Název modelu: Podkrkonošská kovárna
Autor: Richard Vyškovský
Vydavatel: Albatros, sešit Lidové stavby, 1978, 1986
Měřítko: Neuvedeno, původně cca 1:87, model zmenšen na cca 1:100
Rozsah: 2 str.
Počet dílů: cca 50 číslovaných, 60 fyzických
Lepeno: leden-únor 2013, dokončeno 3. 3. 2013 (-StF-)

V čase povánočním jsem opět vytáhl postarší stylovou drobnůstku, jednu z těch, u kterých si člověk už desítky let říká: tohle jednou smatlám.

Volba padla na starou albatrosku, na sešit Lidové stavby, který vyšel v Albatrosu dvakrát česky (1978, 1986) a jednou v anglicko-německé mutaci (1986). Na stole by mi měl vyrůst dekorativní roubený „dvojdomek“, podkrkonošská kovárna:

Rozstříhat albatrosku je mi blbé, navíc i model je příliš velký – odhaduji měřítko 1:87. Vyrobil jsem si tedy zmenšenou kopii vytištěnou matně na inkoustovce na Á-čtyřky 160 g, čímž se měřítko zmenší na příjemných cca 1:100.

Celý model se skládá z obytného stavení a samotné kovárny, kolem jsou nějaké drobnosti včetně žebřiňáku a stromu. Ten papírový strom, při vší úctě k původnosti, nepoužiji, bacím tam nějaký železniční prefabrikát.

Na obálce albatrosky figuruje tento originální model z kouzelné archivní bedny arch. Vyškovského:

 

Podkrkonošská kovárna – stavba modelu:

Takže zahajuji střihbu a lepbu:

    

Pokračuji střechou obytného stavení. Zdá se, že autor v zadní části v dotyku obou velkých střech spáchal drobnou chybku, ale nějak se s tím půjde dát porvat – k tomu místu se dostanu později, tak ještě uvidím, zda se mýlím já či konstruktér.

  

Velké plochy střechy jsou bodově podlepeny kartónem. Provedeno drobné zplastičtění hran střechy a též semo-tamo přidána extra laťka na dveře či zárubně – prakticky to ale není vidět.

Nalepení střechy tak, aby člověk ve vzteku nad vlastní neschopností model okamžitě nerozdupal, patří obecně k oblíbeným krokům při matlání vyškovánek-boudiček .

Přihňácnuta druhá střecha (kovárny) a pár drobností k první střeše (podlomenice vzadu a dva podtrámky vpředu) …

Druhá střecha kovárny je zrádná – špatně se navazuje k první střeše, je to v tom místě nějaké překomplikované a pochopitelně to mé gramlavé pazury nezvládly a převislé patro se mi poněkud bortí dolů – naštěstí tam budou ještě podpěrné sloupy …

   

Přičvuňhal jsem na to oba komíny, žebřík an visíc zaháknut na střeše a stříšku na zdi, pod kterou budou uskladněná dřévka na zátop. Stříška je přilepena natupo na zeď, čili nedělal jsem drastické prořezy do zdi, jejíž tuhost by velmi utrpěla. Stříška jednoho z komínů je drobně zplastičtěna, stejně tak hrany boční stříšky. Ústí komínů decentně ušmudlána:

 

Moc spokojen nejsem, oko i ruka zemdlelé, duch neradosten, ťapající při zemi, ale tož aspoň tak.

Jelikož práce na chalupě je unavující, požádal jsem o pomoc odbornice z Lego Sparkiss Morning Clubu. A rovněž jsem se rozhodl postavit nyní onu poslední součást modelu, žebřiňák.

Nachystal jsem děvčatům všechny ždibky, ze kterých by měl onen klapkobřinkostroj vzniknout. Pochopitelně, musel jsem holky trochu namotivovat – žebřiňák s sebou nenese příliš mnoho seksepílu, tak jsem jim vysvětlil, že z těchto žďorbíků vznikne Ferrari Testarossa model 1990, se kterým se jim podaří už definitivně uhnat Jardu Jágra. Takže, tyhle dřevjane kůlíky jsem jim předal:

A opravdu, Dženny, Fru-Fru a Žofka mákly fest a Ferrari začalo rychle růst …

Ponechal jsem děvčata jejich filozofickým otázkám, popadl jsem hotový žebřiňák a raději zdrhal, než bude pozdě a než zjistí, že na tohle Ferrari Jaromíra sbalí jen stěží.
Musím uznat, že se jim vůz vcelku zdařil, a dokonce díky měkkému pérování dobře sedí všemi čtyřmi balónovými mišelinkami na zemi:

Nuže, dále jsem uřnul kus kartónu ve tvaru kružnicoidním na podložku a bechnul na to trávníkový koberec. Trochu jsem váhal nad tím dvorem před kovárnou – nevím, zda páni kováři se po dešti rochnili v bahně, nebo by přece jen měl být ten dvorek vydlážděn šutry … ale RV má v originále zjevně jen vyšlapanou zem, tak jsem tam nechal rovněž „zeminu“ …

Za okny únor. Než jsem vyrazil do zimy na paper action do Brna, stačil jsem ještě hóknóť na děvčata, že potřebuju nařezat velká polena a narovnat je pod stříšku. Zima se blíží. Než se vrátím, ať to je laskavě hotovo, jinak jim nepustím už žádný videoklip s Víťou Vávrou. To zabralo. Nemajíc ovšem po ruce sekyru ni pilu, Bižou-Bižou se chystala polena sekat holou rukou, jelikož má nějaký hodně tmavý pásek v karate. Ale po patnácti čistě přeražených kládách přinesla Fru-Fru nástroj přece jen vhodnější pro pěstěné prstíčky jemných dívek – a sice rýč. A pak už to jen svištělo …

Ta střecha tam fakt zavazí, ale urvat se ji holkám nepodařilo – nakonec tam nějak ta dřeva nabouchaly. Když jsem se vrátil živ a zdráv z Brna, bylo hotovo – celkem 58 polen – a mohl jsem zapnout Víťu Vávru, ba i Arnošta Pátka jsem při sobotě děvčatům přidal.

  

Umístění polen na sebe přibližně ctí původní kresbu RV – dříví je ve vystřihovánce nakresleno formou jednoho hranatého dílu:

Použil jsem větvičky vyvařeného japonského čaje Kukicha – dokonalé pití pro všechny generace . Tento čaj velmi dobře zklidní nervy patlalovy, když něco zdrbe.

Nuže, zvolna to dodrtíme k závěru. Přibechnul jsem tam podpěrné sloupy pod lomenici (pod to převislé patro), vzadu plot s vrátky, strom a dopředu lavičku. Ono se řekne, lavička – je tu s ní nepatrná past:
Původní (první) model RV, který byl focen pro obálku, obsahoval spíše LAVICI, bez opěradla – byla užší, vešla se do blízkosti sloupu a i obtloustlejší pan kovář mohl projít mezi lavicí a sloupem (pravda, sem-tam se rýcnul do kolena o roh lavice).

Ovšem druhý model, který je obsahem albatrosky, má lavici vylepšenou o opěradlo, a tím je už lavička objemnější a ke sloupu se nevejde – nedalo by se projít. Musel jsem ji tedy posunout podél zdi, až za okno (na obrázcích níže lze vidět, jak se dále liší oba modely, ten z obálky a z vystřihovánky – např. kresbou střešních šindelů – přírodněji od ruky a podle pravítka):

Finále: Zasazen strom zn. NOCH (letní jabka, to je moje. Sem-tam jsou popadaná – poshazoval mi je kolega Medium!) …

… sem-tam doladěna tráva, do žebřiňáku jsem položil pár klád (tenčích, aby se vůz nerozsypal ) a… a stačilo. Stopro-spokojen nejsem, lomenice je trochu zlomená ( ), podložka lehce vlhkem prohnutá do lavóru ( ), trochu jsem depčil se střechami ( )… znáte to, kdybych to dělal podruhé, udělal bych leccos jinak a lépe.

Snímky modelu jsou jako vždy v Galerii. Díky za pozornost!

-StF-