Název modelu: Experimentální dopravní vznášedlo LOTOS
Autoři: Václav Šorel, František Kobík
Vydavatel: ABC č. 24 / roč. 15 (vyšlo 12. 8. 1971)
Měřítko: Neuvedeno, délka modelu: 140 mm
Rozsah: 1 str. A4
Počet dílů: 18 číslovaných, 19 fyzických
Autorský kód modelu: Neuveden
Lepeno: z laserové kopie v březnu 2015, dokončeno 14. 3. 2015 (-StF-)

Na stole mi opět zakotvil jeden z výtvorků, který už jsem jednou lepil, byv ogarem malým a ušatým, tak řečeným vypleskem. V době jeho vydání mi bylo 6 a půl roku, to jsem ještě o ABC nic netušil. K tomuto výtisku jsem se dostal o zhruba tři roky později díky spolužákovi, který mi tehdy daroval haldu už tehdy starších ábíček (kompletních!), a já s úžasem popatřil na tu fantastickou kaleidoskopickou obálku…

…a uvnitř na slepovací loď s křidélky! A s leteckým proudovým dvoj-motorem jak z Iljušina 62! V dětských očích vypadala ta předloha i vystřihovánka mimořádně atraktivně. LOTOSa jsem tehdy slípnul a ten pak po mnoho let vydržel pózovat na výstavce v mé zasklené skříňce. Vybavuji si, že stavba nebyla snadná, že jsem to měl takové zvlněné, možná nedobrým podlepením a následným lakováním, což návody dvojice ŠOK vždy doporučovaly (URGHH!!!) – no, bylo to dílko neohrabaných pazur a pramalých zkušeností, které jsem teprve bolestivě sbíral, a tak nastal čas jej po čtyřech desítkách let slepit znovu. Pokoušel jsem se vcítit a vybavit si, jak jsem stavbu asi prožíval tenkrát, ale to se mi příliš nedařilo. Nelze dvakrát vstoupit do téže ŠOKovánky, dětství bezstarostné budiž blahoslaveno!

Vystřihovánky autorů Šorel-Kobík nás vždy lákaly ke slepení svými doprovodnými ilustracemi – František Kobík vždy nakreslil výsledný model v příjemném, „komiksovém“ stylu – tohle jsem jako malý cypisek prostě MUSEL mít:

Vystřihovánka fiktivního vznášedla LOTOS dobře doplňuje dvoustránkový článek Martina Pilného s mnoha obrázky v témže ábíčku, který se zabýval vznášedly v civilní dopravě.

Vznášedlo LOTOS – stavba modelu

Na počátku jsem jako obvykle řešil dilema, zda slepit model z originálu, kterých mám několik, nebo z kopie na kvalitní papír. Chvíli to bylo nerozhodně, ale pak jsem se podíval na obrázek s LOTOSem, který před lety poskládal kolega předjezdec-kaskadér RoBertino – a v ten moment mi bylo jasné, že budu pracovat z kopie, navíc lehce graficky upravené. Na přídi modelu jsem si totiž všimnul viditelné konstrukční chyby (a nějak jsem si vzdáleně vybavil i z mé dávné dětské stavby, že tam byl nějaký problém) – přední červená šipka je rozseknuta a nenavazuje:

To jsem ještě netušil, že konstrukční chyba na přídi je daleko rozsáhlejšího kalibru. I připravil jsem si kvalitní sken, obtáhnul drobný nesoutisk barev a přední rozštípnuté šipky domaloval na horní plochu přídě. Tisk na laserové tiskárně na papír 160 g. Nuže, počal jsem lepit hlavní nosný díl trupu č. 1 – a u přídě to přišlo v plné kráse:

Jak vidno, autoři se u přídě fest hvízdli, spodní šikmá plocha přídě je příliš dlouhá. Člověk maně přemýšlí, jak vlastně své konstrukce pánové ŠOK ověřovali, vždyť je přece museli zkušebně slepit a podívat se, jak vše pasuje. Zdá se, že se u LOTOSa spolehli na sestavu relativně jednoduchých dílů a model nepostavili, jinak by takový lapsus nemohli nechat bez povšimnutí.

Naštěstí je oprava možná a jednoduchá – spodní plochu přídě lze zastřihnout a zúžit na správný rozměr. Nevím, co jsem si u tohoto kroku řekl coby děcko, asi jsem moc nechápal, jak to, že u tak dokonalého časopisu a dokonalé vystřihovánky může vzniknout taková chyba 😎 .

