Název:	Lotus 72 D Ford JPS
Autoři:	Richard Vyškovský a Pavel Blecha
Aut. kód:	V ABC: BV-016, reedice v Déčkách: V-016
Vydavatel:	ABC č. 11 / roč. 20, vyšlo 6. 2. 1976, reedice: Déčka ABC 1 (prosinec 1985, říjen 1986)
Pozn.:	V ABC byla půlstrana s díly kol vytištěna chybně, zmenšeně – oprava vyšla v č. 12/20. V Déčkách je vystřihovánka mírně větší než v ABC.
Měřítko:	1:24 (v ABC neuvedeno)
Rozsah:	2,5 strany A4
Počet dílů:	50 číslovaných / 81 fyzických
Fotogalerie:	Ano

KRÁTCE O PŘEDLOZE MODELU – Lotus 72 D Ford JPS

Geniální konstruktér Colin Chapman po svých kreacích, které od něj postupně „opisovalo“ téměř celé startovní pole F1, přišel v roce 1970 s další novinkou: klínovým tvarem trupu, který definitivně odzvonil „doutníkovým“ monopostům. Nový typ 72, nazývaný novináři Air cutter (doslova řezač vzduchu), s Jochenem Rindtem v kokpitu záhy zaujal místo mezi adepty na mistrovský titul. V sezóně kromě Grand Prix Monaca vyhrál na novém voze další čtyři po sobě jdoucí závody (Holandsko, Francie, Velká Británie, NSR). Je pravda, že v některých případech měl i štěstí – ve Francii „zdědil“ vedoucí pozici po Ickxovi a Beltoiseovi, v Anglii došlo těsně před cílem palivo v čele jedoucímu Brabhamovi a v NSR svedl strhující souboj s Ickxem, při němž do posledních metrů neměl jistotu, že zvítězí. Bohužel na upravené verzi bez spoilerů se Rindt při tréninku na Grand Prix Itálie zabil – bodový náskok mu však stačil k zisku titulu in memoriam.

Typ 72 vycházel z předchozí verze 56 (určené primárně pro závod 500 mil INDY), na základní konstrukci se nemalou měrou podílel i Maurice Phillippe. Popsat tu detailně všechny změny by znamenalo zabrat neúměrně mnoho prostoru přesahující rámec této rubriky, vždyť o tomto typu byly vydány celé knihy a rozhodně nešlo o pouhé útlé brožurky. Nás zajímá verze D, proto se spokojme s konstatováním, že debutovala v Grand Prix Monaca 1971 (ovšem zdaleka ne v takové podobě, jak ji známe z ABC) a Brazilec Emerson Fittipaldi s ní dojel pátý. Druhý pilot Lotusu, Švéd Reine Wisell, měl „déčko“ k dispozici až v následující Grand Prix Holandska. Do podoby modelu autorské dvojice Blecha-Vyškovský dospěla černá rakev (nebo také létající krabice od bot, jak byl Lotus pro svou křehkost často titulován) na začátku sezóny 1972, kdy se vůz oděl do černozlatého designu výrobce cigaret John Player Special. Fittipaldi vyhrál pět závodů (Španělsko, Belgie, Velká Británie, Rakousko a Itálie) a s náskokem 16 bodů před druhým Stewartem triumfoval jako nejmladší mistr světa v historii F1 (až v roce 2005 ho překonal Fernando Alonso a následně Sebastian Vettel). Paradoxní je, že druhý pilot týmu, Australan Dave Walker, nebodoval ani jednou – přesto Lotus díky Brazilcově spanilé jízdě získal i Pohár konstruktérů. O rok později vsadil Chapman na dva špičkové piloty, což vedlo ke ztrátě titulu ve prospěch Stewarta. Postupná preference nově příchozího Petersona vyústila ve Fittipaldiho odchod k McLarenu. Když v sezóně 1974 neuspěl tým s nepovedeným Lotusem 76, byla připravena další modifikace typu 72 nesoucí označení E.

Často se uvádí, že dvaasedmdesátka závodila celých šest let. Za tu dobu však prošla velkým množstvím úprav – jako jeden z prvních vozů F1 byla osazena postupně výraznějším ramboxem nad motorem, pro nějž se vžil lidový název komín. Při změnách musel být brán ohled na novou podobu předpisů v letech 1973 a 1974. Ze všech modifikací se právě D udržela na startovních drahách nejdéle – Chapman se k tomuto typu vracel po neúspěších s turbínovým Lotusem 56B a nepovedenou konstrukcí Ralpha Bellamyho nesoucí typové číslo 76.

