| Název: | Laurin & Klement 1907 – omnibus |
| Autor: | Ladislav Müller |
| Autorský kód: | ML-18-00 |
| Vydavatel: | ABC č. 14 / roč. 19, vyšlo 21. 3. 1975 |
| Měřítko: | Neuvedeno, cca 1:35 |
| Rozsah: | 1,6 strany A4 |
| Počet dílů: | 30 číslovaných, 57 fyzických (+ 2/4 šablony pro drátky) |
| Stavba modelu: | Ano |
| Fotogalerie: | Ano |
KRÁTCE O PŘEDLOZE MODELU – Laurin & Klement 1907
Ve slovnících najdeme u pojmu omnibus následující popisek: nekolejové potahové vozidlo tažené koňmi a určené pro dopravu cestujících po stanovené trase podle jízdního řádu. Ovšem postupem času se tento výraz začal používat i pro předchůdce autobusu.
Müllerův model se váže k první „autobusové“ trase v Praze realizované v úseku od Malostranského náměstí přes Nerudovu ulici na Pohořelec. Tato linka o délce 1600 metrů s devíti zastávkami byla provozována Elektrickými podniky královského města Prahy, ale od samého počátku ji provázela nepřízeň osudu. Její provoz trval pouhých 19 měsíců, a přestože byla trasa pět měsíců před uzavřením prodloužena „přes vodu“ na Křížovnické náměstí, nakonec na téměř šestnáct let opustily omnibusy ulice hlavního města.
Pro zmíněnou trasu byly použity čtyři různé stroje: Aries (Francie), FIAT (Itálie), Gaganeau (Německo) a konečně ten, který nás bude zajímat nejvíce: Laurin & Klement vyrobený v roce 1907 a nasazený do provozu na jaře dalšího roku. Poněkud se rozcházejí informace o přesném označení, někde je uváděn typ F, jinde zase HOP (zkratka znamená H = horský typ, O = omnibus, P = Praha). Musíme si uvědomit, že v této době prakticky neexistovala sériová výroba, každý stroj byl de facto originálním výrobkem (ačkoliv například u typu HOP je uváděno 31 vyrobených vozů). Po celou dobu existence zmíněné linky, tedy od 7. března 1908 až do 17. listopadu 1909, jezdil L&K bez technických potíží nebo dokonce havárie (což se o jeho konkurentech říci nedá). Poté, co byl provoz na lince Křížovnické náměstí – Pohořelec ukončen, byl omnibus přestavěn na speciální technický vůz s výsuvnou montážní plošinou, určený pro kontrolu tramvajových trolejí:
Omnibus L&K – technická data:
- Podvozek: žebřinový rám z kovových profilů U
- Rozvor: 2780 – 2860 mm
- Hmotnost: 3,8 – 4 tuny
- Doporučená kapacita: 12 sedících a 5 – 7 stojících cestujících
- Motor:
- Čtyřválec chlazený kapalinou, čtyřdobý, zážehový s rozvodem SV, uložený vpředu
- Pohon zadních kol řetězy
- Objem: 2438 cm3
- Vrtání×zdvih: 84×110 mm
- Výkon: 21 k (15 kW)
- Nejvyšší rychlost: cca 60 km/h
STAVBA MODELU – Laurin & Klement 1907
Jako každá „müllerovánka“ je i omnibus postižen značnými nepřesnostmi. Nejenom co se týče „rozevlátosti“ jednotlivých částí, díly mnohdy nepasují a proporčně neodpovídají. Ladislav Müller věren své tradici ztvárnil též interiér prostoru pro cestující, ale pouze napůl, sedadla sahají jenom do jeho poloviny, zbytek je třeba dotvořit. Dalším úskalím pro školou povinné šmikače mohly být ochranné mřížky v čelním okně a bočních stěnách v prostoru řidiče, tam se asi s prořezem nepočítalo.
Samostatnou kapitolou je předloha – papírový L&K nemá specifikovaný typ, zda jde o F nebo HOP, které jsou si hodně podobné, liší se pouze detaily a objemem motoru. Nejblíž je asi ono „efko“, ale tady neodpovídá například tvar horních větracích šachet nad střechou nebo neobvyklá čelní svítilna.
Omnibus byl dlouhá léta mou klasickou modelářskou noční můrou, stavěl jsem ho minimálně třikrát, ale pokaždé jsem skončil u nástavby pro cestující, z níž mi vyšel jakýsi „šmajdavý“ mrzák připomínající stroj zdemolovaný fanoušky znepřátelených pražských fotbalových táborů vyměňujících si uvnitř názory. A protože vyškubávána byla pojata stylem „milimetr sem či tam, žádná míra“, rozhodl jsem se pro postup ne vždy jednoznačně hodnocený. Původně jsem hodlal jenom opravit největší rozměrové „úlety“, záhy jsem ale s krhavým zrakem a pěnou odkapávající na klávesnici pochopil, že není jiné cesty, než omnibus přepracovat kompletně. Ono by to taky vypadalo dost tristně, kdyby kastle byla jak vyjetá z dílny a zbytek nesl stopy klasické Müllerovy ruky. Zároveň však přísahám, že jsem nic nepřidal ani neubral, jde skutečně jen a pouze o digitálně vyčištěné díly:
Samotná stavba představuje nemálo úskalí, z nichž některá neodstraní ani zmíněná úprava. To je třeba případ zadních schůdků, které jsou o centimetr menší než vyznačená plocha na přilepení. Doslova eldorádem pro změny se stává vnitřní strana střechy (v původní verzi tam autor prokazatelně hodlal nechat viditelné chlopně) a popis dílů 29 a 30 (držáky u vstupního prostoru pro cestující) dovoluje ještě více výkladů než dohady o skutečném významu projevů našich čelních politiků. Záhadný je také tvar prohnutí a uchycení předních blatníků – v tomto směru jsem se držel návodové kresby, kteréžto pojetí se ale diametrálně liší od dobových snímků; skutečné omnibusy je měly řešené docela jinak.
Fotografování v průběhu růstu by mohlo být zajímavé, ale nerealizoval jsem ho z důvodu kompletní předělávky. Nejde o originál, ale o upravenou verzi pro mou potřebu, tak se můžete pokochat jen finálním dílem. Skutečnou papírovou šmikajdu samozřejmě vlastním, ba dokonce ve dvojím vydání.
Stejně jako u ostatních nezapomenutelných počinů Ladislava Müllera jde o model, který mnoho lidí znalo, nemálo se pokusilo postavit a jen vybraní jedinci prošli sítem nástrah a dokončili jej. Pro mnohé modeláře už dnes není důvod tyto staré kousky stavět – na soutěžích se s nimi uspěje jen v případě, že soupeři nedorazí, po grafické stránce jsou už dávno překonané sterilním computerovým enginem. Což je ale paradoxně jeden z důvodů, proč se pokusit zvednout hozenou rukavici a vrátit se do časů možná vystřihovánkově naivních, ale určitě upřímnějších.
Snímky původního modelu (od kolegů modelářů) a upraveného modelu jsou v Galerii.
RoBertino Pavelka
Kam dál: