Malé vánoční intro
Přenesme se do jednoho dávnějšího předvánočního času, píše se prosinec roku 1987. Malý Miro se vrací s tatínkem domů z města, střechy domů i Bratislavského hradu jsou pokryty bělostným sněhem. Domů to mají již jen dva bloky, a tak tatínek posílá Mira na zbytek cesty samotného. Dojde ještě do Jednoty pro banány a mandarinky, takže to možná bude na dlouho. Malý Miro ještě poprosí tatínka o 3 Kčs, že by si na vánoční prázdniny koupil v trafice naproti jejich baráku časopis Zenit pionierov. V Zenitu je totiž spousta zajímavého čtení, přesně pro takové kluky, jako je on, křížovky a občas nějaká soutěž. Zenitem si listuje dokonce i jeho tatínek a ten proto neváhá a vytahuje z peněženky potřebné mince. Miro utíká domů, ještě se zastaví ve stánku pro časopis, popřeje paní prodavačce veselé Vánoce a již zvoní na maminku.
Doma shodí oblečení a už listuje v časopise. Pročítá nadpisy, o čem tentokrát píšou, super – je tu i soutěž a… a překvapením jen vykulí oči… VYSTRIHOVAČKA! Přesně taková, jaké bývají v časopise ABC, ale ten se u nich sežene jen málokdy. A teďka vystrihovačka v časopise, který si kupuje před barákem, prostě paráda. Jistě je vám jasné, jak Miro s tatínkem stráví vánoční volné dny. Jediný, kdo hudruje, je maminka. Vánoce – a na zemi se válí papírové ústřižky. Ale zlobí se jen tak naoko. Naopak, je ráda, že si ti dva kluci takhle spolu hrají, a navíc má od nich taky trochu klid a může si na chvilku odpočinout po tom vánočním shonu. Po vánočních prázdninách má Miro na poličce první dva modely ze Zenitu – družici Prognoz a Veněru. A další modely budou postupně přibývat…
Ano, Miro si slepil první dva papírové modely z vystrihovačky, jež odstartovala éru pravidelného vydávání vystřihovánek ve slovenských časopisech. Pod družicemi Prognoz 1 a Venera 1 jsou podepsáni dva Ladislavové – Badalec a Jakubčo, které známe pod společnou zkratkou BaJ. Po osmi měsících se v Zenitu pionierov objeví vystřihovánka větrného mlýnu a pod ní vidíme jméno dalšího nového autora, Mariána Hlaváče.
Nestorové a legendy slovenského papírového modelářství začínají „kreslit“ svou tvůrčí dráhu…
Lidé kolem E+Z – hlavní redaktoři
Zenit pionierov / Zenit / Elektrón Zenit (E+Z) byl legendární slovenský časopis s vystrihovačkami. Nebýt vystrihovačiek, časopis by asi vycházel i bez nich – a v úplných začátcích tomu tak i bylo. Ovšem nebýt časopisu, vycházely by samotné vystřihovánky? Znali bychom jména jako Ladislav Jakubčo či Marián Hlaváč? Upřímně, asi ne. Nebude tedy určitě od věci vzpomenout vedle autorů vystřihovánek i na samotnou redakci časopisu. Tu tvořilo za celou dvanáctiletou existenci tohoto periodika několik šéfredaktorů, stálých zaměstnanců redakce, ale do časopisu přispívalo i mnoho externích spolupracovníků, odborníků z různých sfér. Dnes už by se kompletní seznam jmen dával dohromady těžko, pokud by to vůbec šlo. Zmiňme proto jména těch nejzásadnějších lidí kolem E+Z – šéfredaktorů a jejich zástupců. Z tiráží se můžeme dočíst tato jména a jejich posty v toku času:
- 1. etapa – Zenit pionierov: RNDr. Ladislav Györffy (šéfredaktor), RNDr. Marián Kečkéš (zástupce šéfredaktora), PhDr. Ondrej Buchan (redaktor); časopis vydával Slovenský ústredný výbor Socialistického sväzu mládeže vo vydavateľstve Smena.
