Název:	Salaš Ex Plzeň
Autor:	Richard Vyškovský
Autorský kód:	Neuveden
Vydavatel:	ABC č. 18 / roč. 24, vyšlo 19. 5. 1980
Měřítko:	cca 1:150 (neuvedeno), rozměry modelu d × š: 14 × 9,4 cm
Rozsah:	1,75 strany A4
Počet dílů:	42 číslovaných / 54 fyzických
Stavba modelu:	Ano
Fotogalerie:	Ano

KRÁTCE O PŘEDLOZE MODELU – salaš Ex Plzeň

Stejně jako českobudějovická výstava Země živitelka či litoměřická Zahrada Čech měla i EX PLZEŇ velmi dobrý zvuk, tradici a značnou oblibu. Po roce 1989 se však, podobně jako mnoho jiného, dostala poměrně rychle mimo zájem veřejnosti; jako jeden z důvodů byl uváděn příliv zahraničních výrobků v daném oboru. Je to asi stejný argument, jako kdybychom chtěli tvrdit, že přílivem do té doby nedostupných zahraničních filmů zajde na úbytě česká kinematografie. Připomeňme si tedy historii akce, jejíž existence trvala 35 let.

Prehistorie výstavy Ex Plzeň

Abychom neztratili nit souvislostí, musíme zavítat až na sklonek 19. století – počínaje rokem 1889 byly v Plzni pořádány dělnicko-živnostenské výstavy, ovšem poněkud živelně a bez koncepce. Až v roce 1904 se ve Štruncových sadech (kde dnes stojí Doosan Arena, stadion fotbalového klubu Viktorie Plzeň) byla v provizorních pavilonech připravena První mezinárodní výstava pro umění kuchařské a hostinství. Po dostavbě společenského domu Peklo (1909) byl tento zvolen jako centrum následujících výstav.
Město piva s potěšením registrovalo stále větší zájem veřejnosti, proto pragmaticky rozhodlo o vytvoření samostatného výstavního areálu, zjevně inspirováno brněnským vzorem. Technickou projekční kancelář, určenou pro jeho výstavbu v roce 1937, vedli architekt Leo Meisl, stavitel Karel Krůta a inženýr Stanislav Smola. Podrobný popis areálu, určeného pro VI. dělnickou, živnostenskou a hospodářskou výstavu 1938, je tématem pro samostatnou kapitolu, spokojme se s konstatováním, že záměr se podařilo dotáhnout do zdárného konce, třebaže rozsah výstavy si vynutil využití dalších propůjčených prostor. Plán na rozšíření výstaviště přetrhaly události v Evropě; místo výstav se zde usadil wehrmacht a zřídil si tu skladiště vojenského materiálu.

A z novější historie…

Úspěch české expozice na bruselské výstavě EXPO ’58 zavdal i podnět obnovit některé dřívější tradiční veletrhy – ostatně kromě Prahy a slavného restaurantu Expo ’58 na Letné nebo dnes již neexistujícího Bruselského pavilonu v dřívějším Parku kultury a oddechu Julia Fučíka (v dnešním holešovickém Výstavišti) putovaly některé objekty právě do Plzně. V okolí průmyslového pavilónu na Jižním Předměstí měl vyrůst nový areál, ale příslušné investice umožnily jeho realizaci až sedm let po zmíněném „Bruselu“. Za zrodem příspěvkové organizace Ex Plzeň stál Josef Zikmund, bratr známého cestovatele Miroslava Zikmunda. Pracovníci plzeňského Stavoprojektu Jaromír Barborka, Vladimír Belšán, Miloslav Sýkora a Klement Štícha nejen zrekonstruovali původní objekty, ale dosadili další pavilony využívající vzhledu doznívajícího architektonického směru „brusel“ (na těchto stránkách na něj upomíná i text o nádraží Ostrava-Vítkovice).

První výstava Ex Plzeň byla slavnostně zahájena pod heslem Československo – země štědrá, pohostinná a krásná dne 25. června 1966 a úspěch byl přímo fenomenální: areál o rozloze 55 000 m² za pouhé dva dny navštívilo přes 18 000 lidí. Konečná cifra návštěvníků se zastavila na necelých 200 000, což v přepočtu vykazovalo zisk 8,5 milionu Kčs. Jako perličku uveďme, že 6. července se na výstavišti objevil první sovětský kosmonaut Jurij Alexejevič Gagarin, jenž poctil svou návštěvou i oborový podnik Škoda a plzeňský pivovar. Zda, co a kolik tu zkonzumoval, už známo není…

