Tatrovák Leoš Špachta
Bylo jich dvanáct. Například apoštolů. Nebo papírových modelů Formule 1 od arch. Richarda Vyškovského. Anebo… dvanáct vystřihovánek prastarých autoveteránů, které připravil Leoš Špachta, jejichž předlohy se zrodily v Kopřivnici, v tamní kdysi vagónce, posléze světoznámé automobilce Tatra a všechny vyšly v poměrně krátkém časovém úseku v nakladatelství Albatros. A všechny jsme je jako děti v 70. letech s nadšením lepili. A kdo vlastně byl jejich tvůrce, Leoš Špachta…?
Ing. Leoš Špachta (1937–2014) pracoval po mnoho let jako konstruktér v pražské kanceláři podniku Tatra, světoznámé kopřivnické automobilky. Pracoviště se nacházelo v Praze 5, na Smíchově v Radlické ulici, byl zde servis vozidel Tatra a také oddělení konstrukce. S rodinou bydlel kousek za Prahou ve Štěchovicích, v blízkosti přehrady a vodní elektrárny, kde pracovala jeho matka; do Prahy za prací tak dojížděl autobusem. První automobil si pořídil až téměř ve svých padesáti letech, to již bydlel v Praze 5, kam se v roce 1982 s manželkou a dětmi přestěhoval. Onen první rodinný vůz samozřejmě nebyla drahá a nákladná Tatra, ale dostupná Škoda 105. Sen pořídit si obdivovanou Tatru 603 se mu bohužel nikdy nesplnil.
Leoš Špachta byl vzděláním strojní inženýr, absolvent Fakulty strojního inženýrství Vysokého učení technického v Brně. K tvorbě papírových modelů kopřivnických autoveteránů měl několik předpokladů: byl profesí konstruktér se specializací na osobní vozy – zabýval se prototypy a speciály; měl rád techniku obecně, zejména automobily a letadla – a především byl tatrováckým patriotem. Žil svou profesí a jako koníčka měl plastikové modelářství. Sbíral v té době (konec 60. a začátek 70. let) i těžko dostupné kity letadel, aut a vojenské techniky. Modely rád stavěl i vybarvoval.
Za objevení schopností Leoše Špachty zkonstruovat papírový model můžeme poděkovat Lumíru Ševčíkovi, který pracoval jako výtvarný redaktor a ilustrátor v nakladatelství Albatros a jako redaktor se podílel na vzniku řady vystřihovánek a papírových modelů. Právě odtud vzešla nabídka spolupráce s Albatrosem, na vytvoření prvních papírových modelů autoveteránů. Odpověď na otázku, jak se tito dva pánové potkali, je snadná: byli to švagři, jejich manželky byly sestry. Sám Leoš Špachta našel motivaci k tvorbě vystřihovánek i u sebe – udělat něco nového, něco vpravdě svého, jako konstruktér se samostatně realizovat a obohatit svůj modelářský koníček a nadšení pro techniku.
Výběr předloh modelů byl v rukou samotného Leoše Špachty s ohledem na historický význam konkrétního vozu a také na proveditelnost jeho vytvoření z papíru. Ve své konstrukční kanceláři měl rozličné katalogy dobových modelů a knihy s fotografiemi vozů kopřivnické automobilky. Jakožto konstruktér měl přístup ke starým výkresům a konstrukčním plánům. Pracovních cest do Kopřivnice pravidelně využíval k návštěvě Technického muzea Tatra.
Albatros vznikl transformací Státního nakladatelství dětské knihy v roce 1969 a první čtveřice Špachtových aut z Kopřivnice se k modelářům dostala již v roce následujícím. Nově vzniklé Studio Albatrosu zaměřené na vystřihovánky hledalo nové autory, a nejen mezi výtvarníky. Nápad Lumíra Ševčíka oslovit automobilového konstruktéra ohledně tvorby papírových modelů téže tematiky se osvědčil: v Albatrosu bylo postupně publikováno celkem 12 úspěšných modelů automobilů s podpisem Leoše Špachty. První čtyři, se souhrnným názvem Stará česká auta, vyšly v roce 1970 na jednotlivých arších, které se prodávaly samostatně – viz náhledy výše. Další dvě čtveřice již byly vydány v souborných sešitech s tituly Stará auta z Kopřivnice (1972) a Slavné kopřivnické automobily (1973). V roce 1987 se i první čtyři vozy dočkaly souborného vydání pod původním, poněkud obecným názvem Stará česká auta:
Klasické vystřihovací sešity Albatros s autoveterány od Leoše Špachty: Stará auta z Kopřivnice (1. vyd., 1972), Slavné kopřivnické automobily (1. vyd., 1973) a Stará česká auta (druhé, souhrnné vydání první čtveřice, 1987)
Všech dvanáct dávných modelů se nakonec po letech setkalo v jediné shrnující publikaci, ve výtisku Vystřihovánky – Slavná auta z Kopřivnice (Albatros Media, vyšlo 9. 10. 2023, viz náhled obálky vpravo).
Pro ověření správnosti zvolené konstrukce si Leoš Špachta lepil pracovní modely z bílé čtvrtky – zvolil stejný postup tvorby, jak ho známe i od jiných autorů, současné nevyjímaje. V době, kdy neexistovaly barevné kopírky, počítače a domácí tiskárny, byli nuceni autoři narýsovat a vybarvit model dvakrát – z prvního originálu pak slepili model pro nafocení na titulní stranu vystřihovacího sešitu a druhý putoval do tiskárny. V případě několika modelů Špachtových kopřivnických automobilů došlo v průběhu tiskové přípravy k drobným změnám: některé konstrukce v sešitech se v detailech liší oproti modelům, jejichž barevné snímky vidíme na obálkách, např. u reflektorů či v jiné barevnosti pneumatik kol. Největších změn doznal vůz NW typ B, jehož zadní část a boky karoserie se na fotografii z obálky a u publikovaného modelu výrazně odlišují:
Do dnešních dnů se bohužel žádný originál Špachtových archů s vystřihovánkami nedochoval, a tak jejich reprodukce pro toto nové souborné vydání byly připraveny z kvalitních skenů, provedených z nejlepších výtisků pečlivě vybraných z několika desítek archivních kusů.
Vzpomínky -StF-: Pocházím z Kopřivnice, města automobilů a sídla firmy Tatra, což mělo ten efekt, že v mém dětství (první pol. 70. let) se tam daly snadno pořídit cenově dostupné vystřihovací archy a posléze sešity Albatros s autoveterány Leoše Špachty – takže jsem všechny tyto vozy lepil, a to opakovaně. Právě s těmito modely jsem se coby dítě učil zručnosti a práci s papírem, sedě na zemi, přiměřeně upatlán lepidlem Kanagom a bezbarvým acetonovým lakem. Pokud se mi některý výtvor poněkud VÍCE nepovedl, prostě jsem ho začal stavět znovu, z nového výtisku. Živě si vzpomínám, jak jsem velkou černou střechu prvního nákladního automobilu nalepil špatně, přesah střechy nad sedadlem řidiče jsem měl dozadu. Neváhal jsem, vzal nůžky, přesah odstřihnul a průhlednou lepicí páskou nalepil dopředu. No, krása… ať žije bezstarostné dětství!
V mém archivu se dodnes nachází svědkové těch sluncem zalitých časů, tři rozstříhané sešity prvního vydání Slavných kopřivnických automobilů z roku 1973 (to mi bylo osm let) a také torzo listu s červenou Tatrou 12, prvního vydání z roku 1970 – karoserii vozu jsem vystřihnul, ale už nikdy nedokončil. Jde o zbytky hned dvou dnes už velmi vzácných archů, o čemž svědčí duplicitní díly blatníku a světlometů. Jednou to vše dokončím… snad…
Ze stejného soudku je vzpomínka, kterou jsem již publikoval v knize Papírová archeologie 1, na straně 5: torzo jednoho z rozstříhaných sešitů s autoveterány jsem coby dítě bohorovně mrsknul do sběru, tj. do krabice, kde jsme schraňovali starý papír. Její obsah pak rodiče vozívali na chalupu k prarodičům do Brušperku, kteří sběr používali k zatopení v peci. Jednu sobotu jsme na chalupu přijeli a jaké bylo mé překvapení, když mi dědeček Fridolín ukázal kus slepeného kopřivnického veteránu – toho, který jsem nezvládl, nedokončil a zbytek vyhodil – a ptal se mne, kde je zbytek, že by ho rád dodělal. A měl ho slepený pěkně – děda byl talent! 😉
Vedle série dvanácti publikovaných modelů kopřivnických automobilů již Leoš Špachta žádné další vystřihovánky nevytvořil. Můžeme si s odstupem času postesknout, že těchto příjemných modelů nevzešlo z jeho rýsovacího prkna vícero. Technologii konstruování papírových modelů částečně odkoukal – inspiroval se jinými modely. Kupříkladu jistou podobnost, včetně měřítka, vidíme u stavebně jednodušších modelů Präsidenta a Tatry 11 výtvarníka Františka Miky vydaných v roce 1966 Národním technickým muzeem:
Špachtovy papírové vozy z obrázků výše pocházejí z roku 1970, kdežto Mikův Präsident a Tatra 11 jsou o čtyři roky starší. Leoš Špachta tvořil auta členitější a konstrukčně složitější, ale svým celkovým pojetím se práce obou autorů podobá, a to kresbou i velikostí – na poličce by se Mikovy a Špachtovy veterány vedle sebe určitě vyjímaly docela dobře a jednotně.
Špachtovy papírové veterány byly ve své době velmi oblíbené a dosáhly mnoha vydání včetně cizojazyčných verzí pro export, ruku v ruce s věhlasem značky Tatra (všechna vydání vyšla pouze pod křídly Albatrosu). Díky osobité, jednoduché konstrukci, velkým vystřihovacím dílům a výraznému barevnému zpracování vytvořil Leoš Špachta z papíru velmi pohledné modely, určené především dětem a modelářskému dorostu. Jednoduchost konstrukce umožňuje řadu modelářských vylepšení Špachtových oldtimerů – tak, jak z dítěte postupně roste zkušenější modelář. Jeden příklad za všechny:
Kolega modelář Miroslav Mezera slepil v roce 2017 nákladní typ R, z anglicko-německého vydání Slavných kopřivnických automobilů z roku 1987 (velká pochvala za stavbu z originálu!). Mirek ovšem nepatří k lidem, kterým stačí jen tak něco slepit, model strčit do vitrínky a… finito, viz jeho Tatra 17 s živelným tuningem (jak jej sám Mirek označil) nebo Tatra Targa Florio, která dostala pod kapotu setrvačníkový pohon (!):
Ovšem typ R Mirek povýšil na další úroveň: modelu přidal pérový pohon, strojek ze starého budíku. Bez krokového mechanismu, ovšem s bicím soustrojím, které dodalo vozu správný traktoroidní zvuk:
Mirek musel překonat řadu velkých technických obtíží (natahování strojku, rozličná tření, převod pohybu na kola, různá závaží), ale model nakonec dokončil a on OPRAVDU JEDE, o čemž svědčí vídejko (pusťte si zvuk!). Detailnější popis stavby tohoto modelu je na diskusním fóru papírových modelářů.
Přestože Leoš Špachta s konstruováním modelů v roce 1973 nadobro přestal, zaujal ho časopis ABC, který předplatil k odběru svému synovi. Zde vycházela spousta oblíbených papírových modelů, včetně historických automobilů, letadel a lodí.
Mezi vydáním první a poslední čtveřice Špachtových modelů uplynuly pouhé tři roky, čímž také skončila krátká kariéra nadějného tvůrce. Proč přestal Leoš Špachta tvořit oblíbené papírové modely autoveteránů, je zahaleno tajemstvím – tehdejší okolnosti nám po tolika letech nemohl osvětlit ani jeho syn. Pravděpodobně již nepřišla další nabídka od Albatrosu, protože trh byl dvanácti modely historických automobilů nasycen a stačilo již jen vydávat reedice, jak postupně dorůstali noví modeláři.
Spojení se značkou Tatra provázelo Leoše Špachtu po celý jeho pracovní život. Byl hrdým tatrovákem a slavil každý úspěch značky v motoristických soutěžích nebo na výstavách. Jeho vystřihovánková tvorba nebyla časově dlouhá, přesto zanechala v mnoha nejen dětských modelářských duších trvalé vzpomínky.
Syn pana konstruktéra Špachty byl objeven a vyzpovídán…
O svém otci nám vyprávěl Leoš Špachta ml. (*1966) – pojďme si s ním společně zavzpomínat na dobu před půl stoletím, kdy bylo možné se potkat s papírovými kopřivnickými autoveterány jeho táty téměř v každém knihkupectví či papírnictví.
Lepil jste tatínkovy modely?
Ano, zkoušel jsem to. Vzpomínám si na červenou Tatru 12, ta mne svojí barvou i tvarem nejvíce bavila a velmi se mi líbila. V paměti mi také zůstal první kopřivnický nákladní vůz, jako dítěti mi ale připadal spíše jako koňský povoz a moc mě nezaujal. Coby klukovi mi imponovaly velkolepé nákladní osmikolové Tatry 813 Kolos, které, když stály na dvoře ve firemním servisu v Radlické, měly můj velký obdiv a klukovské sympatie. Tatrováckou opravnu jsem míjel cestou k tátovi do práce.
Jak jste vnímal otce jako autora vystřihovánek?
Když vyšly jeho první modely, byly mi čtyři roky a u poslední čtveřice sedm. Přišlo mi to běžné, modely patřily tak nějak k jeho práci konstruktéra a k jeho kladnému vztahu k autům obecně. Doma jsem ho při vytváření vystřihovánek neviděl, protože rýsovací prkno měl v konstrukci v Radlicích. Modely tvořil ve volném čase po práci na velkém kancelářském rýsovacím prkně, které mělo vahadlové betonové závaží a velký kloub, jenž umožňoval pohyb pravítek po celé ploše. K tomu patřily pauzáky a tužky-versatilky s různou tvrdostí tuh. Ono prkno bylo pro mne nedílnou součástí tátovy práce. Právě to ho občas zdrželo mimo domov, ale nebylo to něčím, co by narušovalo rodinnou pohodu.
Vztah k technice se promítal i do toho, že jsme chodili často do Národního technického muzea na Letnou nebo do Leteckého muzea ve Kbelích. To mu vydrželo až do vnoučat. V roce 2004 takto navštívil i Škoda Muzeum v Mladé Boleslavi:
Máte nějakou osobní vzpomínku vztahující se k vystřihovánkám?
Byl jsem jako kluk velmi netrpělivý, takže jestli mne papírové vystřihovánky něčemu naučily, tak je to právě trpělivosti, opatrnosti a dodržování správného postupu lepení. Mít model kompletně hotový byl vždy takový malý svátek a velká pýcha, že jsem to dokázal.
Děkujeme za rozhovor!
Leoši Špachtovi a jeho tvorbě jsme věnovali list č. 18 s kartičkami Archeologického atlasu; další kartička je na atlasu – Speciálu 4+5.
Josef Kropáček a -StF-, červenec–říjen 2023.
Velké poděkování patří panu Leoši Špachtovi ml. za laskavé poskytnutí cenných informací a fotografií.
A na závěr shrnující galerie s přehledem výtisků Albatros s autoveterány Leoše Špachty. Některé z modelů mají na tomto webu své fotogalerie:
