Název modelu: Experimentální sportovní letoun OK-MXE Kovodružstvo Náchod
Autoři: Václav Šorel, František Kobík (ŠOK)
Vydavatel: ABC č. 5 / roč. 16 (vyšlo 2. 11. 1971)
Měřítko: neuvedeno, délka modelu: 170 mm
Rozsah: 1 str. A4
Počet dílů: 22 číslovaných / 23 fyzických
Autorský kód modelu: neuveden
Lepeno: ze zmenšené laserové kopie v červnu 2013 (-StF-)
V rámci archeologických výzkumů jsem se pustil do dalšího fiktivního, „experimentálního“ letounku s imatrikulací OK-MXE od známé autorské dvojice Šorel-Kobík určeného začátečníkům, tentokrát na sobě nesoucího dobovou reklamu Kovodružstva Náchod, známého výrobce hraček:
Je to jeden z modelů, které jsem lepil již v útlém dětství a dal jsem si na něm záležet. Ovšem zažil jsem nad ním velkou frustraci – uposlechl jsem závěrečné rady v návodu: Tím je celý model hotov. Doporučujeme jej celý nalakovat bezbarvým nitrolakem. Model dostane pěkný vzhled a zpevní se.
To tedy ano! Zpevnil se. Ovšem co ten pěkný vzhled… Poté, co mi můj dobrý táta přinesl velkou pikslu nitrolaku, jsem do něj namočil tlustý štětec a počal modýlek lakovat masitou vrstvou, se zápalem dítěte-objevitele. Asi tušíte, jak to dopadlo – pod nánosem laku začal drasticky vystupovat text z rubové stránky. Podlepení vystřihovánky samozřejmě nijak nepomohlo, celý model byl záhy pokryt poutavým, jen zrcadlově převráceným textem o stavbě plynovodu. To byla drtivá facka dítěti od života! Model jsem nicméně dolakoval, ještě nějaký čas jsem ho měl v poličce na výstavce, jelikož jsem jej jinak považoval za zdařilý, ale po nějakém roce putoval jako jeden z prvních do kremační pece na chalupě u prarodičů v Brušperku.
Autoři při své dobře míněné lakovací radě zjevně vycházeli ze své prvostavby, kterou měli provedenu na pevném rýsovacím (a z rubu bílém) papíru, a neuvědomili si, že na modeláře bude číhat poměrně tenká, nepříliš kvalitní a z rubu potištěná časopisecká stránka s jejich vystřihovánkou.
Experimentální sportovní letoun OK-MXE – stavba modelu
Děsivá traumata z dětství je nutno odčinit – a ten čas nyní nastal. Po 40 letech lepím totéž letadélko znovu, ovšem z kopie, z pevného papíru 160 g, ten je na rubu bělostný jak sníh a lak již nepatří k mé běžné výbavě – lesklý laserový tisk řeší mnohé. Model jsem si navíc zmenšil zhruba o třetinu, jelikož šetřím místem a model bude méně škatuloidní 😉 . Takže rizika podlepu a lakování jsou eliminována.
Na obrázku výše je křídlo před uzavřením – dvě vnitřní žebra jsem zdvojil, ať jsou pevnější a nechť mají opěrné chlopně na obě strany. Horní plocha křídla je správně větší než spodní, jelikož je proudnicově prohnutá, ale mohla být ještě o milimetr širší – při uzavření křídla mi onen milimetr chyběl a nevznikla mi vzadu hezká odtoková hrana, nýbrž „dvojhrana“ – je vidět na již hotovém modelu:
Trup je opět, stejně jako v případě prvotiny obou autorů, stíhačky X-210 Alkona, menším geometrickým oříškem. Neobsahuje některé ohybové hrany a modelář musí zauvažovat, jaký tvar má vlastně toto těleso mít. Dost jsem váhal, zda patří ohybové hrany na následující dvě místa, označená červeně – pomocná kresba modelu od vynikajícího ilustrátora a komiksového kreslíře je sice velmi pohledná a s výrazným stínem pod letounem, ale poněkud zkresluje, pokud byste chtěli odhalit lomy u kabiny pilota (vedle pro srovnání pohled na hotový model):
Nakonec mi vyšlo, že na oněch dvou místech hrany být nemají. Celý trup má malinko komplikovanější tvar, než jak byl narýsován. Mimochodem – doprovodná ilustrační kresba F. Kobíka výše naznačuje, že autoři původně nepočítali s reklamou Kovodružstva Náchod na svém modelu, ale s názvem časopisu ABC, který je krátký a vešel se do bílého trojúhelníkového pole na boku trupu. Dlouhý název Kovodružstva se do tohoto prostoru poněkud nezmestil.
Návodná kresba je pak vyloženě matoucí – míchá totiž hrany tělesa s grafikou, čili ohybové hrany s pouze nakreslenými čarami:
Červeně označené čáry nejsou ohybové a naopak, zcela chybí modře zvýrazněná hrana od okénka kolmo dolů – ta není nakreslená ani na návodné kresbě, ani na vystřihovánkovém dílu.
Přepážce 3 by prospělo, kdyby byla na výšku o 1-2 mm větší, ať více odpovídá zvětšujícímu se jehlanovitému prostoru v trupu, do kterého má být vlepena. Konstrukce nijak nenaznačuje, na jaké místo uvnitř se má tato přepážka vlepit. Totéž platí i pro první přepážku 2 u vrtule – je na modeláři, jak přiměřeně hluboko ji vlepí do trupu. Bílý lem (rub trupu) je nutno zaretušovat.
Levé a pravé výškové kormidlo 12+13 jsou dva identické díly, nemusely tedy mít různá čísla, ale na výškovce 13 chybí naznačení hran klapek, jako jsou u výškovky 12 ⇒ použil jsem dva díly 12.
Pozměnil jsem rovněž pořadí lepení dílů – např. směrovku jsem lepil až po nalepení podvozku, jinak by totiž překážela při otočení letounu břichem nahoru pro lepení kol.
Vzpěry podvozku jsem opět oprostil od černých meziprostor („vzduchů“) – model získá na ladnosti a jemnosti.
Listy vrtule jsem lehce zkroutil do šroubovice pro naznačení profilu vrtule.
Jak už jsem uvedl, model jsem o chlup zmenšil, neboť co je malé, to je milé 😎 :
Model letounu OK-MXE je hotov, přes uvedené drobné konstrukční nepřesnosti vznikne z vystřihovánky docela milé letadélko Káně, jak od Bohumila Říhy 😉 :
Co říci závěrem: stavba se mi vcelku i líbila 😉 .
Těžko říci, v čem by tento letoun mohl být experimentální, jak autoři uvedli v názvu vystřihovánky. Letadlo má tradiční, konzervativní vzhled a podobnost bychom vystopovali s některou z českých zlínek. Inu, řada těchto fiktivních vystřihovánek pro menší papírové modeláře byla autory prostě takto pojmenována.
Snímky hotového modelu naleznete v Galerii.
-StF-
