Ze zápisníku začínajícího gamblera
aneb
Jak porazit Papírového protihráče a neskončit v Bohnicích

Patřím k hrstce lidí v této Galaxii, které naprosto minuly počítačové hry, druhdy nazývané videohry. Nikdy jsem je systematičtěji nehrál a Solitaire ve starších Windows jsem si nepustil prostě nikdy. Počátkem 80. let jsem asi deset minut pinkal s bratrancem tenis na jeho supermoderním mikropočítači, což znamenalo odrážet zelený bod po tmavé televizní obrazovce sem a tam ve směru daném joystickem – a to je prakticky celá má kvalifikace v oboru PC her.
Moje nedůvěra v herní automaty je možná důvodem, proč jsem se dostal až nyní, po dlouhé řadě let, ke dvěma papírovým herním konzolím, k papírovým protihráčům, které s velkým důvtipem sestrojil a publikoval v časopise ABC osvícený konstruktér Miroslav Kolář. V mládí jsem si je nikdy neseskládal. Až nyní nastal jejich čas.

Jsou založeny na principu známé (hospodské) hříčky, kdy dva hráči střídavě odebírají z hromádky drobností jednu až tři (zápalky, mince, kamínky, ořechy, fazole, …) a prohrává ten, na koho zbyl poslední kousek.

Jak by řekly moje dcery, znalkyně deskových her, je to typická hra frustrační. Hra je rychlá a může se lehce stát, že nedokážete v dlouhé řadě porazit protihráče – i když na první pohled je dětsky jednoduchá, s minimálními pravidly. Podobně jako ruleta i tato hra svádí k novému a novému opakování, což může vést k vaší větší a větší frustraci. Nedej Bůh hrát něco takového o peníze s protřelým hráčem z polosvěta!
I tato nevinná papírová hříčka z ABC v sobě skrývá malinkatého Démona her a je třeba si na něj dát bacha. No, možná lehce přeháním, protože…

… tyto papírové pomůcky nemají vlastnosti živého (zlého) protihráče.

Z matematiky jsem míval slušné známky a něco mi říká, že pevně nakreslená „střeva“ těchto papírových „počítačů“ nemohou skýtat příliš velké množství herních kombinací (na rozdíl od dvou živých hráčů). Že tyto konzole nemají možnost rozhodování, ale jen pevně naprogramované kroky, které se nutně stále opakují, nemění se – jsou totiž nakresleny. Že prohrajeme třeba 10× v řadě, dobrá, ale pak zákonitě musí přijít naše výhra. Což by nás mělo uchránit před skotskými střiky a okopáváním keříků v Bohnicích.

Nuže, nebojme se démonů, zvláště když jsou z našeho oblíbeného, za všech okolností pozitivního ábíčka, a pusťme se do křížku s papírovými protihráči. Jsou dva, starší a mladší brácha, z ABC č. 12/15 a 4/22.

Napadá mne úvodem několik otázek, na které bych rád zjistil odpovědi:

• Jak se vůbec hraje s papírovými protihráči? Bude to pro mne novinka a premiéra…
• Liší se nějak obě verze papírového protihráče? Nebo nabízejí zcela shodné herní varianty?
  
• Lze papírové protihráče porazit? Snadno, či obtížně? Nebo vůbec?
  
• Lze postavit oba papírové protihráče proti sobě? Který z nich v duelu zvítězí? Nebo to bude nutně nerozhodně?

Název vystřihovánky: Papírový protihráč
Autor: Miroslav Kolář
Vydavatel: ABC č. 12 / roč. 15 (vyšlo 19. 2. 1971)
Rozsah: 0,6 str. A4
Počet dílů: 4
Sestaveno: z originálu dne 26. 5. 2020 (-StF-)

Papírový protihráč – stavíme svého vyzývatele

Staršího protihráče jsem sestavil ze stejně starého originálu, který mi leží v archivu drahně let.
Ani nepamatuji, kdy jsem naposled vyslyšel typický pokyn z návodů dobových vystřihovánek z ABC, a sice celou stránku podlepte kreslicí (či kladívkovou) čtvrtkou. Nyní jsem tento úkon asi po 45 letech opět provedl. Ne tedy celou stranu, ale tři největší díly jsem podlepil, jelikož budou mechanicky namáhány. Žlutý pásek 3 nechávám tenký, jelikož se vlepuje dovnitř a neměl by uvnitř překážet svou tloušťkou pohyblivému dílu 4.

Než celou konzoli finálně sešroubuji šroubkem M3, je vhodné si ověřit, zda se v okénkách objevují údaje a znaky bezproblémově. Jinak je vhodné okénka tu a tam o desetinku více vyříznout.

Papírový protihráč je hotov a jen se třese na to, aby nás porazil.

Papírový protihráč – jdeme do boje!

Začneme hrát tak, že pákový přepínač (řídící sektor) 1 nastavíme na označení „hráč“ a odkryjeme tak okénko s 15 znaky (čárkami). Pootočením kotouče 4 ve směru šipky zakryjeme (smažeme) jednu, dvě nebo tři čárky. Nyní páčkou přepneme do pozice „počítač“ a v malém čtvercovém okénku se objeví číslice určující, kolik čárek máme smazat za počítač. Přepneme zpět na „hráč“ a kotoučem zakryjeme počítačem určený počet čárek. Pak jsme na řadě opět my a smažeme čárky dle své volby. Opět přepneme na „počítač“ a hra pokračuje… až na koho zbude poslední čárka, prohrál.

!!! POZOR !!! Pokud si tuto vtipnou hříčku plánujete sestavit a zahrát si s papírovým protihráčem, nečtěte dál, jelikož následuje analýza herních kombinací a vyzradím, zda a jak lze papírový kompjútr porazit. Stejně tak i video na konci článku obsahuje tyto spoilery !!!

Papírový protihráč – přehled herních variant

Po několika hrách objevíte zákonitost této hry, kdy se odebírají max. 3 předměty (mažou max. 3 čárky): Komu zbude poslední pětice a je na tahu, nutně prohraje. Ať odebere jeden až tři kousky, protihráč mu vždy ponechá onen poslední.
Přesně tak jsou nastavena i papírová střeva papírového protihráče – pokud jsme na tahu a máme před sebou 5 znaků, protihráč už bude neomylný a zvítězí.

Čili můžeme formulovat základní zákon této hry s patnácti znaky: Kdo smaže jako první 10 znaků, zvítězí.

A) Jak vypadají herní kombinace u her, ve kterých začínám prvním tahem já, živý hráč:

Vysvětlení ke čtení tabulky – např. hned první Hra 1:

• Živý hráč začíná – táhne 1, čili zakryje jednu čárku.
• Papírový protihráč (sloupec PAP) požaduje zakrýt také 1 čárku.
• Pokračuje živý hráč, zakrývá opět 1 čárku.
• PAP zakrývá 3 čárky.
• Živý hráč zakrývá opět 1 čárku.
• PAP zakrývá 3 čárky.
• Hra sice ještě není u konce, ale v této fázi hry je už jasné, kdo vyhraje: PAP zakrytím tří čárek dosáhl celkového zakrytí deseti čárek, tudíž dle základního zákona už jistě vyhraje. Ať pak živý hráč smaže jednu, dvě nebo tři čárky, PAP vždy „zasmečuje“ tahem, kdy živému hráči zbude poslední jedna čárka a prohraje.
• Řádek v tabulce Mezisoučet prozrazuje, kdy se docílí oněch deseti vítězných smazaných znaků.

Jak je z tabulky vidno, hra, kdy živý hráč má první tah, umožňuje 21 možných herních variant vedoucích k bodu, kdy je jasný vítěz (čili do bodu smazání deseti čárek). Z těchto 21 variant celých 20 (!) vyhraje papírový protihráč, čili ve dvaceti případech smaže desátou čárku PAP. Jen v jedné jediné kombinaci zvítězí živý hráč – viz v tabulce Hra 18 zvýrazněná růžově: první tři tahy živého hráče jsou 2-3-3 – pak zbude deset posledních čárek PAPovi a ten se už z této šlamastyky nevyhrabe: živý hráč pak smečuje opět trojkou, čímž PAPovi zbude poslední čárka a papírové herkulesí slzy.