Samostatnou kapitolou pak byly atypické stavby využívané jako restaurační zařízení – rok po otevření Ex Plzně tu architekt Klement Štícha (8. 1. 1933 – 11. 4. 2013) vytvořil několik objektů, mezi nimiž byly i dva, zpracované později architektem Richardem Vyškovským pro časopis ABC jako papírové modely. Provedení rybářské bašty mělo dlouhodobou tradici, sahající až do doby Rakouska-Uherska a třeba na Babylonu u Domažlic stála ještě před 1. světovou válkou. Objekt v Plzni měl vlastní kuchyni, centrální otevřené ohniště pro přípravu pokrmů, možnost posezení uvnitř (pro dvacítku osob) i vně. Přilehlá teráska opatřená zábradlím byla určena jako plocha pro ty, kteří si chtěli rybí pochoutku sami ulovit a poté si ji nechat zpracoval místním personálem. Nelze vyloučit, že tvůrci oblíbeného seriálu Chalupáři se zjevně nechali touto možností inspirovat, protože v 10. epizodě zvané Kapřín nabízejí autoři podobného zařízení v seriálové vesničce Třešňová prakticky identickou službu.

Ex Plzeň a její pavilony v časopise ABC

Ábíčko přineslo první zmínku o rybářské baště v čísle 12, roč. 11 (srpen 1967), na straně 15 v rubrice Kolem světa:

Papírový model bašty pak byl otištěn v ABC č. 19, roč. 22 v červnu 1978 a jeho obrázky najdete ve zdejší galerii. Na téže stránce v ábíčku, kde je návodný text, najdeme i zevrubnou informaci o samotné výstavě:

Salaš Ex Plzeň, jejíž papírový model vyšel v ABC č. 18, roč. 24, byla dalším z pohostinských objektů s vlastní kuchyní a zázemím, jen na rozdíl od bašty nabízela rozličné pokrmy, jež nebylo nutno nejprve ulovit třeba s lukem a šípy. Postavena byla v témže roce jako rybářská bašta, jen kapacitu měla větší, vešlo se sem téměř čtyřicet osob.
V ábíčku nechyběla barevná fotografie objektu pořízená v předchozích ročnících a rovněž dodatkový text shodný s verzí uvedenou před dvěma lety, pouze patřičně zkrácený. Typickým jevem socialistického plánovaného hospodářství byly neměnné ceny, takže i pasáž o výši vstupného mohla zůstat beze změny:

Současnost

Rybářská bašta měla rychlejší a smutný osud – po mnoha letech provozu byla ještě před sametovou revolucí jako jeden z prvních pavilonů odstraněna (bližší termín nebyl zjištěn, ale s největší pravděpodobností se tak stalo mezi lety 1985-88). Jestli měla udělat místo plánované rekonstrukci a rozšíření areálu, zůstává ve sféře dohadů. Změna společenských nálad de facto pohřbila celou ideu veletrhu, proto z plánované rekonstrukce výstaviště nakonec sešlo. Od roku 1990 začal zájem a ruku v ruce s ním i návštěvnost rapidně klesat, důsledkem čehož byla liknavost v oblasti údržby pavilonů a zázemí. Od roku 1997 můžeme hovořit o vysloveném chátrání části objektů, na němž se podepsaly i spory o ochrannou známku Ex Plzeň.
Když v roce 2001 prošlo branami druhdy bohatě navštěvovaného areálu pouhých šest tisíc lidí, bylo rozhodnuto kapitolu EX PLZEŇ uzavřít – ostatně, částečná demolice započala už rokem 1998. Ránu z milosti zasadila prostorám povodeň v roce 2002 – zničila prakticky veškeré budovy nebo je poznamenala natolik, že stejně musely být strženy. Kompletní likvidace areálu byla dokončena na sklonku roku 2005.

Rybářská bašta měla nejen v prvním roce své existence patřičnou publicitu – přispěla k ní i ona možnost ulovit si svůj oběd. Na snímku vlevo je dobře patrný shluk lidí u zábradlí na terase, odkud se v umělém jezírku ryby chytaly. Interiér bašty (vpravo) byl schopen pojmout kolem dvou desítek návštěvníků v hlavním prostoru obklopujícím centrální otevřené ohniště.

Budoucnost…?

