Papíroví hrdinové.cz
Prezentace jednotlivých svazků:
- Svazek 1 – vystřihovánky hrdinů od pravěku po turecké války v 16. století – vyšlo 16. 10. 2023
- Svazek 2 – vystřihovánky vojáků z období od Bílé hory do začátků Čs. republiky (1620-1920) – vyšlo 1. 12. 2017
- Svazek 3 – vystřihovánky vojáků Československé a České republiky (1920-2013) – vyšlo 17. 6. 2019
- Svazek 4 – sokolské vystřihovánky – vyšlo 11. 7. 2018
- Svazek 5 – zvažován
Rozhovor s autorem publikace Josefem Kropáčkem zaznamenal spoluautor a grafik Robert Pavelka:
Při dlouhé cestě k realizaci knihy jsi nacházel samé vstřícné přístupy, nebo taky nějakou závoru přes cestu?
Závora bych tomu asi neříkal, ale spíš hledání cesty. Přirozeně jsem se trápil, když jsem se musel rozhodovat, zda zařadit do knihy to či ono.
Nápad na vytvoření publikace s vystřihovánkami vojáčků vzešel od mého kolegy z práce, který se zabývá něčím, co přesně nedokážu popsat, aby to nevyznělo špatně. Prostě obleče se do dobové uniformy a s kamarády si „hraje na vojáky“. Na jaře tohoto roku jsem si koupil dvě knihy o vystřihovacích figurkách vojáčků od španělského sběratele Rafaela de Francisco Lópeze. Měl jsem potřebu se jimi pochlubit a kolegovi jsem je ukázal. Po jejich prolistování vyřkl něco ve smyslu, že se svou sbírkou bych mohl určitě udělat také takovou knihu. Myšlenka se mi zalíbila a zrála a zrála a v květnu 2017 o publikaci projevili zájem v Čs. obci legionářské. Nápad vydat české vojáčky se líbil a ujal. Na rozdíl od španělských knih naši Papíroví hrdinové.cz obsahují primárně stránky určené k vystřihování a zbytek zaujaly stránky, na nichž představujeme ostatní vystřihovánky vojáčků. Nešlo tedy o závoru, jen se stále přemýšlelo o ideálním formátu, který zaujme co nejvíc čtenářů–vystřihovačů. Věřím, že i nápad na rozdělení do čtyř publikací je správný.
Vzpomeneš si na první vojenskou vystřihovánku, která připlula do Tvého archivu? A zároveň na tu nejcennější, čistě z Tvého pohledu, tedy ne nutně z hlediska finančního?
Těžko vzpomínat. Problém je s definicí archivu. Regulérně první vojáčci přišli s ábíčkem. Určitě první byli v roce 1978 husitští bojovníci z bitvy u Ústí nad Labem od Karla Tomana – to ale ještě nebyl žádný archiv, bylo mi devět let. Pokud budu počítat, že právě vznikající sbírce vystřihovánek jsem začal říkat archiv někdy v roce 2002, tak to nejspíš byli zase husité. Tentokrát ale z roku 1956 vydané nakladatelstvím KLHU. Možná ale o něco dřív jsem sehnal vystřihovánku Karlštejna od Richarda Vyškovského a Pavla Blechy nebo vojáků z Mladých lét nebo ze SNDK… bylo toho na začátku mé „posedlosti“ vystřihovánkami dost a už si to přesně nepamatuji.
Jmenovat pro mne nejcennější vystřihovánky s vojáčky je velmi těžké. Nejstarší arch s vojáky, co mám, pochází z roku 1865. Nejstarší české vystřihovánky vojáčků (husité) v mé sbírce jsou z roku 1919. Jistě zajímavou a vzácnou položkou v archivu je arch s francouzskými vojáky podepsaný největším vydavatelem vystřihovánek 19. století, Nicolasem Pellerinem z Epinalu z roku 1891. Obecně ale platí, že každý nový historický přírůstek do sbírky, jenž přinese jakoukoliv novou informaci, je srovnatelně vzácný s ostatními. Evidenci nákupů, kolik co stálo, si raději nikde nevedu – bylo by to depresivní čtení 🙂 .
Do kterého období s pohledem na vystřihovací vojáčky by ses chtěl probudit?
Do žádného. I když mne válka nějak fascinuje, tak bych se určitě do žádné vřavy, kde umírají lidé a vznikají hrdinové, dostat nechtěl. Jsem nevoják, odkroutil jsem si „civilku“. Takže z morálního hlediska konfrontaci zbraněmi odmítám. Přejme si, abychom tohoto probuzení byli ušetřeni všichni. Jsem rád za papírové vojáčky, kteří nepůsobí tak agresivně, na rozdíl od počítačových her. Ovšem progres nezastavíme, ale pokusit se ho pozdržet našimi papírovými hrdiny snad můžeme.
Dokážeš z hlavy s přesností na sto osob odhadnout, kolik máš v archivu vojska – myšleno skutečně postaviček, ne archů?
Zbláznil ses? Takovou otázku mi pokládat. Odhadem mohu plácnout, že mám několik armád sever a několik armád jih, východní a západní front, desítky divizí, bataliónů, stovky rot, jednotky motorizované pěchoty, husarské jízdy, dělostřelecké pluky, armádní hudby… a samozřejmě stovky pěšáků. Kdyby se všichni měli utkat v jedné bitvě, byl by to asi pěknej masakr. Mimochodem, jeden italský panovník z 19. století měl papírovou armádu o více než 20 000 „mužích“.
Sníš o tom, že jednou převedeš na vystřihovánku i papírové archeology?
Jsou sny, kterým se rád vyhnu 🙂 . Nebo si myslíš, že jsou papíroví archeologové takoví hrdinové, aby někomu stálo za to si je vystřihnout? Zatím jen věřím, že se nám podaří vydat celou plánovanou čtyřdílnou sadu včetně sokolů, a když bude ještě zájem, tak bychom udělali bonusem papírové hrdiny s českými hasiči, policisty a zdravotníky.
(Pozn. -StF-: Jedna vystřihovánka papírového archeologa existuje, zkompiloval ji kolega ing. Václav Jančata v roce 2004 – obr. vpravo.)
Mimo otázky a odpovědi bych rád na závěr poděkoval všem, kdo byli u zrodu Papírových hrdinů.cz. Počínaje kolegou z České televize, vedoucím pyrotechniků a zbrojířů Honzou Kovalčíkem, který dostal onen nápad, šéfredaktorem ABC a velkým kamarádem Zdeňkem Ležákem, který mne seznámil s úžasným a skvělým člověkem Jirkou Charfreitagem z Československé obce legionářské, který nás podpořil a „protlačil“ knihu do tisku. Velké díky náleží příteli a kolegovi sběrateli, modeláři a především papírovému archeologovi Standovi Fajkusovi za pomoc s hledáním správných slov a jejich užití. Nevyslovitelné díky patří Robertu Pavelkovi, o kterém záměrně nenapíšu nic bližšího, protože by to bylo stále málo.
Rozhovor se spoluautorem a grafikem publikace Robertem Pavelkou zaznamenal autor Josef Kropáček:
Máš spočítáno, kolik je v knize předvedeno vystřihovánek?
Hrdě se přiznám – nemám. Nevím, kolik listů vystřihovánek jsem upravoval, protože se některé nepoužily, jiné se musely předělávat nebo přizpůsobovat i dvakrát – pro samotné vystřižení a jako náhled. A protože jsem právě psal materiál o Rychlých šípech v televizi, budu tak trochu Mirkem Dušínem, nepůjdu to honem do knížky spočítat a statečně sdělím, že nemám ponětí. Ostatně když Standa Fajkus spočítal, že ve druhém dílu knihy Papírová archeologie je 800 obrázků, které jsem ve všech případech musel otevřít, barevně vyvážit, poladit, použít požadovaný formát a doostřit, nechtělo se mi to věřit.
Měl jsi někdy svou papírovou armádu?
