Název modelu: Podkrkonošská kovárna
Autor: Richard Vyškovský
Vydavatel: Albatros, sešit Lidové stavby, 1978, 1986
Měřítko: neuvedeno, původně cca 1:87, model zmenšen na cca 1:100
Rozsah: 2 str.
Počet dílů: cca 50 číslovaných / 60 fyzických
Doprovodný článek: ano, ze sešitu Lidové stavby
Lepeno: ze zmenšené inkoustové kopie v lednu–březnu 2013, dokončeno 3. 3. 2013 (-StF-)

V čase povánočním jsem opět vytáhl postarší stylovou drobnůstku, jednu z těch, u kterých si člověk už desítky let říká: tohle jednou smatlám…

Volba padla na starou albatrosku, na sešit Lidové stavby, který vyšel v Albatrosu dvakrát česky (1978, 1986) a jednou v anglicko-německé mutaci (1986). Na stole by mi měl vyrůst dekorativní roubený „dvojdomek“, podkrkonošská kovárna:

Má kovárna svoji předlohu?

Součástí sešitu Lidové stavby jsou doprovodné články k jednotlivým modelům, které sepsal znalec, přímo arch. Vyškovský, a podrobně nás seznamují s architektonickými a stavebními detaily jednotlivých objektů. Ovšem v případě kovárny (článek je zde) se nedozvíme, zda někde stojí či stál předobraz modelu, skutečná kovárna.

Díky kolegům badatelům Michalovi E. a Pepovi K. už to vím 🙂 – model jako by z oka vypadl kovárně Josefa Kuchaře, č.p. 506 ze staré Jilemnice, z podkrkonošského města v okrese Semily. Fungovala ještě v 60. letech, zbořena byla v roce 1982 – čili v době vzniku vystřihovánky (1978) ještě stála a jistě neunikla pozornosti odborníka velikosti arch. Vyškovského. Dnes je na místě Kuchařovy kovárny kruhový objezd a model tak můžeme porovnat již jen se starými obrázky:

Další dobové fotografie kovárny najdete v online-publikaci Jilemnická poznávání / Zapomenutá místa?, na straně 16 – vydalo Informační středisko Jilemnice v roce 2009, odkaz na dokument je zde.

Podkrkonošská kovárna – stavba modelu:

Rozstříhat albatrosku je mi blbé, navíc i model je příliš velký – odhaduji měřítko 1:87. Vyrobil jsem si tedy zmenšenou kopii vytištěnou matně na inkoustové tiskárně na Á-čtyřky 160 g, čímž se měřítko zmenší na příjemných cca 1:100.

Celý model se skládá z obytného stavení a samotné kovárny, kolem jsou nějaké drobnosti včetně žebřiňáku a stromu. Ten papírový strom, při vší úctě k původnosti, nepoužiji, bacím tam nějaký železniční prefabrikát.

Na obálce albatrosky figuruje tento originální model z kouzelné archivní bedny arch. Vyškovského:

Takže zahajuji střižbu a lepbu, hezky dle návodu:

Pokračuji střechou obytného stavení. Zdá se, že autor v zadní části v dotyku obou velkých střech spáchal drobnou chybku, ale nějak se s tím půjde dát porvat – k tomu místu se dostanu později, tak ještě uvidím, zda se mýlím já či konstruktér.

Velké plochy střechy jsou bodově podlepeny kartónem. Provedeno drobné zplastičtění hran střechy a též semo-tamo přidána extra laťka na dveře či zárubně – prakticky to ale není vidět.
Nalepení střechy tak, aby člověk ve vzteku nad vlastní neschopností model okamžitě nerozdupal, patří obecně k oblíbeným krokům při matlání vyškovánek-boudiček 😎 .

Přihňácnuta druhá střecha (kovárny) a pár drobností k první střeše (podlomenice vzadu a dva podtrámky vpředu):

Druhá střecha kovárny je zrádná – špatně se navazuje k první střeše, je to v tom místě nějaké překomplikované a pochopitelně to mé gramlavé pazury nezvládly a převislé patro se mi poněkud bortí dolů – naštěstí tam budou ještě podpěrné sloupy…

Přičvuňhal jsem na to oba komíny, žebřík, an visíc zaháknut na střeše, a stříšku na zdi, pod kterou budou uskladněná dřévka na zátop. Stříška je přilepena natupo na zeď, čili nedělal jsem drastické prořezy do zdi, jejíž tuhost by velmi utrpěla. Stříška jednoho z komínů je drobně zplastičtěna, stejně tak hrany boční stříšky. Ústí komínů decentně ušmudlána:

Moc spokojen nejsem, oko i ruka zemdlelé, duch neradosten, ťapající při zemi, ale tož aspoň tak…

Jelikož práce na chalupě je unavující, požádal jsem o pomoc odbornice z Lego Sparkiss Morning Clubu. A rovněž jsem se rozhodl postavit nyní onu poslední součást modelu, žebřiňák.
Nachystal jsem děvčatům všechny ždibky, ze kterých by měl onen klapkobřinkostroj vzniknout. Pochopitelně, musel jsem holky trochu namotivovat – žebřiňák s sebou nenese příliš mnoho seksepílu, tak jsem jim vysvětlil, že z těchto žďorbíků vznikne Ferrari Testarossa model 1990, se kterým se jim podaří už definitivně uhnat Jardu Jágra. Takže, tyhle dřevjane kůlíky jsem jim předal:

A opravdu, Dženny, Fru-Fru a Žofka mákly fest a Ferrari začalo rychle růst…

Ponechal jsem děvčata jejich filozofickým otázkám, popadl jsem hotový žebřiňák a raději zdrhal, než bude pozdě a než zjistí, že na tohle Ferrari Jaromíra sbalí jen stěží.
Musím uznat, že se jim vůz vcelku zdařil, a dokonce díky měkkému pérování dobře sedí všemi čtyřmi balónovými mišelinkami na zemi:

Nuže, dále jsem uřnul kus kartónu ve tvaru kružnicoidním na podložku a bechnul na to trávníkový koberec. Trochu jsem váhal nad tím dvorem před kovárnou – nevím, zda páni kováři se po dešti rochnili v bahně, nebo by přece jen měl být ten dvorek vydlážděn šutry… ale RV má v originále zjevně jen vyšlapanou zem, tak jsem tam nechal rovněž „zeminu“…

Za okny únor. Než jsem vyrazil do zimy na paper action do Brna, stačil jsem ještě hóknóť na děvčata, že potřebuju nařezat velká polena a narovnat je pod stříšku. Zima se blíží. Než se vrátím, ať to je laskavě hotovo, jinak jim nepustím už žádný videoklip s Víťou Vávrou. To zabralo. Nemajíc ovšem po ruce sekyru ni pilu, Bižou-Bižou se chystala polena sekat holou rukou, jelikož má nějaký hodně tmavý pásek v karate. Ale po patnácti čistě přeražených kládách přinesla Fru-Fru nástroj přece jen vhodnější pro pěstěné prstíčky jemných dívek – a sice rýč. A pak už to jen svištělo…

Ta střecha tam fakt zavazí, ale urvat se ji holkám nepodařilo – nakonec tam nějak ta dřeva nabouchaly. Když jsem se vrátil živ a zdráv z Brna, bylo hotovo – celkem 58 polen – a mohl jsem zapnout Víťu Vávru, ba i Arnošta Pátka jsem při sobotě děvčatům přidal.

Umístění polen na sebe přibližně ctí původní kresbu RV – dříví je ve vystřihovánce nakresleno formou jednoho hranatého dílu:

Použil jsem větvičky vyvařeného japonského čaje Kukicha – dokonalé pití pro všechny generace 😉 . Tento čaj velmi dobře zklidní nervy patlalovy, když něco zdrbe.

Nuže, zvolna to dodrtíme k závěru. Přibechnul jsem tam podpěrné sloupy pod lomenici (pod to převislé patro), vzadu plot s vrátky, strom a dopředu lavičku. Ono se řekne, lavička – je tu s ní nepatrná past:
Původní (první) model RV, který byl focen pro obálku, obsahoval spíše LAVICI, bez opěradla – byla užší, vešla se do blízkosti sloupu a i obtloustlejší pan kovář mohl projít mezi lavicí a sloupem (pravda, sem-tam se rýcnul do kolena o roh lavice).

Ovšem druhý model, který je obsahem albatrosky, má lavici vylepšenou o opěradlo, a tím je už lavička objemnější a ke sloupu se nevejde – nedalo by se projít. Musel jsem ji tedy posunout podél zdi, až za okno (na obrázcích níže lze vidět, jak se dále liší oba modely, ten z obálky a z vystřihovánky – např. kresbou střešních šindelů – přírodněji od ruky a podle pravítka):

Podkrkonošská kovárna – finále: Zasazen strom odrůdy NOCH (letní jabka, to je moje. Sem-tam jsou popadaná – poshazoval mi je kolega Michal E.!)…

… sem-tam doladěna tráva, do žebřiňáku jsem položil pár klád (tenčích, aby se vůz nerozsypal) a… a stačilo. Stopro-spokojen nejsem, lomenice je trochu zlomená, podložka lehce vlhkem prohnutá do lavóru, trochu jsem depčil se střechami… inu, znáte to, kdybych to dělal podruhé, udělal bych leccos jinak a lépe.

Snímky modelu jsou jako vždy v Galerii.

-StF-