Po stopách jedné soutěže (a vystřihovánek)
V našich textech jsme už několikrát zmínili jednu poměrně výjimečnou akci, v níž se dlouho před rozvinutou kapitalistickou ekonomikou prokázala poněkud jiná „neviditelná ruka tržního mechanismu“. Pikantní na celé věci byl fakt, že šlo o cílenou sponzorovanou akci pro děti. Šlo o SOUTĚŽ pro šikovné a vytrvalé v patronátu Vítkovických železáren.
V ABC se překvapivě často (tedy pro někoho) objevovalo propojení různých národních či státních podniků poskytujících svá loga na přímo se nabízející volné plochy modelů a reklamní inzeráty či náborové letáky zabírající mnohdy celé strany. Nejčastěji pro ně byly vybírány rubové strany vystřihovánek, takže lze bez váhání použít jednoho velice slavného rčení o vlku a koze. Ostatně návštěvníci archeologických stránek jistě vzpomenou na experimentální výtvory dvojice ŠOK nebo slavnou řadu veteránů tvůrců Pavla Blechy a Richarda Vyškovského. Pochopitelně to nebyly jediné počiny, i legendární série Fluora rallye Jaromíra Svobody měla co do činění s reklamou a další subjekty (Spotřební družstva, Včela apod.) na stránkách ABC vypisovaly soutěže a využívaly ke zvýšení atraktivity buď zvláštních příloh, stolních her nebo vystřihovánek (jmenujme sérii jednoduchých modelů architektury dvojice Václav Šorel a František Kobík: kiosek Jednota, prodejna Jednoty – smíšené zboží, Hotel „Jednota“ a motorest Jednota, který zpracoval ještě před ŠOKy Vladimír Procházka). Na rubu vystřihovánek pak bývaly soutěže, např. 3×100 Spotřební družstva.
Průmyslový kolos to pojal kolosálně
Dalším z příkladů byla spolupráce s koncernem UNICHEM, díky němuž si čtenáři mohli postavit budovu ředitelství UNICHEM v Pardubicích nebo atraktivní závodní experimentální vůz UNICHEM. Ovšem rozsah, jakým se propagační akce chopil jeden z největších podniků v tehdejším Československu, nejspíš neměl po celou dobu existence socialistického ABC obdoby.
Tehdejší národní podnik Vítkovice – železárny a strojírny Klementa Gottwalda (VŽKG) připravil ve spolupráci s časopisem ABC, pro jeho 17. a 18. ročník, velkolepou soutěž, která spadala do oblasti ábíčku nejbližší: stavby papírových modelů. Ve 3. čísle 17. ročníku (vyšlo 13. 10. 1972) přináší časopis nejen první informace o chystané soutěži, doplněné o některé údaje z profilu hlavního sponzora VŽKG (že byly železárny založeny v roce 1828 ví díky logu mnoho lidí, ale už málokdo tuší, že původní název byl Rudolfova huť na paměť olomouckého arcibiskupa a arcivévody Rudolfa Jana, který stál za vznikem železáren), ale především první vystřihovánku (figurky rytíře Vítka) do budoucí soutěže, která dle informací poběží prakticky po celý rok 1973. Autoři v této první zmínce jenom vyzvali čtenáře, aby vše, co se soutěží souvisí, schovávali, nalákali je na vystřihovánky s tématikou VŽKG a pouze naznačili, že některé půjde začlenit do modelového kolejiště.
