Název modelu: Laurin & Klement 1905 Voituretta
Autor: Jaromír Svoboda
Vydavatel: ABC č. 4 / roč. 12 (vyšlo 26. 10. 1967)
Měřítko: neuvedeno (délka modelu: 84 mm)
Rozsah: 0,8 str. A4
Počet dílů: 11 číslovaných / 20 fyzických
Lepeno: první pokus z originálu: 2002; druhý pokus z laserové kopie: červen-červenec 2011 (-StF-)
Další info:
– Kartička Technického atlasu z ABC č. 21/30, autoři Petr Minařík (text) a Vladimír Bidlo (kresba);
– Laurin & Klement 1905 Voituretta byl prvním modelem autoveteránu v časopise ABC;
– zároveň byl prvním vozem čtyřdílné řady oldtimerů nazvané výchovně a hygienicky, jak se tehdy slušelo a patřilo…
Jen výjimečně se pouštím do stavby téhož modelu znovu – život je příliš krátký na takové psí kusy a skříně jsou zoufale plné modelů, na které mi asi nikdy nezbude čas – navíc je zakázáno si brát vystřihovánky a Herkules s sebou do hrobu…
Přesto jsem se do tohoto malinkého oldtimeru pustil (v roce 2011) znovu – jednak nezabere moc času – skládá se vyloženě z pár dílů – a jednak jsem jej chtěl slepit trochu lépe než před lety. Tehdy jsem jej zmastil přímo z chlupatého ábíčkovského originálu a dnes se mi už nezamlouvá v mnoha ohledech – volant, geometrie a provedení blatníků, neprořízlé „vzduchy“ v listových perech, kola… no, aby trochu zapadl do řady veteránů, které poslední dobou mastím, bylo třeba jej sklejnout iščo adin raz 😉 .
V krabicích s dětskými poklady jsem objevil starý, omlácený a zežloutlý plastový igráček, který kupodivu přežil do dnešních dnů a který možná stál modelem panu Svobodovi – ale spíše ne, igrák zobrazuje typ z roku 1906 – má již stupačky. Ani nevím, zda se už tyto hračky prodávaly ve druhé polovině 60. let, neboť tento přeživší pochází tak z roku 1973 a je z oné známé řady plastikových autíček IGRA OLD TIMER. Jen mne zaujalo, že je stejně velký, jako ábíčkovský papírák – vlevo je onen první pokus lepený z originálu v roce 2002:
Laurin & Klement 1905 Voituretta – stavba modelu
Návodná kresba Jaromíra Svobody má svoje čaro, včetně ultraoriginálního řešení vnitřní strany kol pomocí „náboje“, který se vytvoří přímo z dílu kola:
Původní vystřihovánku jsem upravoval jen minimálně, sem tam jsem jen obtáhl nějakou čáru kvůli nesoutisku. Na modelu jsem ponechal cedulky, které z tohoto vozu dělají závodničku v oné ábíčkovské „rallye“, i když jsou i na originálu velmi nezřetelné – především nápisy Fluora rallye. Vytisknuto na laserové tiskárně na papír 160 g:
Díl krytu motoru není příliš přesný, stejně jako zadní karosérie – jak známo, Jaromír Svoboda ve své době kreslil rukou volnou a nezatíženou, měl svůj osobitý styl (např. experimentoval s fotografickými fragmenty ve vystřihovánce) a že někde ujíždí milimetr, ho příliš netrápilo. Takže je nutno semo-tamo přimordovat, přistřihnout a přiretušovat chybky.
Karosérie smontována. Viditelné (bílé) rubové strany blatníků a skládací střechy nejsou autorem řešeny ⇒ blatníky jsem podlepil zeleným papírem a střechu jsem z druhé strany zatřel šedou vodovkou. Zbývá volantík a kolca:
Oproti své předloze má modýlek příliš masívní pneu – byl jsem si toho vědom už po sestavení první laurinky – měly by to být spíše takové obruče. Ovšem v úpravě pnojmatik mi zabránily tři silné aspekty:
- Zásah do původní staré vystřihovánky by byl příliš velký (ztráta identity modelu);
- lenost;
- oprávněné pochybnosti o tom, zda bych to vůbec věrně svedl.
Laurinka je vybavena originálním transparentem s nápisy START a Fluora rallye. Návod kouzelným způsobem doporučuje upevnit transparent na žerdě a ty pak do stojanů z půlek bramboru (!) nebo modelíny.
Veterán se lepí bez větších problémů a po sestavení vypadá atraktivně a nadčasově. Je třeba věnovat zvýšenou péči blatníkům, u kterých je obtížné udržet správnou geometrii – to platí všeobecně pro autoveterány s blatníky na jemných držáčcích.
Foto s prvně lepenou Voiturettou doplněnou o transparent (místo brambor jsem použil korkové špunty… víno jsem už dopil):
Takže jsem to dokutálel do cíle, přišudlán volantík, kolieska a biomechanický startér, čiliže klika k motoru, která ve šmikánce není obsažena.
Voituretta číslo dvě jest hotova:
A takhle vypadají tři sestřičky – zleva původní spatlaninka z originálu ABC, uprostřed druhý pokus a vpravo příbuzný igráček:
Čtenáři knihy Papírová archeologie 1 již vědí (dočetli se to na straně 55), že v roce 2004 došlo k památnému setkání tří laurinek v Národním technickém muzeu v Praze. Vašek Jančata při té příležitosti vyfotil vícero snímků – uvádím zde alespoň tři. Na pravém předním blatníku skutečného vozu leží model z ABC a vedle pak jeho obří papírová zvětšenina, spíše předělávka v měřítku 1:2,5 (!), kterou nádherně v témže roce zhotovil Josef Kropáček na zakázku sběratelky panenek. Model drasticky zvětšil a musel hodně upravit, v podstatě celý znovu vytvořit, načež vůz posloužil jako exkluzivní svatební auto pro panenku u paní sběratelky:
Závěrem dovolte trochu auto-reklamy 😎 . Snímek původní laurinky se dostal dokonce na obálku i na vnitřní stránky někdejšího výborného polského papíráckého časopisu Kartonówka, č. 1/2002 (roč. V). Pan Grzegorz Pomorski, šéf GPM a vydavatel Kartonówky, na akci Morava Open 2002 v Olomouci (dnes již zaniklé, ovšem kdysi parádní) už asi neměl co fotiti, tak řekl: „Stanisław, pokaź tej pokrotke!“ a už exponoval. Nablblého úsměvu a monoklu kolem levého oka si nevšímejte…
Pozornému patlalovi neujde, že se pan Grzegorz dopustil v popisce snímku několika nepřesností – pramenily zřejmě z toho, že jsme spolu o modýlku mluvili jen zběžně a on si nepsal poznámky k foceným objektům:
- Předně nejde o Tatru – tady zapůsobilo zřejmě to, že věděl, že pocházím z Kopřivnice, města automobilů Tatra, tak přece bych nemastil nějakou škodovku, že 😎 ;
- stáří vystřihovánky bylo v době focení 34,5 roku. Přibližných „30 lat“ tedy lze akceptovat, ale není „starší o spoustu let oproti staviteli“ – to bohužel nikoli, spatřil jsem světlo světa již o pár let dříve než tato laurinka.
Více obrázků modelu najdete jako vždy v Galerii.
-StF-