- 2. etapa – ještě v době Zenitu pionierov a porevolučního časopisu s názvem Zenit: RNDr. Marián Kečkéš (šéfredaktor), PhDr. Ondrej Buchan (zástupce šéfredaktora). L. Györffy se stal šéfredaktorem kolegiálního časopisu Elektrón.
- 3. etapa – Elektrón Zenit: po sloučení dvou redakcí je šéfredaktorem RNDr. Ladislav Györffy a PhDr. Ondrej Buchan jeho zástupcem. Časopis vydává Vydavateľstvo Smena.
- 4. etapa – závěr existence časopisu Elektrón Zenit: težký úděl dovést již odsouzený časopis do posledních čísel měl šéfredaktor ing. František Kavecký. Vydavatelem byl Fond detí a mládeže a Hotely mládeže SLOVAKIA, a. s.
Jak si můžeme všimnout, ač šlo o mládežnické časopisy, v redakci pracovali vzdělaní lidé. I to mělo určitě vliv na vysokou kvalitu obsahu časopisu.
Časopis E+Z dnes již nevychází, sehnatelný a v kompletním stavu je jen s velkým štěstím. Nebudeme se nyní detailně zaobírat jeho obsahem, ale podívejme se na časopis z trochu širšího úhlu. Oslovíme několik lidí, aby zavzpomínali na dobu časopisu krátce před sametovou revolucí, jak život časopisu ovlivňovala společenská a hospodářská situace po roce 1989 a jak vlastně pracoval takový redaktor v době, kdy neexistoval internet a sociální sítě.
Zajímavé může být letmé porovnání obsahu E+Z s časopisem ABC. Náplň obou periodik byla podobná, stejně tak cílová skupina čtenářů. Možná s tím rozdílem, že Zenit byl zaměřen spíše na mladší odběratele a ábíčko „to bralo“ od mladších po již téměř dospívající a klidně i dospělé. Časopisy to ostatně uváděly i v dodatcích svých názvů: ABC mladých techniků a přírodovědců a Zenit – dvojtýždenník o vede a technike pre deti. To, že struktura obsahu obou časopisů byla podobná, není nic tak zvláštního, vždyť podobnou náplň měly i časopisy v zahraničí. Články o přírodě, vědě a technice, náměty pro tvorbu, komiksy, příběhy, křížovky a nemohly chybět ani soutěže. Ale Zenit a ABC se od zahraničních periodik lišily tím, že z těchto témat dokázaly vzít od každého něco. Záměrem tedy není říct, jestli byl lepší Zenit nebo ABC. Jde spíše o to ukázat si, jak různě uchopily dva časopisy podobný obsah (podle pravidla když dva dělají totéž, nemusí to být vždy totéž).
Je mi velkou ctí vám nyní poskytnout zavzpomínání významné osobnosti, jednoho z těch nejpovolanějších. Je jím šéfredaktor Zenitu, pan…
RNDr. Ladislav Györffy
(Zaznamenáno v dubnu 2013)
Pokúsim sa vám priblížiť atmosféru, v ktorej Zenit vznikal, ako sa vyvíjal, čo sa mu podarilo, čo nie a vy si z toho môžete vybrať odpovede na otázky, ktoré ste poslali môjmu dlhoročnému priateľovi a spolupracovníkovi Ondrejovi Buchanovi. Najprv chcem pripomenúť, že v Čechách i na Slovensku fungoval akýsi sovietsky model detskej a mládežníckej tlače, t.j. zhruba po dvoch rokoch si čitatelia objednávali alebo kupovali časopis o level vyšší. Na Slovensku sa začínalo Včielkou, pokračovalo Zorničkou, Ohníkom až po Kamarát. Mali sme aj tri národnostné časopisy (ukrajinský a dva maďarské). U vás to bolo podobné, no navyše ste mali ABC, VTM a MS (Mladý svět). V snahe vyrovnať tieto rozdiely vznikol v roku 1973 časopis Elektrón (ako VTM) a v polovici 80. rokov prišiel rad aj na Zenit (ako ABC) a Mladé rozlety (ako MS).
A teraz trochu k mojej osobe.