Jeden Lotus 72D provází i následující perlička – v Monacu 1974 se týmu nedostávalo nepoškozených vozů, proto Chapman použil jeden monopost ze svého soukromého muzea. Jen musel upravit palivový rozvod podle stávajících předpisů a Ickx s ním absolvoval závod. „Déčko“ bylo prodáno také do Jihoafrické republiky – tato země měla své vlastní mistrovství F1 a na zmíněném lotusu v barvách stáje Scribante Lucky Strike Team jezdil domácí matador Dave Charlton, který se zúčastnil i několika Grand Prix oficiálního šampionátu.

Uvádělo se, že Chapman se neodvažoval po smrti Rindta postavit nový typ – s tím není možné se ztotožnit. Nemálo času ho stál neúspěšný pokus s turbínovým motorem, nepovedená sázka na Lotus 76 znamenala i značné finanční potíže, v jejichž důsledku opustili tým jak Jacky Ickx, tak Ronnie Peterson. Jenže už v sezóně 1976 se ukázalo, že Chapman v době, kdy se tým potácel v druhé polovině startovního pole (od roku 1960 do té doby nevyhrál Lotus žádný závod jen v letech 1971 a 1975) už pracoval na další převratné novince, jejíž vývoj nakonec vyústil v další nadčasový počin – Lotus 79.

Ještě pár slov k modelu v ABC – jak se v té době stávalo, tvůrci neměli k dispozici mnoho podkladů. Jedním z hlavních byla nejspíš kresba vynikajícího designéra, závodníka, konstruktéra, návrháře a kreslíře Václava Krále (uvedená v časopise Automobil a také po mnoha letech na obálce prvního sešitu Déček ABC – obr. výše), a pak něco fotografií, nejčastěji ze Světa motorů. Ábíčkovský lotus však nehraje proporčně, nemá dokonce uvedeno ani jméno pilota (tento vůz měl startovní číslo 2 v roce 1972 v jediném závodě – Fittipaldi v Německu) a kapitolou samou pro sebe je špatné zbarvení. Aby toho nebylo málo, první strana modelu, obsahující zadní část motoru a kola, při zmenšování originální předlohy o několik procent „ujela“, takže na zbytek modelu nepasovala. Redakce to napravila hned v následujícím čísle, kdy byla zmíněná část opravena na správný rozměr. Pochopitelně při reprintu v prvním sešitu Déček už bylo vše v pořádku, celý model byl proti původnímu vydání jen mírně zvětšen, bohužel ona „špinavá“, zelenonijaká barva zůstala (fotogalerie modelu zde).

Lotus 72 D Ford JPS – technická data:

Pozn.: Typ 72 měl celkem šest verzí: původní 72 (1970), B (1970), C (1970-1971), D (1971-1974), E (1974-1975) a F (1975). Modifikace B a F byly jen mírně upravené vozy a absolvovaly minimum závodů. Protože docházelo ke změnám rozměrů, hmotnosti i výkonu motorů u jednotlivých variant, je nutno brát níže uvedená technická data pouze jako výchozí.

• Podvozek: hliníková skořepina s předním pomocným rámem
• Délka – šířka – výška: 4200 – 1860 – 1168 mm
• Rozvor: 2540 mm
• Rozchod kol: 1448 mm
• Hmotnost: 560 kg
• Motor: vidlicový osmiválec Ford Cosworth DFV, objem 2993 cm³, výkon 331 kW (450 k) při 10 800 ot/min., hmotnost 168 kg, vrtání × zdvih: 85,7 × 64,8 mm
• Převodovka: manuální pětistupňová Hewland FG 400
• Brzdy: Girling
• Pneumatiky: Firestone (1971-1972), Goodyear (1973-1974)
  
• Palivo: Shell (1971),Texaco (1972-1973), Duckhams (1974)
• Hlavní sponzoři: Gold Leaf (1971), John Player Special (JPS) (1972-1974)

Tovární piloti (typ 72 D):

• 1971 – Emerson Fittipaldi, Reine Wisell
• 1972 – Emerson Fittipaldi, Dave Walker, Reine Wisell
• 1973 – Emerson Fittipaldi, Ronnie Peterson
• 1974 – Ronnie Peterson, Jacky Ickx

RoBertino Pavelka

Kam dál:

• Galerie modelu Lotus 72 D JPS
• Rejstřík modelů F1 na tomto webu