Název modelu: Spyker (1904)
Autoři: Richard Vyškovský a Pavel Blecha
Vydavatel: ABC č. 18 / roč. 15 (vyšlo 20. 5. 1971)
Měřítko: Neuvedeno, cca 1:43
Rozsah: 0,9 str. A4
Počet dílů: 32 číslovaných, 39 fyzických
Autorský kód modelu: BV-0.10
Lepeno: září-říjen 2012 (-RoP-)
Další info:

• Informace o předloze modelu
• 10. model autoveteránu tandemu Blecha-Vyškovský v ABC.
• Osmá konstrukce podle kovového modelu Matchbox, série Models of Yesteryear, kód Y-16A, který je v měřítku 1:45. Jde o poslední autoveterán série old-timerů dvojice „BV“, jemuž Matchbox sloužil coby předloha.
• Oproti kovovému modelu se papírový Spyker 1904 liší v počtu držáků stupaček: vystřihovánka má jen dva oproti třem.

Když zvolna plynulo ke konci vydávání 14 sešitů prvotiny Papírová archeologie, bylo zřejmé, že původní set modelů, o kterých jsme psali a fotili je, nemá ve svém středu právě toto holandské vozítko (něco o jeho historii najdete v rubrice Modely – info). Pln elánu jsem tedy neprozřetelně Standovi navrhl, že ho tedy sklejnu, esi chce. Tvářil se jak atomová ponorka bez kyslíku, což jsem plně vyhodnotil ve chvíli, kdy jsem přinesl pln nadšení model č. 1. Po jeho laskavém půlhodinovém monologu jsem ho tiše položil pod přijíždějící tramvaj následovanou autobusem, obojí v barvách MHD, a jal se realizovat pokus č. 2, nesouci títul: Jen počkej, já ti ukážu! Pravdou zůstává, že k dokonalosti tomuto žlutému autíčku chybělo více než dost.

Práce začala jako u většiny veteránů ABC pod hlavičkou BV retuší – proč by měl jediný vůz mimo tvůrčí schopnosti kolegy -StF- mít reklamy? Takže zmizely upoutávky MP (nikoli Military Power, Městská Policie či Malá Paka, nýbrž Mlýny a Pekárny), umístěné na dvířkách vozu a na zádi. Tím jsem vymazal upomínku na jedinečnou novinku na trhu, tedy toastový chléb! Pak bylo nutné sladit soutisk, i když stejně jako Standa jsem hledal ve svých třech exemplářích ten nejnejnej.

Stavební postup je již dávno neměnný – šasi neboli chassis jsem vyztužil pouze plátkem kartónku, zafixoval a zaretušoval hrany. Dalším krokem bylo originální střední světlo, kryt motoru a následně ochranné sklo. A hle, tu se vyskytl první problém většího kalibru. Motorová sekce byla o pár pídí větší, na což jsem přišel až ve chvíli, kdy jsem se ji chystal osadit. Takže s dalšími archivními vystřihovánkami do copy centra a pořídit novou zmenšenou verzi zmíněného dílku. Nakonec se jakž takž zdařilo, ale tady to opravdu volá po masivní úpravě. Zároveň jsem vetknul sloupek volantu, jenž s ohledem na nedobré zkušenosti s praskajícími tuhami do pentelek zastoupil hřebíček příslušné délky a síly.

Chystajíc držáky stupaček a současně blatníků jsem byl postaven před dilema. Jelikož byl odstraněn „vzduch“ mezi pery, nešlo už je klasicky lípnout na daná místa. A zhruba půlmilimetrové pásky papírků mající držet celou stupačku? To se mi taky nelíbilo. Takže opět trochu kovu, tentokrát z ultratenkých kancelářských svorek. Může pak vzniknout diskuse na téma podíl nepapírových dílů, ale na druhou stranu to drží a to byl i účel.

Krůček další – sedadla. Musí se opět pracovat s maximální přesností a stejně se boulí jak se jim chce, ale v mezích možností je do sebe lze zapasovat. Opět jsem pohrdl papírem a stvořil obě páky („ručka“ i „šaltpáka“) z oblíbených hřebíčků – nahoře je rukojeť zhruba z dvoumilimetrového pásku papíru. I volant je zkroužen ze svorky, aby zapadl do okolního provedení. Pravda, poněkud kostrbatější, ale to se dá vysvětlit tím, že do něj řidič mlátí hlavou po každé pokutě a asi mu ježdění moc nejde.

A pak maličké hračičkaření, které ve vystřihovánce nenajdete, ale když on ten podvozek byl tak děsně fádní. Navíc díl 3 byl tak nějak do prostoru, takže jsem si přidal něco jako rozvodovku s brzdným válcem. Výsledek je ovšem hraním si z pilnosti, proto jej neproklínejte:

Spyker 1904 má nyní čestné místo v mé minisbírce, protože je za ním emblém známého Z, čili začátečníka, který si objektivnější jedinci dávali za zadní sklo vozidla. Jeden můj spolužák ho vetkl za sklo jazykové kabinky na střední škole a na dotaz profesorky, zda si myslí, že mu pomůže, důstojně povstal a četl: „I ti největší mistři jednou začínali, nestyď se za mě a já ti pomohu!“ Takže v tuto chvíli snižuji stav na (tuším) 1:9 s optimistickým „hyn sa hukáže!“ To znamená, že vedle devíti slepených old timerů jsem mohl postavit první. Když už jsme u těch citátů, dovolím si zhodnotit tuto situaci hláškou z nezapomenutelného snímku Jáchyme, hoď ho do stroje znějící: Nemusí vždy pršet, stačí když kape…

Více obrázků hotového modelu Spyker 1904 jest se nachází v Galerii.

RoBertino