Název modelu: Sněžné vozidlo Lavina PZ 800
Autoři: Václav Šorel, František Kobík (ŠOK)
Vydavatel: ABC č. 10 / roč. 21 (vyšlo 17. 1. 1977)
Měřítko: neuvedeno
Rozsah: 2 str. A4
Počet dílů: 18 číslovaných / 49 fyzických
Autorský kód modelu: neuveden
Lepeno: z kopie, zima 2015/2016 (Michal „Medium“ Erben)
Informace o předloze: Ano + článek v ABC č. 12/18, str. 16-17

Stávající sněhové a teplotní podmínky rozhodly, co musí přijít. Je potřeba, ba je přímo nutností spustit lavinu. Ale ne, není tím myšlen onen mnohdy život beroucí živel, nýbrž stroj stejného označení, pouze s velkým L na začátku. Skutečná Lavina byla v zasněžených horských oblastech strojem s širokým využitím. Od uplatnění u záchranných jednotek, přes logistické zajištění chodu života v zimních horách, až po nezbytné zásobování rumem a vínem pro výrobu hřejivých nápojů v horských občerstveních.
Na stránkách ABC vyšly stroje Lavina v podobě vystřihovánky celkem dvakrát: jedna byla dílem Miloše Čiháka (Lavina PL 800Z, ABC č. 13/31), já jsem se rozhodl pro starší vystřihovánku od autorské dvojice Václav Šorel – František Kobík, a tím byla konkrétně Lavina PZ 800, která vyšla v ABC o deset let dříve. Vystřihovánka je rozložena na dvou stranách a konstrukčně ji tvoří vcelku jednoduché díly základních tvarů. Jediným zdlouhavějším krokem při stavbě bude pouze výroba kol, které autoři zpracovali jako plastická, ne pouze pohledově uvnitř pásu.

Sněžné vozidlo Lavina PZ 800 – stavba modelu:

Stavbu modelu pásového vozidla Lavina PZ 800 jsem započal slepením základního jednodílného podvozku. Ani u takto jednoduchého modelu jsem neopomenul díl pečlivě podlepit, a to především na bocích podvozku, kam se budou přilepovat kola, aby se při nalepování kol papír navlhčený lepidlem nebortil.

Následovalo slepení kabiny a korby stroje. Korba nemá vzhledem k omezenému místu pro vystřihovánku zpracovanou spodní stranu. Což u vcelku velkého dílu přináší jeho nežádoucí kroucení, spodek dna jsem proto ještě před osazením na podvozek podlepil červeným papírem přibližného odstínu k vystřihovánce. U kabiny to bylo horší. Jak je vidět, spodní část je o kousek kratší, než by bylo potřeba. Ale naštěstí spodní část nás při pohledu na výsledek snad trápit nebude. Ovšem tady jsem nutnost většího podlepení papíru poznal, až když bylo pozdě, po uzavření tvaru kabiny. Postupem času se mi začaly propadat bočnice a zadní stěna kabiny, čímž vznikala mezera mezi kabinou a korbou. Musel jsem tedy zespodu navrtat kabinu, abych přitlačil její záď ke korbě, a tyto části slepil k sobě. Od té doby mi kabina začala deformovat i přilehlé ohrazení korby, které do té doby bylo krásně rovné, jak kdyby bylo z plechu.

 

Výhodou těchto jednoduchých modelů je podpora psychické stránky modeláře – slepíte tři díly, splácnete je k sobě a máte v hrubé podobě skoro celý model 😎

Pokračuji slepením kolové části podvozku. Autoři ŠOK měli tu specialitu, že kolům vytvářeli zoubkové chlopničky po obvodu bočnice kola. Jak je vidět výše na náhledu vystřihovánky, platí to i pro Lavinu. Já jsem ovšem nešel touto dnes již strastiplnou a zdlouhavou cestou: zoubky jsem odstříhnul, z kartonu vyřezal kolečka odpovídajících rozměrů a jimi podlepil originální vystřihovánkové boky kol. Ty jsem postupně olepil běhounem kola. Docela by mne zajímalo, jak si tehdejší modeláři poradili s těmi zoubky. Obě varianty – jak tato „ŠOKovská“, tak ta častější, kdy jsou zoubky na běhounu – mají své výhody a nevýhody. Ale tehdejší modeláři nebyli zhýčkaní různými fígly, o retuši možná ani neslyšeli, na desetiny milimetru se nelepilo… a stejně z výsledného modelu měli radost.

 

Je zvláštní, že při oblepování kol běhouny mi pokaždé běhoun běžel prapodivně kamsi šejdrem a já si říkal, že na konci mi to prostě nemůže vyjít. Ovšem prostě jsem namazal hrany, zavřel oči, připlácl a ono to vyšlo. Hotová kola jsem osadil na podvozek již sestaveného vlastního stroje, spoji tak, aby byly schovány později pod pásem:

 

Před závěrečným osazením pásů jsem zpracoval doplňky. Jednalo se o zadní nárazník, jakousi vzpěru na podvozku pod kabinou a na samotné kabině přibyly stupačky, madla a reflektory. Pár dílů – a model to docela oživilo:

 

Posledním úkonem bylo osazení pásů. Ve vystřihovánce jsou nakresleny pouze jednostranné pásy, rub se měl začernit. Já jsem si na kancelářský papír vytiskl kopii pásů a získal tak rubovou stranu pro pásy. Je trochu zvláštní, že každý z pásů má mírně odlišný odstín barvy, navíc pro jejich délku museli autoři každý pás rozdělit na dvě části, což v sobě skrývá drobné úskalí, aby modelář slepil k sobě poloviny s odpovídajícím odstínem. Vcelku nenáročná operace. Jelikož jsem si vyřezal všechny části (čtyři původní lícové části + čtyři dodělané ruby) obou pásů a vše chtěl k sobě rychle slepit, abych pásy tvaroval ještě za „vlhka“, za mumlání „nepublikovatelné slovo – dej si na to pozor“ jsem samozřejmě k sobě slepil části pásů různých odstínů.

Po dostatečném vytvarování pásů a jejich umístění na kola podvozku můžeme sněžné pásové vozidlo Lavina PZ 800 označit za hotové. Je tomu tak přesně 40 let od vydání onoho časopisu ABC č. 10/21 s touto vystřihovánkou. Model možná může někomu připadat jako přerostlý minibox, ale stačí si uvědomit, že jsme v době před čtyřmi desítkami let a je určen spíše začínajícím stavitelům. Vezmeme-li toto v úvahu, stojí před námi vlastně celkem zajímavý modýlek stroje, který díky plasticky zpracovanému podvozku vlastně ani neurazí a může být naopak zajímavou retro-součástí modelářské poličky.

A ještě porovnání klasicky „ŠOKovské“ návodné kresby a hotového modelu (foto: -StF-):

 

Galerie hotového modelu je na svém místě.

Michal „Medium“ Erben