Takže, přátelé, připravte se psychicky na to, že 95% her, ve kterých máte první tah, prohrajete.

B) Jak vypadají herní kombinace u her, ve kterých začíná prvním tahem papírový protihráč:

Herních variant, než utkání dospěje do smazání desáté rozhodující čárky, je podstatně méně než u her, kdy začíná živý hráč – z toho prostého důvodu, že papírový protihráč začíná vždy stejně – má to tak prostě napsáno a nakresleno ve svém programu. Papírový protihráč z ABC č. 12/15 začíná vždy smazáním tří čárek.
Při té příležitosti mne napadá, jak by celá konstrukce vypadala, kdyby obsahovala ještě nějaký další přepínač voleb, aby PAP mohl začít i jinak než smazáním tří čárek, třeba dvěma či jednou… patrně by komplikovanost papírové konstrukce byla již neúnosná, nerealizovatelná? Nedokážu nyní rychle odhadnout komplikovanost takové úpravy…

Takže – u těchto klání začíná PAP a vždy „vykopává“ trojkou:

Vidíme, že máme 9 herních variant, než zjistíme, kdo vyhraje / prohraje. Pouze v poslední, deváté herní variantě vyhraje živý hráč – jeho první dva tahy jsou 3-3, čímž nechává PAPovi posledních pět čárek, což je totéž jako v šachách šach těsně před matem.

Netřeba zdůrazňovat, že pokud v této vítězné deváté hře (stejně jako ve Hře 18 výše) udělá živý hráč v dalším tahu chybu, tj. nenechá PAPovi poslední jednu čárku, PAP toho využije a zvrátí vítězství na svou stranu. Např. zde v naší Hře 9: třetí tah živého hráče (v tabulce již neuvedený) musí být opět 3, aby PAPovi zbyla jedna poslední čárka.

Shrnuto:

Autor Miroslav Kolář v návodu k této hře vůbec neuvádí, zda stavitel může své dílko přemoci a vyhrát – nechává čtenáře napjatého a v otázkách, což jistě lákalo k sestavení a změření sil s touto fikanou hrou.
S papírovým protihráčem z ABC č. 12/15 si můžete zahrát celkem 30 různých her, než dospějete do bodu, kdy je jasný vítěz. Z těchto třiceti her jen dvakrát zvítězíte vy. Čili v 93,3% případů prohrajete.

A nyní se podívejme na mladšího kolegu. Jako se vrátil Terminátor, silnější a drsnější, vrátil se i tento papírový computer. I’ll be back! 😎

Název vystřihovánky: PAP 15 – papírový protihráč
Autor: Miroslav Kolář
Vydavatel: ABC č. 4 / roč. 22 (vyšlo 21. 10. 1977)
Rozsah: 0,9 str. A4
Počet dílů: 4
Sestaveno: z originálu dne 22. 5. 2020 (-StF-)

PAP 15 – papírový protihráč – stavíme druhého vyzývatele

Miroslav Kolář se k této chytré hře ještě jednou vrátil – uteklo šest a půl roku, papírový protihráč je zpět, s novým označením PAP 15.

Číslo 15 v názvu počítače napovídá, že opět budeme mazat 15 znaků. Přístroj má funglnovou elegantní kresbu a vzhled. Přední uživatelská plocha je rozdělena na tři sektory S1–S3 a dokonce nebudeme mazat poněkud titěrné čárečky jako u starší verze, ale efektně „zhasínat žárovičky“ – to je báječný nápad a jistě mnoho čtenářů (včetně mne, a mnohokrát) nad stránkou se zájmem zauvažovalo, jak to celé vlastně funguje.

Stavím opět z originálu, podlepuji jen namáhané pohyblivé díly B a C. Přístroj je hotov zanedlouho. Místo patentek coby otočných spojů, o kterých se píše v návodu, opět používám osvědčené šroubky M3, stejně jako u staršího pap. protihráče, jelikož patentky se mi nezdají býti příliš vhodné a přesné při upevňování do konstrukce:

Terminátor PAP 15 je hotov a je připraven srazit naše sebevědomí někam do podzemí.

PAP 15 – jdeme opět do boje!

Na rozdíl od staršího papírového bratříčka tentokrát Miroslav Kolář v návodu prozrazuje, že počítač lze porazit – ovšem jen tehdy, začíná-li živý hráč a hraje naprosto přesně.
Použil zvláštní obrat: co to znamená hrát naprosto přesně? Dovedu si představit střílet do terče naprosto přesně nebo cvrnkat kuličky do důlku… ale jak se dá tady otáčet konzolí naprosto přesně?

jelikož již máme zkušenosti se starším pap. protihráčem, tak tušíme, že ta naprostá přesnost znamená trefit nějakou unikátní herní kombinaci tahů, která vede k vítěznému konci. A že těch kombinací nebude mnoho… asi tak jedna jediná 🙂 .

Princip hry a střídání tahů je stejný jako u staršího pap. protihráče z 15. ročníku ABC. Začínáme hrát tak, že horní řídicí páčkou (díl B) přesuneme šipku v okénku sektoru S2 na označení HRÁČ (viz obr. výše). Tím se v sektoru S1 odkryje pohled do 15 malých kulatých otvorů, žárovek. Světlá barva = svítí, černá barva = žárovka je zhasnuta.
Kotoučem C otočíme do výchozího postavení ⇒ všech 15 žárovek svítí. Nyní zhasneme (tj. pootočíme kotoučem B) jednu, dvě nebo tři žárovky. Pro snadnější „zhasínání“ je kotouč na okraji opatřen dílky – co dílek, to jedna zhasnutá žárovka (to hodnotím kladně, dílky usnadňují hru).
Přepneme páčku B na POČÍTAČ a v okénku sektoru S3 zjistíme, kolik se rozsvítilo žárovek (jedna, dvě nebo tři). Přepneme páčku B zpět na HRÁČ a za počítač zhasneme stejný počet žárovek v sektoru S1.
Pak jsme na tahu my a zhasneme 1-3 žárovky a poté dáme opět slovo počítači. A tak dále, až na koho zbude poslední svítící žárovka, je loser.

!!! POZOR !!! Následuje analýza herních variant, čili spoilery, vyzrazení, jak lze PAP 15 porazit. Pokud si s ním chcete sami zahrát, nečtěte dál !!!

PAP 15 – přehled herních variant

První zákon papírové robotiky, který jsme formulovali výše u staršího pap. protihráče, platí i u PAPu 15: Kdo zhasne jako první 10 žárovek, vyhraje. Kdo je na tahu a má před sebou pět svítících žárovek, prohraje.

A) Jak vypadají herní kombinace u her, ve kterých začínám prvním tahem já, živý hráč:

Možná už tušíte a je to tak: herní kombinace jsou naprosto shodné se starší verzí pap. protihráče z 15. ročníku ABC.
Ač je PAP 15 zkonstruován jinak než předchozí pap. protihráč, autor Miroslav Kolář princip hry zachoval a použil i stejný program pro tahy počítače. Což je software beze sporu výborně vymyšlený a úspěšný, jelikož z 21 možných her jen jedinkrát vyhrajeme.

Takže tabulku s herními variantami již znáte z předchozí verze pap. protihráče – je stejná:

Ve variantě Hry 18 tedy počítač porazíme, s kterýmžto faktem si autor efektně vyhrál: když počítači zbývá poslední svítící žárovka, je na tahu a přepneme na POČÍTAČ, abychom zjistili jeho konečný tah, v sektoru S3 se nerozsvítí jedna žárovka, jako u staršího pap. protihráče jednička, ale všechny tři žárovky se rozsvítí červeně, což je signál, že se computer vzdává.

B) Jak vypadají herní kombinace u her, ve kterých začíná prvním tahem PAP 15:

Pokud jsme si až dosud mysleli, že Miroslav Kolář hru sakumprásk zopakoval a je stejná jako ta z 15. ročníku, jen vylepšil její design, tak jsme se mýlili – u her, kdy začíná PAP 15, provedl změnu! Ano, změnil software! První tah staršího pap. protihráče, jak je rozebráno výše, je 3. Kdežto novější PAP 15 začíná dvojkou! Překvapivé zjištění… jaký to bude mít dopad na herní varianty? Staršího pap. protihráče jsme mohli porazit, když začínal trojkou – z devíti možných her jedenkrát zvítězíme – porazíme i PAP 15?

Nikoli, neporazíme! Koukám na drát, vlastně na počítač – ten papírový filištín nás vždy porazí, když začíná, což se zdá neuvěřitelné… pouhou změnou prvního tahu z trojky na dvojku ztrácí lidstvo veškeré šance na přežití proti drtivé fatální přesile papírových mozků… jsme odsouzeni k záhubě!

Shrnuto:

Z 30 možných variant her s PAPem 15 jen jednou jedinkrát vyhraje živý hráč. Miroslav Kolář se prostě rozhodl, že ještě zvýší frustrační koeficient hry, což zabalí do pojmu hrát naprosto přesně. Zatímco u staršího pap. protihráče je naše šance na výhru 6,7% (vyhrajeme dvě hry z 30 možných), u PAPu 15 je naše šance poloviční, jen 3,3% (vyhrajeme jedinou hru z 30).
A pak neměla generace odchovaná zlatou érou ábíčka propadat depresím, cigaretám Clea a tvrdým drogám typu kostka cukru politá Francovkou – Alpou!

Velké finále – souboj největších papírových mozků!

Jelikož je mi lidstva zmítaného frustracemi líto, rozhodl jsem se postavit obě drsné papírové inteligence proti sobě. Třeba nějak při vzájemném utkání explodují, anihilují a bude od nich pokoj.
Oběma papírovým protihráčům jsem doručil písemnou výzvu k souboji od toho druhého. Oba blahosklonně souhlasili a dokonce jsem zaslechl i nějaké lehce výsměšné „csss…“

Velké finále se odehrálo na dvě utkání na neutrální půdě mého stolu a před zraky kamer. V prvním zápase měl první tah humánnější starší pap. protihráč (ten, co dal lidstvu šanci na přežití 6,7%) a v odvetě měl první výkop ambiciózní a nesmlouvavý PAP 15 (ten, co srazil naše už tak malé šance na polovinu).
Pokud by finále dopadlo nerozhodně, tj. každý ze soupeřů by vyhrál jeden zápas, a nedošlo by k očekávané anihilaci, přizval jsem si na pomoc likvidační četu z Lego Sparkiss Morning Clubu se sirkami.

A jak to dopadlo?

Drama zápasu můžete shlédnout na YouTube. Obsah videa (celková délka 14:55 min.):

• Čas videa 0:00 – Jak se hraje s Papírovým protihráčem z ABC č. 12/15
• 1:57 – SPOILER: Jak lze porazit Papírového protihráče z ABC č. 12/15
• 3:36 – Jak se hraje s Papírovým protihráčem PAP 15 z ABC č. 4/22
• 6:00 – SPOILER: Jak lze porazit Papírového protihráče PAP 15 z ABC č. 4/22
• 7:59 – VELKÉ FINÁLE – zápas obou Papírových protihráčů, na dvě kola:

Co říci závěrem:
Hra se mi líbila, velmi 😎 . Oba Papíroví protihráči kouzelně naplňují ideu starého ábíčka: chytrá, barvitá zábava, tvorba, ruční práce, přemýšlení, učení se. Miroslav Kolář u této hříčky projevil velký důvtip – stále mi nějak nedochází, jak je možné, že živý hráč je těmito „určovacími kotouči“ tolikrát poražen… výtečně vymyšleno a parádní dílko od tohoto hravého autora – díky!

Pokud jste dočetli až sem, máte u mne velké významné + 🙂 . -StF-

Kam dál:

• Jak se hraje s minipočítačem Zenit