Samozřejmě že měl – dokonce si vzpomínám, že jsem ji dostával od mé matky, když mi vyhazovala haldy časopisů do sběru, tak asi jako kompenzaci. Stály tehdy korunu, tak to byl hodně nevýhodný obchod, pro mě pochopitelně… Další arch mi přibyl do sbírky ve škole, protože naše paní učitelka zavedla přání k svátkům a narozeninám a to doprovázely i drobné dárky. Ještě dnes si umím vybavit některé postavy a jak jsem si je opíral o stěnu na prádelníku. A jednoho vojáka jsem dokonce obětoval a vlepil ho do kroniky pionýrské družiny v naší třídě – když jsme byli na branném dni v hostivařském pionýrském táboře. I na toho „papíráka“ si dobře pamatuji, byl to voják s minohledačkou.
Co tě na tvorbě knih o vystřihovánkách baví?
Kromě soustavného boje s Josefem – což sem samozřejmě nepatří (smích) – bych řekl takový klasický postup: Podívám se na hromadu obrázků, vyslechnu, co kam patří, a pak po několika hysterických záchvatech začnu přemýšlet, jak to na stránky opravdu dostat. To je jeden aspekt, takový ten tvůrčí. Přiznávám, že zajímavé je i opravování poničených letitých archů, ke kterému přistupujeme výjimečně a jen kvůli zachování celistvosti.
Dalším rozměrem je vůbec možnost se při vytváření knížek o vystřihovánkách seznámit s těmi, které jsem nikdy neviděl slepené, což je třeba případ Papírové archeologie 1 a 2, nebo s naprosto mně neznámými. Třeba u Papírových hrdinů.cz jsem sice tušil, že vojáčků bylo asi dost, ale motivy a šíře záběru mě překvapila. I když, jak říká kolega Josef, co tehdy měli chudáci naši předkové bez rozhlasu, televize a hlavně internetu dělat? Pokud nechtěli poslouchat živý internet reprezentovaný místními drbnami, sáhli po nůžkách a vystřihovali… a dost možná pak s vojáčky doma sváděli bitvy, aby si vynahradili neúspěch v nějaké té skutečné.
Máš svého oblíbeného papírového hrdinu a kdo je to?
To je hodně záludná otázka, protože je těžké ukázat. Spíš bych ji posunul o kousek dál – nejčastěji jsem vystřihoval z archů hokejisty: počátkem 70. let byla vydána čtyři mužstva – tuším, že jedno mělo modré dresy, další červené, pak bílé se zelenočerveným lemováním a žluté. Ty jsem pasoval na Švédy a pokoušel jsem se jim domalovávat tři korunky. A potom, což možná zní u chlapce až podivně, jsem často stříhal oblékací panenky z papírových krabic, ve kterých byla dětská krupice – tu jsme baštili s mladším bratrem. Nejčastěji to dopadlo tak, že chuděra papírová dívka zůstala neoblečená, protože jsme v našem dětském binci šatečky ztratili. Jelikož se krabice kupovaly i nadále, byl nakonec přetlak dívek – až jsem objevil skutečné vystřihovánky a děvčata na čas z mého života zmizela.
Jako člen týmu papírových archeologů sníš o nějakém objevu?
Pokud bych měl vyslovit to největší přání, tak konečně rozetnout náš gordický uzel a dopátrat se identity mnohokrát vzpomínaného autora vystřihovánek v ABC pana Ladislava Müllera. Jen když si vzpomenu, že už to jednou vypadalo hodně nadějně a pak přišlo rozčarování, mě v mém snu utvrzuje. Bez ohledu na velký boj s každou jeho vystřihovánkou by si zasloužil, aby v historii přestal být bílým místem. Kdybych pak mohl přidat ještě takový malý bonus, tak bych moc rád zažil vyslovenou utopii: objevit a přinést vydání nějaké vystřihovánky, ukázat ji Pepovi nebo Standovi Fajkusovi a oni by museli zdrceně přiznat, že ji vůbec neznají. Z čehož plyne, že se mi hodně líbí sci-fi…
Josef Kropáček & Robert Pavelka, prosinec 2017
máte můj neskutečný obdiv – hrdinové
Bajecne cteni, jen tak dal pokracujte v zasluzne praci, panove. Diky za kazdy clanek a vystrihovanku.