Název modelu: OLYMPUS iS-1000
Autor: Michal Antonický
Vydavatel: ABC č. 12 / roč. 36 (vyšlo 21. 2. 1992)
Autorský kód: JA 045
Měřítko: 1:1
Rozsah: 4,25 str. A4 + střihy
Počet dílů: 114 číslovaných + díly označené písmeny / 143 fyzických papírových + 6 střihů + 3 díly ze špejlí + 2 díly z drátu + 2 optické čočky – tyto počty zahrnují všechny díly, tj. díly ke všem verzím modelu
Lepeno: z originálu v létě 2025, dokončeno 20. 7. 2025 (Jiří Velocha st.)
Verze: model je možno postavit jako:

• Klasický papírový model do vitríny,
• funkční dírkový fotoaparát (v tradici legendárního Dirkonu),
• dalekohled,
• a také může posloužit jako… viz report níže 😉 .

Tento model papírové zrcadlovky Olympus ve skutečné velikosti od Michala Antonického jsem si pro stavbu zvolil z několika důvodů: Ten první je, že jsem už hodně dlouhou dobu kolem něj „chodil po špičkách“ s tím, že snad někdy… ale tak nějak stále nebyl čas do něj střihnout. Nicméně na výzvu kolegy Standy Fajkuse k narozeninovému lepení pro Michala Antonického jsem si na něj vzpomněl a model vytáhl z archivu, protože mi připadlo originálnější slepit tento model, než lepit auto nebo formuli.

A s tím souvisí druhý důvod, a to ten, že jsem ho prostě ještě neviděl za celou svou papíráckou „praxi“ nikde na akci slepený (tím jistěže nechci říct, že ho doma někdo slepený nemá).
Další důvod byl ten, že po prozkoumání návodné kresby a mnohdy „krkolomných“ dílů na více než čtyřech stránkách A4 jsem si chtěl ověřit, zda na něco takového ještě vůbec mám, když započítám problémy se zrakem a klouby prstů, holt v 66 letech už to není, co bývalo 😉 .

OLYMPUS iS-1000 – stavba modelu

Po pár hodinách lepení jsem zjistil, že slepit ho nebude jen tak, ale asi právě proto mě ta práce začala hodně bavit a s modelem jsem si začal doslova „hrát“ a uvedl jsem slogan našeho PM shopu Vystřihni si radost do praxe i osobně. Model jsem lepil z originálu v základní, tzv. vitrínkové verzi a raději jsem lepil tzv. na jistotu (i když ta jistota…).
Pokud se do něj chce někdo pustit, doporučuji lepení zkušenějším a pořídit si dva originály, nebo lepit ze dvou kopií – věřte že se to vyplatí. A také by mě docela zajímalo, zda ho má někdo slepený, nebo ho někdy lepil.

Do modelu jsem vlepil kartonovou matici pro možnost přišroubování fotoaparátu na skutečný stativ. Matice: jsou to dva čtverečky kartonu tloušťky 3 mm slepené do kostky a s vyvrtaným otvorem (jistěže menším, než je vnější průměr šroubu na stativu). Následně je díra „projetá“ příslušným šroubem, který posloužil jako závitník a vytvořil závit. Pak několikrát vytřeno Herkulesem a pokaždé po zaschnutí „projeto“ opět šroubem na stativu, aby se takto vzniklý křehký závit po pár vyšroubováních nestrhal a alespoň nějakou dobu vydržel:

U modelu jsem musel udělat několik kompromisů, protože ne všechny díly jsou od autora zcela bezchybné, a osobně i já se dopustil např. dost zásadní chyby při usazování horní části těla přístroje, kdy jsem si myslel, že když nechám horní část mírně skloněnou, bude mi následně otevírací zadní část lépe v modelu držet. Bohužel omyl, naopak to způsobilo velké problémy, což je vidět na snímku ke konci série fotek níže. Proto jsem musel přistoupit k celkovému přelepení boku, a tím znemožnil otevírání. Ale toto bylo určeno hlavně ke vkládání filmu pro funkční verzi s dírkovou komorou. Takže až tak závažné důsledky to nemá, navíc si nejsem jist, jak by ten kousek proužku papíru coby pantu to celé udržel v nějaké solidní pozici 🙂 .

Model jsem po dokončení přestříkal pěti vrstvami laku na vlasy, čímž získal pololesklý matový vzhled (možná jsem to trošku přehnal a leskne se až moc 🙂 ). Byl slepen z originálu ve verzi tzv. vitrínkové, tzn. že nebyla využita žádná možnost funkčnosti (dírková komora nebo dalekohled).

Celkově model doporučuji zkušenějším modelářům, protože stavba skrývá několik záludností, na které se přijde až během stavby. Za nejvážnější chybu autora považuji větší délku pláště tubusů (vnitřní vnějšího a zasouvací) – slepené by se nevešly do mezikruží. S tím následně souvisí i jiný průměr víčka (osobně jsem si ho vytiskl menší, dle skutečného průměru).
Nepříjemné bylo i to, že černá barva nebyla na všech dílech stejná a např. na těle objektivu je po slepení jasně vidět, že polovina je světlejší a druhá půlka tmavší – objevilo se to u vícero dílů.

Stavba mě hodně bavila právě proto, že bylo třeba sem-tam přemýšlet, co a jak upravit – na modelu jsem provedl:

• Všechna tlačítka funkční,
• zasouvací / vysouvací objektiv,
• otvírací panel pod displejem,
• otevírací šachtu na baterie,
• displeje jsem přelepil průhlednou fólií,
• vlepena kartonová matice pro našroubování stojanu,
• upraven objektiv vlepením průhledné fólie, za kterou je umístěn obrázek vnitřku objektivu (původní vystřihovánka toto nemá).

Největší problém s boční stranou těla foťáku jsem si způsobil sám, a tak musela být přelepena tak, že následně nelze zadní část těla otevírat, což ale není nijak kritické – otvírání je určeno hlavně pro vkládání filmu do funkčního modelu.
S výsledkem jsem v celku spokojen, model se mi líbí a konečně vidím po 32 letech po jeho vydání, jak vlastně vypadá, a obrázek se mi hodí i do PM shopu.

Nakonec mne napadla ještě čtvrtá možná verze využití této vystřihovánky: jako tajná schránka na bankovky, šperky či jiné drobnosti. Když se dutý objektiv vytáhne, vznikne docela pěkná kulatá krabička či kasička. Navíc se mi ten objektiv povedl fakt na fest a nemá šanci se otevřít jen tak 🙂 .

Další snímky modelu fotoaparátu OLYMPUS iS-1000 najdete v galerii., pětiminutové video ze stavby a s prezentací funkcí a úprav modelu je zde.

Jiří Velocha st. / Papermanie.cz
A za papírové archeology velice děkuji Jirkovi za báječný příspěvek! Jiří se zde již prezentoval pamětihodnou stavbou transportéru SKOT z ABC č. 5/17 (-StF-)