Název:	Sopwith Triplane
Autoři:	ing. Vladimír Hynek a Jiří Suk
Autorský kód:	neuveden
Vydavatel:	ABC č. 22 / roč. 24, vyšlo 21. 7. 1980
Měřítko:	1:72, rozpětí křídel: 112 mm
Rozsah:	0,75 strany A4
Počet dílů:	35 číslovaných / 42 fyzických papírových + nepapírové díly: 1× osa kol (špendlík), 1× kulomet (párátko), výplety
Stavba modelu:	ano
Fotogalerie:	ano
Další info:	doprovodný článek autorů z ABC č. 22/24

Sopwith Triplane – krátce o předloze modelu

Většinou je jako nejznámější letoun z takzvané Velké války obdobného řešení připomínán německý Fokker Dr. I, ale už rok před ním vzlétl britský stroj s třemi nosnými plochami z produkce Sopwith Aviation Company. Zvláštní je, že šlo v podstatě o jakýsi experiment, jenž vedl designér Herbert Smith – oficiálně se SAC do projektu nezapojilo. Zpočátku se spekulovalo, že jde vlastně o dřívější model Sopwith Pup, pouze přepracovaný na trojplošník. Poprvé vzlétl 28. května 1916 a při testech vykazoval solidní ovladatelnost a obratnost. Zkušební pilot Harry Hawker při prvním, tříminutovém letu na letadle s typovým označením N500 vyslovil velkou důvěru ve stroj, ačkoliv ze země se ozvala méně lichotivá přirovnání; jeden z mechaniků poznamenal, že působí jako „ožralé schodiště“, ale celkově převládal názor, že jde o „pozoruhodně jednoduché letadlo“.

Objevil se však zásadní problém, kterým později trpěly i Fokkery: Trojice křídel měla stejně rozpětí jako Pup, ale byla podstatně užší, takže plocha křídel zabírala o 6,4 m² méně. Onou potíží bylo několik případů odtržení horní nosné plochy, což bylo přičítáno přetížení při prudkém klesání a slabým výztužným drátům (výrobce Clayton & Shuttleworth). S ohledem na poměrně malý počet používaných strojů a brzkou náhradu jinými typy však tento nedostatek byl často zpochybňován. Později byla zmenšena i směrovka. Stejně tak tu byl problém v případné demontáži palivové a olejové nádrže: k té mohlo dojít pouze po kompletním sejmutí křídel. Ani výzbroj nepatřila mezi nejsilnější stránky, proto není divu, že Triplane byl v závěru válečného konfliktu vytlačen vynikajícím typem Sopwith Camel.

Stíhací trojplošník 1. světové války

Trojplošníky byly samozřejmě nasazeny v Royal Air Force (1., 9., a 10. námořní peruť + 8., 11. a 12. námořní eskadra) a druhý nejčastější výskyt byl ve francouzském Aéronautique navale (k dispozici mělo 17 letadel). Po jednom stroji pak mělo Řecké námořnictvo a Carské ruské letectvo, od něhož se Triplane dostal k letectvu SSSR, u nějž bylo opatřeno lyžemi. Pokud vše sečteme a podtrhneme, bylo celkem vyrobeno 147 letadel Sopwith Triplane. Do dnešních dnů se dochovaly dva originální stroje: N5486 v Centrálním muzeu letectva v Moninu (Moskva), ovšem byl několikrát přestavován. Letoun N5912 se nachází v Royal Air Force Museum v Londýně a po světě se nachází minimálně pět dalších replik.

Technická data letounu Sopwith Triplane:

Jednomístný stíhací letoun se třemi nosnými plochami.

• • Motor: francouzský vzduchem chlazený rotační pístový devítiválec Clerget 9B, objem 16290 cm³, vrtání × zdvih 120×160 mm (u některých motorů byl zdvih zvětšen na 170 mm), výkon 95,7 kW (130 k) při 1250 ot/min., kompresní poměr 4,56:1, suchá hmotnost 173 kg
  • Rozpětí křídel: 8080 mm
  • Plocha křídel: 21,5 m²
  • Výška / délka: 3200 / 5740 mm
  • Prázdná hmotnost: 499 kg
  • Maximální hmotnost: 699 kg
  • Vrtule: dřevěná dvojlistá s pevným sklonem
  • Palivo: směs benzínu s ricinovým olejem
  • Maximální rychlost: 188 km/h (výška 5000 metrů)
  • Dolet: 517 km
  • Maximální dostupná výška: 6200 m
  • Palivo: původně Agip, používané: BP
  • Výzbroj: vzduchem chlazený britský kulomet Vickers ráže 7,7 mm

Robert Pavelka