Název modelu: Mercedes 1914 – závodní 
Autor: Jaromír Svoboda
Vydavatel: ABC č. 11 / roč. 12 (vyšlo 8. 2. 1968)
Měřítko: Neuvedeno, cca 1:35 (délka modelu: 125 mm)
Rozsah: 0,85 str. A4
Počet dílů: 17 číslovaných, 24 fyzických
Autorský kód modelu: Neuveden
Lepeno: červen-červenec 2010 (-StF-)
Další info:

• Třetí model čtyřdílné řady veteránů Fluora rallye
• Možnost odkrytého nebo zakapotovaného motoru
• Použití černobílé fotografie na modelu (motor)
• Doplněk: zeď s reklamou a sudy jako pozadí

Autorem v ABC nejstarších, ale působivých modýlků autoveteránů je Ing. arch. Jaromír Svoboda – konstruktérský samorost, možná jediný ze známých autorů, který nebyl ovlivněn etalony z dílny pánů Blechy a Vyškovského – z toho prostého důvodu, že kreslil a publikoval vystřihovánky dávno před nimi. Naopak, některé prvky (např. konstrukci kol na autoveteránech) převzali oba pánové architekti BV od pana architekta JS  🙂 .

Jaromír Svoboda (*1945) byl neuvěřitelný konstruktérský zjev. Už od mládí si sám pro sebe kreslil neskutečná množství modelů, které lepil a lakoval, načež z nich sestavoval celé části měst či nádraží. Vesměs šlo o správně zápaďácké scenérie a modely – londýnské autobusy, americká auta, celé vlaky apod. Představme si tu dobu (přelom 50.-60. let) plnou rudých pionýrských šátků, překročených pětiletek a sovětských soudruhů na věčné časy… a tady za stolem něco kutí jeden zvláštní pionýr – pionýr moderní a původní české vystřihovánky s depem vyloženě nesovětských autobusů:

Zpět k zubní pastě, totiž k Fluoře rallye, k třetímu vozu v řadě. Na internetu se dá najít hodně obrázků tohoto slavného mercedesu – půjčuji si pár alespoň pro ilustraci, i když model nebudu nijak zvlášť tunit (tedy vylepšovat – odpusťte slovo plevelné):

V roce 1914 tři tyto vozy obsadily všechna tři první místa na GP Francie. Uměly uhánět rychlostí až 175 km/h, což musela být už docela odvaha, v takových žebřiňácích, jejichž piloti byli prakticky zcela nekryti.

Obrázek výše je zajímavý – ukazuje odkrytý motor vozu, mohutný čtyřválec o objemu 4,5 litru, který byl za první války použit dokonce v letadlech. A právě model J. Svobody obsahuje unikátní fíčuru – možnost pohledu na odkrytý motor.

U vystřihovánky v ABC nacházíme dva černobílé obrázky modelu:

Informace o voze najdeme také na jedné z kartiček Atlasu ABC – v ABC č. 13/28 vyšel atlas věnovaný historickým vozům Velkých cen a je tam i náš meďour (kresba Jaroslav Velc, text Petr Minařík):

Model jsem lepil z laserové kopie (pár archivních originálů vlastním), kterou jsem si malinko upravil. Jak víte, v dobách pravěkých týhle muziky redakce ABC (přesněji řečeno tiskárna) přidávala na vystřihovánky dobové výchovné reklamy – Pepíček-patlálek si tak při matlání vsugeroval, že si má alespoň jednou týdně umýt zuby a pazury, a redakce získávala potřebné finanční příspěvky za reklamu.
Na původních vystřihovánkách dodaných autory tyto reklamy nebyly – svědčí o tom oba černobílé obrázečky mercedesu – je to originální model od autora.
Vystřihovánka tedy byla doplněna o reklamu na zubní pasty Fluora (když už jsme v tej Fluoře rallye, že  🙂  ) a Thymolin. Tak jsem si je zase z vykrouhávanky odmazal:

Na kresbě J. Svobody je vidět -jak to nazvat- taková elegantní nedbalost. Jeho modely jsou kresleny „lehkou rukou“, bez pravítkového puntičkářství a grafické „doslovnosti“, bez starosti o to, že na rubu karosérie jsou vidět neřešené (bílé) plochy – ovšem modelář rozhodně nenabyde dojmu, že je to práce odbytá – je v ní nadšení mladíka, který kdysi dávno našel svoji vlastní cestu. Jeho kresba rozhodně není sterilní, studená a nudná.

Mercedes 1914 – stavba modelu

Takže do práce – začal jsem šasi (prořezána trocha toho vzduchu z podélných listových per), přední maskou s typickým špičatým chladičem a motorem, který je zpracován velmi jednoduše, ale díky použití fotografie působivě. Zadní kapota je zatím jen nasucho přiložena:

Následoval interiérek se sedačkou, přilepena zadní karosérie a přidán volantík – obruč je z kousku izolovaného drátu, tyč z tuhy o průměru 0,7 mm:

Přemýšlel jsem, jak udělat kola. Mají totiž výplety, špice. Udělat je z tenkého drátku? No, trvalo mi asi 1,7 sekundy, než jsem se rozhodl, že u tohoto modelu NE – vyrobením špic bych zlikvidoval zajímavou realistickou, až fotografickou kresbu kol J. Svobody a duch původního modelu by se vytratil.
Takže kolieska jsou původní, jen s jemnými úpravami – boky pneu jsou lehce bombírovány na kroužku od záclon (mají průměr tak akorát) a na běhouny jsem domaloval dezén dle naznačeného vzorku z boku pneumatik:

Jaromír Svoboda si s kresbou kouzelně hrál – všimněte si toho výfuku – ten tlustý vývod u motoru navazuje na samotnou (jen nakreselnou) trubici výfuku jen opticky – celé je to jenom jako, žádný opravdový 3D-výfuk.

Snímatelný kryt motoru nesedí na voze dokonale, chtěl by rozměrově trochu upravit. Při nasazování krytu na karosérii se to chová neposlušně jako skutečné, ne moc přesně vylisované plechy . . . no, poodstupte nyní od svého počítače a koukejte se raději z dálky . . .

Porovnáním se skutečným vozem nám neujde, že autor vyčihovánky provedl poněkud po svém záď vozu a uchycení dvou rezervních kol. Skutečný vůz měl na zádi otevřený kufr, „kapsu“, v ní byla kola uložena a přichycena řemenem. Ale zjevně existovala i verze „bezkapsová“, ovšem ta měla mnohem kratší zadní karosérii. Velikost zadní karosérie na modelu naznačuje, že mělo jít o variantu s „kapsou“:

Čili modýlek má kola položena na karosérii. Přetáhl jsem je alespoň dvěma řemeny – ty ve vystřihovánce nejsou – nepřenesl jsem přes sérdce, že by kola na šikmé kastli jen tak ležela (i když mohla být teoreticky upnuta upínákem za střed).

I tento vůz z Fluory rallye byl vybaven doplňkem – reklamní zdí se sudy. Jeden ze sudů je zpracován plasticky, ovšem velmi jednoduše, diorámátkově – je vystřihnut z plochy a vyhnut dopředu, takže za ním je ve zdi díra. Zeď jsem nalepil na kousek balzy a podepřel trojúhelníčkem z téhož materiálu. Poutač na zdi s lamentujícím šoférem odráží autorův smysl pro humor (ovšem ten sud Nivea tam nepatří – nechala ho tam omylem Fru-Fru nebo Žofka, potvory. Plácaly něco o tom, že kdo maže, ten jede. Opak je ale pravdou – kdo maže, ten stojí):

Takže hotovo, tyto dvě fotečky od sebe dělí nějakých 43 let (v době dolepení modelu):

Tolik pozdrav z pradávných dob, kdy ABC ještě ani nevypadalo jako ABC 🙂 a pan Vyškovský teprve dumal, jaké by to bylo tvořit autka či domečky z… z… co třeba z papíru?

Více snímků modelu umístěno do Galerie.

-StF-