Pomaly mi ide na 65 a takmer celý život som sa motal okolo mládeže. Či už 10 rokov ako vedúci pionierskych táborov, neskôr vysokoškolský učiteľ matematiky, potom redaktor, zástupca šéfredaktora a šéfredaktor vo Vydavateľstve Smena, a na záver ako riaditeľ Vydavateľstva Ekonóm pri Ekonomickej univerzite v Bratislave. Do Smeny som nastúpil v roku 1975 a pretože vzťahy s vydavateľstvom Mladá fronta boli v tom čase vynikajúce, spoznal som viacero výborných ľudí. Nie je žiadnym tajomstvom, že obe vydavateľstvá patrili pod SZM (SSM), a tak sme mávali časté porady, či už v ČR alebo v SR. Dodnes spomínam na Edu Škodu, Jitku Macháčkovú (obaja z VTM), neskôr Karla Soukupu, Honzu Krůtu a viacerých ďalších. Priznávam, že sme mali dobré vzťahy aj s pánom Tomanom (ABC), lenže keď zo mňa urobili zo zástupcu šéfredaktora Elektrónu šéfredaktora Zenitu, bolo jasné, že môže vzniknúť aj pocit rivality, i keď dodnes tvrdím, že ABC je úžasný fenomén.
Iste si viete predstaviť všetky ťažkosti spojené so založením nového časopisu, najmä keď potenciálne mohol byť počet čitateľov ako v každej inej kategórii polovičný v porovnaní s českými. Z toho sa odvíjali ekonomické problémy, potrebná gramáž papiera, farebnosť atď. Mojím prvým redaktorom bol Ondrej Buchan, s ktorým sme pribrali ďalších väčšinou prírodovedcov ako interných redaktorov, a začali budovať kolektív externých autorov. Pochopiteľne, mnohí z nich boli našimi osobnými priateľmi, dnes sú to profesori, rektori a iné osobnosti vedy a techniky. Bez problémov sme spolupracovali s ľuďmi, ktorí v tom čase z nejakých hlúpych dôvodov nemali pracovne vplývať na mládež (seriál článkov o programovaní v jazyku BASIC). Nikdy sme sa nepýtali, či môžeme niečo uverejniť, a tak sa stalo, že nám prakticky všetko prešlo. Poznámky typu, že náš seriál o pobyte v prírode dosť pripomína skauting alebo že amerických kalkulačiek máme akosi priveľa s porovnaním s inými, skôr vyvolávali úsmev.
Myslím si, že sme sa dobre zhostili našej úlohy v propagácii výpočtovej techniky, ktorú v tom čase základné a stredné školstvo dosť zanedbalo. Napríklad SZM prevzalo patronát nad vývojom stolového počítača PMD. Tak sa aj stalo, že po novembri 1989 našli zahraničné počítačové firmy slušne fundovanú počítačovo gramotnú mládež.
A teraz už konečne k vystrihovačkám.
Napriek pomerne pestrému obsahu sme stále cítili, že to ešte nie je ono, a vlastne Láďo Badalec nás upozornil, že by nám vystrihovačky nemali chýbať. Samozrejme, bol tu problém s potrebou navýšiť honorárové prostriedky, vybaviť papier na hárkový ofset, pretože okrem vystrihovačiek sa tlačilo rotačnou tlačou, ďalej hľadať autorov atď. To už bola práca pre Ondreja Buchana, a postupne sme ponúkli vystrihovačky aut, lodí, rakiet, ale aj zaujímavých stavieb. Tri mená v tejto oblasti sú dominantné: Láďo Badalec, Laco Jakubčo a Marián Hlaváč, možno Ondrej pripojí aj ďalšie, ale to boli skôr ojedinelé práce. My sme si veľa vyberať nemohli, naopak, boli sme našim priateľom vďační, že pre nás robili. Napokon, s Láďom Badalcom i Lacom Jakubčom sme mali ten najlepší kamarátsky vzťah, čo ja považujem za základ akejkoľvek tvorivej tímovej práce. Žiaľ, ďalší z mojich priateľov, archeológ dr. Lev Zachar, odborník na archeológiu, ale aj život indiánov, s ktorým sme mali veľké plány, nás navždy opustil v začiatkoch spolupráce.
Na záver jedna pekná spomienka. V ročníku 1988-89 sme uverejnili vystrihovačku MiG-29, ktorej dokonca predchádzala aj monografia tohto lietadla. Vtedy nás pozvali do jednej televíznej mládežníckej relácie, kde sme spoločne vymysleli zaujímavý fór: skutočný MiG letel vo vzduchu, pomaly sa blížil na pristátie a na záver vďaka šikovnému kameramanovi pristál na kancelárskom stole. Ale to už bol perfektný model Láďu Badalca a Laca Jakubča.
Všetko ostatné, zlúčenie časopisov a ďalšie zmeny už boli dôsledky novej ponovembrovej doby, takže v polovici 90. rokov časopis prirodzenou cestou zanikol a my sme začali na nových pracovných pozíciách. Ale spomínanie na toto obdobie bolo pekné.
So srdečným pozdravom,
Laco Györffy
Děkujeme velice za cenné a zajímavé vzpomínky. Druhým z oslovených lidí, kteří tvořili časopis Zenit, je pan…
PhDr. Ondrej Buchan
V redakci byl od úplného počátku až téměř do zániku časopisu. A tak po několika letech se stal logicky zástupcem šéfredaktora. Byl autorem mnoha článků z různých tematických sfér, ale hlavně byl i odpovědným redaktorem za sekci vystřihovánek. Tudíž i pan Buchan, ač ne jako přímý autor, se svým způsobem zasloužil o to, že si děti na Slovensku mohly lepit zajímavé papírové modely.
21 otázek pro dr. Buchana (rozhovor byl zaznamenán v červnu 2013):
1) Váš titul prozrazuje úspěšné zakončení studia filosofie, jakou jste měl vidinu své profesní dráhy?
Študoval som súbežne na dvoch fakultách Univerzity Komenského v Bratislave – filozofickej a prírodovednej so zameraním na filozofické problémy prírodných vied – predovšetkým však biológie. Bol to tzv. vedecký smer s možnosťou učiteľskej profesie na vysokej škole. Počas štúdia 1978-1983 však došlo v rodine k „malej politickej príhode“, po ktorej už nebolo spoločensky vhodné (ani možné) uplatniť sa nielen vo vyučovacom procese, ale ani v iných oblastiach, kde sa vyžadovala „politická bezúhonnosť“. Akékoľvek vidiny možných profesních dráh sa zredukovali na jedinú: zamestnať sa…
2) A jaké cesty osudu Vás přivedly do redakce časopisu Zenit pionierov a kdy? Jestli přímo od začátku existence časopisu či později? Náplň časopisu, i Vaše články, se věnovaly technice a přírodě, všemožnému dění, novinkám a výstavám ve světě techniky, počítačů a vlastně i modelů, tedy ne až tak tématicky souvisely s filosofií.
Našťastie sa našli ľudia s pochopením pre danú situáciu (paradoxne vo zväzáckom prostredí), predovšetkým Rudo Belan – vtedajší riaditeľ Smeny, vydavateľstva SÚV SZM, a neskôr aj môj šéfredaktor v Zenite a Elektróne Laco Györffy. Po dvojročnom pôsobení na poste redaktora pre periodickú tlač uvedeného vydavateľstva som sa vďaka Lacovej dôvere stal v poradí prvým redaktorom novozaloženého dvojtýždenníka o vede a technike. Dúfam, že som jeho dôveru nesklamal.
3) Jak a u koho v redakci se zrodila myšlenka začít uveřejňovat na stránkách časopisu i papírové vystřihovánky?
Nebol som otcom tejto myšlienky, ako mladý začínajúci píšúci a fotografujúci redaktor som mal dosť starostí sám so sebou, bola to však a dodnes je pre mňa česť, že som túto oblasť dostal na starosť od začiatku v roku 1986 až do konca mojich dní v redakcii v roku 1995.
4) Měl jste do té doby Vy sám nějaké osobní zkušenosti s papírovým modelářstvím, třeba z časopisu ABC?
Žiadne skúsenosti, učil som sa od majstrov. Snažil som sa organizovať spoluprácu a pomáhať.