Bylo jich šest? Nakonec jen pět
Další informace už jsou zaštítěny titulem Soutěž pro šikovné a vytrvalé doprovázené emblémem Vítkovic, slavících v třiasedmdesátém roce 145. výročí svého založení. Ovšem ABC jako hlavní spojení uvádí 25. výročí vzniku Pionýrské organizace. V čísle 11/17 (2. 2. 1973) už jde do tuhého. Redakce zmiňuje „… celkem asi pět, šest vystřihovacích a slepovacích modelů výrobků, strojů, zařízení nebo staveb, které mají nějaký vztah k VŽKG“. Dále uvádí, že podmínkou pro účast v soutěži je aspoň jeden z modelů slepit. Prozatím není jasné, jak jeho slepení prezentovat. Naopak evidentní je přehled cen: dva nejlepší stráví týden v rekreačním táboře odborného učiliště VŽKG na Hadince (Vítkovsko), s plnou penzí, řečeno dnešní mluvou, na další vylosované čekají stan, jízdní kolo, lyže, kopací míče, nafukovací podušky, prohlídka závodu VŽKG a dokonce jedna prémie – cesta letadlem ČSA po libovolné vnitrostátní trati, suma sumárum 21 hodnotných cen. K těmto lákadlům poskytnutým sponzorem z Vítkovic ještě přibydou další odměny ze strany redakce i n. p. Vítkovice, drobnou cenu tak obdrží všichni účastníci.
To už stálo zato popachtit se s modely, ne zrovna jednoduchými a pro někoho ne zcela atraktivními. V ABC č. 18/17 je zopakován výčet hlavních cen a naznačeno, že hotové výtvory se nejspíš budou posílat… ale zatím není řečeno kam (do redakce ABC či přímo do VŽKG?). Zato je nastíněno, z jakých vystřihovánek budoucí exkurzníci po VŽKG mohou vybírat. Avizováno jich bylo šest, ale jedna asi byla nad síly všech tvůrců, nebo se spíš nepovedlo nikoho přesvědčit, aby ji připravil. Dost možná je taky odradilo nepříliš vzhledné sídlo oborového ředitelství UNICHEMu, po němž se nikomu do další architektonické moderní „krabice“ nechtělo. Buď jak buď, budovy dispečinku tranzitního plynovodu Transgas jsme se nedočkali, ačkoliv ještě u první části posledního modelu byla její příprava avizována.
Kdo s kým, o čem a pro koho?
Názvem bývalého televizního pořadu uvádíme seznam těch vystřihovánek, které vám při nutném štěstí mohly přinést šlapací kolo nebo neopakovatelný zážitek v táboře VŽKG. A to nejen jednotlivcům, protože do soutěže byly zapojeny i kolektivy:
- Rytíř Vítek, figurka, autoři Václav Šorel a František Kobík (ŠOK) – ABC č. 3/17 (13. 10. 1972)
- Nový bratislavský most (Most SNP), autoři Pavel Blecha a Richard Vyškovský – ABC č. 11/17 (2. 2. 1973)
- Senážní věže a farma VŽKG, autoři Blecha-Vyškovský – ABC č. 18/17 (12. 5. 1973)
- Vítkovice, námořní loď, autor Ladislav Müller – ABC č. 23/17 (3. 8. 1973)
- Kamzík, televizní věž, autoři Blecha-Vyškovský – ABC č. 4+5/18 (26. 10.–9. 11. 1973)
U televizní věže Kamzík je krátká noticka s výzvou, aby mladí modeláři vyšperkovali své výtvory a sledovali pokyny, jak s nimi nadále naložit.
Finále
Redakci se podařilo splnit slib, který dala svým čtenářům v čísle 23/17 (srpen 1973) u vystřihovánky čs. námořní lodi Vítkovice, že přesné pokyny k ukončení soutěže budou uveřejněny v ABC před koncem roku 1973. Termín se stihl na chlup – v ABC č. 8/18, které vyšlo 21. 12. 1973, konečně vyšly pokyny, kam a jak modely zaslat. Zasílací adresou bylo propagační oddělení Vítkovic. Modeláři měli měsíc na to, aby své výtvory dobře zabalili a odeslali, uzávěrka byla stanovena na 26. leden 1974 (ostravské poštovní doručovatelky se musely asi divit, kde se bere PO VÁNOCÍCH tolik velkých balíků – a že zrovna do železáren?). A ihned poté, 11.-16. února, má proběhnout výstavka modelů.
Text byl doplněn třemi inspirativními snímky slepených modelů Mostu SNP, senážních věží a lodi Vítkovice (obr. výše). Dále je zde upřesněno, že sestava soutěžních modelů je uzavřena a model dispečinku tranzitního plynovodu už do soutěže zařazen nebude, přesto se s ním pro některé déčko počítá … inu, jak čas plynul, počítat se přestalo a zůstalo jen u příslibů.
Výsledky soutěže byly uveřejněny v ABC č. 15/18, které vyšlo na konci března 1974, v článku nazvaném Les televizních věží. Byl otištěn hned na druhé straně obálky s pokračováním uvnitř v časopise. Převážná část soutěžních výrobků byla vystavena v Domě kultury pracujících VŽKG. Pověřená komise měla těžký úkol, nakonec nevybrala nejlepší kousky z 250 zaslaných modelů, a tak se jména všech účastníků soutěže dostala do osudí.
O složitosti určit nejlepší práce svědčí informace z článku, že mnohé modely byly dopracovány a vylepšeny o detaily a modelové okolí, čili muselo jít o akci opravdu zajímavou a s velkým ohlasem u modelářského (papíráckého) národa. Na výstavě si bylo možno přečíst i některé průvodní dopisy, které poslali stavitelé, rodiče a pracovníci domů pionýrů. Pozornost upoutal dopis matky jednoho z modelářů, Marka Haluščáka z Řícmanic, který sestavil svůj model zemědělské farmy jen jednou rukou, na levou je od malička invalidní.
Dnes už působí úsměvně závěrečné věty článku: „A pro mnohé [modeláře] snad bude poctou i to, že si jejich modely chtějí soudruzi z n. p. Vítkovice ponechat. Vystaví je v pracovnách vedoucích pracovníků podniku, kam přicházejí návštěvníci nejen z ČSSR, ale i ze zahraničí. Další modely budou použity na výstavách i při jiných významných příležitostech. Snad se tedy nebudou zlobit ti, jímž modely nebudou vráceny.“
Pro zajímavost dodejme, že pravděpodobně v téže době, tj. počátkem 70. let, vydal podnik VŽKG svou propagační vystřihovánku rytíře „Vítka“, na podlouhlém archu 42×13 cm:
A ještě něco navíc …
Nelze pominout ani doprovodné akce mající za cíl zvýšit apetit a zaseknout hlouběji udičku pokušení. Jednou z nich byla soutěž nazvaná Trénink VŽKG: v čísle 14/17 (březen 1973) byl otištěn úkol pro ty, kteří rádi tvoří, ale na složitější vystřihovánky si zatím netroufají – rozstříhaný obrázek s cílem jej zase složit. Výsledkem skládačky byl výjev s obří lodní zalomenou hřídelí ve srovnání se čtyřmi osobními automobily, populárními škodovkami 1000 MB. Skládačka měla lehce matoucí dvojí barevnost (obr. níže). Vyhodnocení soutěže bylo vyhlášeno v ABC č. 18/17. V duchu se 145. výročím VŽKG byl odměněn stejný počet vylosovaných čtenářů, kteří obrázek správně poskládali, slepili, poslali do redakce a dle dispozic uvedli, o jaký výrobek jde. Každý z dlouhého otištěného seznamu dostal na památku odznak, část respondentů si odnesla tašky, další kapesní autoatlasy a jubilejní vlaječky VŽKG. Šlo o malou doprovodnou akci k hlavní soutěži, ovšem s velkým ohlasem, která odpovídala strmě stoupající popularitě ábíčka – do redakce přišlo téměř 5000 (!) odpovědí, což znamená, že každý 30. odběratel ábíčka puzzle složil a odeslal:
Pro zábavu byl určen kreslený seriál kreslířské dvojice BaPe (Jiří Bartoš a Vladimír Pergler) Příhody rytíře Vítka, jehož figurkou to vlastně všechno začalo – mimochodem, šlo o vůbec první vystřihovánku trojrozměrné figurky v ABC. Osm pokračování komiksu bylo otištěno většinou na rubu vystřihovánek a bylo fakticky reklamou na výrobky VŽKG, které ve svízelných situacích obtloustlému chlapíkovi v brnění zachraňují kůži. První dvě epizody byly u Mostu SNP, další po jedné u senážních věží (4.) a lodi Vítkovice (5.), poslední trojice (6.-8.) na rubu televizní věže Kamzík. Všechny byly v duotonovém ladění a zabíraly prostor 14,5 × 17,5 cm. … cože? Že neumím do osmi počítat a jeden díl chybí? Pravdu díte, ale vynechal jsem ho záměrně, protože se ho týkaly hned dvě zvláštnosti: 3. díl byl totiž atypicky celobarevný a nedoprovázel žádnou soutěžní vystřihovánku – čtenáři ho našli jako doprovod u výše zmíněného tréninku VŽKG v ABC 14/17.
