekt oslavil letos v červenci 85 let, i vytahuji na jeho počest modýlek přesně o půlstoletí mladší, který se už málo vídává – ruský valník KAMAZ 5320.

Váhal jsem, zda matlati z prvního ábíčkovského vydání, anebo z Déček ABC č. 5. Ani jeden tisk není ideální. ABC má sytější barvy, Déčka zase nemají slité jemné kontury … nakonec volba padla, rozškubu originál z ABC. Čili opět menší bitva s letitým, chlupatějším papírem:

Tento Kamaz neměl uvedené měřítko. Vyšel ještě před startem klasické řady stavební techniky 1:32 a on k ní moc nepasuje – je menší, dle nákresů mi zpětně z dokončeného modelu vyšlo 1:39 (jednotlivé rozměry kolísají mezi 1:38-40). To je škoda, i proto možná nebyl tento model tak oblíben ( 😎 ). Možná by obstál v nějakém seskupení techniky v perspektivě, tedy vzadu.

KAMAZ 5320 – stavba modelu

Jdeme na to – začíná se podvozkovou konstrukcí a naznačeným motorem. Jak vidno, na rubu vyžužlávanky je střih na gramofon z papíru, systém LoFi Stable Hand Manual Rotation Turntable Mono Dynamic MiniBass Sound, jehož likvidace mne, coby fandu LP-SP-EP-fošen, dostatečně zdrtila:

 

Modely značky RV jsou pohledné, ale nikoli bezchybné. Na podvozku je první past – díl 29, skříňka, tj. ten modrý kvádřík napříč za motorem, má špatně naznačený prořez, na opačné straně. Náhodou mi to včas došlo a povedlo se mi ten díl totálně nerozpárat:

 

Ale to bylo jen zahřívací kolo. Na řadě je kabina a u ní černé blatníky. Vnější oblouk blatníků je kratší o 4,5 mm. Už-už jsem si říkal, že naopak, že jsou delší boky blatníků a chtěl jsem je ufiknout, ale pak mi za vteřinu dvanáct docvaklo (nůžky v ruce), že boky nesmím stříhat, naopak, je třeba prodloužit oblouk:

No, musím přiznat, že v den Mistrových narozenin jsem na něj vzpomínal s lehkými kletbami, což se mně, mírumilovnému člověku, stává maximálně jednou za 25 let 😎 . Jeden blatník jsem nastavoval ve stavu, kdy už byl přilepen na kabinu – fajna robota! – druhý jsem nastavil ještě před přilepením.

Pan architekt udržuje nebohého patlala (tj. momentálně mne) ve střehu i při čtení návodu – je zde opakovaně chyba v přehození slov „levý“ a „pravý“ u blatníků a stupaček. Najde se i chybka v čísle dílu (v textu) a také drtivé sdělení, že reflektory slepíme „z dílů 49 (vždy jeden pojednaný a dva pojednané).“ Nad touto poezií jsem se musel zamyslet. Došlo mi, že tam chybí předpona ne- a jde o jeden díl vybarvený (vnější) a dva nevybarvené (podlepovací). Šotek pěkně řádil u étovo savjétskovo gruzavíka.

Kabina samotná „sedí“ celkem dobře a přesně – jistěže má tendenci změnit tvar do proporcí neelegantních => vypodlepena kousky pevnějšího papyru. Blatníky nemají řešen rub => začernil jsem je. Přebarvil jsem vodovkou i vnější oblouky blatníků, jelikož jejich čerň nebyla zdaleka dokonalá – flekatá a místy dofialova. Tenkou šedou linku na blatnících (patrně náznak prolisu) jsem provedl ručně štětcem, jelikož v tisku se slévala:

  

A dosavadní sestava nasucho:

Přidundána valníková korba, dvě boční nádrže a zadní zástěry:

 

Jak znalí dřívější lepitelé tohoto autýtka již vidí (obr. výše vlevo), i když jsem vyřezal ony 4 prořezy v korbě, nepoužiji 4 držáky (dorazy) na bocích korby, na kterých má sedět plachta – nejsou reálné ani nevypadají nijak přitažlivě. Plachta bude mít dorazy uvnitř. Ovšem zaplácnul jsem ona 4 místa uvniř korby kouskem příslušného dílu držáků. No, že by to vypadalo nějak gor seksy, to ani ne.