5) A jak to bylo s oslovením autorů? Tehdy jste byli v bodě nula. Na Slovensku v té době žádný veřejně známý a již publikující kreslíř vystřihovánek nebyl. A Zenit pionierov byl časopisem, o kterém patrně nikdo nevěděl, že se chystá vydávat vystřihovánky. Jak jste tedy řešili, „po kom sáhnout“, koho oslovit?
Vznik časopisu sa odkladal takmer dva roky, jeho „ideovo-politické zameranie“ alebo slušne povedané obsahová náplň sa však tvorila mesiace predtím v hlave môjho budúceho šéfredaktora. Mal vo veci jasno, že okrem iných nosných vecí, ako napr. PC gramotnosti a vystrihovačiek a monografií, by to nešlo. Vedel, s kým hovoriť, a našiel správnych ľudí.
6) Dvojice podepsaná pod první vystřihovánkou byla dobrou volbou. Ladislav Badalec – již zkušený autor mající na svém kontě vydané modely jak v Albatrosu, tak v ABC. A druhý Ladislav, pan Jakubčo byl (a stále je) naprosto famózním modelářem, který si kreslil některé své modely sám. Tedy ideální kombinace. Byly po vydání několika prvních vystřihovánek pochybnosti, jestli dále čtenářům „skládačky“ nabízet? Nebo byly ohlasy natolik pozitivní, že bylo naprosto jednoznačné v uveřejňování vystřihovánek pokračovat?
Samozrejme, boli problémy, ktoré sa však týkali skôr formy (kvalita papiera, tlače, rozsahu), ale obsah bol prijatý veľmi dobre od začiatku, o tom sme nepochybovali.
7) Po osmi měsících od prvních vystřihovánek družic se objevil na stránkách Zenitu pionierov větrný mlýn, pod kterým byl podepsán Marián Hlaváč. Když se jeho práce dostala do redakce, rozmýšleli jste se dlouho, jestli vystřihovánku nabídnout modelářům?
Vôbec nie, chceli sme pestrosť, zaujať širší okruh papierových modelárov. Mali sme ponuky aj od iných mladých autorov, ktorí však ešte nedorástli na uverejnenie. Marián bol však nesporný talent, jeho práca mala už vtedy vysokú úroveň, veľmi dobre sa s ním spolupracovalo.
8) Asi Vás muselo překvapit, že autorem byl tehdy teprve 16-letý mladík, který se díky Zenitu pionierov stal známým autorem dříve, než nabyl plnoletosti.
Tvorcovia časopisu sa vekovo pohybovali v rozmedzí 25 až 40 rokov, externí spolupracovníci boli predovšetkým ženy a muži často v strednom, ale aj vyššom veku, jednoducho skúsení ľudia. Aj preto je výskyt Mariána Hlaváča medzi nami spočiatku skutočne veľmi prekvapujúci. Na druhej strane však ukázal, že aj autor, ktorý je v podstate rovesník mnohých mladých čitateľov, dokáže poskytnúť vysokú kvalitu a môže byť inšpiráciou pre tvorivosť ďalších mladých talentov.
9) Zenit pionierov se stal prvním slovenským časopisem vydávajícím vystřihovánky od domácích autorů, z nichž se Ladislav Jakubčo a Marián Hlaváč stali symboly slovenského papírového modelářství – známí a oblíbení jak doma, tak i v ČR, Polsku a určitě i u dalších modelářů za hranicemi domoviny.
Laco Jakubčo tam mal vynikajúcu povesť. Vďaka tomu sme sa dostali na modelárske podujatia v Česku i Poľsku.
10) Jediným záporem skvělých vystřihovánek byl papír, na kterém byly vytištěny. Až na opravdu pár výjimek se tiskly na stejném papíru jako celý časopis. Což bylo nejhorší v případě, kdy se jednalo o papír velmi slabý a hladký. Jak to tehdy vlastně na konci 80. a začátkem 90. let fungovalo v tiskárnách s papírem? Pevný papír se pravidelně začal objevovat až od roku 1992.