Kreslený seriálek se dočkal dokonce krátkého pokračování. Pod názvem Z pamětí rytíře Vítka vyšly 4 barevné části rozverných příhod na pohádkové téma o Zlatovlásce, ve kterých moderní ocelový výrobek z Vítkovic vždy předčí pohádkovou proprietu, a to v ABC č. 3, 6, 8 a 9 ročníku 22 (říjen 1977-leden 1978).
Tolik k jedné dávné modelářské soutěži. Bezesporu splnila svůj účel, protože VŽKG znělo čtenářům ABC v uších ještě hodně dlouho, zvláště když se železárny i nadále snažily rozhazovat na stránkách časopisu své sítě, ovšem už nikdy v tak masivním duchu. Jestlipak ještě někde ve Vítkovicích, v kancelářích nějakých manažerů, leží některý ze soutěžních modelů? Patrně notně vybledlý a zaprášený? Nedělejme si iluze, uběhly desítky let a dobré ženy-uklízečky už určitě dávno zametly všechny stopy po všech papírových aktérech této náročné akce. Rozlučme se téměř foglarovským pozdravem z finálního článku z ABC č. 15/18, který byl podepsán zkratkou PAT (patrně Martinem Pilným A Vlastislavem Tomanem):
Kdo nevyhrál, ať se nermoutí. Dokázal, že je šikovný a vytrvalý! Kdo se nezúčastnil, ať lituje – i bez výhry tahle soutěž stála za to!
-RoP-, -StF-
V oněch dávných sedmdesátých letech se podařilo něco nevídaného. Ábíčko dostalo Déčka! Dárek, doplněk, dodatek, čili přílohy nejrůznějšího druhu. Ať už samostatné nebo propojené s obsahem časopisu. Tak třeba reportáž z n.p. Koh-i-noor o výrobě tužek a dalších produktů byla obohacena přiloženou tužkou s potiskem ABC. Podstatné bylo, že inzertní partneři „platili“ za reklamu nejen penězi, ale často i svými výrobky nebo propagací svých produktů a služeb umístěnou na papírových modelech. A tou byla i popisovaná soutěž ve stavbě modelů výrobků VŽKG. ABC tehdy inkasovalo částku převyšující sto tisíc korun a navíc inzerent poskytl i odměny.
Takto získané peníze mohla redakce použít na výrobu dalších, už nereklamních déček, které byly pravidelnou součástí ábíčka. Vzpomínám si, že v roce 1972 to bylo přes 1 milion korun československých a o rok později už 2 miliony. V přepočtu kolem cca 8 a 16 milionů dnešní koruny české. Tuto praxi bohužel dnešní ABC uplatňovat nemůže, i když by se to zcela jistě kladně projevilo ve zvýšeném zájmu o časopis. Na konkurenci zahraniční produkci dárků, přikládaných dnes do časopisů, by to zřejmě nestačilo, zato by však mohlo jít o dárky užitečnější a prospěšnější.
V. Toman, tehdy šéfredaktor ABC