Arch. Richard Vyškovský a fenomén pohledné vystřihovánky
Pokud patříte k trošku letitější generaci, která prožívala své rozjásané prázdniny a lampiónové průvody v 70.-80. letech, a pokud máte v genech alespoň špetku papírových odstřižků a v krvi decku Herkulesu, patrně jste nutně museli v oné době narazit na vystřihovánky Richarda Vyškovského. Nikoli pouze na ně, měli jste srovnání – ale brzy jste zjistili, že modely z dílny tohoto známého architekta jsou NEJ: -příjemnější, -zábavnější, -efektnější, -hezčí. Proč tomu tak bylo a je tomu dodnes? Podívejme se na dílo R. Vyškovského blíže.
Nevím, zda jsem ta pravá osoba pro nezaujatý pohled na konstrukce vzešlé z rýsovacího prkna arch. Vyškovského (1929 – 2019). Chovám k jeho osobě a dílu velkou úctu, znám jeho tvorbu od (svého) útlého dětství, měl jsem tu čest se s ním i jeho rodinou osobně seznámit, a tudíž předem mi hrozí tendence neobjektivně chválit a stvořit zde paján. Pokusím se nyní býti nestranným badatelem-papírovým archeologem a zamyslet se nad tím, díky čemu vznikl věhlas Richarda Vyškovského, proč byly (a dodnes jsou) tak oblíbené jeho papírové konstrukce. A také kde má tento fenomén případné vady na kráse.
Správná doba
Představme si typického školáka 70. let – klidně mu říkejme třeba Staník, Bertík nebo Pepík 😎 – a jak takový malý ogar žije: lítá venku, baví ho stavebnice (z nich nejvíce Merkur), zkouší plastikové modely a touží stát se pilotem, cestovatelem nebo popelářem. Případně bagristou, pokud by se na vysokou popelářskou nedostal. Sem-tam přečte verneovku nebo něco o dinosaurech, hltá (již opět zakázané) Rychlé šípy, v čemž mu pionýrský kroj ve skříni nijak nebrání. Má poměrně hluboko do své ušmudlané tesilové kapsy a plastikový model dostane pouze na Ježíška a k narozeninám. A včil to přijde: v časopise ABC nebo v dostupných sešitech Albatros vidí barevné kreace, které po vystřižení a slepení dají bezva hračku – pohlednou a jím samotným vyrobenou, čili s minimálními nároky na žadonění peněz po rodičích. Nelze mít deset angličáků z Túzu? Nelze mít plastikový model letadla od FROGu či Airfixu? Nevadí, udělám si své! Tak vznikla ideální doba pro vystřihovánky, doba předvideo-gamesová a předpočítačová, doba stavebnicová a kutilská. Vždyť vystřihovánka – to je vlastně stavebnice. Levná stavebnice bez škatule.
Čili autorům vystřihovánek tato doba přála. Lepili jsme nejen práce Richarda Vyškovského (a Pavla Blechy), ale s chutí také díla zn. ŠOK (Václava Šorela a Františka Kobíka), Leoše Špachty (série kopřivnických veteránů z Albatrosu) a s troškou přemáhání i Ladislava Müllera. Výběr tedy byl. A jak si zde ukážeme, tvorba R. Vyškovského vítězila – ve správné době.
Kresba jako umění aneb hodí se Josef Lada do Louvru?
Aby lidské oko něco zaujalo, musí to být očobijné (strašné slovo), tedy hezké, přitažlivé, lákavé. Vystřihovánky Richarda Vyškovského tuto velmi významnou vlastnost mají a vždy měly. I dětské oko ihned pozná, že daná kresba je vypracovaná, detailní, hezky pestrá, pečlivá – a to je předpoklad k tomu, že i výsledný model bude stejně pestrý a pohledný, lákavý ke slepení.
