Název modelu: Sopwith Triplane
Autoři: ing. Vladimír Hynek a Jiří Suk
Vydavatel: ABC č. 22 / roč. 24 (vyšlo 21. 7. 1980)
Měřítko: 1:72, rozpětí křídel: 112 mm
Rozsah: 0,75 str. A4
Počet dílů: 35 číslovaných / 42 fyzických papírových + nepapírové díly: 1× osa kol (špendlík), 1× kulomet (párátko), výplety
Autorský kód: neuveden
Informace o předloze:
– doprovodný článek autorů z ABC č. 22/24
– článek o předloze od Roberta Pavelky
Lepeno: z originálu v únoru–dubnu 2026, dokončeno 23. 4. 2026 (-StF-)
O letních prázdninách roku 1980 přineslo ábíčko nenápadný a nevelký papírový model historického letadla. Díly vystřihovánky zabraly necelou stránku – návod s doprovodným textem o tomto slavném britském stíhacím trojplošníku z 1. světové války potřeboval plochu o dost větší. Sopwith Triplane je prvním modelem letadla autorů ing. Vladimíra Hynka a Jiřího Suka. Ti v tomtéž 24. ročníku ABC odstartovali svou sérii miniaturní papírové bojové techniky v měřítku 1:87, a tak i jejich první letoun byl strojem válečným. Jde o model skutečného letadla sériového čísla N 5377, které operovalo v říjnu 1917 ve Francii.
Autoři papírových modelů to tehdy měli – a do značné míry mají dodnes – těžké: nároční papíroví modeláři si zvykli poměřovat kvalitu kresby a celkovou eleganci vystřihovací stránky s etalonem nejvyšším – s tvorbou arch. Richarda Vyškovského. Jiří Suk (1953–2024) byl vynikající malíř a ilustrátor, nemusel se této konkurence až tak bát a kráčel s Vladimírem Hynkem svou cestou, přesto sympatický miniaturní trojplošník asi nepatřil k nejlepenějším vystřihovánkám dobového ábíčka – možná pro zvolené malé měřítko nebo odrazující obtížný krok v podobě „vyšívání“ výpletů. Ani já jsem tento letoun neslepil, když v ABC vyšel – tehdy se mé zájmy na střední škole už odkláněly jinam.
Nuže, nenechejme se odradit – jelikož nemám představu, jak tento zajímavý trojplošníček vypadá ve skupenství slepeném, postavím jej nyní – pouhých 46 let od jeho vydání (hernajs, ten čas nějak letí…).
Rovněž se nenechme zmást obrázkem na obálce onoho ABC č. 22/24 – ta velká fotografie s lodním šroubem je zjevně vzhůru nohama – já ale stojím na zemi pevně a v ruce třímám jediný výtisk vystřihovánky, bez záložních kopií – musím to „dát“ na první dobrou, jako za starých časů.
Sopwith Triplane – stavba modelu
Pro stavbu z originálu a nikoli z kopie vidím ještě jeden pádný důvod: barevnost dílů – způsob, jakým Jiří Suk vybarvil vystřihovací díly, zvláště velké zelené svrchní plochy křídel a trupu. Nejde o jednolitou sytou barevnou plochu – je jakoby poprskaná a vrstevnatá – něco takového dostaneme jen na ručně barvených vystřihovánkách od prvotřídních ilustrátorů a případná kopie by poničila a posunula původní barevné vyznění modelu:
Následovalo velké dilema u kompletace trupu: autoři umístili doprostřed trupu dělicí rovinu – rozsekli jej na dvě části, které se mají k sobě přilepit. Myslím, že alespoň boční plochy trupu mohli zkonstruovat jednolitě, aby nevznikla nepříjemně viditelná spára u spoje obou polovin trupu. Váhal jsem, zda to nechat tak, s onou spárou, anebo použít zapas kolorowy – záplatu. Nakonec jsem spáru přelepil zapasem – proužkem bílého papíru a snažil se jej zamalovat tak jako autor… no, chci věřit, že jsem zvolil menší zlo:
Pro stavbu z originálu hovoří ještě jeden fakt: u kopie hrozí, že se slijí nepatrné detaily a nebudou postřehnutelné – nyní mám na mysli body, které znázorňují vpichy jehlou pro vedení výpletů. Dvě tyto tečky jsem přehlédl i na originálu a vpichy pak velmi klopotně dodělával až na nalepených dílech, když jsem zjistil, že výplet nemám kudy protáhnout – šlo o dvě vzpěry horního křídla 18 a 19. Čili je třeba si ujasnit hned na začátku stavby a s pomocí návodných kreseb, kam všude povedou výplety, a nezapomenout na ně.
Nalepení všech křídel na celek není snadným krokem – je třeba hlídat geometrii ve všech směrech – a když s úlevou zjistíte, že křídla jsou jako když střelí, spatříte s jemným zaskřípáním zubů, že se divně zalamuje některá ze vzpěr. I zde mohli autoři ulehčit modeláři jeho strastiplný život: vzpěry 16+17 mezi křídly by bylo vhodnější udělat z jednoho dlouhého podlepeného dílu, který by procházel skrz střední křídlo – geometrie těchto vzpěr vůči sobě by se udržela lépe:
Jako konstrukční neideálnost rovněž považuji to, že uvnitř spodního křídla 4 jsou dvě kartonové výztuže 12 a nikoli jedna dlouhá, průběžná přes celé křídlo – křídlo se dvěma výztužemi na koncích není uprostřed zpevněno a obě poloviny křídla pak mají tendenci se ohýbat dolů – přitom na skutečném stroji je tomu naopak: nosné plochy jsou vyhnuty lehce nahoru.
Následuje podvozek – osu kol 32 nevyrábím z doporučeného uštípnutého špendlíku, ale z kousku prskavkového drátu – je měkčí a pracuje se s ním lépe. Dále na oba konce osy přidávám malé zarážky (náboje) z kousku svinutého úzkého proužku, aby podvozkové nohy 28+29 a 30+31 měly dorazy – návod s nimi nepočítá a hrozí, že bez zarážek se nohy mohou na ose posunovat a svírat:
Provedení výpletů je zábava náramná – a provedl jsem je již v této fázi, nikoli až po dokončení stavby celé vystřihovánky, jak se píše v návodu. Soudím, že kola i motor s vrtulí by při této piplačce jen překážely.
Na výplety jsem použil modelářskou elastickou nit, lehce dobarvenou mezi prsty tmavě šedou křídou, lepenou Herkulesem, a nejmenší jehlu, co jsem v domácím jehelníčku po babičce našel – i tak mi ještě připadala příliš mohutná (obr. výše) 😎 :
Světla svítí, stěrače stírají, vrtule se točí… měla by se točit, od toho je to vrtule, že. Její listy jsem proto lehce zkroutil tak, aby se při fouknutí hezky točila – kratičké důkazní vídejko je zde (klik na obrázek):
Na hotovém modelu bude vrtule otáčivá taky, ale vnitřní tření v motoru asi bude příliš velké, než aby lehké fouknutí vrtulí otočilo.
Díly hřídele vrtule 25 mi připadaly příliš subtilní na podlepování kartonem a vyřezání tak malého kroužku ⇒ použil jsem svinutý pásek papíru.
Kulomet 34 se má vyrobit z párátka – provedl jsem, ale přidal jsem do jeho čela ještě stočený pásek tenkého papírku (z autobusové jízdenky) jako hlaveň – vše obarveno odstíny šedé a černé:
Blížíme se k cíli – Sopwith Triplane je letounek jako dlaň:

Autoři přidali k modelu i popisek, který se má nalepit na čtvrtku přehnutou do tvaru střechy nebo na jiný stojánek – použil jsem bleděmodrý pevný papír:

A ještě přidávám krabičku, ať se na triplejna tolik nepráší – její rozměry jsou 110×110×55 mm:
Co říci závěrem: Stavba se mi skoro i líbila 😎
Sopwith Triplane není model příliš složitý a neobsahuje velký počet dílů, ovšem jednoduchý také není – jeho malé rozměry kladou nároky na trpělivost; další výzvou jsou výplety a udržení geometrie křídel a vzpěr. Pokud jde o nosné plochy, model je lehce zjednodušen: na skutečném stroji jsou křídla prohnuta směrem vzhůru – u tohoto modelu jsou vodorovná.
Po slepení ale vznikne malá milá maketa, s otáčivou vrtulí a dokonce s postavičkou pilota, která hezky dokumentuje technický a výtvarný um obou tvůrců.
Galerie modelu je na svém místě v sekci Fotogalerie / Letadla.
-StF-

































Leccos naznačuje, že autorská dvojice se řídila modelem firmy Revell, který se běžně dostal i na náš trh, i když – tuším – později, což ovšem neznamená, že se nedal sehnat jinde (individuální dovoz, burzy). Svědčí pro to ona dělená vzpěra a některé další konstrukční maličkosti. Jen na okraj: srovnat geometrii křídel u kitu byl výkon hodný Robinsona na jeho ostrově, kde si šil svůj huňatý oblek (každý steh jistil uzlíkem). Zajímavé bylo, že primárně byl ,revelácký’ Sopwith Triplane avizován v pískové žluti.