Áno, bol to problém, ktorý nám čitatelia často vyčítali, a bol taký vážny, až ma prekvapovalo, že pri nás vydržali. Dosah redakcie na zmenu papiera končil v podstate pri návrhu na jeho zmenu. Orgány nadriadené Smene – nášmu zriaďovateľovi nepovažovali tento problém za dostatočne veľký, aby sa ním vážne a rýchlo zaoberali, preto bola cesta od myšlienky k činu veľmi dlhá.
11) Jak vlastně byl řešen námět pro vystřihovánky? Redakce oslovovala autory s konkrétními požadavky, co by měli zpracovat za předlohu, nebo naopak autoři měli volnou ruku a co přinesli, to přinesli? Nebo to bylo tak půl na půl a náměty pro papírové modely pocházely z nápadů jak od Vás jakožto redaktora, tak od autorů?
Stretávali sme sa s autormi vystrihovačiek jednotlivo i s viacerími naraz na pôde redakcie i mimo nej. Plánovalo sa, na mesiace dopredu sme vedeli, čo ponúkneme strihajúcim čitateľom. Autori komunikovali spolu navzájom, prekypovali nápadmi, radili sa, čo bolo skvelé pre mladších a menej skúsených. Badalec s Jakubčom boli v tomto smere skvelí.
12) Přihlíželo se i k přáním modelářů z jejich dopisů, které se do redakce dostaly?
Čitateľ a jeho priania boli v rozhodovaní, ako ďalej, na prvom mieste. Samozrejme, nie všetko sa dalo z časových a priestorových dôvodov (periodicita a stranový rozsah) na papieri zrealizovať.
13) Je nějaká z vystřihovánek, jež se objevila na stránkách Zenitu / E+Z, která je i zpětně Vám (ač ne přímo autorovi, ale redaktorovi zodpovědnému za vystřihovánky) nějak nejbližší – jak se říká „srdcovka“?
Srdcovka? To boli často až bláznivé nápady autorov, ktoré odzneli v neformálnom rozhovore o všetkom možnom, čo by bolo dobré pripraviť, keby bolo viac času… mnohé z nich mi pripadali nerealizovateľné s materiálom zvaným papier. A tí skvelí blázni to dokázali pripraviť a potešiť nášho čitateľa. Ak by som mal vybrať jednu konkrétnu? Nemôžem, uverejnili sme veľa výborných vecí.
14) Začal se psát počátek 90. let, naše země (stále Československo) byla po politické a zároveň společenské revoluci. Otevřely se hranice a lidé si tak mohli dovolit to, co pro ně bylo do té doby nedostupné. Takže mnozí raději šáhli po zboží ze zahraničí a domácí produkty se staly druhořadé. A nevyhnulo se to určitě i časopisům – víc IN a COOL čtenáři byli ti, co se vytasili ve škole s časopisem majícím původ v cizině, např. s Bravem. Pro redakci Zenitu (již ne pionierov) to muselo být hodně krušné období.
V Zenite, vzhľadom na jeho zameranie, nebolo veľa politiky. V tomto smere neboli potrebné veľké zmeny. S prívlastkom pionierov sme sa radi rozlúčili, už od jeho založenia sme ho považovali za obmedzujúci i zavádzajúci – nebol to náš hlavný džob, v štruktúre mládežníckej tlače na Slovensku už bol časopis s názvom Pionier a ten sa obsahovo stotožňoval s pionierskym hnutím. Za bývalého režimu mala väčšina časopisov (ak nie všetky) pre mládež do 15 rokov podporu ministerstva školstva, resp. kultúry až do takej miery, že školy mali odporúčanie odoberať tieto časopisy. V našom prípade to neplatilo, predplatné bolo výsostne dobrovoľnou záležitosťou. Naši čitatelia si bez problémov odobrali, resp. kúpili v stánkoch každé dva týždne takmer celý náklad časopisu – remitenda bola minimálna. Táto zdanlivá nevýhoda sa ukázala naopak výhodou v ťažších časoch po prevrate. Stále sa nám darilo presadzovať na trhu – čitateľský záujem pretrvával. Iná otázka bola ekonomika časopisu.