Areál si v říjnu 2002 pronajala společnost Pilsen Plaza s.r.o., ovšem po další čtyři roky tu žádné akce – s výjimkou již uvedených demoličních – neprobíhaly. Nicméně už v dubnu 2003 byl podán návrh záměru na vybudování Obchodně společenského centra PLZEŇ PLAZA; kolem jeho realizace panovaly nejasnosti – izraelská developerská společnost Plaza Center v původním termínu komplex nepředala, zpoždění se protáhlo až do roku 2008, kdy zde byl dle odborníků v oboru dohotoven „urbanisticky a funkčně nešťastný, architektonicky banální soubor budov.“

Alespoň v oblasti modelářské se oddělení architektury Západočeské galerie v Plzni vrátilo do doby vlastně už dávno minulé: dřevěný model rybářské bašty v měřítku 1:50 zhotovil v roce 2013 modelář Miroslav Koranda na objednávku zmíněné galerie, jejímž majetkem se také stane po předváděcích akcích; byl představen v rámci výstavy Lesk, barvy a iluze / Architektura Plzně v síni „13“ Západočeské galerie (Pražská 83/12) zahájené v lednu 2014, o čemž v samostatném článku informoval i web iDnes. Určitě zajímavý počin, jen se papírovým archeologům celkem logicky vtírá neodbytná otázka, proč nepadla zmínka i o dvou modelech uvedených v ABC, když jedním byla právě rybářská bašta. Odpovědí bychom mohli najít více než jednu…

Model rybářské bašty (nikoli z papíru) od Miroslava Korandy je v měřítku 1:50 a byl zhotoven v roce 2013. Obrázky nám poskytl velmi ochotně sám autor, jehož model už prošel několika výstavami. Kdo ví, třeba se po přečtení této naší Ex-Plzeň-story pustí i do práce na dalším počinu ze stránek ABC – salaše…

STAVBA MODELU – salaš Ex Plzeň

Mýlit se je lidské, proto kdysi dávno v mé lebce nějak záhadně utkvělo přesvědčení, že model salaše stojící v originále na výstavišti Ex Plzeň se nějak podobá restauraci Nová myslivna nedaleko zámku Konopiště. Už uveden na pravou míru jsem sáhl po této nepříliš často viděné, ale přesto poměrně dost zmiňované – dnes už neexistující – „gastronomické“ atrakci.

Samotné seskládání této vskutku zajímavé restaurace (jestlipak jste za dobu její čtvrtstoleté existence někdo byl uvnitř?) se nejeví jako zásadně složité, pokud nezvolíte metodu všechno vystříhat a pak už jen lepit. Proti gustu žádný dišputát, jen si pečlivě díly nějak označte, protože ona cik-cak architektura může lehce mást, ale dvě návodné kresby, z obou stran budovy a v šikmém stínovaném pohledu, by vás měly provázet lepením bez potíží.
Vážnější úskalí může nastat jedno: pokud se rozhodnete pracovat s letitým originálem jako já, pak povaha papíru líčí pastičku hned u prvního dílu, kdy po vystřižení a vyříznutí dvou klínů může ona ploška mezi nimi, zvláště při neopatrné manipulaci nebo obtížích s vlepením dílu 3, vzít lehce zasvé (viz náhled dílu vpravo). Zabránit tomu lze a) šikovností, nebo b) pojistným podlepením daného místa. Jinak nelze hledat žádné zásadní problémy, snad si jen opravdu hlídat, co kam patří, zejména podhledy střechy. Jak mnozí modeláři vědí, obvykle bývají problémy s komínem, klátícím se či padajícím na naprosto nevhodnou stranu. Zde se dá problém řešit elegantně dostatečně dlouhou špejlí zafixovanou do základní desky – čímž dosáhneme požadované kolmosti.

Samotná vystřihovánka složitá není a stavěla se příjemně, jen nedostatek obrázků znamenal trochu váhání při konečných úpravách. Už jenom fakt, že salaš stála v Plzni až do roku 2002, než se o ni postarala smutně proslulá povodňová vlna, nabízí nemalý počet variant okolního provedení. Podle informací se infrastruktura výstaviště čas od času změnila, ovšem k dispozici je jen několik prospektů, pohlednic a snímků z doby rané existence salaše, takže v tomto směru se iniciativě meze nekladou.
Jak už jsem uvedl, Ex Plzeň mě nikdy nepřivítala jako návštěvníka, takže ani netuším, jak daleko stála salaš od druhého modelu z ABC, rybářské bašty. Proto jsem pro jistotu nevolil spojenecký útvar, abych ještě nebyl od náhle se vynořivších pamětníků zostouzen či přímo lynčován 😉 .

Galerie modelu je na svém místě.

RoBertino Pavelka