Název: Pražské kulturní památky (12 vystřihovacích pohlednic historických staveb)
Autor: Richard Vyškovský
Vydavatel: Richard Vyškovský ml. / ERKOtyp, 1995, 2000
   Rychlá navigace na této stránce (klik na název pohlednice):
1 – Staronová synagoga – počet dílů: 18 číslovaných/23 fyzických, lepeno: září 2008
2 – Karlův most – Staroměstská mostecká věž – počet dílů: 15/27, lepeno: březen 2009
3 – Staroměstský orloj – počet dílů: 13/20, lepeno: duben 2007
4 – Prašná brána – počet dílů: 5/11, lepeno: říjen 2008
5 – Bertramka – počet dílů: 12/13, lepeno: únor 2009
6 – Pražský hrad – Zlatá ulička – počet dílů: 15/16, lepeno: listopad 2008
7 – Pražský hrad – bazilika sv. Jiří – počet dílů: 19/27, lepeno: prosinec 2008-leden 2009
8 – Pražský hrad – Černá věž – počet dílů: 16/21, lepeno: leden 2009
9 – Loreta – počet dílů: 22/30, lepeno: leden 2009
10 – Karlův most – malostranské mostecké věže – počet dílů: 17/36, lepeno: březen 2009
11 – kostel Panny Marie pod řetězem – počet dílů: 11/19, lepeno: červen 2007
12 – Betlémská kaple – počet dílů: 18/19, lepeno: říjen 2008
Podložka – mapa a fotografické leporelo – dokončeno: duben 2009

Bez mapy se v Praze neobejdete…

Kupříkladu chcete strávit páteční večer po výplatě v Lego Sparkiss Morning Clubu, vytočíte číslo, ozve se vám Bižou-Bižou a povídá: „Musíte šalinou osmičkou přes Republiku – počkejte, tam je teď výluka, musíte teda přes Gorkáč ke koňovi…“ atd., prostě bez mapy se neobejdete. I já jsem se proto rozhodl vybavit mapou. Přímo 3D-mapou!

Pražské kulturní památky – modýlky pohledné pohlednicové

V polovině 90. let vyšla pod názvem Pražské kulturní památky – Sights of Prague úhledná série větších pohlednic s nesložitými vystřihovánkami stylizovaných pražských kulturních památek, významných historických objektů z Matičky stověžaté. Autorem nebyl nikdo menší než arch. Richard Vyškovský. Pohlednice měly rozměr 170×124 mm a vyšly ve dvou sadách po šesti kusech – první šestice v roce 1995 a druhá v roce 2000, celkem tedy 12 malých pohledných modýlků.

Na rubu jsou kromě běžných pohlednicových „chlívečků“ též stručné informace o předloze (česky a anglicky) a pár pokynů, jak nařezávat které hrany a vyřezávat plochy, též dvojjazyčně. Postup lepení je dán čísly dílů.

Myslím, že celá sada mohla být prodejně úspěšná, třeba francouzští nebo němečtí turisté znají podobné vystřihovací pohlednice ze svých zemí a tento pražský tucet vypadá velmi přitažlivě. Ruční kresba Richarda Vyškovského je tradičně pestrá, výrazná, detailní a v nejlepším slova smyslu líbivá (originály byly kresleny na větší formát a poté zmenšeny na rozměr pohlednice). Vydavatelem byla firma R. Vyškovského mladšího a celá série vyšla během let vícekrát, o čemž svědčí různé vydavatelské údaje na pohlednicích (R model, ERKOtyp, EXACT.Change). V roce 2006 dostaly pohlednice třináctou kamarádku, malinkatý hrad Skuhrov nad Bělou:

Zkusme tedy plácnout, chci říci umístit na mapu centra Prahy těchto 12 malých milých modýlků R. Vyškovského – uvidíme, jak to dopadne.

Modely nelepím z originálů – jednak nechci úhledné památeční pohlednice rozpižlat a jednak jsou (hlavně jejich starší vydání) z příliš pevného papíru vzhledem k drobným dílkům. Kopie na papír gramáže 120 g se jeví jako ideální.

Lepení pohlednic mne přimělo si za hezkého počasí párkrát udělat klasickou procházku po historické Praze s digi-Dirkonem v ruce a nafotit si ony lepené památky, pro srovnání s modelem. Čili připojil jsem se k davům skotačících turistů a občas při focení procedil obdivně Erstaunlich, nicht wahr? Případně Amazing, absolutely supa dupa! – čímž jsem okolofotícím naznačil dostatečně, že jsem také znalec jako oni.

1 – Staronová synagoga

Pohlednice označená jako PRAHA 3-D MODEL N^o 1. nese vystřihovánku staré pražské židovské památky, Staronové synagogy. Ctěné čtenářstvo ví, že Richard Vyškovský zpracoval tuto modlitebnu celkem třikrát: nejprve v roce 1992 propracovaný velký model v M1:87 pro významné německé vydavatelství J. F. Schreiber, dále v roce 1995 pro tuto sadu pohlednic a nakonec coby volná inspirace pro synagogu v MPR II (soubor S, ABC č. 1/43, srpen 1998).

 

Modýlek z pohledničky je miniaturní, do dětské dlaně, stavba mi zabrala jeden den a stihl jsem i přeprat ponožky. Vystřihovánka obsahuje 23 dílů.

Abych trochu vzdělal děvčata z Lego Sparkiss Morning Clubu v oblasti židovské moudrosti a kultury, přinesl jsem jim svou oblíbenou knihu od Eduarda Světlíka, Velkou knihu židovských anekdot. Jistě je zaujme svým vycizelovaným humorem.
– Holky, něco jsem vám přinesl! Knihu! Teda, pokud víte, co to je kniha…

Kniha mi přistála na hlavě, ozval se dutý zvuk a částečně povolila vazba. No, děvčata jsou to hodná a pracovitá, akorát je třeba mít s nimi trpělivost. Příště jim ale raději přinesu rodokaps Zrada bahenních démonů.

2 – Karlův most – Staroměstská mostecká věž

Druhá pohlédnička Mistra RV snad s nejkrásnější středověkou gotickou věží v Evropě přichystává patlalům 27 dílků a matlat je k sobě je vskutku zážitek srovnatelný snad jen s baštěním ovocných knedlů na paře. Čili pohoda a rozkoš.

 

Tento papírový fragmentík Karlova mostu patří k nejčlenitějším z celé sady pohlednic, obsahuje celkem 27 dílů.

 

Staroměstskou mosteckou věž známe z velmi staré a krásné vystřihovánky z 20.-30. let 20. století. Na archu je značka (pravděpodobně) FGSS – neznámé, patrně německé vydavatelství působící v Československu v oné šťastné meziválečné době. S touto značkou se nám dochovala řada vystřihovánek architektury, mj. zámek Konopiště, ale také vystřihovací figurky vojáků. Mostecká věž z archivu Pepy Kropáčka:

Slečny z Lego Sparkiss Morning Clubu mají ke Karlovu mostu veskrze kladný vztah, zvláště Dženny, která při spatření této památky vždy sáhne po láhvi a začne notovat starší song od Blue Effectu, který zní krásně – ovšem pouze v originále…

3 – Staroměstský orloj

Model je celkově velmi pestrý – možná až moc (brčálově zelené stříšky) – pan Vyškovský tuhle stavbu viděl asi hodně jarně a pozitivně. Když mi na kalkulačce vyšlo měřítko 1:666, hned jsem si říkal, že jeho um je ve spojení s ďáblem… 😉

Orlojík nebude činit potíže začátečníkům. Jen zkušení modeláři se s ním trochu zapotí, především s retuší – a bacha na prsty…

Je škoda, že se Mistr RV nechystá nakreslit celou Radnici – vzhledem k jeho zálibě architektonicky obnovovat zříceniny by jistě mohl vytvořit model Radnice před ničivým bombingem za druhé války. Toto téma mu ale bylo „vyfouknuto“ nesčetnými reedicemi modelu Vladimíra Kováříka v Albatrosu i počinem Betexy. Pokusil jsem se modýlek doplnit „křovím“ z uvedených výtisků – jen tak, jak si to spolu sedne:

Holky z clubu občas mají záchvaty s přestěhováním do jiné lokality, ale ne vždy se shodnou.

4 – Prašná brána

Tak další pohlédnička na holení. Modýlek se skládá z celých 11 dílů – ideální pro pracujícího otce rodiny, který není pánem svého času… 😎

S tímto dílem jste se mohli setkat nejen na těchto pohlednicích, ale také ve vašem oblíbeném čabcopise:
Nejprve se brána objevila na všívané příloze (předplatitelském letáku) Ringier v čísle 2/39 (září 1994). Doslova pár sběratelů-šťastlivců má tuto bránu již v původním celostránkovém provedení ve zvláštním vydání ABC „200 čísel ve vydavatelství Ringier“ (obr. vpravo) – limitovaný náklad 400 výtisků, vyšlo 3. 6. 2002, je to pouhý dvojlist na pevnějším papíru a vy-lo-že-ná-ra-ri-ta. Kromě Prašné brány vyšla v tomto výtisku ještě jedna vystřihovánka – filmové dioráma Michala Dudáše Asterix & Obelix: Mise Kleopatra. Šlo o tehdy aktuálně chystanou vystřihovánku, vzápětí (tři týdny nato) vyšla v ABC č. 13/47.
A nakonec, opět na formátu A4, jste Prašnou bránu mohli potkat v ABC č. 18/49 (srpen 2004).

Zajímavostí je, že Prašná brána je vůbec nejčastější předlohou českého objektu zpracovanou jako papírový model:

• vyd. B. Kočí, 1920 (2)
• V. Schiller, vyd. J. F. Kotrba, 1922 (1)
• Familj Journal, Dánsko, 1937 (5)
• Miroslav Šrámek, Albatros, 1970 (4)
• Richard Vyškovský – zmenšenina v ABC č. 2/39 – září 1994, pohlednice – 1995, zvláštní vydání ABC – červen 2002 (formát A4), ABC č. 18/49 – srpen 2004 (formát A4 (6))
• Ondřej Hejl – nevydaný unikát, 2005 (3)

Sbírku všech těchto kreací jsme měli možnost spatřit díky Pepovi Kropáčkovi na velké výstavě pořádané u příležitosti 80. narozenin Richarda Vyškovského v Muzeu Karlova mostu (říjen 2009 – březen 2010). Brány vedle sebe vypadají takto – pořadí zleva: 1-6, odpovídající popisek je výše červeně (1-6):

Zajímavé srovnání: jeden objekt – ale různě pojaté modely. Toť tvůrčí práce a rozličné vidění kreslířů. Ale zpět k našim pohlednicím:

Kresba arch. R. Vyškovského je jemná až filigránská – gor když je model zmenšen na formát pohlednice. Model se staví bez potíží i při současném luxování a praní. Je třeba pak na něj koukat spíše shora, jelikož nemá vypracován vnitřek brány, abych tak řekl, podběh (citlivější znalci prominou novátorskou terminologii) – začernil jsem jej.

5 – Bertramka

Již pátá pohlednička Mistra RV nás tentokrát vyhnala z centra Prahy až na Smíchov. Nachází se tam, poněkud stranou turistických mainstreamů a téměř opuštěně, mohutná vila Bertramka, původně usedlost z konce 17. století.

Modýleček patří z celé sady k těm nejsnadnějším, sestává z pouhých 13 dílků a dá se tudíž zmáknout za necelý den, i při luxování, vynášení smetí a imitování všech těch nezbytných činností, díky kterým pak lze ospravedlnit neustálé hrbení se nad stolem se štětečkem v ruce a ignorování zbytku rodiny.

Smíchov byl v době vzniku Bertramky rajskou zahradou s vinicemi na kopcích a přírodou, přitom to bylo ždibec do Prahy – název to říká jasně, Smíchováci jsou (či spíše byli) vysmátí.

Jak víme, dvakrát zde pobýval i geniální skladatel W. A. Mozart, který je patrně slavnější než Black Sabbath s Ozzy Osbournem a TO UŽ JE CO ŘÍCT! Traduje se, že právě zde složil předehru ke své nejslavnější opeře, která se zove… no? Jak? Milé dámy, víte to?

Děvčata mají rozsáhlé encyklopedické znalosti nabyté zřejmě z kvalitních novin. No nic, jdu si raději pustit Paranoid.

6 – Pražský hrad – Zlatá ulička

Takže jsem se dopatlal do poloviny, šest kousků mám za sebou a šest před sebou – tím končí první sada pohlednic.

Zlatá ulička u Daliborky je schovaná na Pražském hradě a tvoří jeden z cílů oblíbené turistické dálnice ze Staromáku po Karlově ulici, přes most téhož Karla na Malou Stranu a pak nahóóóru na Hrad, nejlépe Nerudovkou. Cesta je lemována výkvětem české kultury, tj. divnými kšefty s cetkami všeho druhu, se zaručeně pravým křišťálem, loutkami a tričky s cizojazyčnými nápisy, jak milujeme Prag(ue). Ja mam take rat svoja Golden Prag, i gdyž su náplava odkajsi z Moravy.

A tam v domku malovaném, blátem hlínou slepovaném a připlácnutém ke zdi Hradu kdysi krátce bydlel i Franz Kafka. Kdyby zde bydlel dnes, patrně by psal nejen německy, ale i japonsky, anglicky, španělsky a italsky. A místo psaní by prodával cingrlátka.

Pohlédnička se lepila bez potíží, celé to má pouhých 16 dílků. Komíny jsou jen placaté – jistě kvůli jednoduchosti a omezené ploše (nějaký sběratelský kaskadér by mohl spočítat, kolik Mistr RV dosud namaloval oken a komínů 😎 ).

Docela rád vzpomínám, jak jsem si tady v místních obchůdcích v polovině 80. let coby študák kupovával LP desky s mluveným slovem, které už jinde byly vyprodány – ale tady v těch zapadlých mini-krámcích byly k mání: Horníček, Werich, Semafor… o půvabné prodejničce Albatros, kde kromě knih byly na prodej i dnes velmi vzácné vystřihovánky, ani nemluvě…

… ááách jo. Dneska se tam prakticky nehodí chodit – ulička je zavalená turisty a přes den si zaplatíte vstupné. V obchůdcích už gramodesky opravdu, ale opravdu nevedou. Vzpomínky zůstávají, svět se ale hrne už jinam.

7 – Pražský hrad – bazilika sv. Jiří

S chutí do druhé šestice karet. Ta začíná ambiciózně – malinká papírová bazilika patří mezi nejčlenitější modýlky z celé sady pohlednic, skládá se z celých 27 dílků.

Jak víme, Richard Vyškovský se s touto působivou stavbou modelově „popral“ celkem třikrát: nejprve s kolegou Pavlem Blechou při tvorbě prvního mrakotřasného Pražského hradu pro Albatros (1975, 1983, 1988), pak tuhle na tej pohlednici a nakonec pro své dosud nevydané veledílo, remake Pražského hradu, které čeká v šufleti vydavatelství ERKOtyp na naše syny a dcery. Nebo na jejich syny a dcery? Ovšem fragmenty nového Hradu již vyšly v časopise ABC – kostel a klášter sv. Jiří v číslech 18-20/47 (září-říjen 2002).

Pro doplnění, bazilika sv. Jiří je podobně jako Prašná brána stavbou často zpracovanou do podoby vystřihovánky – jistě i díky svému umístění na Pražském hradě. Kromě uvedených tří prací R. Vyškovského ještě víme o následujících:

• vyd. B. Kočí, 1920 (nebo 1922)
• Helena Rokytová, SNDK, 1967 součást modelu Pražský hrad
• Ing. Robert Navrátil, Pavel Bestr, Betexa, 2006 – součást modelu Pražský hrad, M 1:450

Děvčata ze Sparkiss Clubu mi pomohla hotový model pochranit:

No, myslím, gérls, že stačilo, radši už mažte na to pivo.

Dvojice věží baziliky má svá biblická jména: na rozdíl od běžné reality je ta tlustější věž Adam. Ovšem chrání užší Evu blbě, má asi jiné zájmy, a Eva se lehce naklání. Od svislé osy se odchyluje o 42 cm, takže u tohoto modelu je možno si dovolit luxus geometrického nesouladu obou věží.
Pokud postavíte model tohoto kostela z ABC, který je v měřítku 1:500, může se štíhlejší věž Eva odklánět od osy o 42:500 = 0,84 mm. To je vzdálenost, kterou lehce znavený rozhodčí na modelářské soutěži v jednu hodinu v noci běžně rozliší a bude ji považovat za půlcentimetrovou. Takže včas dejte protest a uzmutý bodík za geometrii dostanete zpět.
Ovšem pokud věže postavíte rovnoběžně a kolmo k podložce, zkušený rozhodčí vám bod za geometrii sebere taky – neshoduje se to s realitou. Tím vzniká typické modelářské dilemno, které slabší jedinci řeší ponořením modelu do kýblu s blátem a rzí řka, že jde o smytelné provozní opotřebení.

Až se budete motat po Pražském hradě, odhrnovat do stran italské a japonské turisty a sem-tam je na jejich žádost fotit jejich foťákem, aby se mohli aspoň na jednom snímku z Pragi xichtit oba najednou, dám vám námět na malou bojovou hru. V blízkosti baziliky zkuste najít na dveřích tohle klepadlo:

Není to ledajaké bouchadlo. Staří umělečtí kováři nebyli žádní zastydlí suchaři a když se podíváte pořádně, zjistíte, že na té pevné části je vykován syneček a na pohyblivé rukojeti je zasejc cérečka fešná:

A když klepadlo zvednete a ťuknete, chlapec tu dívku políbí. Přesněji řečeno, ogarův nos se zaboří do ňader té cérečky v poloze 69 😎 :

POZOR, SPOILER: Tohle hezké klepadlo je na vratech do Starého královského paláce, poblíž baziliky, kde je vždycky fronta turistů.

8 – Pražský hrad – Černá věž

Další, v pořadí osmá malá rychlá radost o počtu dílků 21. Dnes ukončíme procházku Pražským hradem a vydáme se jeho východní branou ke Starým zámeckým schodům.
U brány se vyfotíme u strážních budek spolu s rozjařenými italskými středoškoláky, mrkneme na bezva výhled na Prahu a pak se otočíme a vzhlédneme – právě zde ční Černá věž, kdysi za panování Čtvrtého Karla nazývaná Zlatá, pak ji požár očoudil a došlo tím ke změně její kamufláže i názvu, jako by na věži gondorské zavládly pořádky mordorské.

Občas se pobavím nad jemnou vtipností kresby modelů R. Vyškovského – tady např. při matlání teras a navazujících schodišť: to suterénní nikam nevede, jen do bílé zdi 😎 …

V duchu jsem taky blahoželal Mistrovi, že si mohl tuto sérii modelů malovat na velký formát – a my chudáci se s tím matláme ve zmenšeném stavu. Ještě že mi s těmi střešními pidiokny pomohla Fru-Fru…

Osmý modýlek je hotov – lepení bylo jako vždy pohodové a vysloveně radostné 🙂 .

9 – Loreta

Kousek od Pražského hradu narazíte na další velkolepé architektonické dílo, tradiční poutní místo zvané Loreta…

Již devátá pohlednice Mistra RV patří mezi nejsložitější z celé řady, pokud jde o počet dílů, napočítal jsem jich celkem 30.

Z mohutného komplexu budov pražské Lorety znázorňuje stylizovaný modýlek jen honosné barokní průčelí.

Na centrální věži průčelní budovy je umístěna proslulá zvonkohra z konce 17. století a její zvuk je opravdu podmanivý. Rázem se ocitáte někde za časů pana rady Vacátka a odcházíte na nostalgické jedno pivko do blízké pivnice U Černého vola. Na zvonkohru lze zahrát rozličné melodie, nejen Tisíckrát pozdravujeme Tebe, což vzdělaná děvčata z Clubu dobře vědí…

… ale raději je dovnitř nepouštějte.

10 – Karlův most – malostranské mostecké věže

Richard Vyškovský se desátou pohlednicí znovu vrátil na Karlův most – ano, když už zpracoval jeho jeden konec, staroměstský, není možno pominout i onen druhý, malostranský.

Pro srovnání, jak se se stejnou předlohou (tehdy jistě vypadající malinko jinak) vypořádal dávný francouzský tvůrce snad vůbec první vystřihovánky inspirované pražskou architekturou – pochází z roku 1888 a její přetisk vyšel v ABC č. 13/52 díky sběrateli Pepovi Kropáčkovi:

Text se stavbou pradávné vystřihovánky mosteckých věží z Imagerie d’Épinal naleznete v našem Muzeu vystřihovánek.

Modýlek Mistra RV je rozkreslen do 36 dílků, což je až dost na dva půldny – a je to nejvíce z celé této sady pohlednic.

Pohled z mostu na panoramato Hradčan skrzevá malostranské věže s chrámem sv. Mikuláše v pozadí je dle mého osobního žebříčku třetím nejkrásnějším výjevem v Praze (… tím prvním je pohled na Ráčana z Novotného lávky a druhým pohled na archiv vystřihovánek Pepy K.).

Pro návštěvu mostu Karla možno doporučit řekněme některé únorové úterý kolem 3. hodiny ráno – to máte největší šanci, že se nesrazíte s invazními jednotkami japonských turistů a že vás připití tichouncí italští středoškoláci nepřehodí přes zábradlí do vln.

Dvě skromné „impresionovky-imidžovky“ s oběma věžemi:

Byv radosten, hrd a pyšen na své dosavadní patlání jsem tento model poněkud zvoral – neudržel jsem geometrii stříšek na menší věži… 🙁

I cizinci na to koukají dost znepokojeně až znechuceně…

Ale slečnám ze Sparkiss Clubu má neschopnost nevadí, mají vznešenější starosti…

Aspoň že děvuchy mají o své budoucnosti jasno.

11 – kostel Panny Marie pod řetězem konce mosta

Předposlední pohlednice znázorňuje kostel Panny Marie pod řetězem konce mosta, jak zní celý archaický název chrámu. Nalézá se na Malé Straně na Maltézském náměstí. Název modelu „kostel“ je trochu zavádějící, stavbička nezobrazuje celý kostel, ale jen jeho průčelí se dvěma hranolovými věžemi, samotný chrám není zpracován. Model celého kostela by ovšem mohl býti zajímavý.

Tento náš modýlek je miniaturní a samozřejmě velmi stylizovaný, jen coby se na pohlednici a na dlaň vešel…

Stavba nečiní potíže – jen 19 dílků, rychlost-radost, za jeden den to máte a stihnete i jedno pivko…

Kostel se fotí v reálu obtížně – je zapuštěn v husté městské zástavbě:

Pro mladé dámy z Clubu jsou ovšem kostely či jiné špičaté záležitosti velmi inspirativní…

… není nad zodpovědné plánování budoucnosti.

12 – Betlémská kaple

Procházka starou Prahou se blíží ke konci, čeká nás poslední zastávka, a sice na Betlémském náměstí, u mystického národního symbolu, Betlémské kaple, kde, jak víme z hodin dějepravy, kázal Mistr Jan Hus, což je populární dějepisná postava. Zahynul mučednickou smrtí, ovšem dne a data velmi zodpovědného s ohledem na mraky žáčků, kteří si toto datum museli vštípit do svých paliček, 6-7-14-15. Navíc je toho dne volno.

Modýlek o 19 subtilních dílečcích se stavěl dobře, jediným obtížnějším krokem je osazování střechy na stěny s lichoběžníkovým půdorysem.

Otázka zní, zda v této budově Mistr Jan opravdu kázal. Jelikož zrovna kolem šly Dženny a Fru-Fru, položil jsem jim tuto cvičnou otázku z dějepisu. Vím, že děvčata jsou ve škole výborná, např. v biologii člověka či přípravě koktailů přímo nedostižná, ale co české dějiny? Tak tedy, který Mistr Jan kázal v této kapli? No?

Hmm… nebyl to ani Jan Žižka, ani Jan Koller, ba dokonce ani Jan Hus! Členové naší sekty Golden Apollo vědí, že původní Husova svatyně se nedochovala a tato rekonstruovaná kaple byla postavena poměrně nedávno, v 50. letech minulého století na popud husitofilského ministra Nejedlého. Ale netušíme, proč na průčelí chybí to šesté okno. No nic, s děvčaty ze Sparkiss Clubu se raději budu nadále věnovat anatomii, ta jim jde bezvadně.

Pražské kulturní památky – podložka, mapa a fotografické leporelo

A včil klasika, kterou zná každý patlal – kaj hen s tym všystkym. Začal jsem klopotně realizovat původní nápad, a sice bacit to vše na opravdovou mapu Prahy. I vytáhl jsem ze skříně takovou klasickou pro turisty zmítavé, kteří si pobrukují s Pražským výběrem „Pražákům těm je tu hej, ti nikam nezablouděj“ – viz obr. níže vlevo. Ovšem záhy se mi přestala zamlouvat, i vyběhl jsem do ulic a přinesl prostorově vyvedenou panoramatickou mapu s obrázky – obr. vpravo. Ta nakonec v konkurzu zvítězila:

 

Mapu jsem přišmiknul a zasklil do rámu made by Bauhaus-když-se-to-má-podařit. Rozměry rámu: 54×44 cm – čili celkem obluda. Z polystyrénu jsem udělal úchyty modýlků (vyjma Prašné brány – tu drží papírový „most“, ať je zachován průhled branou) a ty přilepil na sklo:

Modely drží na držáčcích lícováním volnějším než H-fest, čili H7/f7, tedy při nasazování a sundávání dělají jemné ňuf-ňuf. Pokud by se držáky ošoupaly častějším ňufáním, vyvložkují se kouskem papíru. Čili může to viset i na zdi – ovšem otázkou je, jak dlouho (prach jsi a v prach se obrátíš).

Od některých modýlků vedou pod sklem tenké zlaté šipky na místo na mapě, kde se skutečně nalézají. Bertramka se nachází ovšem mimo mapu, takže šipka vede jen do levého spodního rohu, k tušenému Smíchovu. Šipky nejsou z povzdálí téměř vidět, což je dobře, rušily by vrcholně estetický dojem z díla 😎 .

 

Záběry z blízkosti skla lehce evokují romantickou náladu Prahy při letních záplavách:

 

 

Nuže – po dvou letech občasného lepení (duben 2007 – duben 2009) jsem mohl zahlásit HOTOVO! Na oslavu jsem uspořádal menší nekuřáckou párty (tehdy jsem ještě měl blond vlasy a knírek):

Přítomna byla i děvčata ze Sparkiss Morning Clubu. Oznámil jsem jim nemilou novinu, že model nezůstane doma – půjde asi na delší dobu pryč:

I přes mohutné protesty slečen mapa záhy našla prima uplatnění: 19. 10. 2009 otevřel kolega Josef Kropáček velkolepou výstavu Richard V., král papírový v pražském Muzeu Karlova mostu, u příležitosti 80. narozenin pana architekta. Byla zde vystavena úctyhodná sbírka slepených i placatých vystřihovánek Richarda Vyškovského a měl jsem tu čest, že jsem zde mohl rovněž pár modýlků vystavit, včetně této mapy:

 

Výstava to byla úspěšná, termín ukončení se prodloužil z ledna 2010 na březen. Při likvidaci výstavy mi bylo jasné, že mapu nemám doma kam dát, a tak jsme ji s Pepou nabídli muzeu k trvalejšímu využití – pokud by měli zájem. Měli, mapa tam visí pod sklem dodnes – teda aspoň doufám, měl bych se tam někdy zastavit.

Leporelo

V době dokončení tohoto tucet-modelu se blížily kulaté, 80. narozeniny pana Vyškovského. Nějaký vhodný dárek? Celou velkou mapu jsem darovat nechtěl – mohl by to být dar danajský byv příliš velký a hrozící spíše starostmi než radostmi. Model jsem proto raději „uklidil“ do muzea. Ale drobná památeční knížečka-leporelko, to by mohlo zabrat lépe. Kolega Petr Balda z tiskárny DUKASE je výtečným modelářem a velmi zdatným odborníkem přes grafickou a předtiskovou přípravu. Jelikož podobná leporela už dříve tvořil ze svých nádherně slepených a nafocených modelů, obrátil jsem se na něj. Petr souhlasil, dodal jsem všechny snímky – a miniaturní harmonikové leporelko bylo na světě, tak akorát včas k Mistrovým narozeninám v létě 2009. „Knížečka“ dostala název Procházka Prahou a po složení má rozměry 71×54 mm:

Dokonce i děvuchy ze Sparkiss Clubu ocenily novou obrázkovou publikaci…

A to je vše. Klidně bych bral ještě další šestici těchto vskutku malých a milých záležitostí!

Za spolupráci srdečně děkuji Petru Baldovi za velmi vstřícnou přípravu leporela a Pepovi Kropáčkovi, chodící to encyklopedii papírového modelářství. Děkuji za pozornost, shrnující sadu obrázků najdete v Galerii.

-StF-