Je to výtvarný styl arch. Vyškovského, jeho vidění světa proměněného do papíru, co vtisklo jeho vystřihovánkám ten známý a přitažlivý vzhled: množství tenkých černých linek, barvy, modrá okénka, červené střechy, zelená tráva… radost a optimismus. Když se podíváme v reálu na libovolnou věc, dům či auto, žádné obrysové čáry a modrá okna nevidíme. Čili i když se snaží, aby papírový hrad, auto či tank odpovídal reálné předloze, promění je v grafický obraz, ve svůj pohled na svět, nikoli v přesný (fotografický) otisk reality.
Představme si extrém v reálnosti papírového modelu: byl by to zřejmě objekt složený z fotografií. Vnější podobnost se skutečnou předlohou stoprocentní. Líbil by se nám ovšem takový model? Asi ne. Fotografie nevymýtila výtvarné umění, stejně jako film nezabil divadlo.
Obr. výše – oblíbené vystřihovací sešity Albatros s modely arch. Vyškovského (velmi vzácné je německo-anglické vydání hradu Orlík z roku 1982)
Za dávných časů jsme vedli v Centru papírových modelů s Vaškem Jančatou učené disputace, co to vůbec je, ten papírový model, jak by měl vypadat a zda je to spíše výtvarné umění, nebo technické zmenšování reality. Václav tehdy razil dva rozdílné pojmy (snad jej po letech cituji správně):
- Papírový model je co nejvěrnější zmenšenina skutečné předlohy do papírového objektu, zatímco
- vystřihovánka je vše ostatní, co se vystřihuje a (nikoli nezbytně) slepuje.
Je nabíledni, že výtvarné kreace R. Vyškovského by v tomto technokratickém rozdělovníku spadly do šuplíku „vystřihovánky“. Což je celkem fuk, podobné škatulkování chleba nezlevní, ale s čím nesouhlasím je fakt, že je zde opomenut onen výtvarný pohled, grafický styl autora. Má totiž velký vliv na oblibu vystřihovánek u dětí a modelářů, chcete-li zákazníků, u cílové skupiny.
Důkazem nechť nám je popularita vystřihovánek R. Vyškovského. Ve své době zcela zastínil kolegy tvůrce a čtenáři-dopisovatelé si přáli především jeho tvorbu. K přitažlivosti jeho modelů přispívaly i jeho návodné kresby, které se vyvinuly od velmi strohých pravoúhlých pohledů až po známé šikmé nákresy s odstíny bleděmodré barvy, s maximální vypovídací schopností (obr. vpravo). I tyto konstrukce byly velmi pohledné a zvyšovaly chuť modeláře přetavit návodnou kresbu modelu ve skutečnost – slepit si to.
Už dříve jsem někde na fórech pronesl, že Richard Vyškovský je Josef Lada českého papírového modelářství. Pestré barvy, pevné kontury (které děti milují – něco obtáhnout černým fixem!), masová popularita a líbivost v dobrém slova smyslu, optimismus, vzpomínky na bezstarostné dětství. To vše v sobě jeho vystřihovánky nesou. Když to trochu povýšíme do světovosti, tak ne Lada, ale třeba Walt Disney. A nyní otázka: Je dílo Josefa Lady nebo Walta Disneye uměním? Nejsou to jen pestré kýče? O to se můžeme přít donekonečna – a zcela zbytečně, jelikož jejich díla si dávno cestu k lidem našla a žijí svým životem, bez ohledu na teoretické disputace. Jejich barevný, pestrý styl bychom jen stěží nazvali realismem – a stejně tak vystřihovánky R. Vyškovského jsou spíše populárními výtvarnými díly než přísnými, reálnými zmenšeninami.
Rozmístění dílů na vystřihovací ploše
K výtvarnému stylu autora nutně patří i jeho pořádkumilovnost – rozmístění dílů na ploše. Teprve kresba a umístění dílů dá dohromady výsledný dojem při pohledu na list s vystřihovánkou. Autoři byli a jsou většinou nuceni místem šetřit, aby se nezvyšovaly tiskové náklady, takže toho na list narvou opravdu hodně – až je někdy problém díl z listu vůbec vypreparovat. Dlouhodobě můžeme konstatovat, že Richardu Vyškovskému se toto rozmísťování dílů po ploše velmi dařilo a ve srovnání s dobovými kolegy opět vítězil: list s jeho konstrukcí se stal velmi pohledným grafickým dílem – až téměř moderním obrazem. Vždy se dalo na první pohled poznat, že máme v ruce Vyškovského.
Obr. vlevo: Richard Vyškovský dostal k 75. narozeninám (2004) od svých fanoušků originální dar – svou vlastní vystřihovánku s částečně nalepenými díly v podobě plastického obrazu, jako důkaz, že jeho vystřihovánky přinášejí velmi estetický dojem (jde o část MPR I, dům č.p. 6 z ABC č. 7/33; nápad, realizace a foto: Miroslav Gabriel, slepení výjevu: Radovan Horvay). Obr. vpravo: část vystřihovánky nákladního vozu KAMAZ 5320 (ABC č. 18/23, květen 1979), reedice Déčka č. 5 (květen 1988). Ukázka velmi úsporně zaplněného listu – na ploše je pořádek a stránka vypadá velmi efektně.
Promyšlená konstrukce
V jednoduchosti je krása. Pokud se bavíme o přitažlivosti a oblibě vystřihovánek R. Vyškovského, nemalou měrou k ní přispívá elegantní konstrukce minimalizující potřebu vnitřních nosníků a nepapírových materiálů. Je snadné si představit, že když se dítě zkraje návodu dočte, ať si v rámci přípravných prací přichystá balsovou desku o síle 4 mm, 10 dřevěných nosníků rozličných průřezů, špejle, dostatek kartónu o třech tloušťkách, průhlednou pevnější fólii, špendlíky, drátky, bužírky, vlasec, pružinky z propisek, olůvka nebo matičky, vteřinové lepidlo a sadu nákladných barev, jeho nadšení pro rychlou stavbu rychle opadne. Modelář, a děti obzvláště, podvědomě touží mít věc pokud ne kvapně za sebou, tak alespoň rychle ubíhající, mít brzy na stole něco hotového a koukatelného, vidět pokrok. Jen vyzrálým modelářům-mistrům nedělá psychický problém se půl roku nimrat s interiérem lodi, jehož menší část půjde MOŽNÁ vidět přes dvoumilimetrové okénko za velmi jasného osvětlení. Modelář obecný ale preferuje, aby už po první seanci nad novým modelem mu na stole něco vyrostlo – a to vyškovánky dovolují. Stěny domku, šasi auta – vše se staví a přibývá rychle, konstrukce je samonosná, většinou nepotřebuje mnoho výztuží a žeber a práce jde krásně od ruky – přiměřená složitost, nikoli primitivnost, ale elegance v konstrukci, přispívá k oblibě vystřihovánek značky RV.
Ke konstrukčnímu stylu autora patří také důsledné používání různých ohybových čar s malými šipkami a výrazných chlopní (zálepek) – ty jsou nezbytné hlavně pro modelářský dorost, děti. Časem modelář může přejít k náročnějším modelům, u kterých se více počítá s vnitřní konstrukcí z kartónu a s obšívkou vnějšího pláště, který už pak chlopně nepotřebuje. Chlopně běžně likvidujeme u plášťů kol; drobné dílky se lépe přilepí natupo – bez chlopní (a pak někomu model půjčte nebo dejte do ruky!). Chlopně však dávají onu radost z rychlého postupu stavby, je to taková příjemná jistota.
Ruční práce na vystřihovánce je ceněna, dnes se už klasickému rýsování a vybarvování anilínovými barvami věnuje velmi málo tvůrců. Jelikož i zkušený konstruktér je jen člověk, dělá občas chyby a ty se objevily i v modelech R. Vyškovského. Narazíme sem-tam na chybný rozměr dílu, menší zmatek v návodu (např. levý blatník č. 12 a pravý č. 13 se záměnou slov levý a pravý) apod. Občas schytají kritiku modely techniky R. Vyškovského, že jsou neproporční, neodpovídající realitě. Některé modely utrpěly nedostatkem kvalitních podkladů nebo změnou rozměrů kvůli dalšímu účelu – např. závodní Porsche 917/10 (foto níže) je příliš vysoké a málo „placaté“, aby se dovnitř vešel autodráhový podvozek s motorkem.
Monopost F1 Lotus 72 D JPS je rovněž neproporční – zdá se, že autor neměl podkladové foto z boku, ale jen ze šikmých pohledů (k tomu se přidávala další „rána do vazu“ – špatný tisk a model je místo elegantní černé špinavě zelený). Svou daň si jistě vybral i fakt, že modely techniky vyráběl R. Vyškovský na zakázku redakce ABC, k danému termínu, k některým předlohám neměl vztah a třeba ani netušil, že něco na autě dělá špatně. U jeho srdci blízké architektury to ovšemže bylo jinak.
Už za dávnějších dob existovali hodně vyspělí modeláři, např. ve Svazarmu, kteří si dokázali sami vyrobit velmi věrné modely z libovolných materiálů a na některé neproporční či nereálné kreace z ABC hleděli s despektem. Takových ale nebylo mnoho – bežný čtenář ABC, dětský čtenář, byl unešen, když si mohl sám postavit papírovou efjedničku – i přes občasné chyby v konstrukci popularita prací R. Vyškovského stoupala, jelikož na konci stavby vždy na stole vznikl:
Pohledný výsledný model
Ano – neodfláknutá, poctivá konstrukce a kresba logicky vyústí v pohledný, efektní model, ať už jde o chalupku nebo žlutý bagr. Pěkný model upoutá pozornost diváka, oko se musí na něčem zachytit. Občas se moderní autorům vytýká (či spíše vytýkalo, hlavně v počátcích počítačové tvorby modelů, dnes už ti nejlepší pokročili v tomto směru o kus dál), že jejich kresba je sterilní, studená, mdlá. Oko se nemá na čem zachytit – pláty jedné barvy, ani stínek, ani přechod či zlom, kontrast… je to tak, model může být sebedetailnější, ale oko (do srdce okno) se nepotěší. To z principu nehrozí ruční kresbě.
Nejvíce dnes zastaraly modely techniky kreslené ručně. Je to pochopitelné – přesnou a strohou, přísnou techniku vyrábějí přesné a strohé, přísné stroje, pracuje se s tisícinami milimetru – jaképak tedy malování od ruky štětcem. Rostoucím nárokům modelářů už nestačí ručně vykreslit na efjedničce přibližné logo JPS – musí to být PŘESNĚ – a nejen to, vůz by měl odpovídat PŘESNĚ tomu vozu, který jel daný závod. V dalším závodě se vůz mírně lišil – což řeší variantní vystřihovánka. Počítače si dobře rozumí s modely techniky, které mají mnoho grafických prvků či reklam (F1, Dakar, soutěže), komplikované interiéry a vnější součásti – modelování ve 3D tyto složité konstrukce zvládnou a vznikají tak dokonalé repliky skutečných vozů či jiné techniky. Pokud moderní autor navíc dokáže dobře pracovat s texturami a barevnými přechody, jsou takové modely dokonalými zmenšeninami – a též pohlednými. Jsou to pravé makety.
Odlišná situace může nastat u modelů architektury. Doškové stodoly asi nebudeme podezírat z toho, že je dávný řemesník či sedlák proměřoval na tisíciny mm. A stejně tak modelu architektury bude vždy slušet ruční kresba – i kdyby šlo o moderní dům. U velkých ploch domů zpracovávaných na počítači ještě více než u techniky hrozí, že výsledek bude studený a nezaujme. Moderní čeští autoři papírových modelů architektury, např. Ondřej Hejl, Milan Bartoš nebo tým vydavatelství BETEXA, si jsou tohoto nebezpečí vědomi a dokázali se ve své kresbě natolik vypracovat, že je výsledek pohledný a zajímavý (malé srovnání na obrázku vpravo). Snižuje to ale oblibu klasických ručních domečků R. Vyškovského? Nikoli. Mají prostě svůj nezaměnitelný styl.
Podrobný návod
Na úplném konci 24. ročníku ábíčka v srpnu 1980 vyšly u Vyškovského vystřihovánky Lancia Beta Monte Carlo Turbo dva návody, jeden běžný a druhý netradiční, experimentální. Onen převratný zkušební návod (obr. vlevo) netvořil souvislý text, ale „stenografické“ značky, s cílem maximálně zmenšit prostor nutný pro návod, zestručnit sáhodlouhá povídání a umísťovat návody u vystřihovánek, čili ušetřit vzácné místo na tiskové ploše. Neujalo se, reakce čtenářů-modelářů nebyla pozitivní.
Podrobný a logický návod je další z mozaiky věcí, které činí stavbu modelů R. Vyškovského příjemnou, v kombinaci s jasnou návodnou kresbou. I zde najdeme výjimky, spíše z počátků autorovy tvorby. Např. stavební návod k rozsáhlé, na výšku půlmetrové televizní věži Kamzík (ABC č. 4+5/18, říjen-listopad 1973), zní takto: „Na předem připravenou základní desku nalepte od středu dlažbu 56; věž pak začněte lepit odspodu směrem nahoru. Návodné kresby vás bezpečně povedou; …“. To je celé, pokud nepočítáme ještě pár technických upozornění. Zde se autor, či spíše autoři, R. Vyškovský a P. Blecha, jistěže vyhnuli nekonečné sérii vět o nalepení dílu X na díl Y, dílu Z na díl Y atd. Ale obecně modelář spíše vítá podrobnější text, který by měl také upozornit na záludná místa při stavbě. Rád se pak dobabrá až ke konci, kde se dočte úlevnou větu: A tím máte model hotov, věříme, že vám udělal radost.
Každý si najde to své
Zcela mimořádný je tématický rozsah vystřihovánek Richarda Vyškovského. Vybere si skutečně každý. Jako malého desetiletého cypíska mne nechávaly celkem chladným domečky a hltal jsem automobily a efjedničky. S dospělostí přišla i obliba lidové a městské architektury, objevil jsem její kouzlo. A tak si můžeme z nepřeberné tvorby R. Vyškovského vybrat techniku jednoduchou i složitější, architekturu, figurky, vystřihovánky pro děti i zkušenější modeláře, minimodýlky pro majitele malých vitrínek i mega-modely do velkých prostor, či spíše hal, do kterých se vejde Pražský hrad nebo Městská památková rezervace. I děvčata si přišla na své, pokud propadla kouzlu šmiků a lepů. Pro začátečníky jsou modely „RV“ pořád ideální značkou.
Rozmanitost modelů R. Vyškovského byla do jisté míry vynucena – coby nejoblíbenějšímu z ábíčkovských tvůrců mu redakce ráda zadávala zakázky na vystřihovánky, které by sám od sebe téměř jistě nedělal – jde především o všemožnou techniku. Jeho srdce bije pro architekturu či jiné, řekněme humanistické vystřihovánky (což třeba tanky asi nejsou). Vytvořit tu ohromnou spoustu vystřihovánek, návodných kreseb a návodů muselo autora stát nesmírné množství času. Věřím, že mnohá poděkování čtenářské a modelářské obce se dostala nesčetněkrát až k uším samotného autora.
Etalon tradiční české vystřihovánky
Vystřihovánky existovaly dávno před vznikem tvorby Richarda Vyškovského a budou (věřím) existovat i v životech budoucích generací. Arch. Vyškovskému se ale podařilo něco, co bude velmi těžké pro kohokoli zopakovat – podařilo se mu svým dílem oslovit široké vrstvy modelářů (to označení „modelářů“ je možná příliš specializované – spíše široké vrstvy lidí, kteří to rádi s vystřihovánkami zkusili a alespoň chvíli vytrvali). Jméno Vyškovský bylo a je synonymem pro českou vystřihovánku – s těmi aspekty, které jsme si zde popsali: přitažlivou kresbou, chytlavou návodnou kresbou, příjemnou stavbou, efektním výsledkem – a s kusem srdce v ruční práci.
Známe několik lidí, kteří se díky modelům R. Vyškovského dali na studium architektury. Díky jeho modelům je pro nás inspirující jezdit po vlastech českých a slovenských, objevovat a fotit si předlohy jeho modelů – zkuste se třeba projít po krásném náměstí v Telči – kolik tam najdete domů z MPR a „malé“ MPR? Renesanční radnici ve Veselí nad Lužnicí nelze nevidět. Zajeďte si do slovenských Čičman nebo do Veselého Kopce, o zámcích a hradech ani nemluvě – po návštěvě Pernštejna si jej prostě musíte slepit.
Dílo arch. Richarda Vyškovského považuji za národopisné a vlastivědné. I když už dnes např. jeho dávné papírové nákladní vozy nebo monoposty F1 na soutěžích nevyhrávají, stále i v nich zůstává ono kouzlo poctivé ruční vystřihovánky a do genů naprogramovaná radost z lepení – v dobách jejich vzniku jsme si říkali, že jsou bezvadné, nejlepší. Jistě dnes existují dokonalejší a věrnější konstrukce, ale člověk se na model z dílny Richarda Vyškovského vždy rád podívá, ať už jde o autíčko z konce 60. let, nebo o nejnověji nakreslený hrad.
Pane architekte, děkujeme!
Na shledanou u dalších Vašich vystřihovánek se těší (a vždy těšil),
-StF- (červenec 2014)
Kam dál:
- Rozcestník textů o Richardu Vyškovském a jeho díle
- Pozdravy modelářů arch. Vyškovskému k jeho 90. narozeninám (červenec 2019) – soubor PDF zde
Ďakujem, Ďakujem, Ďakujem, bola to moja krásna časť života, na ktorú sa nezabúda, želám hodne božieho požehnania, plné zdravie a jasnú myseľ.
I pro mne byly vystřihovánky R. Vyškovského naprostou ikonou a vyrostl jsem na nich. Nejradši jsem slepoval stroje a domečky, které jsem používal na kolejišti. Jediné, co mi ve vystřihovánkách všeobecně chybělo, byly modely obyčejných řadových domů a průmyslových staveb, každý dělal jen zajímavé stavby, kterých na kolejišti potřebujete vlastně nejmíň a tak jsem si ty obyčejné domky rýsoval sám. Dělal jsem si celé ulice i s vrchním elektrickým vedením, kterým jsem napájel pouliční lampy. Škoda jen, že se mi z toho dochovala jen jedna stavba – sklárna a už je po těch desetiletích samozřejmě pomačkaná. Rád bych někde Vyškovského slepovánky sehnal a něco si znovu slepil, dá se to vůbec?
Díky za příspěvek, Petře. Ano, vystřihovánky od RV se dají sehnat – doporučuji specialisty na staré ábíčkovské věci a jejich e-shopy: Jirka Velocha: http://www.papermanie.cz/horni-panely-2/kupte-si-vystrihovanky-z-abc-a
a Mira Gabriel: http://shop.papermodel.cz/
Ať se daří! StF
Pán Vyškovský,
Veľmi pekne Vám ďakujem za to úžasné dielo, ktoré ste vytvoril.
Mám nádherné spomienky na detstvo pri lepení Vašich vystrihovánok, veľa som sa pri tom naučil – trpezlivosti, detailnej práci, vytrvalosti. Na časopis ABC som sa nevedel dočkať, kedy príde do schránky!
Prajem Vám veľa dobrého zdravia a úspechov.
Srdečne Vás zdraví
Milan zo Zvolena
Vždy jsem měl rád ABC. Chtěl bych se jen zeptat k Velké knize vystřihovánek od mistra Vyškovského z roku 2004. Jsou v ní nějaké vady tisku jako konkrétně oboustranně prázdné bílé stránky?
Nevím, Aleši, nejsem vydavatelem té knihy… pár výtisků jsem v ruce měl a ty byly v pořádku. Myslím, že to bylo vytištěno bez problémů.
Pan Vyskovsky byl pro me bohem, clovek vzdy cekal, jaky dalsi model bude v Abicku.
Ďakujem pán Vyškovský za nadherné detstvo prežité lepením Vašich modelov!