Takže – hlavní díl trupu 1 zastřihnut, podlepen a sbalen (což je prima terminus technicus z návodu):

 

I přes solidní podlep (lepidlem nanášeným jen v bodech) má dlouhý placatý nosný díl tendenci se zkroutit – i když jsem jej decentně mučil pod zátěží, trolinku mi přes veškerou opatrnost zvrtulovatěl. Ale dá se to, trhačský záchvat mne zde nepřepadl.

Návod nyní pokračuje přilepením spodních vodicích lišt 17+18 (mimochodem – tyto lišty jsou zcela shodné, stačilo by tedy jedno číslo dílu; navíc mají lišty své číslo napsáno na viditelné růžové boční ploše!? => odmazáno před tiskem), ale doporučuji je naopak lepit až nakonec, jelikož veškeré další díly se lepí na model shora a potřebujete mít model dobře sedící na podložce – lišty vespod by nutně překážely a mohly by se nechtěně ohýbat.

Pokračujeme kabinou 2 – je podlepena a přilepena na trup „pozitivními“, viditelnými chlopněmi – bůhví, kde na tento způsob autoři přišli, je u jejich vystřihovánek běžně používán. Někde jsou takové viditelné chlopně řekněme opodstatněnější, většinou však by šly nahradit běžnými bílými zálepkami otočenými dovnitř. Při přípravě vystřihovánky k tisku jsem váhal, zda ji upravit tak, že bych chlopně ohnul dovnitř a grafiku na povrch dokreslil, ale nakonec jsem to u kabiny ponechal v původním stavu, charakter modelu by se možná příliš posunul:

  

U základního dílu trupu i u kabiny jsem všechny ohyby rýhoval netradičně z rubu. Díky tomu je ohyb na pohled měkčí a zaoblenější než řez z líce, což se k této modernistické lodičce, myslím, dobře hodí.

Následují čtyři větrací šachty 9-12 (nejsem si jist, zda u lodě obklopené vodní tříští by šlo použít takto koncipované nasávací tunely jako u vozů F1… ale budiž, je to experimentální vznášedlo). Zadní dvojice šachet 11+12 je zcela shodná, opět by tedy stačilo jedno číslo dílu pro snadnější život modelářův. Zadní šachty mají být na trup přilepeny taktéž viditelnými chlopněmi – zde jsem se rozhodl je ohnout dovnitř a schovat => nakreslené obrysy chlopní na místě přilepení jsem na trupu odretušoval.

Poloha předních šachet 9+10 doplácí na sérii konstrukčních chyb na přídi a šachty nelze přilepit ústím k náběžné hraně stabilizačních plošek 7+8 a k červené šipce jako u zádě – šachta by kolidovala s bočním okénkem kabiny. Na obrázku je šachta přiložena nasucho a srovnejte s Kobíkovou ilustrací, jak to mělo vypadat:

 

Chca-nechca, jak pravíval náš profesor mechaniky na střední škole, přední šachty musím posunout dozadu, za boční okénko. Přidána motorová skříň 3:

 

Ještě noticka k předním vodorovným ploškám (křidélkům) 7+8 – je zde malá estetická chybka: čísla dílů 7+8 jsou sice napsána na bílé chlopni, ale ta zůstane viditelná a čísla tím pádem taktéž viditelná => prostě jsem chlopeň zkrátil a čísla odstřihl.

Určitě by nebyl velký problém celou příď v počítači upravit tak, aby vše sedělo dle původní Kobíkovy ilustrace – ovšem, to už by nebyla ta echt ŠOKovánka, že 😎 .

Se vskutku experimentálním proudovým motorem není větší lepičský problém, drobnou starost může způsobit vlepení čel 5+6 do oblého pláště 4, ale je to řešitelné. Na úplný závěr přidány spodní lišty 17+18:

Lotos je dokončen. Slepil jsem jej po desítkách let s chutí, výsledný efekt je příznivý a dobově akční:

Modýlky zn. ŠOK měly v historii české vystřihovánky obrovské štěstí, že přišly v pravý čas pro pravou (novou) generaci. Množství konstrukčních chyb a větších či menších nedotažeností je u nich překvapivě velké – nám, tehdy dětem, to asi až tak nevadilo, bavili jsme se náramně. Závěrem malé porovnání ilustrace s výsledným modelem:

Obrázky slepeného vznášedla Lotos jsem umístil do fotogalerie lodí.

-StF-