Název modelu: Rolls-Royce „Silver Ghost“ 1909
Autor: Jaromír Svoboda
Vydavatel: ABC č. 15 / roč. 12 (vyšlo 11. 4. 1968)
Měřítko: Neuvedeno, cca 1:35 (délka modelu: 124 mm)
Rozsah: 1 str. A4
Počet dílů: 17 číslovaných, 25 fyzických (4 díly kol jsou otištěny u návodu)
Autorský kód modelu: Neuveden
Lepeno: srpen-září 2010 (-StF-)
Další info:
- Informace o předloze modelu
- Čtvrtý a poslední model čtyřdílné řady veteránů Fluora rallye
- Zároveň poslední model Jaromíra Svobody v ABC
Dostávám se ke slepení čtvrtého a posledního vozu legendární řady autoveteránů Jaromíra Svobody v ABC, nazvané výchovně a hygienicky Fluora rallye.
Jaromír Svoboda si pro svůj závěrečný počin v ABC zvolil nádherný autoveterán z dílny pánů Rollse a Royce. Pokud byste tohoto Stříbrného ducha měli v garáži, patrně byste nemuseli coby značně movití zítra do práce – pro sichr se koukněte dědovi do stodoly, co tam má pod senem. Ošatku informací o tomto skvostném automobilu najdete v rubrice Modely – info.
Od redakce ABC bylo docela srandovní plácnout na tohoto pravého aristokrata mezi starými automobily reklamu na zubní pastu v tomto znění: Stoma – zubní pasta pro citlivé dásně (nebo básně? Je to hůře čitelné… 🙂 ). No, při vší úctě k dásním i jiným končetinám, tohle musí pryč – na dobovém snímečku autorského modelu, který je u vystrouhávánky, samozřejmě žádná propaganda není:
A tak jsem provedl rychlou úpravu do původního stavu:
Jak víte, s obdobnou předlohou se poprali i pánové Blecha a Vyškovský ve své úvodní krásné řadě autoveteránků – jejich modrý Rolls-Royce „Silver Ghost“ z r. 1907 vyšel dva a půl roku po Rollsi J. Svobody – v ABC č. 3/15.
Rolls-Royce Silver Ghost 1909 – stavba modelu
Tož tedy, vytáhl jsem patla-vercajk a matla-bruše a první nesmělé krůčky na šasi a karosérii byly provedeny…
Podařilo se mi zasklít obě čelní okna – celkem pyplačka, ať to není ugabané od pazur a kytu – okenou se to pak blbě leští. Dále nahozena karosérie se sedačkami – zatím na šasi jen položena. Přilepení nebude úplně jednoduchá operace – musím se na něj psychicky připravit…
Líbí se mi romantická kresba J. Svobody – moc se s tím prostě nemazal. Podlepená zadní dvířka pasují na svém místě jen s největším přimhouřením očí – obrysové křivky (místa přilepení) jsou vyloženě od oka. Ale beru to – je v tom styl 🙂 .
Nahozena kastle se sedačkami, přiheftnuty blatníky podlepené tlustším barevným papírem, volantek z izolovaného drátku na tuze a klika pro natočení motoru (to je malý upgrade, ve vyčihovánce je klika pouze naznačena kresbou).
Sedačky jsou vůči sobě trošku zkroucené, ale soudím, že v zakřiveném vesmíru jsou pokrótky stabilnější než přesné modely, které spotřebovávají příliš mnoho omezených energetických zdrojů 😎 .
A nakonec jsou na řadě kolieska. Původní plastickou kresbu jsem se snažil co nejvíce zachovat:
No yupeee, domatlal jsem sérii čtyř prvních autoveteránů v ABC nazvanou Fluora rallye:
Jaromír Svoboda byl opravdu boží autor, kreslil „lehkou“ rukou, mnohem méně svázaněji, než jeho nástupci v ABC, pánové Blecha s Vyškovským. Celkem ho netrápilo, že světlomety měl jen „placaté“, nebo že modelu chybí rezervní kolo na pravém boku vozu.
Srovnejme styl těchto pánů architektů – Svobodova Rollse z Fluory a kresbu dvojice „BV“ u obdobného, o 2,5 roku mladšího modelu z čísla 3/15:
Občas styl arch. Vyškovského pojmenovávám (zcela v dobrém), že je to Josef Lada (nebo Walt Disney) mezi papírovými konstruktéry. Všimněte si, že je dosti zajat obtahováním černou linkou a všeobecně pestřejším barevným pojednáním (modrá okénka na chaloupkách atd.). Např. tam, kde je na voze barevná ozdobná linka (u Svobody tmavočervená, u „BV“ zlatožlutá), u modelů „BV“ je tato linka ještě z obou stran obtažena černou tuší.
Uchopení papírového modelu se zde posouvá od co přísné věrnosti k výtvarnému vnímání světa – autor prostě vidí realitu v papírovém modelu takto barevně pojatou, nikoli jako co nejvěrnější, jen zmenšený otisk.
Soudím, že starší vystřihovánky jsou do značné míry grafická díla, na rozdíl od současné, moderní produkce. Tehdejší autoři byli velmi zdatnými výtvarníky a každý si našel svůj ojedinělý, osobitý styl.
Kruh se uzavřel, tyto dva snímky od sebe dělí 42 a půl roku (v době dolepení modelu)…
Panu arch. Svobodovi děkuji za výbornou zábavu – a je jen škoda, že jeho dílo bylo předčasně zaváto. V knize Papírová archeologie 1 jsme se pokusili prach malinko vyluxovat.
Více snímků slepeného modelu jako obvykle číhá v Galerii.
-StF-