15) Východiskem z těchto finančních a existenčních problémů bylo sloučení redakce Zenitu a redakce vydávající obsahově podobný časopis pro starší čtenáře – Elektrón. Znamenalo to i návrat šéfredaktora Ladislava Györffyho.
Zlúčenie časopisov podľa môjho názoru malo viac pomôcť Elektrónu. Vychádzal v podstatne nižšom náklade ako mesačník a po otvorení mediálních hraníc to mal naozaj ťažké: Geo a National Geographic v českej mutácií a, samozrejme, pravdepodobne väčší odliv čitateľov ku stále pestrejšej komercii. Zenit to, podľa mňa, až tak nepotreboval. Návrat šéfa ma však potešil a bol aj pre Zenit veľmi potrebný.
16) Zbraní E+Z proti konkurenci byla kvalita a obsah článků. Čtenář se dozvěděl o zajímavostech snad z celého světa a o naprostých novinkách hlavně z techniky. Články jsou atraktivní i dnes po mnoha letech (a to i jako zajímavé svědectví doby). Reportáže ze světových technických veletrhů, počítače, nejmodernější technologie snad ve všech oborech – jak jste získával informace pro své články v době bez internetu?
Žili sme za oponou a toho cestovania mimo socialistický tábor veľa nebolo. V západnom svete som bol až v roku 1988 v rámci cesty na tzv. MBT (medzinárodný budovateľský tábor) vo Fínsku. Na mesiac som dostal 75 dolárov, väčšinu zhltli úschovne batožín. Cestoval som cez Moskvu, kde som týždeň načierno spával v Československej tlačovej agentúre na zemi pod telefaxom (vtedy mal veľkosť koncertného krídla), kým sa mi podarilo zohnať miestenku vo vlaku do Helsínk. Vo Fínsku som 10 dní pracoval na biofarme a zvyšok pobytu som sa venoval novinárskej práci. Nemať skvelý a uznávaný medzinárodný novinársky preukaz, bez peňazí sa nikam nedostanem. Vrátil som sa o tri dni skôr, už nebolo peňazí na jedlo. To sa však zdalo veľmi podozrivé naším i sovietskym colným a pasovým orgánom: vrátiť sa skôr zo západu – vtedy to bolo nepredstaviteľné. S tým cestovaním to teda nebola až taká sláva. Dobré pramene informácií sa však našli vo vtedy ťažkodostupnej a pohotovejšej zahraničnej tlači a mali sme výborných a lepšie scestovaných spolupracovníkov. Po prevrate som bol služobne mesiac v Nórsku, Švédsku a znova vo Fínsku, na kratších cestách v Nemecku a vo Francúzsku.
17) Většina lidí si může dovolit cestovat pouze o dovolené, Vy jste to měl vlastně i v popisu práce. Na rozdíl od dnešních redaktorů, kteří díky internetu cestují většinou leda po síti a s bolavými zády jsou zavřeni ve své kanceláři, Vy jste poznal kus světa na vlastní oči a určitě Vás díky tomu práce ohromně bavila?
Bola to najlepšia a myslím aj najzmysluplnejšia práca v mojom doterajšom živote. Nikdy som ju nepovažoval za prácu v zmysle akejsi povinnosti chodiť do práce a brať za to výplatu. Tešil som sa na každý nový deň v redakcii s kolegami a spolupracovníkmi, na každý kilometer služobnej cesty. Verím, že sme spolu s kolegami v Zenite, v Elektróne, či spojenom Elektrón-Zenite pozitívne pôsobili na stovky, ba tisíce mladých ľudí, či už zábavou alebo poznaním. Tento pocit výplata nenahradí.
18) Uvízly Vám některé z těchto cest výrazně v paměti? Ať např. z důvodu, jak Vás nějaký veletrh ohromil, či jste si mohl něco vyzkoušet na vlastní kůži nebo jste zažil něco naprosto nečekaného? A nemusí se jednat výhradně o zahraniční zážitky. Mnohdy člověka překvapí něco ve vedlejší vesnici.
