Název modelu: Maxwell Roadster 1911
Autoři: Richard Vyškovský a Pavel Blecha
Vydavatel: ABC č. 21 / roč. 14 (vyšlo 13. 7. 1970)
Měřítko: Neuvedeno, cca 1:39
Rozsah: 0,9 str. A4
Počet dílů: 19 číslovaných, 30 fyzických
Autorský kód modelu: BV-0.07
Lepeno: říjen-prosinec 2010 (-StF-)
Další info:

• 7. model autoveteránu tandemu Blecha-Vyškovský v ABC
• Zkonstruováno podle kovového modelu Matchbox z řady Models of Yesteryear, kód Y-14B z 2. pol. 60. let, který je v měřítku 1:49
• Oproti kovové předloze vystřihovánka neobsahuje střechu vozu.

Prvotním impulsem ke stavbě tohoto veterána byl ten fakt, že jsem neměl žádné foto hotového modelu. To se muselo napravit a tak nezbylo, než si maxwellíka smatlat a nafotit.

Model maxwella kupodivu není okrášlen žádnou uzemňující reklamou na prášek do pečiva či zubní pastu, takže jsem si udělal laserovou kopii z jednoho z mých tří originálů, po pečlivém výběru co nejlepšího soutisku, známé to bolesti krouhánek z ABC. Před tiskem jsem provedl drobnou grafickou úpravu – obtaženy jemné žluté linky poničené nesoutiskem a odstraněny rušivé ohybové čáry z viditelných ploch. Tento model měl docela štěstí, byl celkově vytištěn solidně (až na to, že zelená barva vozu je trochu jiná na stránce vlevo nahoře oproti dílům vpravo dole ).

Jako mnohé další prvotní kousky dvojice BV byl i tento vůz zhotoven podle kovového „angličáku“ – vidíme obdobnou barvu vozu a text u návodu obsahuje dosti specifické údaje, které nacházíme na krabičce Matchboxu: údaje o výrobci, o tehdejší ceně 1400 dolarů a o přítomnosti vozu ve sbírce H. Austina Clarka z New Yorku. Takže po slepení by mi mělo na stole vzniknout něco takového…

… ovšem o něco větší a bez černé střechy, která, žel, zůstala opomenuta – asi by se na stránku už nevešla. Tak jdeme na to:

Pokud tohle budete někdy matlat, bacha na chybku, autoři zapomněli naznačit ještě jeden otvor pro tyč volantu v dílu č. 3 – v ploše podlahy. Trošku se mi kroutí karosérie (šasi jsem vyztužil zespodu kartonem), RV měl ve zvyku konstruovat dosti složité komplexní díly, kterým by prospělo rozšmiknutí na více celků – což jsem také v jednom případě udělal.

Přimatlal jsem blatníčky proti blátíčku. Jelikož vyčihovánka nijak neřeší poněkud viditelné rubové plochy blatníků, podlepil jsem je pevným barevným papírem, jehož zeleň se blíží zeleni vozu (. . . při pohledu ze vzdálenosti 1 km, po západu Slunce).

Obtížným krokem je namordování druhé části karosérie se sedačkou na své místo – to jsou ty momenty, kdy je člověk blízko rozbouchnutí modelu jedinou ranou pěstí. Ta sedačka ve tvaru vany se musí do zoufale úzkého prostoru prostě naprat, což je úkon, který je na hranici únosnosti a pevnosti celého dosavadního modelu. Zcela chápu, že přes tuto operaci leckdo (třeba kdysi jako děcko já) naprosto nemohl projít, gor se slabým ábíčkovským papírem – ta 160-ka, na kterou jsem tiskl, naštěstí snese drsnější zacházení (ale možná jsem měl použít tenčí papír 120 g).
Samozřejmě se mi to ani nyní nepovedlo ideálně (asi šlo celou konstrukci karosérie vyřešit jinak, milí „BV“) a v místě nepadnoucích spojů přední a zadní kastle musely na řadu přijít zapasy koloru, záplaty. Což mne naštvalo. Na obrázcích je objevíte.

Přidány další drobnosti jako dynamo na levém blatníku…

… to oranžové za sedačkou není sbalený spacák, ale nádrž 😎 …

… volantík je na tuze do pentelky 0,7 mm. Když jsem hřídel volantu jemně rval dovnitř, pochopitelně se mi kdesi uvnitř na nějakém dorazu zalomila. Říkám si, netlač, magore, jemně! Beru novou tuhu – a zlomil jsem ji podruhé! Čili když s modelem zatřepete, štěrkají uvnitř dva úlomky tuhy. Takže mi s ním, prosím, netřepte – díky 🙂 (k modýlku možná umístím výstražnou cedulku TOTO NENÍ ŠTĚRKOTKA!).

Na záď vozu jsem přistehoval rezervní pneu:

Jak vidno, jde o dosti velký model sahající až k hladině mého mazání na reumatická kolena . . . dle návodu na láhvi bolesti brzy rozchodím…

Slunko nikde, furt tma, houby na to vidím (lepeno na konci roku 2010), tak jsem poloslepý poloslepil aspoň podstaveček:

Jak vidno, modelu ještě něco chybí. No tak, holky, co temu ještě chybí, no? Která se hlásí?

Fru-Fru: „Chybí tomu érbegy!“
   Hmm, to máš sice pravdu, ale tyhle staré kočáry airbagy neměly. Kromě toho nejsou běžně vidět. No, kdo další? 
Dženny: „Nemá to mlékárničku!“
   A-ano, n-nemá to . . . lékárničku. Ale co tomu chybí NA PRVNÍ POHLED, holky, no tak, Žofko! 
Žofka: „Chybí tam slečna v plavkách s dlouhými nohouma!“
   Žofi! Hernajs, jste slepé či co?! Přece tomu chybí- …
Bižou-Bižou: „Frajerské podsvícení prahů!“
   … kola! Chybí tomu přece KOLA, slepoňky!!!

Nuže, kola:

Pan Blecha při barvení vystřihovánky ovšem přichystal pro matlaly takový chytáček – počet naznačených drážek dezénu se u jednotlivých boků kol liší  – a u rezervy na zádi je na první pohled mnohem menší. Toho jsem si všiml pochopitelně až po přilepení rezervy , tak jsem viditelný bok rezervy přelepil novým bokem. No, nic moc, ale pokusil jsem se s tímhle vozítkem dobruslit do cíle, aniž bych ho rozmázl o stůl jedním úderem své pěstičky. Nechybělo moc! 🙂

Pro srovnání původní Matchbox, ze kterého autoři vycházeli a kterému jsem demontoval (v překladu jemně urval) střechu:

Děkuji za pozornost, snímky hotového modelu Maxwell Roadster 1911 jsou v Galerii.

-StF-