Název modelu: Renault 1911
Autoři: Richard Vyškovský a Pavel Blecha
Vydavatel: ABC č. 18 / roč. 13 (vyšlo 8. 6. 1969)
Měřítko: neuvedeno, cca 1:32 (délka modelu: 97 mm)
Rozsah: 0,9 str. A4
Počet dílů: 18 číslovaných / 28 fyzických
Autorský kód modelu: BV.0 03
Lepeno: z upravené laserové kopie v dubnu–červnu 2011 (-StF-)
Další info:

• 3. model autoveteránu tandemu Blecha–Vyškovský v ABC.
• Zkonstruováno podle kovového modelu Renault 1911 od firmy Matchbox řady Models of Yesteryear, kód Y-2B z poloviny 60. let, který je v měřítku 1:40.
• Vystřihovánka je zjednodušena – neobsahuje rezervní pneumatiku na pravém stupátku.
• Vystřihovánka již obsahuje (poprvé u této autorské dvojice) návodnou kresbu.

Sahám po dalším sto let starém voze, je jím zelený Renault 1911, v pořadí třetí počin pánů „BV“ v ábíčku. Byla to tehdy požehnaná doba pro papírové autoveterány, přímo zlatý věk grotesky: mezi čísly 12 a 23/13 jich vyšlo pět. V 15. ročníku bude podobná veteránská vlna: oldtimery vyjdou hned čtyři ve čtyřech po sobě jdoucích číslech (č. 16–19/15).
Arch. Vyškovský si znovu k rýsovacímu prknu postavil tuzexový angličák, a tak opět vznikl model podle modelu:

Při porovnání vystřihovánky s Matchboxem vidíme, že odpovídá zelená barva vozu i červené sedačky. Dále technická data z návodu jsou vytištěna i na krabičce. Čili na stole by mi měl vyrůst nějaký takovýto kostitřásek – níže vlevo je dochovaný autorský originál z depozitáře arch. Vyškovského, snímek vedle je od kolegy Radka Valeny (díky!):

Na první pohled je zřejmé, že se autorům nepodařilo udržet v lati proporčnost, poměry délek a velikostí. Tvar modelu celkově jistěže odpovídá, ale celkový dojem se posouvá – od elegantního, otevřeného, sportovního roadsteru k takové lehce komiksové karikatuře sebe sama:

• přední blatníky jsou příliš vysoko nad koly;
• přední kola by potřebovala posunout ždibec dopředu;
• vůbec nesedí šířka osazení (zřejmě chladiče) mezi krytem motoru a kolmou zasklenou stěnou (na návodné kresbě níže je to poměr šířek dílů 4 a 5): zatímco u Matchboxu je poměr šířky krytu motoru k osazení 6, u vystřihovánky to je 3,2 ⇒ osazení je příliš široké. Rozhodl jsem se ho trochu přistruhnout na kompromisní poměr 4,2.

Vystřihovánka vozu Renault 1911 již obsahuje (poprvé u této autorské dvojice) návodnou kresbu. Je to opravdu prvotina se vším všudy: na návodce chybí označení několika dílů a držáky předních reflektorů a samotné reflektory 12+13 tam nejsou nakresleny vůbec – takže postupem času propracované a detailní návodné kresby R. Vyškovského mají svůj prapočátek v tomto strohém pravoúhlém promítání.
Pozornému oku strojařovu neunikne, že nárys a půdorys vozu jsou v návodné kresbě přehozeny mezi sebou – pohled shora na vůz by měl být dole, pod nárysem. Mám dojem, že nám kdysi na elektroprůmyslovce říkali, že jde o obrácené, tzv. americké promítání, ale to berte jen jako nejistý výjev z mlh paměti.

Ze svých archivních originálů jsem se pokusil vybrat ten s co nejlepším soutiskem. Právě pofiderný soutisk barev byl u jemných kreseb pánů „BV“ často ničitelským faktorem. Poté jsem opět přikročil k odstranění dobové reklamy z nevinného oldtimera – saponátové mýdlo ZENIT jistě bylo energizující, ale rozpustil jsem jej do věčných kanálů. I přes pečlivý výběr co nejlepšího originálu bylo nezbytné obtáhnout jemné, tiskem slité čáry – výše before, pod ním after. Následoval laser-tisk na „stošedesátku“ a hurá na to…

Renault 1911 – stavba modelu

Zde přichází jasný důkaz, že lepit o Velikonocích je cypina – člověk je celý takový připit-ý a -omělý. Po nalepení krytu motoru jsem se stoickým klidem zjistil, že jeho zadní plocha, na kterou přijde kolmá stěna se sklem a „osazením“, není vůbec kolmá k šasi 🙁 . I vytáhl jsem z vrecka vreckový nožík a provedl veskrze jemnou mordáž, odborně fragile mordage… ani tykadélko motýla bych nepoškodil, jen to trochu zapraštělo. Nakonec to teda povolilo, ještě že jsem lepidlo nenapatlal na celou styčnou plochu, ale jen v bodech:

Navazujícím celkům bude nutno rovněž lehce domluvit, aby si trochu rovně sedly tak, jak mají – zatím přiloženy na sucho (ehm, mám už taky sucho v krku)…

Poté jsem přiheftnul na své místo hlavní celky karoserie včetně sedaček a zadního (zřejmě) kuférku. Angličák má na horní ploše kufru takové hezké vystouplé osazení, patrně víko – ve vystřihovánce želbohu chybí, plocha je čistě hladká:

Doplněny přední svítilny (z nich je vyříznut nějaký ten vzduch), zadní držáky blatníků (rovněž odvzdušněny) a zatím jen jeden blatník:

Blatník je podlepen zeleným papírem – rub blatníků není ve stříhánce řešen, což je nemožné takto ponechat. Ta zelená na celém modelu se retušuje dosti obtížně – jednak se značně liší díl od dílu (na stránce barevnost místně velmi kolísá) a jednak se dost liší podle osvětlení – takže retuš byla správná jen v polovině května roku 2011, kolem 17. hodiny při soumraku, polojasno. V jiném období roku a v jiný čas, nedejbože při nějaké mrkací zářivce, na tento model určitě nekoukejte. Opakování stejné světelné situace bude opět za 118 let – to přinesu model někam na výstavu.

Po nalepení i druhého blatníku mi konečně plně docvaklo, co mi na tom modýlku vzhledově nejvíc vadí: příliš zvednuté přední blatníky nad koly. Schválně koukněte nahoru na začátek a srovnejte elegantní angličák s původním papírákem. Vyšlo mi to stejně jako na prastarém originálu od RV. Takže nezbylo než vzít nůžky, kýbl na krev a provést držákům blatníků chirurgický facelift. Níže na prvním snímku je upraven pouze pravý blatník vozu (na obrázku je nalevo), na druhém snímku jsou sníženy již oba blatníky – čili zachycuje již stav pooperační, pacient je stabilizován, mimo ohrožení života a dýchá (občas):

Přidundán volant – no, nepatří k mým nejsvětovějším výtvorům, snažil jsem se ale co nejvíce uchovat původní kresbu „BV“ v kombinaci s drátěnou („skutečnou“) obručí:

Zbývají kola. Původní placatky jsem si malinko zesložitil, jako obvykle:

Takže dopižláno, dopatláno, domastěno a další pestrý sranda-vehiklík je redy for šou. Občas na snímcích spatříte moaré (moiré), čili rušivé pruhy viditelné hlavně na předních zelených plochách – v reálu na modelu prakticky nejsou vidět, oko je pomine. Digi-foťák je ale zachytil a někde na cestě skener ⇒ úprava skenu ⇒ laserový tisk ⇒ foto ⇒ úprava snímku to vylezlo na povrch.

A ještě drobný podstavec a Renault 1911 je hotov:

Takže jak to pravil pan architekt Vyškovský kolegům v práci na sklonku 60. let, když nemohli sehnat kýženého angličáka? Proč si ho nevyrobíte sami? Z čeho asi?! Přece z papíru! 😎

Více obrázků modelu Renault 1911 je umístěno do Galerie.

-StF-