Áno, oveľa väčšiu stopu vo mne zanechali zážitky z domácích akcií, na ktorých sa redakcia Zenitu podieľala nielen účasťou za účelom reportáže, ale bola pri ich založení ako krásnej tradície, či už v oblasti podpory prírodovedecky orientovaných expedícii, alebo súťaží a výstav plastových a papierových modelárov apod. Niektoré pretrvali aj po zániku časopisu (napr. BA-model). Zážitky zo zahraničia som prezentoval aj ako spolupracovník Československého a neskôr Slovenského rozhlasu vo vedeckotechnicky orientovaných vysielaniach ešte roky po odchode z redakcie.
19) Přesto tržní ekonomika byla naprosto neúprosná. Ceny všeho nesmlouvavě stoupaly vzhůru – tisk, papír, musely se zvyšovat i mzdy autorů. Jediné, co asi klesalo, byl počet čtenářů, tak jako u většiny časopisů. Asi se Vám z redakce po tolika letech skvělé práce neodcházelo snadno?
Elektrón-Zenit vydávalo zväzácke vydavateľstvo Smena, ktoré spadalo do vtedajšej spoločenskej objednávky zlikvidovať všetko, čo bolo spojené s bývalým režimom. Boli sme podnikom v likvidácií, každé dva mesiace nám dávali výpoveď, pred jej vypršaním ju zrušili a dali nám novú dvojmesačnú výpoveď. Kolegovia sa kdesi strácali a vyzeralo to tak, že budeme so šéfom poslední zhášať svetlá. Bol máj roku 1995, už dva týždne frčala pstruhová rybárska sezóna… stačilo – odišiel som. Redakci E+Z s již asi stejně jasným ortelem zániku převzal jako šéfredaktor ing. František Kavecký.
20) Měl jste poté ještě nějaké propojení s vystřihovánkami?
Nie.
21) Profesní a vlastně, jak je patrné z Vašeho vyprávění, i životní etapa zvaná ZENIT se uzavřela. Kam vedly Vaše kroky dál?
Urobil som si na úrade práce rekvalifikačný kurz Základy podnikania a počítačovej grafiky. Prešiel som od obsahu k forme – ďalších jedenásť rokov som sa živil sám, zalamoval a pripravoval do tlače knihy a časopisy rôzneho obsahu, z príbuzných spomeniem prvé čísla časopisu HT model. Značnú časť mojej obživy tvorilo fotografovanie – jedna zo základných zručností, ktoré som získal ako redaktor Zenitu. Od roku 2006 som riaditeľom vydavateľstva na Ekonomickej univerzite v Bratislave, vydávame, knihy a časopisy s ekonomickým zameraním. Funkciu som prebral po svojom bývalom šéfredaktorovi Lacovi Györffym, ktorý tu predo mnou pracoval desať rokov.
Děkujeme za rozhovor a vzpomínky, pane Buchane!
Ještě si dovolím stručně vzpomenout jednoho hlavního redaktora. A tím je…
RNDr. Marián Kečkéš
Od založení časopisu Zenit pionierov fungoval v redakci jako zástupce šéfredaktora Ladislava Györffyho. Po přechodu šéfredaktora do Elektrónu přijal post šéfredaktora právě dr. Kečkéš. Časopis vedl na přelomu 80.-90. let, tedy v době dramatických změn, až do roku 1991, kdy se spojil Zenit s Elektrónem. Šéfredaktorem jednotného časopisu se stal dr. Györffy a Marián Kečkéš redakci opustil. Pana Kečkéše jsem našel zachyceného na jednom ze snímků přímo v časopise. A čím je ta fotka ještě zajímavá? Ukazuje, že Zenit s ábíčkem nesoupeřil, právě naopak. Důkazem budiž snímek z předávání cen vítězům na 2. ročníku celostátní soutěže o cenu Zenitu pionierov a ABC mladých techniků a přírodovědců v Bratislavě ze dne 28. 10. 1989, který byl otištěn v reportáži z této akce v Zenitu č. 10/1989-90 – foto Ján Koráb (zcela vlevo redaktor ABC Václav Šorel):
A nyní již zbývá poděkovat všem za čas věnovaný odpovědím. A samozřejmě i vám, čtenářům.
Michal „Medium“ Erben, 2013
Kam dál: