Milan Weiner – tvůrce světa z krabiček
Na táboře Čs. červeného kříže v Oboře u Lanškrouna v létě roku 1989 obdržely tělesně postižené děti zvláštní ceny v táborové hře nazvané Rallye Paříž-Dakar, o cenu Claye Regazzoniho – jednoduché vystřihovací modely kamionů z jednoho jediného dílu, vlastně krabičky. Byly to první miniboxy, jejichž rodina dnes čítá stovky kusů. Pro děti je vytvořil Milan Weiner.
Od Matchboxů k Miniboxům
Jejich autor, Ing. arch. Milan Weiner (*1955), na ten nápad přišel již na podzim roku 1988. Rodák z Hradce Králové od dětství miluje stavebnice a modely všeho druhu, především autíčka Matchbox, a učarovaly mu papírové autoveterány Pavla Blechy a Richarda Vyškovského z ABC. Přihlásil se na průmyslovou školu dopravních staveb se zaměřením na železnici. Uměl kreslit a chtěl ilustrovat automobily a techniku vůbec. Po vojně se rozhodl pokračovat ve studiích na fakultě architektury ČVUT, obor územní plánování a urbanismus, a poté jej čekala praxe ve Stavoprojektu.
Jako architekt se zabýval projektováním částí měst a územních celků a měl blízko k jejich prostorovému ztvárnění, k modelování. Tady nacházíme inspirační zdroj pro miniboxy. Na onom památném táboře Červeného kříže někoho napadlo, ať sympatické modely nabídne do ABC. Povedlo se a již pod mezinárodně srozumitelným názvem Minibox se úvodní dva kousky objevily v prvním ABC po sametové revoluci, v čísle 6 ročníku 34, které vyšlo 21. 11. 1989. V tomtéž ABC vyšel rovněž zajímavý článek pod názvem Novinka ABC! Modely pro postižené děti, ale nejen pro ně o prvopočátcích miniboxů od redaktora Martina Pilného, kterému vděčíme za to, že miniboxy začaly v ABC vycházet a získaly svou finální podobu.
Z krabičky se stává model
Jaké byly první miniboxy? Jde o vozy ze zmíněné dakarské táborové hry – Tatra 815 6×6, kterou řídil slavný a na invalidní vozík upoutaný pilot formule 1 Clay Regazzoni, a LIAZ 111.154 v měřítku 1:100, s autorským kódem W01 a W02 (obrázky vpravo). Modely Minibox nesou znak červeného kříže symbolizující věnování těchto vystřihovánek zdravotně postiženým a oslabeným dětem. Členité podvozky vozů autor „zabalil“ do černého kvádru s plastickou kresbou kol, s typickým srpečkem odlesku na pneumatikách a stínovanými disky. Rovněž skla oken jsou důsledně černá. Nejlépe tak miniboxy vypadají na černé podložce – zdání propracovaného mini-modýlku je výtečné (obr. níže). Ovšem není problém spodní podvozkový „kvádr“ odstranit, obstřihnout boční reliéf podvozku a kol, ta z rubu začernit, případně ještě předtím podlepit kouskem kartónu pro získání tloušťky kol – poté miniboxík obstojí na jakékoli podložce (takto jsem upravil všechny miniboxy v Malé Městské památkové rezervaci – viz obrázky v galerii na konci textu).
Obrázky výše, zleva: efektní kreslený katalog prvních 25 Miniboxů 1:100 byl otištěn v ABC č. 21/35. Uprostřed stylová propagace Technického muzea Tatra v Kopřivnici otištěná na zadních stranách výtisků Miniboxů studia WDS z roku 1992. Vpravo pak je ukázka stylu, jaký Milan Weiner zvolil pro výuku správných návyků papírového modeláře – komiksová názornost usnadňuje cestu k papírovému modelářství dětem i zdravotně postiženým.
Miniboxy si záhy získaly masovou oblibu a arch. Weiner se pustil do veliké série. Hledal nové předlohy – např. na konci roku 1992 a v roce následujícím vytvořil řadu 12 zajímavých miniboxů pracovních strojů díky podpoře a zakázce firmy Phoenix Zeppelin, zástupcem značky Caterpillar. Miniboxy byly od počátku systematicky číslovány autorským kódem Wxx – což přineslo vrásky sběratelům-puntičkářům, kteří záhy zjistili, že některá čísla v řadě miniboxů scházejí. Už někde vyšly? Či vyjdou?
Koncept Minibox je svým pojetím a kresbou originálním počinem. Pro zajímavost:
- V historii nacházíme vzdálené předky miniboxů, např. rozsáhlou anglickou sérii miniaturních modelů Micromodels z přelomu 40. a 50. let minulého století.
- „Miniboxově“ koncipované vystřihovánky tramvají a trolejbusu od Vladimíra Procházky známe z časopisu Mladý technik č. 49 a 50/roč. V. z prosince 1951.
- Stejný autor vytvořil dva malé náklaďáčky, valník a skříň, pro sadu vystřihovánek spojených se jménem Albatros (ABC č. 19/13).
- Minibox připomíná také vůbec první vystřihovánka v časopise Svět motorů, AVIA A-30N-SPe J. Táborského v měřítku cca 1:110 (SM č. 32/73).
- Ze stejného motoristického magazínu jmenujme ještě Tatru 813 v měřítku 1:100 od Vladimíra Hadače (SM č. 19/74).
- Z ábíčka dále známe dvoudílnou sadu vystřihovánek letištní technika 1+2 z ABC č. 9+16/23 (leden-duben 1979) v měřítku 1:100 autorů Václava Šorela a Františka Kobíka.
- Miniaturní, stylizované modely bojové techniky v měřítku 1:87, velké jako krabička od zápalek, přinášeli do ABC koncem 70. let a v průběhu let osmdesátých ing. Vladimír Hynek a Jiří Suk.
V čísle 2/36 (září 1991) čtenáři obdrželi novinku – miniboxy v měřítku 1:160. Takto velké „krabičky“ se dobře hodily nejen do kolejiště N, ale především jako výtečné doplňky pro Městskou památkovou rezervaci (MPR) arch. Richarda Vyškovského, podobně jako později londýnské dvoupatrové autobusy a další vozy (ABC č. 20/45, říjen 2000) k mostu Tower Bridge v měřítku 1:300.
Pokud byly miniboxy 1:160 doplňkem pro stavby Richarda Vyškovského (MPR), došlo i na opačnou spolupráci, kdy arch. Vyškovský vytvořil stavby určené pro miniboxy, tentokrát 1:100. Čtyřdílný projekt dostal název Středisko služeb pro motoristy I-IV a měl tyto části:
- Benzínová čerpací stanice a kiosek s pokladnou a občerstvením – ABC č. 4/37 (říjen 1992)
- Objekty autoservisu – ABC č. 6/37 (listopad 1992)
- Obchodní středisko – ABC č. 7/37 (prosinec 1992)
- Základní plocha pro stavby k miniboxům – ta není v měřítku, nutno zvětšit na kopírce – ABC č. 15/37 (duben 1993)
Dostalo se i na miniboxy v měřítku 1:160, pro které Richard Vyškovský nakreslil čerpací stanici Shell (ABC č. 19+21/38, červen-červenec 1994).
Málokterý tvůrce ustrne na jediném nápadu. Také miniboxy se začaly logicky vyvíjet. Modeláři si přáli miniboxy více propracované, detailnější a Milan Weiner začal tvořit své „krabičky“ v jednoduché a složitější verzi, s vypracovaným podvozkem – každý si tak může vybrat. První čtyři miniboxy, vozy Tatra a LIAZ, rovněž doplnil o detaily (především na podvozku) a vydal je v ábíčku po osmi letech znovu (v číslech 2, 3, 6 a 11/42), aby korespondovaly s novou tvorbou. Bohužel nebyl dotažen do konce záměr zrenovovat a znovu vydat všechny původní „krabičky“:
Staňte se tvůrci krajiny
Architektův tvůrčí potenciál a láska k technice se plně projevily s dalším vývojovým stupněm miniboxů – v tvorbě miniboxové krajiny s dopravními tělesy v měřítku 1:300. Modelář tak získal šanci volně tvořit velké krajinné a urbanistické celky, spojovat je, osazovat dopravní technikou a stát se spolutvůrcem díla:
- Jako první se v ABC objevil soubor kolejiště Skalka, který vycházel v číslech 25/42-5/44 (červenec 1998-březen 1999);
- následoval komplex Zákoutí – č. 12-21/44, červen-říjen1999;
- krajina Podskalí (č. 25/44-15/46, prosinec 1999-červenec 2001) byla největším miniboxovým souborem vydaným v ABC zabírajícím 18 stran vystřihovánek;
- letiště Slatina – č. 11/46-8/47, květen 2001-duben 2002;
- most Doubravice s vlakem – č. 14-16/47, červenec-srpen 2002;
- nádraží Petrovice se sídlištěm – č. 17/47-8/48, srpen 2002-duben 2003.
(Snad se tvůrce nebude zlobit, modeláři občas označují tyto krajinné celky souhrnným slovem „wajneřiště“ 😎 ).
Vzpomínku kolegy Michala Erbena na první představení Miniboxů v měřítku 1:300 v roce 1998 najdete na konci tohoto článku.
Na fragment krajiny s kolejištěm, vláčkem, dřevěnicí a dokonce s koňmi plemene Minihorse 😎 narazili též čtenáři časopisu ČT+, v čísle 8/2008. Pozvánku na jarní modelářskou akci a soutěž s doprovodným článkem a vystřihovánkou Milana Weinera do časopisu připravil nikdo menší než pracovník ČT a papírový archeolog Pepa Kropáček:
Za pozornost také stojí vystřihovánka pěchotního srubu R-74 na Holém v Orlických horách (M1:200, ABC č. 8/45, duben 2000), historické městečko Tuležim (M1:300, ABC č. 9/46, duben 2001) a hrst autíček 1:300 obohacujících vysílač na Ještědu Ladislava Badalce (č. 13 a 14/46, červen-červenec 2001).
Vystřihovánky často doplňoval o drobné, ale velmi sympatické ilustrace – miniatury zobrazující předlohu modelu s okolím (viz ukázka výše). Své umění ilustrátora předvedl např. v ojedinělém pexesu americké trucky, které bylo přiloženo do ábíčka č. 15/38 (duben 1994):
Miniboxy již žijí vlastním životem
Od roku 1990 má arch. Weiner svoji vlastní firmu WDS – Weiner design studio a věnuje se jak práci architekta a designéra, tak vydavatelské činnosti a tvorbě miniboxových souborů v měřítku 1:300, ke kterým lze velké množství jednotlivých dílů a doplňků dokupovat na vystřihovacích kartách dle představ modeláře. Kromě souborů známých z ABC vydalo studio i nové práce, např. sestavu osady s lidovou architekturou Veselý Kopec (obr. vpravo).
Už před lety začal Milan Weiner používat ke kreslení počítač, ale vystřihovánky domalovává také ručně anilínovými barvami.
Mezi modeláři mívaly „krabičky“ arch. Weinera své velké příznivce, jiní jsou zase mírně skeptičtí. Fandové oceňují relativní jednoduchost stavby s velkým výsledným efektem a přiblížení vystřihovánek těm nejmladším a začátečníkům. Je třeba zdůraznit, že malý miniboxový vůz vytvořený z jednoho či dvou dílů se skutečně podobá onomu vozu, tedy své předloze – v tom je autorovo umění kresby a stylizace. Odpůrci namítají, že minibox není skutečný papírový model a že např. autíčka v měřítku 1:300 jsou už za hranicí únosnosti a modelovosti (to ovšem vyvrací vzhledná podoba miniboxových krajin v tomto měřítku nebo „měřítkový terorista“ Michal Kavalier, viz skupinový snímek s jeho miniboxy 1:300 v galerii na konci textu). Laskavý modelář posoudí sám – stálá popularita a kladné ohlasy rozhodně převažují. Na mnoha soutěžích papírových modelů se vypisuje soutěžní kategorie „Malá technika“, ve které mohou poměřit síly právě miniboxy a příbuzné malé modýlky – a tato kategorie bývá bohatě zastoupena.
Spolupráce mezi ABC a arch. Weinerem se na mnoho let přerušila a již se zdálo, že dalších originálních miniboxů se už v tomto časopise nedočkáme. Uvolněné místo na „miniboxovém trhu“ mezitím zaujali noví autoři a nadšení fandové, např. František Sochor se svými Fireboxy nebo detailisté na Minimodel.cz.
Jak se ale praví, nikdy neříkej nikdy, a tak se na konci roku 2016 (od čísla 23/61) začaly v ABC opět objevovat vystřihovánky Milana Weinera: miniboxy ve vláčkářském měřítku 1:87, na jaře 2017 pak přišla kreativní vystřihovánka s variabilní městskou architekturou nazvaná Já budovatel.
Arch. Weiner je jedním ze zakladatelů Muzea papírových modelů v Polici nad Metují, pro které vytvořil efektní logo (obr. vpravo) a přinesl řadu podnětů a nápadů. Spolupracuje též s výrobcem plechových hraček KOVAP, můžete tak své ratolesti zakoupit kovový automobil a některé z nich jsou obohaceny papírovými vystřihovacími doplňky Milana Weinera. Byl též výtvarníkem obalů i samotných plechových hraček KOVAP, tvořil pro tuto firmu i reklamní plechové cedule. Ukázka hraček KOVAP ve výloze hračkářství – krabice jsou vyzdobeny ilustracemi Milana Weinera, jeho styl je na první pohled patrný (foto: -StF-):
Přes mnohdy jednoduchou konstrukci a značnou stylizaci dokázal Milan Weiner vytvořit nový, původní typ vystřihovánky, vdechnout miniboxům punc opravdového modelu, směrovat modeláře k samostatné tvorbě nevídaných papírových krajin a přiblížit papírové modelářství nejen dětem, či dokonce zdravotně postiženým dětem. Velké díky za to! A jelikož studovaní architekti vždy uměli vytvořit báječný papírový model (viz pánové Jaromír Svoboda, Richard Vyškovský nebo Marián Hlaváč), věříme, že se dalších sympatických kousků dočkáme i od Milana Weinera.
Za spolupráci na textu velmi děkuji arch. Milanu Weinerovi, Michalu „Medium“ Erbenovi, Pepovi „JoK“ Kropáčkovi a RoBertinovi Pavelkovi. Za pomoc s fotogalerií miniboxů níže patří mnohé díky Michalu Kavalierovi, JoKovi a RoBertinovi.
-StF-
Michal „Medium“ Erben vzpomíná na Miniboxy 1:300
6. 6. 2018 – je tomu právě 20 let, kdy nám byly prvně představeny třístovkové Miniboxy.
Psal se 6. červen, sobota roku 1998, a konala se již tradiční soutěž a výstava papírových modelů v České Lípě, tehdy v místním DDM Libertin na Škroupově náměstí. Byl krásný slunečný den a modeláři netušili, že mají před sebou významné historické chvíle. Průběh českolipské soutěže byl přibližně následující: ráno přihlášení modelů do soutěže a při jejich hodnocení za zavřenými dveřmi, pro zabavení účastníků v čase nutném pro ohodnocení modelů, než byly výstavní prostory opět otevřeny k prohlédnutí modelů, probíhala burza vystřihovánek, soutěž foukacích formulí a především debata s pozvanými autory vystřihovánek. V roce 1998 o své tvorbě pohovořili a na otázky zvídavých modelářů odpovídali arch. Richard Vyškovský, Michal Antonický, Ladislav Badalec a Ing. arch. Milan Weiner (možná tam mohl být ještě někdo další, tuším pan Knotek z PKG). A právě pan Weiner v průběhu debat vytáhl z náprsní kapsy (něco mi říká, že náprsní kapsy bleděmodré košile) krabičku od zápalek a z ní před diváky vysypal pět papírových autíček – a to byl pravděpodobně první okamžik, kdy modelářská veřejnost mohla spatřit „třístovkové“ Miniboxy.
Tento rok byla beseda s autory rozdělena na dvě části: nejdříve hromadná a po ní někteří z autorů nabídli debatu v užším kruhu zájemců v rámci své autorské specializace – dnes by se tomu moderně říkalo workshopy. Jedna skupina zájemců o modely techniky a rychlých aut obklopila Michala Antonického, pravděpodobně ještě podpořeného Pavlem Skokanem. Druhá skupina byla pro milovníky architektury, kde pan Vyškovský předvedl pracovní bílý model MPR III (o rok dříve byla v České Lípě představena kompletně slepená MPR II v barevné verzi). Modeláři měli tak možnost prvně pohlédnout na přípravy posledního městského celku z „empéerek“. Bílý model jsem viděl na vlastní oči při vyndávání z auta. Co bylo prozrazeno při povídání, netuším, neboť jsem se zúčastnil besedy s panem Weinerem nad jeho novým počinem – kolejištěm Skalkou. Byla to pro mne jasná volba. Od malička jsem tíhnul k vlakům, ale kolejiště jsem si doma dovolit nemohl. Nejen že jsem neměl potřebné prostředky a zkušeného staršího spolutvůrce, ale hlavně nebyl pro kolejiště v bytě s menší výměrou prostor (to byl i jeden z důvodů, proč jsem nešel na povídání o MPR – sotva jedno město napěchujete do poliček, natož pak města tři, že?). Ale panel se Skalkou jsem si dovolit mohl. Pravda, dnes si již nepamatuji, co bylo řečeno, ale vím, že nás bylo vlastně jen pár, co jsme pochopili, že je nutné, abychom byli u tohoto okamžiku představení fenoménu třístovek.
Jedním z naší skupinky byl i známý papírový modelář Michal Slabý–Kavalier, ten byl každoročně nepostradatelným účastníkem českolipské akce. V bedně, která měla výšku 2/3 jeho postavy, přivezl hromadu malých modýlků a zrovna – nezávisle na panu Weinerovi – se tehdy vytasil s Miniboxy z ABC zmenšenými taktéž do měřítka 1:300:
Vlastně si pamatuji, že nám bylo prozrazeno, že kolejiště Skalka začne na stránkách ABC vycházet v půlce prázdnin 1998. A tak jsem se těšil a těšil, a to opravdu hodně, až jsem se dočkal… a vidíte, dnes je tomu už dvacet let…
Ještě o prázdninách děda vytvořil speciální řezačku na polystyren, abychom nařezali polystyren pro vytvoření kopce. Postupně jsem slepoval jednotlivé části – domečky, vagónky, stromky… a pak se mi nějak nepodařilo jeden domek přilepit, při odtrhávání jsem odtrhl i kus základny, tak jsem urval všechny domečky a celé to vyhodil… dodnes mě to docela mrzí.
Dnes třístovkové modýlky čítají na 300 vydaných karet, mnohé jsou seřazeny do souborů, vyšlo i několik speciálních modelů a momentálně vychází další zajímavé série v ABC. Ale poprvé, úplně poprvé to bylo jen jednou, když jsem žasl nad kolejištěm, a já dnes budu usínat se slzou v oku a se vzpomínkou, jak se tehdy relativně ještě malý nebo mírně větší kluk uměl na něco těšit.
Michal Erben, 6. 6. 2018
Miniboxy jubilující
Troufám si říci, že těch, kteří by neznali půvabné „krabičky“ Ing. arch. Milana Weinera, je mezi modeláři poskrovnu. Asi méně už je těch, kteří si 21. listopadu 2019 připomněli 30. výročí od okamžiku, kdy se na stránkách časopisu ABC objevily první modely Minibox, Tatra 815 6×6 Dakar legendárního pilota F1 Claye Regazzoniho, spolu s další dakarkou, vozem LIAZ 111.154. Při té příležitosti jsem vyslal k tvůrci „boxíků“ dvanáct otázek:
1. Je známo, že se miniboxy začaly rodit někdy koncem roku 1988. Byl to náhodný impuls, nebo propracovaný proces? A hrála v něm nějakou roli autorská dvojice Šorel–Kobík, která podobný „krabičkový“ styl vytvářela?
Bylo to půlroční hledání formy modelů pro malé děti na táboře, o kterých jsem věděl jen to, že mají různá zdravotní omezení. Na táboře se nedalo počítat s nějakým speciálním modelářským vybavením, ale jen s tím nejzákladnějším – nějaké nůžky, nůž např. „rybička“, kus pravítka a jakési lepidlo, z toho vyplynula jednoduchost konstrukce, ale i měřítko a způsob stylizace kresby. Tento proces mne dovedl ke „krabičkám“.
Původní řešení – střecha + boky + čela – bylo vhodné jen pro malé modely. Při jejich zvětšení z výše uvedených důvodů již byly měkké a vyžadovaly vyztužení – tak přibylo dno. O ŠOKových krabičkách jsem se dověděl o mnoho let později od Standy Fajkuse.
2. Modely byly primárně věnovány tělesně postiženým dětem v Oboře u Lanškrouna, kde byly na letním táboře. Vlastně to byla odměna za hru O cenu Claye Regazzoniho. Je známo, že Švýcar několikrát do Československa, později České republiky přijel, zejména kvůli návštěvě závodníka Jiřího Bergra, po havárii rovněž upoutaného na vozík. Zvolil jsi Regazzoniho jen v souvislosti s jeho zraněním, nebo to mělo hlubší kořeny?
Opět to byl půlroční proces příprav, sešlo se několik lidí, kteří se vzájemně hecovali, inspirovali a dovedli blbnout do úpadu. Nic velkého nám nebylo dostatečně velké, moře po kolena atd. Zároveň bylo cítit drolení se režimu, ve vzduchu visela změna a téma postižených bylo na pomezí povolené / nepovolené. V této atmosféře vznikla myšlenka dát Claye Regazzoniho dětem jako vzor vůle, nevzdávání se, schopnosti poprat se s omezeními. Ve výsledku nechybělo mnoho a na tábor by s Jirkou Bergerem přijel. Ovšem Jiří byl vzorem stejné váhové kategorie, byť jiného věhlasu, pokud vím, tak Claye po jeho úrazu navracel do života.
3. Po zahájení spolupráce s ABC byly zpočátku v nabídce především nákladní vozy a autobusy. Jak jsi vybíral, co pro čtenáře připravíš?
Především podle dostupnosti podkladů.
4. Patrně se shodneme, že miniboxy byly velmi jednoduché modely bez titěrných detailů. Přesto bylo nutné mít skutečnou předlohu náležitě v oku. Pracoval jsi převážně podle nějakých podkladů, nebo jsi vyrazil do terénu a volil metodu vlastnoručního „osahání“ / ověření?
To souvisí s předchozí otázkou, vždy potřebuji spolehlivé, kvalitní podklady a ty se daly tehdy získat jen obtížně. Oproti dnešnímu pohodlnému „gůglení“ byl sběr podkladů detektivkou, časově a finančně náročnou disciplínou. Tedy ano, v terénu jsem strávil mnoho času.
5. Vedle klasického provedení á la box čili krabička jsi – především ve vystřihovánkách uvedených pod hlavičkou WDS – nabídl možnost i propracovanějšího provedení podvozku. Byl to záměr už od samotného vzniku série Minibox, nebo jsi reagoval na požadavky modelářů?
Modelové podvozky vyplynuly částečně z požadavku modelářů, částečně z potřeby nabídnout možnost náročnějšího provedení a také proto, že se mi líbily. Nebyl to od počátku záměr, zkrátka to vyplynulo.
6. V ABC č. 21, roč. 35 byl uveden katalogový list 1. Osobně jsem jím byl nadšen a těšil se, že budu mít v malém šanonu reprezentativní ukázku produkce Minibox, navíc bych řekl, že odpovídal i plastovým zásobníkům, do nichž bylo možné miniboxy ukládat. Proč zůstalo jen u tohoto jednoho počinu?
V černobílém provedení mám připraveny další tři listy, tedy do čísla 100. Byly na nich i nevydané modely, a tak jsem je prozatím nepouštěl. Díky různým pnutím v ABC již na ně nedošlo.
7. Pověstné velké celky (Skalka, Zákoutí, Podskalí a další) byly rovněž plánovány od samého počátku, nebo byly až reakcí na úspěch samotných miniboxů?
Modely 1:300 jsou produktem let 1997–98 a vyplynuly ze snahy o doplňky ke stovkám. Doplňky 1:100 vycházely příliš velké a bylo použitelné jen omezené množství předloh. Postupným zmenšováním jsem dospěl k měřítku 1:300, které umožňuje výlety do všech oblastí okolního světa; limitem byla lepitelnost osobních aut.
8. V miniboxové tvorbě v jednu dobu nastala odmlka. Můžeš nám sdělit, co bylo její příčinou a co Tě posléze přimělo k opětovnému návratu k miniboxům?
Nerad se k tomuto období vracím, dávno jsem jej hodil za hlavu. Příčin bylo vícero, jak to již bývá, a jejich kombinace vedla ke ztrátě radosti z této činnosti. Poslední kapkou byla situace v redakci ABC. Jednou se k této kapitole vrátím, stojí za zamyšlení.
Návrat byl jednoduchý: syn Jakub se pustil do prodeje a požadoval nové modely, které požadují modeláři. Po delším rozjezdu jsem odstartoval a již opět letím 🙂 .
9. Na Tvůj původní nápad navázali někteří další tvůrci. Dalo by se říci, kdo z nich je podle Tebe nejšikovnější?
Říká se, že největším oceněním pro autora jsou jeho následovníci a pokračovatelé – v tom si opravdu nemohu stěžovat na nedostatek, až oči přecházejí nad množstvím a mnohdy kvalitou a propracovaností modelů. Kvas kolem Minimodelů ale sleduji jen okrajově, náhodně a nesystematicky, na tuto otázku tedy nejsem schopen odpovědět. Ale je to dobrá připomínka k porozhlédnutí se po okolí.
10. Miniboxy se poprvé objevily v ABC – a tedy se staly dostupnými široké veřejnosti – právě před 30 lety, přesně 21. listopadu 1989. Povaha Tvých modelů vlastně nepředpokládá žádné překážky – přesto se zeptám, zda existuje něco, co se nepodařilo zrealizovat nebo se muselo zásadně změnit?
Až tato otázka mne vede k úvaze, zda je něco neslepitelné. Vybírám si vhodné lepitelné vzory a neměl jsem tedy problémy s jejich přípravou. Velký hlubokosmek před všemi, kdo tvoří negeometrické předlohy – zvířátka, postavy, přírodniny apod.
11. Nepochybuji, že Ti přišly nebo byly předány reakce na miniboxy. Mohl by ses s námi podělit o nějaké nejzajímavější?
Reakce ve formě dopisů mi chodily především v začátcích a byly důvodem pro vznik vydavatelsví WDS. Čas od času jsem v redakci ABC obdržel balík dopisů, ve velké většině vyjadřujících spokojenost, občas kritiku, mnoho námětů a současně prosbu o zaslání starších čísel ABC s modely, které pisatelům unikly. Z redakce přicházela stereotypní odpověď – nemůžeme nic zasílat… nu, a vydavatelství bylo na světě a stal jsem se otrokem i otrokářem v jednom.
Jeden z požadavků, který se mi nyní vybavil, přišel od malého kluka: „… a chtěl bysem taky hovnocuc, co stojí u nás na dvoře“… Podobných přání byly stovky.
12. Málokterý autor s radostí prozrazuje, na co by se modeláři mohli těšit. Uděláš v předvánočním čase výjimku a prozradíš, zda chystáš nějakou zajímavost?
V nejbližší době půjde do tisku první část třístovek s železniční tématikou – nádraží a vozidla, později přibudou železniční stavby a soubory.
Děkuji za rozhovor a přeji hodně zdaru do dalších třiceti let s Miniboxy!
Robert Pavelka, listopad 2019
Dobrý den. Nevím přesně jak svůj dotaz formulovat tak snad mi bude rozumět. Chtěl bych se zeptat kde by se daly objednat jak jednotlivě tak i uceleně vystřihovánky MINIBOX 1:100 kdy mi jde přímo o celou serii. Vždy když narazím na nějaké prodeje, je tam 20, 25 pořád těch samých kusů. Jde mi přímo o číslo 01,02 ….. až nejvyšší uvedené kdy se mi podařilo vyhledat číslo 141 (hasičská cisterna Praga V3S CAS 16) + mi jde i o stavby a domy (1:100) kdy se mi neustále daří najít jen letiště a občas zastávku. Tak by mě zajímalo kde se dá najít přímo konkrétní katalog nebo seznam, nějaký ucelený přehled ze kterého by se dalo obědnávat. Několik kousků už mám a rád bych si doplnil sbírku. Problém samozřejmě je hlavně v tom že všude kde se mi dařilo na serii MINIBOX narazit mají pouze pár kousků z nichž toho většinu už mám (klasicky nabízí tatry, škody a 2-3 stavební stroje)
Dobrý den, Adame,
díky za dotaz. Zkuste oslovit / objednat buď přímo ve vydavatelské firmě pánů Weinerů: https://weiner-design-studio.webnode.cz/reference/minibox/
…anebo koukněte na e-shopy specializovaných prodejců starších vystřihovánek – tito dva jsou spolehliví:
https://shop.papermodel.cz/kategorie/miniboxy-1-100/
https://shop.papermodel.cz/kategorie/weiner-design-studio/
https://www.papermanie.cz/Miniboxy-a-podobne-c42_0_1.htm
Další cestou je sledovat Aukro, nabídku papírových modelů.
Dobrý den, pane Weiner. Moc modelů od Vás slepeno zrovna tedy nemám, ale když jste navrhl do ABC vystřihovánku náměstí v kopečku, tomu jsem tedy neodolal.
Myslím, že je to asi můj jediný model, který jsem slepil navrhnutý pod Vaším jménem. Ale povedl se mi. Modelů jste udělal opravdu pořádnou řadu. Jste šikovný, tolik modelů, to je co říct, dobrá práce.
Mějte se hezky, hezký den a nashledanou. Daniel Suk (20 let)
Pro časopis Městská doprava vytvořil pan Weiner model nové tramvajové vozovny v Liberci (viz čtvrtá fotografie od konce ve fotogalerii)
Moc pěkně napsané a musím říci, že nebýt těchto krabiček a později i jednoduchých podvozků, tak bych dnes nedělal asi modely této velikosti. Nyní už lepím a kreslím jen tuto velikost 1:100. 🙂
To je skvelá správa. Tiež by som si chcel od p. Weinera zakúpiť viacero model.
Máte o jeho návrate aj nejaké bližšie informácie? Už roky na to čakám a už som začal strácať nádej, že sa ešte niekedy dočkám jeho návratu.
Vyčkejme do léta (letošního :-), uvidíme, sám budu překvapen.
https://www.facebook.com/WDSMinibox-1366267783448605/
Velice pěkně napsané, jsou tam šmikačky, který jsem ani neviděl, třeba ta el. lokomotiva a pár dalších, jen je škoda, že stránky jsou mimo provoz, hned bych dělal objednávku.
Děkuji, pánové. Mám z první ruky, že arch. Weiner chystá NÁVRAT, takže těšme se na novinky a nové nápady ze světa malých modelů!
Velmi pěkně zpracováno, s dovolením nalinkuji i k nám do fora Minimodel, takto hezky zpracovaný přehled (nejen) o Miniboxech tam chybí.
Btw – kdyby se daly někde ještě sehnat ty domečky pro poštovní spořitelnu případně hůře sehnatelné Miniboxy 1:100 ze Století vystřihovánek, věděl bych hned o několika zájemcích co jim to chybí do archivu.
Díky, Radku. Model školy v Náchodě – tento propagační výtisk ani nebyl v běžném prodeji a v nabídce prodejců papírových modelů (mám dojem) – je to specialitka. Ale zkoušejte Aukro apod. – svět je malý a o náhody zde není nouze 😉 .
Moc hezké čtení a zároveň i nostalgie. Zaujal mě model Maketa budovy školy v Náchodě, je to pro mě novinka, že takový model vyšel… Dá se ještě někde objednat?
Dobrý den Radku!
Jistě dá 😉
Na emailu wds.minibox@seznam.cz
nebo na facebooku: https://www.facebook.com/wds.minibox/
Dvojí genialita – jak od tvůrce těchto malých radostí pana Weinera, tak od našeho milého veršotepce Standy. Jen bych dodal, že díky oné milé „jednoduchosti“ se daly třeba návěsy ke kamionům poměrně lehce dodělávat – já sám jich mám asi patnáct. U miniboxů je úžasná i jejich variabilita a zvláště diorámata, nebo chcete-li krajinné celky, nabízejí kreativní radovánky. Dokonce jsem jednou viděl Skalku zvětšenou na měřítko 1:160 a osazenou skutečnou železnicí. Bohužel na dotyčného jedince jsem ztratil kontakt, tak nemám možnost připojit ukázku.