Název modelu: Mercedes 1914 – závodní
Autor: Jaromír Svoboda
Vydavatel: ABC č. 11 / roč. 12 (vyšlo 8. 2. 1968)
Měřítko: neuvedeno, cca 1:35 (délka modelu: 125 mm)
Rozsah: 0,85 str. A4
Počet dílů: 17 číslovaných, 24 fyzických
Autorský kód modelu: neuveden
Lepeno: z upravené laserové kopie v červnu–červenci 2010 (-StF-)
Další info:
-
- Závodní Mercedes 1914 je třetím modelem z čtyřdílné řady autoveteránů Fluora rallye;
- možnost odkrytého nebo zakapotovaného motoru;
- použití černobílé fotografie na modelu (motor);
- doplněk: zeď s reklamou a sudy jako pozadí;
- kartička Technického atlasu z ABC z č. 13/28.
Autorem v ABC nejstarších, ovšem nadčasově působivých modýlků autoveteránů je Jaromír Svoboda – konstruktérský samorost, možná jediný ze známých autorů, který nebyl ovlivněn etalony z dílny pánů Blechy a Vyškovského – z toho prostého důvodu, že kreslil a publikoval vystřihovánky dávno před nimi. Naopak, některé prvky, např. konstrukci kol autoveteránů, převzali oba pánové architekti BV od pana architekta JS 🙂 .
Ing. arch. Jaromír Svoboda (*1945) byl neuvěřitelný konstruktérský zjev. Už od mládí si sám pro sebe kreslil neskutečná množství modelů, které lepil a lakoval, načež z nich sestavoval celé části měst či nádraží. Vesměs šlo o správně „zápaďácké“ scenérie a modely – londýnské autobusy, americká auta, celé vlaky apod. Představme si tu dobu (přelom 50.–60. let) plnou rudých pionýrských šátků, překročených pětiletek a sovětských soudruhů na věčné časy… a tady si za stolem něco kutí jeden zvláštní pionýr – pionýr moderní a původní české vystřihovánky s depem vyloženě nesovětských autobusů:
Ale zpět k zubní pastě, totiž k Fluoře rallye, k třetímu vozu v řadě. Na internetu se dá najít hodně obrázků tohoto slavného mercedesu – půjčuji si pár alespoň pro ilustraci, i když model nebudu nijak zvlášť tunit (tedy vylepšovat – odpusťte slovo plevelné):
V roce 1914 tři tyto vozy obsadily všechna tři první místa na GP Francie. Uměly uhánět rychlostí až 175 km/h, což musela být už docela odvaha, v takových žebřiňácích, jejichž piloti byli prakticky zcela nechráněni.
Obrázek výše vpravo je zajímavý – ukazuje odkrytý motor vozu, mohutný čtyřválec o objemu 4,5 litru, který byl za první světové války použit dokonce v letadlech. A právě model J. Svobody obsahuje pozoruhodný detail – možnost pohledu na odkrytý motor.
Informace o voze najdeme také na jedné z kartiček Atlasu ABC – v ABC č. 13/28 vyšel atlas věnovaný historickým vozům Velkých cen a je tam i náš meďour (kresba Jaroslav Velc, text Petr Minařík):
U vystřihovánky v ABC nacházíme dva autorovy černobílé obrázky modelu:
Model jsem lepil z laserové kopie (pár archivních originálů vlastním), kterou jsem si malinko upravil. Jak víte, v dobách pravěkých týhle muziky redakce ABC (přesněji řečeno tiskárna) přidávala na vystřihovánky dobové výchovné reklamy – malý adept umění modelářského si tak při matlání vsugeroval, že si má alespoň jednou týdně umýt zuby a pazury, a redakce získávala potřebné finanční příspěvky za reklamu.
Na původních vystřihovánkách dodaných autory tyto reklamy nebyly – svědčí o tom oba výše uvedené černobílé obrázky mercedesu v ABC – je na nich originální model přímo od autora.
Vystřihovánka tedy byla doplněna o reklamu na zubní pasty Fluora (když už jsme v té Fluoře rallye, že 🙂 ) a Thymolin. A tak jsem si je zase z vystřihovánky odmazal:
Na kresbě Jaromíra Svobody je vidět – jak to jen nazvat – taková elegantní nedbalost. Jeho modely jsou kresleny „lehkou rukou“, bez pravítkového puntičkářství a grafické „doslovnosti“, bez starosti o to, že na rubu karoserie jsou vidět neřešené (bílé) plochy. Ovšem modelář rozhodně nenabyde dojmu, že je to práce odbytá – je v ní uloženo nadšení mladíka, který kdysi dávno našel svoji vlastní cestu. Jeho kresba rozhodně není sterilní, studená a nudná.
Mercedes 1914 – stavba modelu
Takže do práce – začal jsem šasi (prořezán nějaký ten jalový vzduch z podélných listových per), přední maskou s typickým špičatým chladičem a motorem, který je zpracován velmi jednoduše, ale díky použití fotografie působivě. Zadní kapota je zatím jen nasucho přiložena:
Následoval interiér se sedačkou, přilepena zadní karoserie a přidán volant – obruč je z kousku izolovaného drátu, tyč z tuhy Ø0,7 mm:
Přemýšlel jsem, jak udělat kola. Mají totiž výplety špicemi. Udělat je z tenkého drátku? No, trvalo mi asi 1,7 sekundy, než jsem se rozhodl, že u tohoto modelu NE – vyrobením špic bych zlikvidoval zajímavou realistickou, až fotografickou kresbu kol J. Svobody a duch původního modelu by se vytratil (… o mé vrozené lenosti nemluvě).
Takže kolečka jsou původní, jen s jemnými úpravami: boky pneu jsou lehce bombírovány na kroužku od záclon (mají průměr tak akorát) a na běhouny jsem domaloval dezén dle naznačeného vzorku z boku pneumatik:
Jaromír Svoboda si s kresbou kouzelně hrál – všimněte si např. výfuku: ten tlustý vývod u motoru navazuje na samotnou (jen nakreslenou) trubici výfuku jen opticky – celé je to jenom jako, žádný opravdový 3D-výfuk.
Snímatelný kryt motoru nesedí na voze dokonale, potřeboval by rozměrově trochu upravit. Při nasazování krytu na karoserii se to chová neposlušně, jako skutečné, ne moc přesně vylisované plechy… no, poodstupte nyní od svého počítače a koukejte se raději z dálky…
Porovnáním se skutečným vozem nám neujde, že autor vystřihovánky provedl poněkud po svém záď vozu a uchycení dvou rezervních kol. Skutečný vůz měl na zádi otevřený kufr, „kapsu“, v ní byla kola uložena a přichycena řemenem. Ale zjevně existovala i verze „bezkapsová“, ovšem ta měla mnohem kratší zadní karoserii. Velikost zadní karoserie na modelu naznačuje, že mělo jít o variantu s „kapsou“:
Čili modýlek má kola položena na karoserii. Přetáhl jsem je alespoň dvěma řemeny – ty ve vystřihovánce nejsou – nepřenesl jsem přes srdce, že by kola na šikmé kastli jen tak ležela (i když mohla být teoreticky upnuta upínákem za střed).
I tento vůz z Fluory rallye byl vybaven doplňkem – reklamní zdí se sudy. Jeden ze sudů je zpracován plasticky, ovšem velmi jednoduše, diorámátkově – je vystřihnut z plochy a vyhnut dopředu, takže za ním je ve zdi díra. Zeď jsem nalepil na kousek balzy a podepřel trojúhelníčkem z téhož materiálu. Poutač na zdi s lamentujícím šoférem odráží autorův smysl pro humor (ovšem ten sud Nivea tam nepatří – nechala ho tam omylem Fru-Fru nebo Žofka, potvory jedny. Plácaly něco o tom, že kdo maže, ten jede. Opak je ale pravdou – kdo maže, ten stojí):
Takže hotovo, závodní Mercedes 1914 je dokončen a tyto dva záběry od sebe dělí 43 let (v době dolepení modelu):
A ještě drobný pocta-veček:
Tolik pozdrav z pradávných dob, kdy ABC ještě ani nevypadalo jako ABC 🙂 a pan architekt Vyškovský teprve dumal, jaké by to bylo tvořit autíčka či domečky z… z… že by z papíru?
Více snímků modelu je umístěno do Galerie.
-StF-