Vyčihovánka obsahuje další chybky – jako by Mistr RV neměl správně pří-kladný vztah k charóšej savjétskoj těchníke – hm-hm-hm … 😎

• Vnější čela korby 36 se liší kresbou – to zadní má nakreslené zámky => měla by mít různá čísla dílů.
• Těla nádrží (válce 32) mají po zkroužení viditelně menší průměr než kruhová čela 33 => buď nutno přistruhnout čela, nebo válce navinout na větší průměr (což jsem provedl).
• Nádrže se lepí na úchyty natupo, což je méně obvyklý prvek u vyškovánek – dobré, OK. Na úchytech je drobná chybička v grafice – je tam jakási čárka navíc, ale to je detail.
• Zástěrky u zadních kol ovšem obsahují větší zradu, a sice že jsou obě pravé. Liší se grafika chlopně u levé a pravé zástěrky. Musel jsem levou zástěrku odstřihnout od chlopně, tu dát správně na místo a zástěrku nalepit ke spodku korby natupo. Obrázek ukazuje stav již po opravě (shoda barevnosti návazných dílů je správně dobově mizerná):

Přistupuji k další drobné úpravě, na čelní masce. Přestaly se mi líbit světlomety orámované černou – vytisknul jsem si tu světlou masku, prořízl mřížku a světla nechal se světlým okrajem. Přidána zpětná zrcátka s kouskem staniolu:

 

Pokračuji koly – hmm, Žofka a Fru-Fru by se na tento rutinní džob dobře hodily … 😎 . Pláště kol mají vykreslen dezén, což není špatné a modelu to přidá na vzhledu:

Tak gruzavík kamzík užé staít na kaľcách …

 

Celkem dobře „sedí“ na všech čtyřech … vlastně na všech deseti:

Připlesknuta kývací kabina. Původní otvory v šasi pro osu otáčení kabiny jsem musel zalepit a udělat nové, posunuté o 2 mm dopředu a o 1 mm výše, aby kabina sedla lépe na své místo:

 

 

 

Model je prakticky hotov – před výrobou plachty jsem se ještě rozhodl pro drobná kosmetická vylepšení:

• Chobot (komínek) sání je nahoře ukončen jen plochým krytem => provedl jsem na něm objemnější „čepici“ a nalepil mimo osu komínu
• Madlo vedle dveří kabiny je jen nakresleno => provedeno „3D“ z tenkého pásku papíru
• Modelu citelně chybí výfuk, nějaký nesložitý by se přitom určitě na vystřihovací stránky vešel. Doplnil jsem jej – jednoduchou rourku vykukující zpod levé nádrže, zalomenou do šasi.
• Na dveře vedle zpětných zrcátek doplněn drobný štítek s typovým číslem vozu 5320
• Blinkry na bocích kabiny jsou jen bílé (zapomenuto při barvení?) => nabarveny oranžově a zakápnuty Herkulesem pro lesk a plasticitu
• Herkulesem zakápnuta či zatřena všechna světla a odrazky
• Pro celkový výčet úprav ještě zmíním již uvedené změny: zpětná zrcátka – prořezány držáky a doplněny zrcadlové plochy kouskem staniolu; přední bílá maska – nalepen extra vytištěný kus s prořezanými otvory chladiče:

 

 

 

Valník je hotov, zbývá plachta. Ve vystřihovánce je jednoduchý náčrtek okrově zbarvené plachty s potřebnými rozměry. Ovšem plachta uvedených rozměrů se mi nezdála tvarově optimální – byla příliš nízká a úhel horního zlomu příliš ostrý:

• Bok plachty jsem na výšku zvětšil z 33 na 41,3 mm
• „Střecha“ plachty má mít dle náčrtku šířku 34,5 mm po obou stranách => zmenšil jsem na 33,45 mm, čímž se úhel „střechy“ zvětší a střecha se „zplacatí“
• Barevnost plachty – jistě lze použít nějakou jednolitou barvu (náčrtek je okrový). Je ovšem dobré na okraje plachty alespoň naznačit úvazy, ať není plachta příliš prázdná a sterilní. Zvolil jsem barvu jinou, modrou, dle dobových obrázků, a se stylovou reklamou – za inspiraci děkuji tomu hříšnému modeláři, který si říká RoBertino … 😎
• Plachtu jsem vytiskl na laserové tiskárně na papír 120 g, aby se přiměřeně leskla, a před slepením prolámal na vhodné hraně pro naznačení zvlnění dle vnitřní konstrukce korby
• Zevnitř je plachta podlepena (v bodech, aby se neponičilo zvlnění) a zpevněna třemi špejlemi, aby vydržela i pevnější a neopatrné uchopení:

 

A může nastat slavnostní okamžik – nasazení plachty na valník. Ještě si zběžně porovnejme skutečný vůz a model (foto vozu vlevo vypůjčeno ze stránky www.kamazopt.ru):

 

Model a návod obsahuje několik drobných logických chyb, které ale nemají vliv na výsledný model. Některé jsem již popsal výše, další jsou tyto:

• Zarážek kol č. 44 je celkem 16 ks, ovšem jen 8 jich je nakonec viditelných, čili u poloviny z nich si autor mohl ušetřit práci a neprokreslovat je
• Vnější (viditelné) boky kol jsou u všech kol stejné – je tedy nadbytečné je u předních kol označovat jako díly 39 a u zadních jako díly 40 – postačilo by jedno číslo.

Přes všechna úskalí je stavba Kamaze příjemná, nesložitá a s pohledným výsledkem na konci – jak jsme u modelů značky „RV“ zvyklí.

 

Snímky hotového modelu najdete v Galerii.

-StF-